Když ráno v půl šesté zvoní budík, vztekle ho zamáčknu a zůstávám dál ležet v teple pod peřinou. Potom zazvoní ten na stole, melodie hraje dvacet vteřin a po pěti minutách znovu a znovu. Poprvé, podruhé, potřetí... ještě naposled... už vážně naposledy... půl hodiny!

Ve čtvrtky jsem se naučila odejít z domu, aniž bych předtím zapnula počítač. Zjistila jsem, že to šetří čas.

Do školní

Poslední zkoušky, poslední boje. A budu třeťák :-)

Minulé zkouškové jsem dělala tři zkoušky v jednom dni. Byl to slušný zářez a byl by ještě lepší, kdybych je bývala byla udělala.
Neb jsem člověk ambiciózní a svým stínem se již dávno nenechávám omezovat, nakupila jsem si na poslední týden zkouškového sedm zkoušek z šesti předmětů. Jedinou noc jsem spala více než dvě hodiny, spánkem přes den se trénuji na světlé norské noci. Aklimatizace, by jeden řekl. Pro sebevzdělání cokoliv ;-)

První tři červnové týdny se nesly v duchu skoro-oddychovém. Vysvětlení zaheslování rubriky a další kratochvíle ;-)

Do dne a do roka a mám za sebou další - svůj čtvrtý, oficiálně pátý - pokus o složení zkoušky u našeho nejlepšího a nejúžasnějšího Peterky, co jich na světě je. Uvidíme, jestli i nadále budu pokračovat ve své desetibodové tradici...

Malé resumé. Květen je nenáročný rozjezd, červen se přiostřuje a září, přátelé, to bude sekec. Tam už se nezakecaj.

Když se nedaří, tak se nedaří.

Ono se to nestává, ale mně se to stalo.
Potkalo mě štěstí.
Potkala mě klika tak nehorázná, že si ji ani nezasloužím - konkrétně za svoji aktivitu v tomto předmětu dozajista ne 8-)

Mám ji. Morfologii. Za tři.
Mám ji. Prostě ji mám.
Také se vám dneska dýchá tak lehko?

Co se nyní naučím, u státnic zapřu. Mám pud sebezáchovy.