Princezna se zlatou hvězdou na čele

Němcová, B.: Princezna se zlatou hvězdou na čele. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1966. 216 stran.

Pohádky:

Princ Bajaja
Kdo je hloupější
O bílém hadu
Alabastrová ručička
O labuti
Chytrá horákyně
Sedmero krkavců
O kocouru, kohoutu a kose
Tři zlatá péra
Noční stráž
O třech zakletých psích
Kdo snědl holoubátka?
Jak Jaromil ke štěstí přišel
O třech sestrách
Spravedlivý Bohumil
O Pánu Bohu
Čertův švagr
Bratr a sestra
Princezna se zlatou hvězdou na čele

Kniha zahrnuje lidové pohádky, které sebrala a zapsala Božena Němcová. Mnoho z nich později podlehlo dalšímu zpracování, které je dnes známější.
Princ Bajaja byl v roce 1971 zfilmován (I. Palúch, M. Vášáryová), Chytrou horákyni přepsal Jan Werich pod názvem Princezna Koloběžka, Sedmero krkavců (Die sieben Raben) zahrnuli bratři Grimmové do svých Kinder- und Hausmärchen, kterými položili základy folkloristiky. Tři zlatá péra jsou obdobou Erbenových Tří zlatých vlasů děda Vševěda, v Němcové jde ovšem o péra ptáka Zlatohlavce a potřebě jejich získání předchází odlišný příběh, ve kterém není Plaváček a pro péra posílá chudého sirotka bohatý kupec, manžel sirotkovy vyvolené; převozník nedojde vysvobození a kupec se se svatbou smíří a nezahyne. Příběh O třech sestrách je dnes mnohem známější jako Tři oříšky pro Popelku, ačkoliv i zde jsou odlišnosti (místo zámeckých plesů nedělní bohoslužby v kostele apod.) a Princezna se zlatou hvězdou na čele byla v mírně pozměněné podobě zfilmována.

V pohádkách Němcové jde častěji o hrdiny z venkovského obyvatelstva, kteří musejí něco učinit kvůli dosavadní nepřízni osudu. Velmi často se pak jedná o sourozence, kteří se narozdíl od Erbenových pohádek jen výjimečně staví proti sobě (u Němcové jen v O třech zaklatých psích), jsou-li vlastní. Nejčastější zápornou postavou bývá zlá macecha, která děti trápí a ty potom odcházejí do světa, kde prožijí hlavní zápletku; macecha na konci pohádky obvykle dojde spravedlivé odplaty. (Ovšem povinné koupání nevlastních dětí v její krvi je zahrnuto jen do jedné pohádky, lidový folklór má totiž soucit.)
Němcové pohádky jen málo využívají nadpřirozené rekvizity a začarované rádce-společníky. V každé pohádce málokdy bývá více než jedna kouzelná věc, pomocí hrdina zvítězí, a málokdy bývá začarovaný někdo jiný než hlavní hrdina. Poměrně časté bývá převtělení zemřelých do zvířecích těl a to buď kvůli hříchům, které spáchali a které musí na světě po své smrti napravovat, nebo jde o zemřelého rodiče, který chrání svě děti.
Často jde v pohádkách o chytračení a převezení někoho druhého - Kdo je hloupější se na tomto zakládá, O kocouru, kohoutu a kose taky. Tam lze ocenit vlastenectví, se kterým je to psáno: "Jen jdi hodně daleko, kde jsou ještě hloupí lidé, v Čechách bys mnoho nedostal." (str. 68) Chytrá horákyně je naopak o bystré dívce a Kdo snědl holoubátka se zakládá na provokaci, která vede k přiznání.

Pohádky v sobě zahrnují návody k životu. Ačkoliv si je při běžném čtení neuvědomujeme, jsou tam a teprve ten, kdo ví, nač se má soustředit, si jich všimne. Princezna se zlatou hvězdou na čele je o útěku před incestem, její otec chce princeznu pojmout za manželku, protože doroste v takovou krásu, jakou měla její matka, která zemřela při porodu. Princezna se zhrozí a uteče z domu v kožíšku sešitém z myších kůží, na jiném dvoře přijme práci v kuchyni a v šatech, které jí nechal ušít otec, aby ji uplatil k svatbě, se princovi zalíbí a on se s ní ožení. Ačkoliv tento syžet neshledá nijak podivným dítě z normální rodiny, stane se signálem pro dítě, kterému by snad chtěl někdo z rodičů ubližovat: tohle není normální, uteč.

Pohádky Boženy Němcové jsou přirozenější než Erbenovy, využívají reálnější rekvizity a jsou bližší běžnému čtenáři. Poetiku vykazují obdobnou a dojem ve mně zanechaly stejný - líbí!

Ukázka (str. 199-200 - Princezna se zlatou hvězdou na čele):

Několik let uběhlo od té doby, co královna zemřela, a dvořenínové nutili krále, aby se oženil, že by se stal pokojnějším a veselejším. Odpověděl jim král takto: "Když královna na úmrtním loži se mnou se loučila, prosila mne, kdybych se musel ženit, abych si jinou nebral, než která jí bude docela podobna. Já se na to zapřisáhl a vzal bohy za svědky; budu tedy hledat ženu, která by jí ve všem podobná byla, a nenajdu-li takovou, nikdy více se neožením." Dvořenínové dali králi zapravdu a hned se staralo ujednání, kdy se král na cestu odebere.
Ladu, poupě to kvetoucí, odevzdal král pečlivým chůvám, zem svou správci věrně oddanému a sám odešel s četným komonstvem do světa hledat nevěstu. Projel knížectví, království, projel půl světa, viděl panny tváří jako anděl krásných, přece ale neměla žádná na čele zlatou hvězdu, žádná nebyla podobna zemřelé paní. Smuten vrátil se domů. Tu mu běží vstříc Lada a vroucně ho z daleké cesty vítá. Král strnul nad rozkvetlou pannou. To byla ona, to byla ta žena, kterou nadavšecko miloval, její oči, vlasy, tělo, tu zlatoskvoucí hvězdu na čele, všecko měla Lada, dcera její. "Běda, běda," pomyslil král. Co viděl podobu své ženy, vzbudily se v něm všecky památky na minulou blaženost, takže div nezoufal. Konečně umínil v své rozbouřené mysli, že si vezme Ladu za ženu, chtěje zvrátit ukrutné vrchy, které v tom poměru mezi něj a ji příroda postavila. Šel tedy k dceři a zjevil jí úmysl nebožky matky. Lada se toho zhrozila, ale dělala, jako by otcův návrh za pouhý žert měla, a po krátkém přemýšlení řekla: "Vezmu si tě, milý otče, koupíš-li mi šaty ušité z křídel zlatohlávka."
"Koupím, duše má, všecko, co žádáš, jen vyplň prosbu mou," odpověděl král, a to okamžení dal ohlásit, kdo by mu takové šaty přinesl, že dostane za ně mnoho peněz. Což by lidé za peníze nevyvedli? V několika dnech byly šaty na zámku a král je donesl dceři. I nevěděla, co si má vymyslit, aby čas prodloužila, a otce tím snad na jiné myšlenky přivedla. Poručila si opět šaty barvy sluneční. A zase to dal král ohlásit a šaty barvy sluneční dostal. Když je Ladě přinesl, řekla: "Ještě mi kup, otče, šaty barvy nebeské, aby na nich i hvězdy byly; potom si tě opravdu vezmu."