rubriky:

odkazy:

moji přátelé

přihlášení

archiv článků:

Altaj: Přes sedlo Karaťurek

pise.cz/img/89195.jpg" name="obrázky4" alt="rusko604" align="ABSMIDDLE" width="450" height="300" border="0">
Dál, dál, dál

Společná na sedle Karaťurek

Tónů, které zazněly, jistě okolní hory dosud svědky nebyly

Skály podruhé, tentokrát i s Akkemským jezerem

Břidlicovitá kopí

Ráno jsme se probudili do deště. Balili jsme za nesmělého vykukování sluníčka a vyráželi opět za prvních kapek. Toliko k aprílovému počasí.

Překročili jsme Tekeljušku a to bylo naposledy, co jsme pro dalších několik hodin viděli pořádnou cestu. Pršelo střídavě, stále na nás ovšem kapalo ze stromů a vůbec počasí nic moc.

Nakonec jsme se - po neuvěřitelném sklesání lesem bez cesty a ano, klouzalo to VELMI - opět napojili na oficiální cestu kolem Tekeljušky. Co o ní říct? Snad že byla krásná, bystřina hučela tu vedle nás, tu několik metrů pod námi, lezli jsme přes kameny a přes stromy, bahno klouzalo a všechno by si to šlo užít, kdyby nebylo deště. Jenže co dělá mokrá břidlice? Nebyl nikdo, kdo by si aspoň jednou nenamlel, a když Ondra málem spadl o pět metrů níž do potoka a zachránil ho strom, který ho zachytil, i ti největší optimisti uznali, že v tomhle počasí je tahle cesta o ústa.

V dáli hřmělo. V horách v lese u vody - ještě jsme s sebou mohli vzít nějakou dlouhou kovovou tyč, abychom to pojistili :-)

Nakonec jsme slezli do Kučerlinského údolí, kde stál jako dar z nebes přístřešek. Uvařili jsme si tam polívku a houby, které jsme cestou nasbírali, a postupně se mačkali s dalšími a dalšími lidmi, kteří zrovna procházeli kolem a chtěli se také schovat.

Houbičky - projasní naše životy

Když začala střecha promokat tak, že vevnitř/venku nebyl žádný rozdíl, nechali jsme si poradit, že po proudu Kučerly je přístřešek, a vydali se tam (tedy směrem od jezera, kam jsme měli v plánu také jít).

Přístřešek se nekonal. Nakonec jsme vzali zavděk prvním slušným tábořištěm, které jsme potkali, postavili jsme stany a padli.

A potom přišla na scénu paní Myš. Četla jsem si jednu z Lukášových knížek, když najednou procupitala kolem mé ruky tak blízko, že se mě málem dotýkala. Obešla mně i Lukášovi hlavu a šla se podívat, jestli něco nekápne z hromádky věcí za Lukášem. Když zjistila že ne, rozhořčeně zahýbala fousky a zase důstojně odešla. Na báglech v předsíňce si ještě udělala krátkou hygienickou pauzu a potom se vytratila do tmy a do deště. S Lukášem, kterého mé udivené "Myš!" probudilo, jsme na to zírali a nevěřili. Bestie malá. Nejprve jsem se vyděsila, že se prohlodala podlážkou - až potom jsem zjistila, že jsem nechala pootevřený stan. Aspoň že tak.

Všechno jídlo jsme tedy vyházeli z báglů a když asi po hodině přišel Ondra s tím, že mu jedna malá bestie nahlodala čokoládu, rovnou jsme mu naše věci vrazili do ruky s tím, aby nám to pověsil na smyce na stromy.

Hlodání pod podlážkou ale pokračovalo. Nakonec Lukáš vyházel ze stanu i své odpadky a ráno se ukázalo, že právě kvůli obalu od chalvy mu myši prohlodaly postranní kapsičku na báglu. Bestie malé!

Pokračování
 

Zpět na hlavní stranu blogu