Pán much

5. prosinec 2009 | 12.00 |
blog › 
Pán much

Golding, W.: Pán much. Praha: Odeon, 1993. 214 stran.
Kniha poprvé vyšla v roce 1954.

Jde o dokonale vystavěný příběh o pokusech zřídit demokratickou společnost a o jejich naprostém selhání. Skupina dětí ztroskotá na ostrově a jejich civilizační návyky a hodnoty postupně upadají, až z nich nezbude nic. Prakticky demonstrovány jsou v knize pojmy jako totalita, fanatismus, vlastní blaho na úkor zájmů společnosti a vědomá ignorace nepohodlných faktů.

Knihu velmi doporučuji. Máte-li si ji ovšem někdo v plánu přečíst, nečtěte dál, neb následuje jeden obrovský spoiler ;-)
 


Kapitoly
Zvučící mušle
Oheň na hoře
Chatrče na pláži
Pomalované tváře a dlouhé vlasy
Obluda z moře
Obluda ze vzduchu
Stíny a vysoké stromy
Dar temnotám
Mušle a brýle
Skalní hrad
Lovecký pokřik

Obsah
(převzato z Wikipedie)
Letadlo, které evakuovalo civilní obyvatelstvo z Anglie, se zřítilo na tropický ostrov. Zachránila se jen skupina chlapců ve věku od 6 do 12 let. První dvě postavy, se kterými se setkáme, jsou sportovně založený, sympatický Ralph a "Čunas", tlustý chlapec s brýlemi, který má astma. Zatroubí na nalezenou lasturu (která se během děje stává symbolem demokracie a jejích hodnot), aby přivolali ostatní přeživší. Společně se pak radí, kdo by se měl stát vůdcem. Zvolí Ralpha, přestože v úvahu připadal i Jack Merridew, který vedl školní sbor. Je zřejmé, že Ralphovi závidí. Ralph v něm vidí hrozbu, a proto jej ustanoví náčelníkem skupiny lovců (sboristů). Z Čuňase udělá svého zástupce, přestože ho ostatní hoši nemají rádi. Poté se Ralph, Jack a Simon vydají na průzkumnou výpravu. Objeví sele zapletené v liánách, Jack tasí nůž, ale zaváhá a sele uteče. Přísahá, že příště otálet nebude.
Hoši jsou z ostrova nadšení a těší se, jaká dobrodružství je čekají. Řada z nich se však bojí netvora, nebezpečného divokého tvora, kterého údajně zahlédl jeden z mladších chlapců se znamínkem na tváři.

Pomocí Čuňasových brýlí rozdělají signální oheň, který se vymkne kontrole a spálí velkou část džungle. Během požáru se chlapec se znamínkem ztratí.
Přestože si chlapci slíbili, že se budou spravedlivě dělit o práci a pomáhat si, pro Ralpha je stále těžší přinutit je, aby každý dělal to, co má. Život na ostrově začne postupně upadat. Mezi Jackem a Ralphem rostou neshody. Situace se vyhrotí v okamžiku, když Ralph obviní Jacka, že zmařil možnost záchrany: odvedl totiž na lov dvojčata Sama a Erika ("Samerik"), kteří se měli starat o oheň, a tak loď na obzoru nemohla zachytit signální kouř. Následuje ostrá hádka, během které se rozbije jedno sklo Čuňasových brýlí.
Nad ostrovem dojde k přestřelce mezi dvěma letadly. Jeden z pilotů se katapultuje, ale zemře před nebo při přistání. Sam a Erik vyvolají paniku, protože potmě zahlédli jeho mrtvé tělo a spletli si ho s netvorem. Ralph, Jack a Roger, jeden ze sboristů, si to chtějí ověřit, a proto se vydají mrtvolu hledat. Uvidí siluetu padáku, se kterou škube vítr, a s hrůzou utečou v domnění, že to jsou netvorova křídla. Jack prohlásí Ralpha za zbabělce a požaduje novou volbu vůdce. Nedostane ale žádný hlas, a proto skupinu opustí. Založí nový kmen, kam se postupně přidá většina starších chlapců.
Nový kmen se věnuje hlavně lovu prasat. V džungli připraví netvorovi oběť, prasečí hlavu nabodnutou na kůl, kterou později objeví Simon. Děsivá hlava obsypaná mouchami v jeho halucinacích ožívá jako "Pán much" a předznamenává jeho osud: Simon objeví mrtvého pilota a běží to povědět chlapcům, ti jsou však zfanatizovaní Jackovým válečným tancem, a proto jej považují za netvora a roztrhají.
Jackův kmen klesá až na samou hranici divošství. Napadnou Ralphův tábor a podaří se jim získat i Čuňasovy brýle, které potřebují k rozdělání ohně. Když je Čuňas požaduje nazpět, Roger na něj svalí balvan a zabije ho. Jackův kmen pak unese Sama a Erika – poslední přívržence Ralpha mezi staršími chlapci – a přinutí je připojit se k nim. Jack se Ralpha pokusí zabít, ale neuspěje a další den na něj uspořádá hon. Ralph se ukryje v husté spleti lián, a proto Jack založí v džungli požár. Dým spatří projíždějící loď – chlapci jsou konečně zachráněni. Ralph oplakává ztrátu přítele Čuňase a úplnou ztrátu dětské nevinnosti.

