Recyklujte papír, chraňte lesy!
Ladak: Jeden den v české Sluneční škole
11. den: Lakang Sumdo → Kargyak
12. den: Kargyak
Za sedlem Shingo La jsme pokračovali podél říčky Kargyak a ač bylo naše údolí sevřené zelenými kopci, na dohled už byly jiné, pouštně vyprahlé a skalnaté. Z dálky se zdálo, jako by se přechod mezi těmito dvěma typy odehrál na jediném metru, a vypadalo to zajímavě.
Skákali jsme přes desítky potoků a jeden jsme brodili v sandálech a vodu jsme ani nenabírali do láhví, protože byla všude. Potom začalo být vedro, potoky v nedohlednu a nakonec jsme ještě vzali zavděk strouhou na louce plné koní a dezinfekcí vody, kterou jsme jinak příliš nevyužívali.
Cesta před Kargyakem
A potom už se na dohled objevily monumentální stavby čhortenů a za nimi v údolí vesnička Kargyak.
Kargyak je poměrně velká vesnice (na tamější poměry) v nadmořské výšce 4200 m a v našich krajích je známá především díky projektu Sluneční školy od občanského sdružení Surya.
Zatím stojí jen budova pro první stupeň - už několik let v provozu - a budova pro druhý stupeň se staví.
Celý projekt začal tak, že si někdo snad jako diplomku na architektuře navrhl budovu, která by se dala postavit v horách s extrémně nízkými teplotami. Budova byla směrovaná tak, aby do prosklené stěny dopadaly i v zimě sluneční paprsky a aby v ní tak bylo kolem příjemných patnácti stupňů i v době, kdy je venku mínus třicet a v obytných domech ve vesnici na nule. A protože to byl dobrý návrh, budova - škola - se postavila.
S druhým stupněm, který je zaštítěný společností Blueland, už to tak jednoduché nebylo. I když využívá stejný návrh, vrchní stavitel si vzal plány obráceně... a k čemu přesně by byla dobrá prosklená stěna, do které slunce nikdy nesvítí? Proto teď začínají odznovu.
(Tohle je volná interpretace toho, co nám tam říkal Štěpán. Nepřesnosti jsou možné.)
Kargyak focený od školy
Náhodný dům zblízka
Po příchodu do Kargyaku nás odchytil místní policajt, aby si nás zapsal, a my se mezitím zakecali s obrovskou kupou Čechů, kteří se v Kargyaku nejspíš líhnou. Byla tam Gábina, která mluví plynně hindí a která kdysi vzala těžce popálené Indě do nemocnice do Čech a časem ho asi adoptuje, dva trekeři, kteří v Kargyaku dva dny pomáhali se stavbou druhého stupně, Sneha z Dillí, architektka školy pro druhý stupeň, a ještě nějací trekeři-Češi, co šli kolem.
pise.cz/img/187695.jpg">
Je nás mnoho a čeština vládne
Přesunuli jsme se do tea tentu s částí z nich a tam poprvé jsme nahlédli do významu pojmu "Maggi cooked". S čajem to byla od téhle chvíle často jediná položka na jídelníčku - šlo o čínské polévky (značky Maggi) s příchutí masala. Okoštovali jsme i místní pivo Thunderbolt, které podle etikety obsahuje 5 % alkoholu, but not exceeding 8,25 %. K prodeji pouze v Himachal-Pradeshi.
Stany jsme rozbili na břehu řeky a protože byla nádherná obloha, zůstali jsme s Jirkou a Lukášem spát pod širákem. V žaludku nás hřál čhang (místní alkoholický nápoj podomácku vykvašený z pšenice) a nejjasnější meťas měl -2. magnitudu. Sice jsem toho kvůli zimě moc nenaspala, ale ta obloha, ta obloha! (A ten Štír, ten Štír!)
Západ slunce
Vzbudila jsem se za svítání, všechno bylo mokré od rosy, ale slunko postupující po skalách za to stálo. V sedm přišla navázat řeč stará Indka, která uměla anglicky jen slovíčko "Camping?", a skvěle jsme si poklábosily. ("Yes.")
Chodit od řeky do půlky úbočí ke škole každý den, asi bych zdechla.
Stihli jsme to akorát na ranní nástup. Děti zpívaly modlitbu, dělala se docházka a společně se čistily zuby.
Video je převzaté ze stránek Surya
Docházka
Odchytil si nás Štěpán, jeden z dobrovolníků, povykládal nám něco o škole a nabídl, abychom se šli podívat do hodin.
Cítila jsem se skoro jako na pedagogické praxi, když jsem se Zuzkou zalezla ke druhákům na hodinu angličtiny, usadila se vzadu a sledovala, jak děti zlobí, nedávají pozor a reagují jen na švihnutí rákosky o lavici. Zůstaly jsme i na hodinu matematiky, která ve třídě následovala, a se dvěma příklady, které děti dostaly v testu, jsem si nevěděla rady taky (u mě ale byla na závadu angličtina). Tibeťan (nebo Nepálec?), který hodinu vedl, měl autoritu i bez rákosky.
