Účast letošních jarních zřícenin byla rekordní - na vandr se nás sešlo osmnáct. Prošli jsme se Žďárskými vrchy a prospali se na Štarkově a pod Lisovskou skálou.
Jsme asi jediní výletníci, kteří se vypravili na dvoudenní výlet do Českého Švýcarska a utnuli ho těsně předtím, než se dostali k Pravčické bráně.
Kniha obsahuje Arbesovu korespondenci z let 1867-1892 . Je dělena do tří oddílů. První oddíl zachycuje běžný život na Smíchově, druhý oddíl obsahuje korespondenci, kterou vedl během třinácti měsíců ve vězení, a poslední oddíl jej ukazuje jako nekorunovaného krále české bohémy sdružené do společnosti Mahábháráta, která se scházela v malostranské pivnici U svatého Tomáše.
Chtěla jsem napsat na Twitter něco jako "přežila jsem svoje první konzultace BP" a tvářit se hrozně vítězně a potom mi došlo, že bych se za to musela stydět.
Poslední dobou na blozích frčí psaní v bodech. Chápu proč, je to hrozně pohodlné pro autora neschopného udržet myšlenku :)
"Emí, Elí, Jáší, Garí, Martí, Honzí!"
S blížícím se koncem bakalářského studia se škola pomalu přiostřuje. Teď už není další rok, ve kterém bych některé ze zkoušek mohla opakovat, tady už jde o titul. Zkoušek mi do čtvrťáku zbylo málo, ale jsou to ty nejtěžší.
Jenže já jsem mocinky moc hustá, víme? ;)
Poprvé jsem neprošla při třicetibodové hranici svými 27,5/60, podruhé 28/60. Potřetí termín testu vypsali zároveň s mým gramatickým státnicovým testem z němčiny, takže jsem o něj přišla.
Čtvrtý pokus jsem psala právě dneska a studiachtivý čtenář si tak může zkusit vyplnit test z dějin české literatury 19. století. Otázky jsem dávala dohromady z hlavy a jednu ukázku se mi bohužel nepovedlo vygooglit, časem ale možná dobude. Bodů jsem měla 24/60, což k ústní zkoušce překvapivě opět nestačí.
Užijte si to.
Pomalu musím začít shánět další sešit v krásných tvrdých deskách - dvanáctý deník mi stránku po stránce ubývá a brzy ho založím na poličku k ostatním. Mám dvanáct sešitů, které mapují dvanáct let mého života. Je to dva tisíce stránek, které jsem popsala vlastní rukou.