Turecko: Efez a jeden z divů světa

11. + 12. den: Efez
13. + 14. den: Istanbu

Existuje málo horších míst na spaní, než je turecký autobus. O půlnoci jsme vyjeli z Antalye, v 5:20 jsme nevyspalí byli v Aydin. Tamodtud do Selčuku a odtud už jsme došli asi tři kilometry pěšky do Efezu.

Vítejte u nejprofláklejší efezské památky

"Efez je nejzachovalejším klasickým městem východního Středomoří. Není třeba dodávat, že je hlavní turistickou destinací, která nechybí na žádném itineráři výletních lodí ani výletů po souši.
V dávných dobách byl Efez významným obchodním městem a centrem kultu Kybele, anatolské bohyně plodnosti. Když vliv přešel do iónských rukou, Kybele se změnila v Artemis, bohyni lovu a luny, a na její počest byl postaven pohádkový chrám. Po příchodu Římanů, kteří z tohoto území udělali provincii Asie, se z Artemis stala Diana a Efez se stal hlavním městem římské provincie," říká Lonely Planet.

Turistický ráj / turistické peklo *)
* nehodící se škrtněte

Jak dlouho už to asi drží?

Jinými slovy, byly to další ruiny, a protože jsou známé, byly i po ránu (ihned po otevření) zahlcené turisty. Nakonec to dopadlo tak, že někteří usnuli na povalených soklech soch, jiní si procházeli Efez a zbytek se procházel kolem areálu, kde ležely trosky v bažinách.

Odpočinek

Za páskou placeného prostoru

Za páskou podruhé

Nakonec jsme odešli z Efezu na pláž poblíž, popošli ještě kousek dál od kempu, přebrodili ústí nějaké říčky a na trávě poblíž močálů s houfy komárů jsme postavili stany a padli únavou. V nočních autobusech se člověk neprospí, tak se to musí dohánět jindy.

Další den jsme se vrátili do Selςuku a zjistili, že do Tróji jet už nestihneme a autobus do Istanbulu odjíždí večer.

Tak jsme si prohlédli zdejší zříceninu baziliky a jeden z divů světa - Artemidin chrám (nebo tedy jediný sloup, který z něj zbyl) a pak jsme prostě čekali.

Světe, div se: Sloup!

Čekání v mešitě

Noční autobus nás neznámo kudy dovezl do Istanbulu (prý jsme jeli trajektem - tvrdí ti, co neprospali celou noc - a nikdo neví odkud kam) a servis do čtvrti Sultan Ahmet.

Tentokrát byl čas nakoupit suvenýry (Velký bazar byl sice ten den zavřený, ale prodejci si své stánky pouze přenesli do vedlejších ulic, takže s nakupováním problém nebyl) a projít si celé historické centrum i jednu okolní část.

Právě s pouličními stánky souvisí zajímavost, a to, že Turci zásadně prodávají jeden druh zboží (domácí potřeby, koření, spodní prádlo, stromy,...) v jediné uličce a jinde to neseženete. A doteď mi vrtá hlavou, jak se proboha může uživit pouliční prodavač dálkových ovladačů, když má kolem sebe několik dalších...?

Ach jo

Badžak - to je turecky komín - zůstal nepokořen

No, a to bylo vlastně všechno. Domů. A tak. Líbilo se mi tam, ráda bych se do Turecka ještě vrátila - tentokrát do hor a víc na východ. Snad, jednou.

A na závěr ještě jedna Zeměplocha v zárodku ;)

KONEC

(PŘEDCHOZÍ)

(Fotografie byly pořizovány porůznu všemi členy výpravy a byly zde použity s jejich nevědomým souhlasem.)