Poslední dobou na blozích frčí psaní v bodech. Chápu proč, je to hrozně pohodlné pro autora neschopného udržet myšlenku :)

"Emí, Elí, Jáší, Garí, Martí, Honzí!"

S blížícím se koncem bakalářského studia se škola pomalu přiostřuje. Teď už není další rok, ve kterém bych některé ze zkoušek mohla opakovat, tady už jde o titul. Zkoušek mi do čtvrťáku zbylo málo, ale jsou to ty nejtěžší.
Jenže já jsem mocinky moc hustá, víme? ;)

Poprvé jsem neprošla při třicetibodové hranici svými 27,5/60, podruhé 28/60. Potřetí termín testu vypsali zároveň s mým gramatickým státnicovým testem z němčiny, takže jsem o něj přišla.
Čtvrtý pokus jsem psala právě dneska a studiachtivý čtenář si tak může zkusit vyplnit test z dějin české literatury 19. století. Otázky jsem dávala dohromady z hlavy a jednu ukázku se mi bohužel nepovedlo vygooglit, časem ale možná dobude. Bodů jsem měla 24/60, což k ústní zkoušce překvapivě opět nestačí.
Užijte si to.

Pomalu musím začít shánět další sešit v krásných tvrdých deskách - dvanáctý deník mi stránku po stránce ubývá a brzy ho založím na poličku k ostatním. Mám dvanáct sešitů, které mapují dvanáct let mého života. Je to dva tisíce stránek, které jsem popsala vlastní rukou.