Turecko: Orlí hnízdo Termessos

10. den: Termessos

Dolmuş (první, do kterého jsme se vešli - tj. asi čtvrtý, po zatmění nastal dopravní kolaps...) nás dovezl ze Side na autobus do Antalye a odtud jsme jiným autobusem dojeli pod horu, na jejímž vrcholu (nebo spíše v jejím sedle) se nachází ruiny města Termessos.

Ruiny města

Něco už zarůstá

Bylo to devět kilometrů chůze do kopce a již byla tma - díky tomu jsme se ovšem vyhnuli placení dalšího vstupného, protože pokladna již byla zavřená.

Šlo se po silnici, já s Andreu vepředu, ostatní třicet metrů za námi. Bylo to krásné. Na obloze už byly mraky, červánky, šeření, výhled, tma... Kdyby všude kolem cesty nebyly skály, srázy a kameny, asi bychom se utábořili dřív, ale takhle nebylo kde.

Cesta ubíhala v relativním poklidu až do chvíle, kdy jsme s Andreou slyšely vedle cesty praskání, evidentně pocházející od zvířete. Po několikerém opakování a nakonec i po hlasitém zavrčení jsme se poklusem vrátily k ostatním a proběhla fáze zbrojení - klacky, kameny a chodeckými holemi. Jistě, toulaví psi jsou tu přátelští, ale věřte tomu uprostřed noci, kdy nevidíte ani krok před sebe a jste hluboko v pustých horách...

M.i.X ono zvíře nakonec nějak zaplašil a zbytek cesty proběhl již bez dalších zdržení. Nahoru jsme došli pohromadě.

Chvíli jsme bloudili po parkovištích a nakonec jsme se na jednom z nich utábořili. Ráno jsme kvůli tomu museli vstávat v půl sedmé zdejšího času (v českém zimním by to bylo v půl páté, to je hrozné číslo), ale stálo to za to.

Mlha, mraky, skály a hory - neskutečné prostředí pro ruiny města. Atmosféra (umocněná tím, že to počasí mohlo také přijít o den dřív a bylo by po vtákách, zatmění by bylo zcela dokonalé a rozhodně ne způsobené Měsícem) a liduprázdnost tak umocnily zážitek z "pouhé" další antiky na něco nádherně mystického a tajemného.

Divadlo bylo velké a plné mraků

Živí mrtví vylézají z hrobů

A za hradbami končí svět

Nakonec jsme ještě byli velice rádi za to, že jsme si přivstali, protože již když jsme se vraceli zpět k našim batohům na parkoviště, kolem nás proudil nepřerušovaný proud turistů, směřující opačným směrem. Soudím, že tam o pár hodin později nemohlo být k hnutí.

Nakonec jsme si na povalené antické hlavici uvařili oběd a vyrazili opět dolů.

Když jsme po cestě odpočívali a zkoumali složení místní skály (tvoří krásné krystaly), nás mile překvapilo, když přibrzdilo jedno auto a řidička se nás zeptala: "Are you guys okay?" Přeci jen, to se hned tak nestane. Lidi jsou tu prostě přátelštější než jinde.

Bylo to od těch antických dělníků pěkné, že na nás
už tehdy mysleli a dali nám sem tuhle hlavici

Skála

Z Termassosu jsme dojeli dolmuşem do Antalye a tam jsme zjistili, že autobus do Aydin jede až o půlnoci, takže máme osm hodin času. Vydalo jsme se proto do centra města, kde jsme v parku obsadili lavičku s výhledem na palmy a moře.

A čekali jsme na půlnoc...

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