Turecko: Antická Afrodisias a Hierapole s bonusem

6. den: Afrodisias
6. + 7. den: Pamukkale

Afrodisias

Afrodisias je jeden z "menších"areálů, kde jsou dochované antické památky, a díky tomu je to i jeden z těch příjemnějších. Je tam méně lidí, může se kamkoliv a nic není oplocené a v neposlení řadě je tam i menší vstupné.

Kdo může říct, že byl sám v antickém divadle pro 7000 lidí a mohutným hlasem tam recitoval básničku z první třídy? (A opravdu to funguje - vážně je to nahoře slyšet velice dobře!) Nebo kdo přelézal antické sloupy, protože překážely v cestě k něčemu většímu?

Myška a makovice

Ruiny

Ruiny

Když člověk šlape po zdobených hlavách antických sloupů a obědvá na mramorových soklech, má skoro pocit, jako by se dopouštěl svatokrádeže. Vždyť tohle všechno by se mělo ochraňovat před dalším ničením, nejen před turisty samotnými, ale i před větrem, deštěm a sluncem! Ano, je nádherný pocit dotýkat se antických památek a vědět, že před třemi tisíci lety se téhož místa dotýkala ruka dělníka, který jej stavěl... Ale to vědomí, že se zde povalují památky, pro které by vám jinde UNESCO zpřetrhalo ruce nohy, jak by je chtělo...

Šlapeme po hlavicích...

...a ležíme na sloupech.

Nakonec jsme si na stadiónu na sluníčku trošku odpočinuli, hodinu se prospali a poté jsme šli kamsi na kopec nad Afrodisias hledat místo na nocleh pro stany.

Stadión

Místo bylo krásné, s výhledem na antické chrámy.

Pravda, trošku nás vyděsil bača, který tam přišel a nevěřil tomu, co vidí; že si mu někdo za chatou rozdělal stany a vaří večeři, ale M.i.X dostal spásný nápad pozvat jej na čaj, a tak jsme nakonec ani nebyli vyhnáni. Možná se čaj z plastových kelímků nemůže rovnat tomu jejich - ale zase alespoň dostal stejnou značku jako my, když jsme si jednou v restauraci řekli o "original turkish tea" - pytlíkový Yellow Label.

Nocleh

Další ráno jsme vyrazili do Pammukale, kam jsme jeli přes Denizli. Na dolmuš jsme čekali deset minut - potom kolem jel jeden v protisměru, a když nás uviděl, otočil se a odvezl nás zpátky do Denizli.

V Pamukkale je také antická Hierapolis, ale ani zdaleka to není ona, co tam turisty láká nejvíce.
Z dálky to vypadá jen jako bílá šmouha na kopci a čím je člověk blíž, tím více mu to připomíná snad skály třpytivé soli, snad obrovské hory šlehačky - mluvím teď o travertinových kaskádách.

Sůl...

...mramor...

...šlehačka?

"Pamukkale vzniklo působením teplé minerální vody stékající po útesu, která než se dostala dolů, ztratila svou teplotu a to umožnilo usazování vápníku na skalní stěně," říká Lonely Planet.
Výsledkem je neuvěřitelně krásný pohled.

Turisté mají skrz kaskády vyhrazenou cestičku do malé vesničky pod nimi. Samozřejmě je zakázáno mít na sobě po cestě boty - však se také částečně brouzdá vodou.
Vrstvený vápenec dává nohám pěknou masáž a po týdnu ježdění po Turecku jsme ji minimálně my řádně ocenili. Batohy jsme nechali na recepci a ve vodě jsme se brouzdali skutečně s gustem, naposledy jsme se koneckonců sprchovali v úterý a teď byla neděle. Voda byla vlahá a čisté nohy byly skutečně příjemné.

Vedle cestičky

Jako lezecký terén se to neosvědčilo

Nakonec, když jsme se dostatečně prošli po turistické stezce, jsme odbočili dozadu, kam většina lidí nechodí; za ceduli "It's allowed to walking only without shoes and taking photos", kde jsme nechali batohy. Také tam byl potůček tvořící četná jezírka a právě díky tomu se události odvíjely následovně... M.i.X se tak zastavil a zauvažoval: "Co by mi kdo mohl říct, kdybych tam omylem spadl? Kalhoty bych měl samozřejmě sundané, abych si je cestou neurousal..."
Načež si sundal kalhoty a spadl do vody.
A to my jsme řeci jen nemohli nechat jenom tak - takže jsme se za chvíli koupali všichni.
Kdyby nás tam někdo viděl, možná bychom se nedoplatili pokuty, kterou bychom za to dostali - ale je to jeden ze zážitů, který opravdu stál za to.

"Co by se stalo...?"

Jéjej

Právě když jsme asi po deseti minutách vylezli a oblékli se, minuly nás tři výpravy.

Pak jsme se kousek za Hierapolí utábořili.

Již jsem zmínila ono obrovské množství psů, které zde člověk potkává. No - tady se k nám již u turistického centra tři psi přidali a zůstali s námi až do dalšího rána, kdy se (opět u turistického cetra) zase odpojili. Byli velcí, podle LP potomci zdejších ovčáckých psů - jeden vůdce, druhý sameček a poslední krásná fenka
V noci nás hlídali a když kolem projížděla auta, štěkali; když jsme si večer sesedli venku na karimatky, přišli k nám a lehli si k nám a byli tam s námi... Bylo to nádherné.

Pes

Víc psů

Další den jsme si ještě prohlédli Hierapolis (další antické městečko, založené jako lázně kolem roku 190 př. n. l.), ovšem tady už bylo hodně turistů, a přestože divadlo bylo ještě větší než v Afrodisias (toto pojme 12000 diváků), Afrodisias se mi líbilo víc.
 

Hierapolis

Kdo najde M.i.Xe?

Divadlo

Městečko

Nakonec jsme i s batohy (teď teprve to byla pěkná masáž nohou!) sešli kaskádami dolů na autobus a přes Denizli, Antalyi a Manavgat jsme dojeli do malého pobřažního městečka Side, kam se na zatmění sjely snad celé Čechy.

M.i.X a Alfík tady předvedli svůj největší výkon, když ubytování usmlouvali z 15YTL za stan na 6YTL za pokoj.

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