Tradiční hvězdárenský vandr po zříceninách. Barevné stromy, trochu mlhy a něco málo zkondenzovaných mraků :-)

Říjnová voda má své kouzlo. I když člověk jede jen Orlici (VVC) a jen na víkend: Ve vzduchu létají volavky a dravci, pod vodou se míhají ryby a hladina zrcadlí zezlátlé stromy... tedy aspoň do doby, než do ní někdo spadne. Byla studená. Ve všech případech.

Pořád byly Krkonoše tak daleko, všichni se divili, kam až jdeme... a najednou jsme byly tam, v Krkonoších, skoro na dosah Sněžce.

--pátý a šestý den cesty, dny poslední--

Český ráj a přilehlý sever.

--třetí a čtvrtý den cesty--

Pěší výlet z Brandýsa nad Labem na Sněžku ve dvou lidech. Proč by jeden z těch dvou nemohl mít zlomenou klíční kost a druhý nové, puchýřotvorné pohory?

--první dva dny cesty--

Já jsem se narodila s pádlem v ruce. Bohužel příležitostí jezdit na vodě mám čím dál tím míň - nejsou lidi, ale přesto jsem přesvědčena, že tento druh přepravy je pro mě ten pravý.
Když není loď, jsou nohy. S báglem a do hor na několik týdnů a užiju si to jako nikdo jiný.
Tak mi vysvětlete, k čemu bych měla potřebovat kolo.

Jdete si takhle krajinou, je krásné prvomájové počasí, vaše dítě vesele výská - a co to najednou? Ze zatáčky vyjde brouk Pytlík. Fakt, že je velký jako dospělý člověk, zcela zastiňuje jiný fakt, a to, že hraje na ukulele.
Možná se to s oslavou na pálení čarodějnic nemělo tak přehánět...