Rozespalá ráno otevírám šatník. Co si dnes vezmu na sebe? Musím se líbit jedenapůlleté introvertce a pětadvacetiletému příteli. Zavrhnu červené tričko se želvičkami i zelené se žirafou, co je Emma tak miluje, ale přesto si povzdechnu, když se vydávám cestou kompromisu a oblékám se do nenápadného hnědého s ještěrkami. Má být jednadvacet stupňů a venku je jasno, aspoň si vezmu ty pěkné kraťásky.

To mi řekněte, proč se něco tak geniálního vydává v nákladu pouhých 700 výtisků? Pak jsou na to v knihovnách fronty a jeden se za pokuty nedoplatí, když si to potřebuje nechat dýl...

Příběh o vypráskané zkoušce, která jediná mi chybí do státnic z češtiny.

Účast letošních jarních zřícenin byla rekordní - na vandr se nás sešlo osmnáct. Prošli jsme se Žďárskými vrchy a prospali se na Štarkově a pod Lisovskou skálou.

Jsme asi jediní výletníci, kteří se vypravili na dvoudenní výlet do Českého Švýcarska a utnuli ho těsně předtím, než se dostali k Pravčické bráně.

Kniha obsahuje Arbesovu korespondenci z let 1867-1892 . Je dělena do tří oddílů. První oddíl zachycuje běžný život na Smíchově, druhý oddíl obsahuje korespondenci, kterou vedl během třinácti měsíců ve vězení, a poslední oddíl jej ukazuje jako nekorunovaného krále české bohémy sdružené do společnosti Mahábháráta, která se scházela v malostranské pivnici U svatého Tomáše.

Chtěla jsem napsat na Twitter něco jako "přežila jsem svoje první konzultace BP" a tvářit se hrozně vítězně a potom mi došlo, že bych se za to musela stydět.

Poslední dobou na blozích frčí psaní v bodech. Chápu proč, je to hrozně pohodlné pro autora neschopného udržet myšlenku :)