Pohádky:
Královna Koloběžka První
Fimfárum
O rybáři a jeho ženě
Jak na Šumavě obři vyhynuli
Až opadá listí z dubu
Lakomá Barka
Líná pohádka
Moře, strýčku, proč je slané?
Splněný sen
Tři sestry a jeden prsten
Paleček
František Nebojsa
Král měl tři syny
Tři veteráni
Pohádka o zasloužilém vrabci
O třech hrbáčích z Damašku
Chlap, děd, vnuk, pes a hrob
Postavy nejsou typické pro pohádky. Jsou vývojové (sedlák Čupera pije, pak pracuje, pak pije, nakonec se polepší) a to nejen k lepšímu, vývojové postavy ale nakonec polepšené skončí. Některé postavy zůstanou tak špatné, jako byly, což ovšem není v knížce bráno jako tragédie.
Témata jsou nejrůznější a s klasickými pohádkami mají pramálo společného. Ačkoliv se tam objevují králové a jejich syni, tu jsou jedni líní, druzí mají zálibu v jedno- a dvoustopých vozidlech, někde král s dcerou krade.
Pohádkové rekvizity tu stojí vedle moderních vymožeností (Fimfárum bylo napsané roku 1960) a zvláštností jako jsou motorky, Korán a další. Není zvykem, aby král jezdil závody na motorkách a propásl kvůli tomu smrt svého otce. A tak.
Werich si nádherně hraje s jazykem. Nejvíc bije do očí poslední pohádka, která mi ovšem svou umělostí už příliš tahá oči a vysloveně na mě křičí "podívej, co jsem dokázal napsat!", ale různé jemné hříčky se nacházejí na každé stránce.
Některá fakta jsou až příliš cynická. Pohádka o zasloužilém vrabci se zakládá na tom, že traktorista přejede psa (což by si netroufl dát do svého filmu žádný režisér) a vrabec ho za to zabije. Hitchcock by se mohl inspirovat! Lakomá Barka je o manévrech s mrtvolou. Dospělý čtenář se nutně musí ptát, jestli bylo tohle napsáno opravdu pro děti?
Stále se nemohu rozhodnout, jaký postoj ke knížce zaujmout. Pro dospělého je to hodně pohádkové a pro děti se mi to nezdá vhodné. Jako dítěti mi utkvěly jen asi tři pohádky a na zbytek jsem se rozvzpomínala až během čtení. Nezaujalo mě to a při opětovném čtení jsem ke knize přistupovala s lehkou skepsí.
Nutno říct, že teď se mi líbila, nijak nepohoršovala. Ale co z ní mají děti - nevím.
Ukázka (str. 134 - Král měl tři syny):
Král zajásal. Dal korunu Honzovi a narazil si klobouček se sojčím pérkem. Letěl k oknu, vyložil se na náměstí a volal po chodcích:
"Ejchuchú, vy máte nového krále, a já mám za kloboučkem pérko sojčí, ejchuchú!"
Pak uháněl k Honzovi, potřásl mu rukou a povídá: "Tak kluku zlatá, kraluj pěkně a spravedlivě, dělej, co umíš, a já jdu."
A šel a šel, pomalu, ale vesele, s lidmi se zastavil a popovídal, tu se divil, tamhle poradil a sem tam i za pěknou ženskou se ohlédl. Honza od něho čas od času dostával pohlednice z Benátek, z Antverp, ze Špičáku, od Černého moře, a na nich bylo jeho rukou psáno: Honzíku, neboj, však já se vrátím.
Honza si mezitím koupil silnější motocykl. Dvěstěpadesátku, pak pětistovku a pak Sluneční paprsek, čtyřválec čtyřtakt. To se ví, že na něm vyhrál všechny závody a všechny přilby; o železnou, mosaznou, o stříbrnou, zlatou. Ploché dráhy, kulaté dráhy, šišaté dráhy.
Pak přesedlal na automobily. Hned napoprvé vyhrál Rallye Monte Carlo na šestsettrojce. Vyhrál Targa Florio ve všech kategoriích, počínajíc pomocným motorkem Zvíkov a konče Ferrari Testa Rossa-sport. Byl první v Sebringu na Alfa Romeo Giulietta. ...