105 km s 4200 metry převýšení. Startovalo 88 lidí a dokončilo 66, ze šesti startujících žen došly do cíle čtyři. Já byla s časem 28 hodin a 1 minuta  na 61.-62. místě. Bylo vedro a do toho dvě bouřky s průtrží mračen - a nepadal jenom déšť, ale i kroupy. A trasa byla nádherná, je to krásný kout Slovenska.

Pochod Praha-Prčice, sedmdesátikilometrová trasa Karla Kulleho, patnáctihodinový limit a výtečná společnost, která z toho udělala nejlepší akci poslední doby. Navíc jsme nasadili originální strategii - na každé kontrole jsme aspoň hodinu seděli, a tak jsme posledních dvacet osm kilometrů více běželi, než šli.

A taky první maraton. Ono vlastně první závod. Ale zas ne poslední závod. Hm. Taky jeden z nejhorších zážitků poslední doby. A nejsilnějších, což se většinou považuje za klad? Uá, to to bylo hrozný! A silný! A vůbec!

Běžecká lama trénující na maraton, díl pátý.

Je daná trasa a je daný časový limit dvaceti čtyř hodin. Kolik kilometrů ujdete, je na vás. Já skončila na sto šestém kilometru (2400 metrů převýšení) hodinu a čtvrt před limitem, protože už mě přestal bavit tanec na čepelích. Nejlepší kluk ušel 154,3 km, nejlepší holka 148,5 km. Ze sto patnácti startujících jsem skončila desátá až čtrnáctá a jako holka druhá až třetí.

110 km s převýšením 4200 metrů. Z 88 startujících jich dokončilo 74, naše skupinka se s časem 31 hodin a 51 minut umístila na 63. místě. Přiznejme si rovnou, že se na mém diplomu to 8. místo (ženy) vyjímá lépe :)

Tradiční jarní zříceniny, na kterých jsem po dlouhé době byla i já. Z Kdyně do Švihova přes pět zřícenin, čtyři hospody a tři rozhledny.

Běžecká lama trénující na maraton, díl čtvrtý.

Že prý je běhání nuda. Monotónní. Nezábavný. No, jako...

125 km s pěti a půl kilometry převýšení za 30 hodin a 21 minut. Z osmdesáti startujících dokončilo šedesát šest, já jsem byla sedmá žena a spolu se Slavem a Mirem padesátá pátá v celkovém pořadí.