Když se malá Emma narodila, objevily se u její postele tři sudičky.

Etapové hry. A když dobře splníš všechny úkoly, dostaneš diplom a cukrlátko a budeš hrdě stát pod vlajkou v půlkruhu ostatních a budeš vítěz. Projdi stanoviště. Nezpomaluj! Splň úkoly. Čti pořádně, co máš dělat! Zapamatuj si zadání! A teď přemýšlej, no tak, no tak! Chceš přece vyhrát... nezpomaluj! Utíkej, běž k dalšímu stanovišti! Co je napsané na něm? Nefňukej, že to nezvládneš! Zvládneš všechno

Nebyla byla jedna hvězdárna, na které neměla prvomájový víkend službu velmi úderná sestava. Takže se nestalo, že se tam sešlo patnáct lidí, aby společně zapili prvního máje, aby neuschli.

Víkend, díl první.

Znáte takové ty dny, kdy se scházejí ty nejhorší proměnné v co nejkratším čase?
Jsou to ty věci, které se stávají vždycky jednou za čas a nikdy to není příjemné, ale stávají se. A když přijde den, dva, tři... a ony chodí hezky pohromadě, tak je to vážně k zešílení.

Slepec mi dneska ukázal dům, ve kterém umřel Neruda, od Arnošta Lustiga jsem si vyslechla, že byl Franz Werfel strašný pokrytec, a poprvé se mi stalo, aby na mě a dvě spolužačky hrdě ukázala vedoucí katedry germanistiky a k přítomným literárním kapacitám pravila: "To jsou moje studentky."

Mám výročí - už rok brigádničím pro Borovici. Tohle je rekapitulace, co mi mé skoro-novinaření dalo a především, co mi vzalo.

Mé tělo se postupně rozkládá. Tu odpadne prst a tam mozek, tu někde nechám hlavu a tam zase své lepší já.
V pondělí jsem dostala rýmičku.

Nevěděla jsem ve středu, jak odpovědět na otázku, co čtu nejraději. Skoro se zoufalstvím jsem se slyšela, jak vyslovuji, že českou literaturu devatenáctého století.
Tak jsem se rozhodla si trochu hlídat, co vlastně čtu.