Brazílie: Sny, představy a přípravy

Brazílie! Taky v tom slově slyšíte ty obrovské vzdálenosti, dobrodružství a divokou neprobádanost? Tiché plesknutí vodní hladiny, jak se noří listy pádel do vody, a jiné, náhlé a kratičké, jak malá ryba vyskočí pro komára, který letěl příliš nízko.

Představuju si, jak se celé dny plavíme po Pantanalu a fotíme zvířata, která ještě nespatřila člověka. Průzkumná výprava v gumovém člunu a s druhým, dětským, na vlečném laně, aby bylo kam dát batohy. V noci bychom tábořili dál od vody, aby nás nesežral jaguár, a já bych sama ve svém stanu ještě dlouho psala do deníku, co všechno jsme viděli a slyšeli. Všechna svítání a soumraky bychom byli na nohou, se silnými světly a technikou, a lovili bychom nejlepší obrázky zvířat, která jsou právě v tuhle dobu nejaktivnější.

Nejsem naivní a moc dobře si pamatuju z Ekvádoru, jak nám nevyšel skoro žádný z původních plánů, a počítám s tím, že se s čluny na močál možná ani nedostaneme. Jenže tři týdny v Brazílii, to už je prostě velká výprava, a ať nám padne libovolné množství plánů, si jsem jistá, že si to tam užijeme.

Jaká plavidla s sebou vezmeme, abychom se do nich poskládali?

Jsem moc ráda, že Ebříci počkali se svou cestou na termín, kdy jsem se mohla připojit. S prací, školou a poslední operací se mi libovolná dovolená skloubila jen těžko, ale Pantanal, největší močál na světě, mě tak moc přitahoval, že jsem se rozhodla, že to prostě musí jít. Přesto bylo celé plánování dlouho u ledu, protože nikdo z nás neměl čas.

Abychom se sešli, mi Honza napsal v době, kdy jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, ale bylo mi jasné, že si čas udělat musím, protože jinak nenaplánujeme nikdy nic. A tak jsem přijela k nim domů se svým člunem, který se v Kostarice plavil po Pacifiku i Karibiku (a v Čechách po Vltavě a Ohři), a jali jsme se bádat, jak to celé uděláme. Jeden z velkých zádrhelů byla samozřejmě moje neschopnost sehnat si s sebou někoho do dvojice, což při plutí v člunech s bagáží generuje problémy. Nakonec jsme u Ebříků v ložnici nafoukli jejich pálavu, zjistili, jak se do ní poskládáme, a rozhodli se, že na bagáž si pořídíme maličký vlečný člun.

Ten povezu s sebou já v batohu - tolik k množství věcí, které si s sebou vezmu - kromě člunu tam budu mít stan, karimatku, spacák, pádla... Ale budeme v tropech, takže oblečení nebudeme potřebovat moc. Ivana s Honzou se sbalí dohromady do jednoho batohu a v druhém jejich odbaveném zavazadle povezou pálavu.

Ještě ten den jsme koupili letenky, což byla taky docela anabáze. Nejprve to vypadalo, že z Prahy do Cuiabá poletíme za skoro 35 tisíc. Pak jsme si rozdělili lety na dva různé, a to z Evropy přes Atlantu do Sao Paula a pak vnitrostátním letem do bažin, (mám tendenci říkat Cuiabě Kujbaba, tak se většinu času držím raději těch bažin,) a ještě posunuli odlet do Mnichova místo Prahy, a voilá, cena spadla docela razantním způsobem.

Když už jsme v tom byli, tak jsme v Kujbabě, teda, v bažinách, zarezervovali auto. Bylo překvapivě těžké najít nějakou čtyřkolku a skončili jsme s něčím, co na fotkách vypadá jako dětská plastová hračka. Ale je to džíp, jakože Jeep, což je značka, která ve mně budí důvěru. Uvidíme, jestli se mi tentokrát povede to auto nezničit.

