Ekvádor: Obecné informace

První, poněkud nudný a nezáživný díl, který obvykle mívá z hlediska dlouhodobé čtenosti největší počet přístupů, protože schraňuje organizační záležitosti. Vytapetovala jsem ho fotkami ubytování, ale slibuju, že v dalších dílech už to bude zábavnější. Možná přijde i kajman!

Killa Llullu Hostal, Quito

Sedmnáctidenní cesta nás stála 17.000,- za letenku a 500 USD na místě za každého z nás, takže dohromady kolem třiceti tisíc za celou dovolenou. Spali jsme všechny noci v hostelech, protože se nám nepovedlo probít dál do džungle, kde jsme chtěli stanovat - na zádech jsme celou dobu táhli stany.

Z nevyužitých věcí musím ještě jmenovat ponožky proti pijavicím, které jsme vůbec nezahlédli (třeba v Peru je to prý fakt potřebná věc), a taky osobní moskytiéru přes klobouk, protože tam sice komáři byli, ale rozhodně ne tolik, kolik jsem čekala. Naopak moskytiéru nad postel jsme využívali často, protože ne ve všech hotelích byla a protože tam je malárie a horečka dengue.

Taky se do džungle opravdu hodily pohory s návleky, protože tam chvílemi bylo spousta bláta; Pavel zvolil holiny a pochvaloval si to, ale špatným řešením to bylo, když bylo potřeba dojít do džungle po silnici. Geniální nápad bylo vzít si deštník, za to jsem Ebříkům vděčná, že to zmínili, protože v deštném pralese často prší, ale (nepromokavou) bundu si tam oblékat nechcete, protože i za deště je tam přes třicet stupňů.

Očkovaní jsme byli na žlutou zimnici, břišní tyfus a žloutenku. U malárie jsme zvolili profylaxi, ale vydali jsme se různými cestami: já i Pavel jsme jedli Malaron každý den, jak doporučoval příbalový leták, a Ebříci se spolehli na radu lékaře, který jim ho předepisoval, že mají úplně stejný účinek dvě tablety jednou týdně. Což vy nedělejte, zpětně se ukázalo, že je to nějaká zmatená rada týkající se jiného antimalarika!

Hostal Limóncocha, Tena

Hodně jsme se inspirovali v Lonely Planet, který Honza před cestou koupil v elektronické podobě (ovšem i nejnovější vydání občas bolestně selhávalo, co se aktuálnosti týká), a taky různými radami lidí na internetu, ať už blogy z jejich cest, nebo odpověďmi na naše dotazy na birdforu (odkaz). (Protože je Ekvádor birdwatcherská mekka, takže to tam birdwatcheři znají, a Ebříci tam jeli fotit ptáky, a vůbec, na tom není nic divnýho, žejo.) Na spoustě místech byl vstup bohužel možný jen s guidem, ačkoliv podle našich informací to mělo jít i bez něj - turistická emancipace země v praxi.

Jsou tam trochu horší silnice, a tudíž pomalejší autobusová doprava. Autobusů jezdí spousta a na stanovené trase zastavují na mávnutí, takže není třeba hledat zastávky. Obchody nejsou otevřené 24/7, ale sámošku najdete na každém rohu. Mluví se tam španělsky, ale pokud tímhle jazykem nevládnete, dá se domluvit i anglicky. (I když my tu potřebu měli jen výjimečně, protože Ebrtours rulezz.) Lidi tam jsou milí a ochotní pomoci. I lámané řeči a posunkům mají snahu porozumět.

Ve velkých městech řádí kapsáři (takže v Quitu pozor) a nedoporučuje se cestovat nočními autobusy kvůli přepadení. Určité oblasti MZV i cizí ambasády nedoporučují navštěvovat kvůli kriminalitě a únosům. Sem tam se nás někdo pokusil natáhnout.

Do hotelů je potřeba redukce na zásuvky a v několika hotelech měli divně kolísavý proud - v jednom jsem dokonce měla na mobilu ráno jen kolem deseti procent baterky, ačkoliv večer tam bylo ještě šedesát. (Ale přes den jsme dobíjeli všude v pohodě.)

Orientovali jsme se převážně podle Mapy.cz, autobusové spoje dohledávali přes maps.google.com a na internetu jsme surfovali nejčastěji na hotelových wifi, ale pro jistotu Pavel koupil za 5 USD i zdejší SIMku s nějakými předplacenými daty.

