Rozhodli jsme se s Martinem vyrazit na víkend někam ven. Volba padla na okolí Jihlavy, respektive přímo na část trasy Dne cesty, která by se měla jít v příštím roce. A bylo to dobré rozhodnutí, je to tam nádherné.

Tradiční jarní zříceniny, na kterých jsem po dlouhé době byla i já. Z Kdyně do Švihova přes pět zřícenin, čtyři hospody a tři rozhledny.

 Ve skutečnosti by měl nadpis znít "na kole z Prahy do Hlubokých Mašůvek", jenže to už nevyzní tak dramaticky, protože je málokdo zná. Anebo ještě líp "na kole z Prahy do Hlubokých Mašůvek v pantofli", a to se zas už do nadpisu nevejde délkou. A ještě tam tak dostat ta vedra a bouřky... Každopádně čtenáře čeká dramatická cesta plná zvratů a překvapení. A obilných lánů.

"Jetel si umí představit čtverec, i když ho nikdy neuvidí."
Česko-anglický vandr po Železných horách s Bětkou (biolog) a jejím erasmáckým kamarádem Viktorem (biolog), Alenkou (biolog), Lukášem (biolog), Eliškou (biolog) a na jednu noc i s Jirkou (fyzik).

Silvestr jsme letos trávili v národním parku. Kdy už by se tam člověk měl odvážit spát, než když existuje šance, že hlídači nehlídají, ale zapíjejí nový rok?

Dva dny, tři řeky, šest lodí, sedm stanů a jedenáct lidí. Lužnice, Nová řeka a Nežárka, jak jsem je viděla já.

Jarní píseň nás vyhnala do dálav. Šli jsme tam, kde koruny stromů velebně šumí, kde omamně voní pryskyřice a kde kraj k večeru zrudne sluneční krví... A zapadli jsme tam po kolena do sněhu.

Nenávidím blogování výletů, z nichž nemám dopsaný deník. Ale zase nejezdím na Silvestr do zubříka tak často, aby mi netrhalo srdce, kdybych to tu neměla. Obrazová reportáž tudíž začíná:

:)

Já a Lukáš, Alfík a Goofy, Viktor a Lída, Proso a Denisa, táta a Happy, máma, Ondra. Z Vyššího brodu do Českého Krumlova.

Účast letošních jarních zřícenin byla rekordní - na vandr se nás sešlo osmnáct. Prošli jsme se Žďárskými vrchy a prospali se na Štarkově a pod Lisovskou skálou.