Zkouška nalodění

Moc se mi líbilo počtení o Brazílii na stránkách Ministerstva zahraničních věcí. "Bezpečnostní situace v Brazílii, zvláště pak ve velkých městech jako jsou Rio de Janeiro a Sao Paulo, není ideální," začíná.

Vypíchla bych třeba tohle: "K přepadením může dojít i za bílého dne na rušné ulici či pláži. Útočníci jednají zpravidla ve skupinkách a často k vyhrožování používají automatickou zbraň."

Nebo tohle?

"V případě, že dojde k přepadení, útočníkům vydejte všechno, o co vás požádají (zájem mají především o peníze, šperky, kamery, fotoaparáty a mobilní telefony). Nepanikařte ani se nesnažte bránit - pokusy o sebeobranu zpravidla končí tragicky pro přepadeného turistu. Nikdy nepodceňujte nízký věk útočníka. Nesnažte se utéct, jelikož pachatelů může být více. Vyvarujte se prudkých pohybů a pokud možno i přímého pohledu do tváře útočníka."

Dost to koresponduje s mojí představou Ria vybudovanou podle filmu Cidade de Deus.

(Všechno to samozřejmě beru s rezervou, protože v Sao Paulu jen přestupujeme na letadlo do Cuiaby a v žádných velkých, nebezpečných městech se vyskytovat nebudeme.)

Googlení tipů na člunování v Pantanalu má své kouzlo. "Je možné procestovat Pantanal na člunu?" "Nejsou tam břehy, nebudeš mít kde spát." Ale s tím si poradíme, až tam budeme. Zvířata se stejně nejlíp pozorují v noci - a jsou to jen tři týdny. Potrénuju si nespaní na maraton před státnicemi.

Plánování cesty se moc nedělo. Na internetu nic moc o cestování Pantanalem na vlastní pěst není, aspoň pokud googlíte anglicky. Já ze zoufalství přešla i do portugalštiny, kde už to vyplivlo nějaká fóra s otázkami podobně naladěných cestovatelů, ale ve skutečnosti se tam všichni ptali před cestou, ale už nic nenapsali po návratu. Tak jsem aspoň v knihovně půjčila nějakého průvodce po Brazílii a okopírovala s sebou přislušných dvacet stránek (ze sedmi set - a to je Pantanal větší než Československo).

Pro případ, že bychom skutečně odpluli do močálů a dokázali tam zůstat delší dobu, jsme se museli postarat o vodu. Přibalila jsem tak svůj filtr Sawyer Mini a tablety Micropur Forte. Bereme s sebou jeden plynový vařič, ke kterému bude nutné dokoupit na místě bombu. Já trochu řešila repelent, protože jsem nechtěla vozit natlakovanou nádobu letadlem, (dost na tom, že všechny repelenty jsou hořlavé, takže teoreticky do letadla taky nesmí,) a nakonec s sebou beru repelent, který jsem kupovala v Ekvádoru a který má 25 % deetu.

A teď to nejlepší: Čekala jsem na to dvacet let, ale přišlo to - konečně můžu říkat: "Mám to v zítřejším plánu, bod 34 hned po 'naučit se portugalsky'."

Portugalština je divnej hybrid mezi španělštinou a francouzštinou, nevládneme jí ani já, ani Ebříci a Brazilci naopak moc neumějí jiné jazyky. Takže jsem se ve volných chvílích učila z Google Translatoru základní fráze a taky "vamos observar e fotografar aves, onças e jacarés", abych měla co říct u přepážky při vstupu do země úředníkovi na otázku, co tam plánuju dělat. Kolegové byli naprosto nadšeni, když jsem na ně v práci v posledních týdnech začala mluvit portugalsky.

Jsem moc zvědavá, jak to celé dopadne. Držte nám palce!

Pantanal
(Photograph by Markus Mauthe, laif/Redux; zdroj)