Jsme asi jediní výletníci, kteří se vypravili na dvoudenní výlet do Českého Švýcarska a utnuli ho těsně předtím, než se dostali k Pravčické bráně.

Slunce, ohrádky na spaní, hvězdy nad hlavou, vedro, bloudění, bolavé nohy, kopce.

Déšť, mokré boty, ohrádky na spaní, lívance s borůvkami, bloudění, mokrý spacák, bolavé nohy, kopce.

Referát a seminárka a jiná seminárka, zápočet a zkouška... nejvyšší čas nechat všechno být a odjet na vandr. Za pražskými okny nevlídno a pošmourno, i v pokoji zima, jejda, on je vážně už prosinec?

V neděli se Ivča zmínila, že jede na Sázavu a ať jedu taky. "A kdo jede?" "Nějací Alfíkovi spolužáci..."
Tak jsem se vypravila na vodu s lidmi, které neznám, ale kteří jsou z matfyzu.

Sušice - Strakonice. 16 lidí, 8 lodí, 17 pádel. Dva komíny. Počet cvaknutých neodhadnutelný.

Tradiční hvězdárenské zříceniny byly letos pojaty poněkud megalomansky – ve všech směrech. Bylo nás 13, což už je úctyhodná tlupa. Byla naplánovaná odporně dlouhá trasa. A ani s mírným větrem jsme se nespokojili a nechali si na cestu dout hnedka orkán.

Protože bylo krásné počasí a protože už jsme dlouho nikde nebyli. Protože byly lesy jarně zelené a neotravovali nás komáři. Protože jsme mohli jít a jít a jít a večer sednout k ohni, zpívat a hrát a prostě jen být sami sebou.

Je to tak. Pouhých pět a půl hodiny chůze mě dělí od mého předrahého Jášátka a jeho rodičů, od kolejí a výher v Osadnících. Pět a půl hodiny i s rezervou na nutný kufr ;-)

Hotel, rachejtle, teplo? Copak je to nějaký program na Silvestr? A právě proto jezdíme na Silvestry na vandry a letos tomu bylo nejinak. Dvě noci, nejnižší teplota -8°C, zmrzlo úplně všechno. Jako bonus závěrem recepty promrzlého trampa.