Mám tady pro vás další historku ze zkoušky, což je ovšem jen trapná zástěrka pro uveřejnění stripu a dalšího komiksu, který vznikl o nudných přednáškách v tomto týdnu :o)

Od Sargo jsem převzala muzikální řetězák a na svém výběru z českých písniček jsem ho otestovala. Hrál mi k tomu Nohavica, Kryl, Jaksi taksi, Tři sestry, Sto zvířat, Kabát, Ginevra, Hop trop a pak neurčitý mix. Myslím, že to stojí za to... nejhorší na tom je, že toho spousta dává smysl... ale ne všechno! :-D

Začíná zkouškové. Tedy začíná až za týden, ale to mi nebrání mít v indexu zapsané dva zápočty a jednu zkoušku a mít hotové další dva předměty.
Co to ale znamená jinak? Kdo mě zná, může tušit - od této chvíle začnou být mé články monotematické, a to až do doby, než přestane být mou jedinou náplní "volného" času škola.

Jdete si takhle krajinou, je krásné prvomájové počasí, vaše dítě vesele výská - a co to najednou? Ze zatáčky vyjde brouk Pytlík. Fakt, že je velký jako dospělý člověk, zcela zastiňuje jiný fakt, a to, že hraje na ukulele.
Možná se to s oslavou na pálení čarodějnic nemělo tak přehánět...

Před třiceti dny tu byl počátek - a teď je najednou konec. Již žádné paranoidní ohlížení v tramvajích, konec nepozornosti při volejbale, kdy roztržitě stále sledujete okna, místo abyste hlídali míč. Konec, klid. A žiju.

Zase za rok.

Jak se to vlastně stalo? Před několika lety mě lidi z oddílu lákali, abych šla hrát Mafii. Jenže tehdy to nebylo nic pro mě. Mnoho cizích lidí, nutnost asertivity, možnost trapasů.

Letos se v andorském fóru opět objevila zmínka a ve mně začal hlodat červíček. Jenže - ač to tak nevypadá - se letos snažím být vzorná studentka a tak jsem myšlenku s lítostí zasunula hluboko do nevyplněných přání, že jednou, možná.

No a pak mě na chodbě pajdy zastavila spolužačka, Jitka, a prý že já jsem ten typ, co by ho to mohlo zajímat, a že co říkám na Freezing Prague a na Mafii.

Bylo rozhodnuto.

Moje texty jsou podepsané jménem Nerla. Ono to původně bylo totiž hrozně anonymní, víme? 8-)

Seznam článků z mých nejstarších stránek, eithne.wz.cz. Dodnes si je nechávám na uveřejňování povídek.

Abych nezapomněla.