Osobně považuji tyto hory za nejkrásnější úsek naší expedice. Byly nádherné a především zcela opuštěné. Jestli ještě někdy na Altaj, tak do hor.

... a Ťungur a milé setkání se starými známými.

Opustili jsme Akkemské údolí a vydali se přes sedlo Karaťurek do údolí Kučerlinského. Úsek cesty, který byl především o dešti, blátu a završen byl návštěvou jednoho roztomilého zvířátka v našem stanu.

U jezera jsme strávili tři dny a čtyři noci. Štěstěna stála při nás a tak v oněch dvou nejpotřebnějších dnech bylo dost hezky na to, abychom mohli podniknout, co jsme plánovali - výlet k ledovci a na jednu z vyšších hor vedle jezera.

Přes Katuň a Akkemským údolím až k jezeru - bez cesty a s náhlou změnou počasí. Socky na cestě podruhé.

O cestě podél řeky Katuně, setkání s pohraniční stráží a přemítání o stravovacích zvycích rosomáků. Socky na cestách poprvé.

Large Hadron Collider - největší urychlovač částic na světě, který je v provozu přesně týden. Co a k čemu to je? Výzkumníci z CERNu o tom udělali výtečný pětiminutový klip, ve kterém to nejdůležitější zarapují.

Cesta z Moskvy dál: do Novosibirsku, Bijsku a Gornoaltajsku. Nějak se nám tam cestou přimotalo zatmění slunka, které jsme pozorovali mimo jiné i z okýnka jedoucího vlaku...

"Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?"
"Správně."
"V životě jsem nic takovýho nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí."
"Václave, a jak dlouho budeme ještě driftovat?"
"Deset až jedenáct dní."
"To vám teda nezávidím."

Není to rekapitulace, není to samotný článek, říkejme tomu tedy prolog. Mám zatím fotky jen od jediného člověka, než abych se chtěla příliš rozepisovat, a kromě toho mám takovou melancholickou, stýská se mi po horách.
Zamyšlení nad naším výletem do Ruska, dojmy z fotek.