Postavy
Čuňas je tlustý, krátkozraký a má astma - to jsou všechno znaky, proč se stát mezi dětmi nepopulárním. Je inteligentní, to ovšem nikdo nepřijme; i Ralph užívá jeho rad, aniž by to přiznal. Až ve chvíli rozbití demokracie si Ralph náhle připouští, že je bez Čuňase bezmocný.
Ralph je pro děti sympatický a charismatický, v demokratickém hlasování prvního dne se stane jejich vůdcem. Snaží se udržovat principy fungující demokracie, což ovšem děti nevydrží dlouho a Ralphova popularita tím ve výsledku jenom klesne.
Jack Merridew je vůdcem školního sboru, Ralphovy opoziční skupiny. Chce být náčelníkem a Ralph, aby zmírnil jeho hrozbu, mu stanovuje právě vůdcovství nad sborem, skupinou lovců, což Jackovi nestačí. Stává se z něj totalitář, který odchází od Jackovy demokraticky zodpovědné skupiny na druhý konec ostrova za zábavou, lovy a vidinou krásy svobodného divošského kmene s pomalovanými tvářemi.
Ostatní postavy dotvářejí kolorit nevýrazných a poddaných kluků.
Mrňousové jsou havěť, o kterou se nikdo moc nestará, nikoho moc nebolí, když se ztratí kluk se znamínkem na tváři. Jen Čuňas se nad tím pozastavuje z racionálního hlediska - dobře vnímá úpadek civilizačních hodnot právě v té chvíli.

Výstavba knihy je velice promyšlená. Pořád šlo o handrkující se děti, které se snažily nároky moc zargumentovat uměním vyzpívat cis, a potom šlo o hodně se handrkující děti... ale až u prvního mrtvého si člověk řekl - vždyť tohle není v pořádku. Jenže děti se handrkovaly dál a pořád to bylo občansky pochopitelné, pořád si člověk říkal - to dává smysl, to by se mohlo stát... až náhle Ralph štvaný honem a bojující o holý život potká námořního důstojníka. "Ahoj. Je tady s vámi někdo starší - nějací dospělí lidé? Koukám, že se náramně bavíte. Viděli jsme váš kouř. Co jste tu vyváděli? Vedli jste nějakou válku nebo co?" V tu chvíli nastává aha-okamžik. Nesmírné zlehčování důstojníka vnáší do děje pohled ze strany civilizace, která nemá vysvětlení, proč už na ostrově žádná civilizace není. Ačkoliv jde povrchově o happyend, teprve tady, ve chvíli záchrany pro všechny, jsem pocítila nesmírnou hrůzu z celé knihy. Do té doby to totiž bylo v pořádku.

Ukázka (str. 188-189):
"Ralphe, nezapomínej, proč jsme přišli. Kvůli vohni. Pro mý brejle."
Ralph přikývl. Uvolnil svaly, napjaté zápasem, postavil se nenuceně a opřel špičku oštěpu o zem. Jack ho za svou pomalovanou tváří pozoroval nevyzpytatelným pohledem. Ralph vzhlédl nahoru k věžím a pak se podíval na skupinu divochů.
"Poslouchejte. Přišli jsme vám něco říct. Především musíte vrátit Čuňasovi brejle. Když je nemá, tak nic nevidí. Tohle není žádná poctivá hra – "
Kmen pomalovaných divochů se zahihňal a Ralphovi zase selhala paměť. Odhrnul si vlasy, zadíval se na zelenočernou masku před sebou a snažil se rozpomenout, jak vlastně Jack ve skutečnosti vypadá.
Čuňas zašeptal. "A voheň!"
"No toseví. Potom jde o ten oheň. Opakuju vám to znova. To, co jsem říkal pořád od té chvíle, kdy jsme tady přistáli." Zvedl oštěp a ukázal na divochy.
"Naše jediná naděje je udržovat signální oheň tak dlouho, dokud je dost světla, aby ho bylo vidět. Jedině tak je možné, že na nějaké lodi uvidí náš kouř a přijdou nás zachránit a odvezou nás domů. Ale bez toho kouře musíme jenom čekat, jestli tu nepřistane nějaká loď čistě náhodou. A to by mohlo trvat celá léta; do té doby třeba zestárnem –"
Chvějivý, stříbřitý, neskutečný smích divochů vytryskl a pomalu dozněl. Ralphem zalomcoval nával vzteku. Hlas mu selhával.
"Copak to nechápete, vy šašci pomalovaný? Sameric, Čuňas a já - to nestačí. Chtěli jsme udržovat oheň sami, ale nešlo to. A vy si tady zatím hrajete na hony..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pán much jarmik 07. 12. 2009 - 09:30
RE: Pán much eithne 07. 12. 2009 - 09:56
RE: Pán much muminek 27. 12. 2009 - 23:53
RE: Pán much eithne 28. 12. 2009 - 05:26
RE: Pán much tlapka 02. 06. 2012 - 21:57
RE(2x): Pán much eithne 03. 06. 2012 - 10:55