Jde o dokonale vystavěný příběh o pokusech zřídit demokratickou společnost a o jejich naprostém selhání. Skupina dětí ztroskotá na ostrově a jejich civilizační návyky a hodnoty postupně upadají, až z nich nezbude nic. Prakticky demonstrovány jsou v knize pojmy jako totalita, fanatismus, vlastní blaho na úkor zájmů společnosti a vědomá ignorace nepohodlných faktů.
Knihu velmi doporučuji. Máte-li si ji ovšem někdo v plánu přečíst, nečtěte dál, neb následuje jeden obrovský spoiler ;-)
Kapitoly
Zvučící mušle
Oheň na hoře
Chatrče na pláži
Pomalované tváře a dlouhé vlasy
Obluda z moře
Obluda ze vzduchu
Stíny a vysoké stromy
Dar temnotám
Mušle a brýle
Skalní hrad
Lovecký pokřik
Obsah
(převzato z Wikipedie)
Letadlo, které evakuovalo civilní obyvatelstvo z Anglie, se zřítilo na tropický ostrov. Zachránila se jen skupina chlapců ve věku od 6 do 12 let. První dvě postavy, se kterými se setkáme, jsou sportovně založený, sympatický Ralph a "Čunas", tlustý chlapec s brýlemi, který má astma. Zatroubí na nalezenou lasturu (která se během děje stává symbolem demokracie a jejích hodnot), aby přivolali ostatní přeživší. Společně se pak radí, kdo by se měl stát vůdcem. Zvolí Ralpha, přestože v úvahu připadal i Jack Merridew, který vedl školní sbor. Je zřejmé, že Ralphovi závidí. Ralph v něm vidí hrozbu, a proto jej ustanoví náčelníkem skupiny lovců (sboristů). Z Čuňase udělá svého zástupce, přestože ho ostatní hoši nemají rádi. Poté se Ralph, Jack a Simon vydají na průzkumnou výpravu. Objeví sele zapletené v liánách, Jack tasí nůž, ale zaváhá a sele uteče. Přísahá, že příště otálet nebude.
Hoši jsou z ostrova nadšení a těší se, jaká dobrodružství je čekají. Řada z nich se však bojí netvora, nebezpečného divokého tvora, kterého údajně zahlédl jeden z mladších chlapců se znamínkem na tváři.
Pomocí Čuňasových brýlí rozdělají signální oheň, který se vymkne kontrole a spálí velkou část džungle. Během požáru se chlapec se znamínkem ztratí.
Postavy
Čuňas je tlustý, krátkozraký a má astma - to jsou všechno znaky, proč se stát mezi dětmi nepopulárním. Je inteligentní, to ovšem nikdo nepřijme; i Ralph užívá jeho rad, aniž by to přiznal. Až ve chvíli rozbití demokracie si Ralph náhle připouští, že je bez Čuňase bezmocný.
Ralph je pro děti sympatický a charismatický, v demokratickém hlasování prvního dne se stane jejich vůdcem. Snaží se udržovat principy fungující demokracie, což ovšem děti nevydrží dlouho a Ralphova popularita tím ve výsledku jenom klesne.
Jack Merridew je vůdcem školního sboru, Ralphovy opoziční skupiny. Chce být náčelníkem a Ralph, aby zmírnil jeho hrozbu, mu stanovuje právě vůdcovství nad sborem, skupinou lovců, což Jackovi nestačí. Stává se z něj totalitář, který odchází od Jackovy demokraticky zodpovědné skupiny na druhý konec ostrova za zábavou, lovy a vidinou krásy svobodného divošského kmene s pomalovanými tvářemi.
Ostatní postavy dotvářejí kolorit nevýrazných a poddaných kluků.
Mrňousové jsou havěť, o kterou se nikdo moc nestará, nikoho moc nebolí, když se ztratí kluk se znamínkem na tváři. Jen Čuňas se nad tím pozastavuje z racionálního hlediska - dobře vnímá úpadek civilizačních hodnot právě v té chvíli.
Výstavba knihy je velice promyšlená. Pořád šlo o handrkující se děti, které se snažily nároky moc zargumentovat uměním vyzpívat cis, a potom šlo o hodně se handrkující děti... ale až u prvního mrtvého si člověk řekl - vždyť tohle není v pořádku. Jenže děti se handrkovaly dál a pořád to bylo občansky pochopitelné, pořád si člověk říkal - to dává smysl, to by se mohlo stát... až náhle Ralph štvaný honem a bojující o holý život potká námořního důstojníka. "Ahoj. Je tady s vámi někdo starší - nějací dospělí lidé? Koukám, že se náramně bavíte. Viděli jsme váš kouř. Co jste tu vyváděli? Vedli jste nějakou válku nebo co?" V tu chvíli nastává aha-okamžik. Nesmírné zlehčování důstojníka vnáší do děje pohled ze strany civilizace, která nemá vysvětlení, proč už na ostrově žádná civilizace není. Ačkoliv jde povrchově o happyend, teprve tady, ve chvíli záchrany pro všechny, jsem pocítila nesmírnou hrůzu z celé knihy. Do té doby to totiž bylo v pořádku.
Ukázka (str. 188-189):
"Ralphe, nezapomínej, proč jsme přišli. Kvůli vohni. Pro mý brejle."
Ralph přikývl. Uvolnil svaly, napjaté zápasem, postavil se nenuceně a opřel špičku oštěpu o zem. Jack ho za svou pomalovanou tváří pozoroval nevyzpytatelným pohledem. Ralph vzhlédl nahoru k věžím a pak se podíval na skupinu divochů.
"Poslouchejte. Přišli jsme vám něco říct. Především musíte vrátit Čuňasovi brejle. Když je nemá, tak nic nevidí. Tohle není žádná poctivá hra – "
Kmen pomalovaných divochů se zahihňal a Ralphovi zase selhala paměť. Odhrnul si vlasy, zadíval se na zelenočernou masku před sebou a snažil se rozpomenout, jak vlastně Jack ve skutečnosti vypadá.
Čuňas zašeptal. "A voheň!"
"No toseví. Potom jde o ten oheň. Opakuju vám to znova. To, co jsem říkal pořád od té chvíle, kdy jsme tady přistáli." Zvedl oštěp a ukázal na divochy.
"Naše jediná naděje je udržovat signální oheň tak dlouho, dokud je dost světla, aby ho bylo vidět. Jedině tak je možné, že na nějaké lodi uvidí náš kouř a přijdou nás zachránit a odvezou nás domů. Ale bez toho kouře musíme jenom čekat, jestli tu nepřistane nějaká loď čistě náhodou. A to by mohlo trvat celá léta; do té doby třeba zestárnem –"
Chvějivý, stříbřitý, neskutečný smích divochů vytryskl a pomalu dozněl. Ralphem zalomcoval nával vzteku. Hlas mu selhával.
"Copak to nechápete, vy šašci pomalovaný? Sameric, Čuňas a já - to nestačí. Chtěli jsme udržovat oheň sami, ale nešlo to. A vy si tady zatím hrajete na hony..."
RE: Pán much | jarmik | 07. 12. 2009 - 09:30 |
RE: Pán much | eithne | 07. 12. 2009 - 09:56 |
RE: Pán much | muminek | 27. 12. 2009 - 23:53 |
RE: Pán much | eithne | 28. 12. 2009 - 05:26 |
RE: Pán much | tlapka | 02. 06. 2012 - 21:57 |
![]() |
eithne | 03. 06. 2012 - 10:55 |