Je daná trasa a je daný časový limit dvaceti čtyř hodin. Kolik kilometrů ujdete, je na vás. Já skončila na sto šestém kilometru (2400 metrů převýšení) hodinu a čtvrt před limitem, protože už mě přestal bavit tanec na čepelích. Nejlepší kluk ušel 154,3 km, nejlepší holka 148,5 km. Ze sto patnácti startujících jsem skončila desátá až čtrnáctá a jako holka druhá až třetí.

110 km s převýšením 4200 metrů. Z 88 startujících jich dokončilo 74, naše skupinka se s časem 31 hodin a 51 minut umístila na 63. místě. Přiznejme si rovnou, že se na mém diplomu to 8. místo (ženy) vyjímá lépe :)

Tradiční jarní zříceniny, na kterých jsem po dlouhé době byla i já. Z Kdyně do Švihova přes pět zřícenin, čtyři hospody a tři rozhledny.

Běžecká lama trénující na maraton, díl čtvrtý.

Že prý je běhání nuda. Monotónní. Nezábavný. No, jako...

125 km s pěti a půl kilometry převýšení za 30 hodin a 21 minut. Z osmdesáti startujících dokončilo šedesát šest, já jsem byla sedmá žena a spolu se Slavem a Mirem padesátá pátá v celkovém pořadí.

Běžecká lama trénující na maraton, díl třetí.

Víte co, já kdysi začala běhat především proto, že to byl sport, který se dá provozovat zadarmo. Když jsem si pořídila běhací batůžek, převýšila rázem pořizovací cena mých běžeckých potřeb cenu potřeb na lezení... a přesně o tom tenhle článek není.

Dvou-a-kus-denní přechod Raxalpe na sněžnicích s Ajkou, Alfíkem a Honzou. Trochu jsme se báli, jestli bude sníh, ale naštěstí byl. Taky byla lavinová trojka. A taky bylo nádherně.

 ...aneb každý někdy nemá svůj den.