Když jsme dojely k baráku, nevěřila jsem svým očím. Nevěděla jsem dopředu, co je to za rodinu, a množství pozlátka mě překvapilo. Miliony investované do všeho byly velmi viditelné, dům kloubí nepraktičnost s nevkusem.

Připadalo mi to zajímavé a lákavé. Jiná země, jiné mravy, jiní lidé. Odlišná mentalita, práce zajištěná a zlepšení jazykových schopností v ceně.
Zajímavé a lákavé mi to připadá stále. Jen vím, že bych si chtěla rodinu doopravdy vybrat.

Příběh o tom, že se koberce musí unbedingt  luxovat jednou týdně z obou stran.

Oslo bylo poslední zastávkou na naší cestě. Prošli jsme si muzeum vikinských lodí a Frognerův park, kde jsme i přespali. Potom jsme se vydali nazpět do Čech.

Rondane vypadá jako Roháče, které někdo přebarvil na bílo. Všude tam roste dutohlávka sobí, lišejník, který krajině propůjčuje naprosto specifický vzhled, který je jen umocněn válejícími se mraky a mlhou. Protože jsme se o tento estetický zážitek nechtěli ochudit, prožili jsme si tam několikadenní déšť.

Jotunheimen je obrovský národní park, ve kterém by se dalo chodit opravdu dlouho. Ač jsme v něm byli již s Ebříky, nepotkali jsme nic starého, procházeli jsme novými místy a novou krajinou zakončenou obrovským jezerem Gjende a fantastickým pohledem ze sedla Besseggen.

...a noční eskapáda ve sprchách.

Další vandrování, tentokrát po národním parku Jotunheimen. Nádherné hory, cesty i necesty, objevitelské túry a laškování s ledovci a sněhovými poli.

Návštěva nejdeštivějšího norského města, americká turistika a fantastický výlet po fjordu na nafukovacích člunech.