Eithne | Eithné píše

Mělo to být úplně jinak. Protože jsem už počátkem zimy propadla pocitu, že jsem obklopena hloupými lidmi, chtěla jsem vyrazit na sólo Silvestr pod stan, trpět zimou a hladem a především prožít zjištění, že společnost sebehloupějšího člověka je lepší než společnost mě samé. Jenže pak jsem se dva dny a dvě noci opíjela v Rychlebských horách a zjistila jsem, že mám vlastně lidi děsně ráda, a když mi cestou do Prahy zavolala Bětka, jestli nechci Silvestr strávit s ní a dalšími kamarády v roubence v Krkonoších, bylo rozhodnuto.

Prodloužený víkend se stovkaři v Krušných horách. Podzimní příroda, opuštěná krajina a skvělá společnost.

Plán byl zcela geniální. Po několika týdnech nesnesitelných veder jsem měli odjet na prodloužený výlet a trasu jsem vedla velmi nápaditě kolem Mže, aby se bylo celou dobu kde koupat. A tak jsme si s výhledem na řeku přečetli Harryho Pottera a Kámen mudrců.

Výlet s Bětkou, s oblíbenými básníky, s botami i bez bot, se zhasnutými čelovkami a se svitem Měsíce, se zelenými lesy a s poli plnými ječmene, s večerním ohněm a spaním pod širým nebem, s nekonečnou zásobou dobrot a se sluncem nad hlavou.

Ze středečního hovoru: "Ahoj babi, já si k tobě přijedu večer pro snowboard, jo? Nás na víkend pozval kamarád do Liberce a budeme tam chodit na Ještěd..."