La Mision, Coca

Cestovní plán:
1. den - pátek: Praha - Quito
2. den - sobota: Quito - Tena
3. den - neděle: Tena - Coca (na mapách Puerto Francisco de Orellana)
4. den - pondělí: Coca - Paňacocha
5. den - úterý: Paňacocha
6. den - středa: Paňacocha - Coca
7. den - čtvrtek: Coca - Limóncocha
8. den - pátek: Limóncocha - Pacto Sumaco
9. den - sobota: Pacto Sumaco
10. den - neděle: Pacto Sumaco - Tena
11. den - pondělí: Tena
12. den - úterý: Tena - Anita Lucia de Quisinche
13. den - středa: Anita Lucia de Quisinche - Mindo
14. den - čtvrtek: Mindo
15. den - pátek: Mindo
16. den - sobota: Mindo - Quito a odlet
17. den - neděle: Quito - Praha

Las Palmas, Paňacocha

Ubytování (cena za osobu na noc):
Quito: Killa Llullu Hostal (4 USD, Booking)
Tena: Hostal Limóncocha (8 USD, Booking)
Coca: Santa María (10 USD, Facebook)
Coca: La Mision (15 USD, TripAdvisor)
Paňacocha: Las Palmas (10 USD)
Limóncocha: Hostal Limóncocha (12 USD)
Pacto Sumaco: cabanas za vesnicí (10 USD za pokoje nebo 5 USD za stanování na horní verandě)
Anita Lucia: Mateospaxi (12,50 USD, Booking)
Mindo: Yellow House (20 USD, TripAdvisor)

Ceny dopravy (k listopadu 2019, za 1 osobu):
autobus Quito - Tena 10 USD
autobus Tena - Coca 8 USD
taxi na vodopád 12 USD / 4 os.
loď Coca - Paňacocha 10 USD
autobus Coca - Sacha 1,25 USD
autobus Sacha - Limóncocha 1,50 USD
autobus Limóncocha - Coca 2,50 USD
autobus Coca - Sumaco 3 USD
taxi Wawa Sumaco - Pacto Sumaco 15 USD / 4 os.
autobus Sumaco - Tena 3,50 USD
autobus Tena - Anita Lucia de Quisinche (pův. do Ambato) 6,30 USD
autobus Anita Lucia de Quisinche - St. Domingo 2,50 USD
autobus St. Domingo - Mindo 5 USD
autobus Mindo - Quito 3 USD

Ceny - ostatní (pro 4 osoby):
Vstup do laguny v Paňacoche 40 USD
Guidovaný výlet lodí na lagunu v Paňacoche a na ostrov opic 220 USD
Guidovaný výlet lodí na lagunu v Limóncoche 40 USD (ačkoliv guid si myslel, že dostane 60 USD - a nakonec jsme mu je dali, protože byl opravdu dobrý)
Vstup do parku Jatun Sacha 24 USD

Hostal Limóncocha, Limóncocha

Reportážní fotky budou převážně moje - pokud je fotil někdo jiný, bude to u nich uvedeno. Fotky ptáků budou bez výjimek Ebříků, přičemž nebudu schopná odlišit, jestli je fotila Ivana, nebo Honza. Pár fotek budu mít půjčených i od Pavla.

Na naši čtyřčlennou skupinku jsme s sebou měli totiž pět foťáků, a dobře že tak, protože můj kompaktík v polovině výletu kleknul, ale Ivana mi pohotově strčila do ruky svůj, který jsem jí vrátila až v letadle, takže mi to nezkazilo celý zbytek výletu. (Já jsem hroznej paparazzi - už si cestování bez foťáčku v ruce vůbec nedokážu představit.)

U fotek zvířat budu dávat prolinky na větší verzi, protože to stojí za to (a protože Píše.cz velké velikosti fotek příliš dobře neumožňuje). Každopádně kdybyste si fotky chtěli předem prolistovat, přidávám linky na fotoalba, v nichž mi je Ivana dávala k dispozici. Je za tím ohromný kus práce, protože je za dva týdny stihla vytřídit ze 100 GB (tuším 14.000 fotek), ořezat a popsat. Od některých zvířat je tam fotek víc, protože jak se měla rozhodnout, z kterého úhlu je kormorán žeroucí rybu nejlepší? A v tom ji naprosto chápu a podporuju. Takže pokud by vám přišlo, že by mohl být výběr udělaný precizněji, nechte si to pro sebe, protože já jsem z toho nadšená.

Zvířecí fotoalba Ebříků:
1. ptáci
2. savci
3. jiní obratlovci
4. hmyz a pavoukovci
5. nezvířátkový zbytek

A ještě Honzův report na mammalwatchingu k přečtení zde. Pozor, obsahuje spoilery! :)

Pacto Sumaco

Příští díl už bude opravdu o samotné cestě. Jak nás hned po příletu okradli - a jak jsme se vypravili do vesnice, kam stále ještě nevede žádná silnice.

Yellow House, Mindo

následující