Na chodbě se učili předškoláci a prváci
Hodina hindí.
Jazyků nemají děti málo: učí se anglicky, hindí, urdštinu a zanskarštinu.
Kluci zůstali jen na jedné hodině a venku se mezitím se Štěpánem dohodli, že tu taky trochu vypomůžeme.
Se Zuzkou jsme vyfasovaly škrabky na omítku a dloubaly jsme bláto zpod oken, aby se to mohlo zacementovat opravdickým cementem, Lukáš s Ondrou šli stloukat žebřík a Jirka s Honzou nejprve bourali a potom znovu stavěli opěrnou zeď ve svahu. Ke zdi se potom připojili i Lukáš s Ondrou a tak strávili kluci celý den. Honza si nakonec užil i oborové praxe - nějakému místňákovi tam píchal na bolavá záda injekce Voltarenu. Se Zuzkou jsme to měly rozmanitější: myly jsme okna, škrábaly brambory na oběd a krájely cibuli a přemrzlý česnek (konzistence ztuhlého gelu), sázely stromy a kopaly skleník.
"Protože pomalu začíná sezóna, máme ve škole téměř denně zvědavé návštěvníky z celého světa. Těší nás, že se za námi zastavily také skupinky pracovitých českých trekařů, zejména studentů, kteří se v Kargyaku pár dnů zdrželi a pomohli nám s opravami jako např. s opravou opěrné zdi, což je dřina veliká. Velký úspěch mělo také "ordinování" studentů medicíny."
Převzato ze stránek Surya, jsme slavní! :-)
"V mimoškolních aktivitách, i přes omezení deštěm, proběhlo osazování teras rostlinami. V období mezi dvěma přeháňkami, zapustili jsme kořeny mladých stromků za pomoci několika českých kolemjdoucích. Nyní čekáme, jak se stromky uchytí. Pravda, s pravidelným zavlažováním nemáme problém."
Se Zuzkou jsme taky neutřely, jde o tenhle článek ;-)
A taky...
"Kdože to chtěl?" zaslechla jsem Štěpánův hlas a někdo mu odpověděl: "Eliška." A v tu chvíli jsem začínala tušit, že je zle; protože co přesně bych měla dělat se třídou rozjívených dětí, které mluví podivným jazykem?
Zuzka do toho šla se mnou. Dostaly jsme spojenou třídu čtvrťáků a páťáků, já si vzala čtvrťačky, které byly jen dvě. Měly hodinu angličtiny. (A já, JÁ studuju němčinu a češtinu, pěkně prosím. Já angličtinu od maturity skoro nepoužila!)
Slečny byly klidné a spolupracující, ochotně mi ukázaly, kde v učebnici skončily, a společně jsme četly anglickou obdobu pohádky O velké řepě. Žačky předčítaly společně nahlas a pak se snažily vlastními slovy převyprávět, o čem to bylo, a docela slušně jim to šlo. Já jim na oplátku vysvětlovala slova, která neznaly (a já naštěstí ve všech případech ano), a snažila se nechybovat ve vlastních promluvách.
Moje první pedagogická praxe proběhla v Himálajích. Můžu to psát do životopisu, až si budu jednou podávat žádost o učitelské místo?
Hodiny tu trvají jen třicet minut, pak přišel Štěpán a že "mám pro vás další úkol". A nešlo o stavebnické nebo zemědělské práce, šlo o hlídání dětí v nursery school.
Byli to jen čtyři kluci kolem čtyř let a čas strávili tím, že na sobě venku jezdili jako na koních a že si kopali míčem. Měly jsme snahu je naučit kotrmelec, ale troufnul si jenom jeden.
Koníci a míč, to je celý klíč k úspěchu
Kluky to bavilo
A když už jsme byly v tom, dostaly jsme prváky na hodinu "games".
Nejprve nám vypomohla Nikol a dětem jsme vysvětlily klasickou hru Židle, jen místo kolem židlí obíhaly děti kolem hromádek kamenů, zatímco Nikol hrála na flétnu. Většinou si ani nevšimly, když přestala hrát, ale časem smysl hry pochopily. Užívaly si to ale celou dobu.
Se Zuzkou jsme pak měly ambice je naučit hru na Mrazíka, to je taková ta baba s podlézáním chycených lidí. To už bylo na děcka moc složité, ale jak honění, tak podlézání je bavilo, tak si lítaly kolem a jediné, co pochytily, bylo slovo "baba".
Židle s posledními třemi dětmi, z nichž dvěma se z těch kamenů vážně nechce
Tohle už bylo po hodině.
Ty děti byly TAK lehoučké... i čtyřletý Jáša je těžší než tihle šestiletí klacci!
Že by Tashi?
(Jestli ne, tak je to Tanzien. Všichni se tam jmenují Tanzien.)
Večer jsme odcházeli utahaní jak psi, ale plní zážitků, které jsme na naší cestě vůbec nedoufali zažít.
Všechny fotky fotili Ondra, Jirka, Lukáš a Honza, nebo aspoň jejich foťáky.
