O tom, jak se cestuje vlakem, kam ve skutečnosti vede transsibiřská magistrála, že v zatáčkách není vhodné prát prádlo a kde se v Moskvě dobře najíst.

Opustili jsme hory a přesunuli se do Gornoaltajsku. A dál, dál - do Bijsku a Novosibirsku, abychom mohli pokračovat do Moskvy.

Slezli jsme z hor do nížin a Altaj se s námi rozloučila ještě posledním překvápkem - však bez něj by to nemohlo být ono.

Osobně považuji tyto hory za nejkrásnější úsek naší expedice. Byly nádherné a především zcela opuštěné. Jestli ještě někdy na Altaj, tak do hor.

... a Ťungur a milé setkání se starými známými.

Opustili jsme Akkemské údolí a vydali se přes sedlo Karaťurek do údolí Kučerlinského. Úsek cesty, který byl především o dešti, blátu a završen byl návštěvou jednoho roztomilého zvířátka v našem stanu.

U jezera jsme strávili tři dny a čtyři noci. Štěstěna stála při nás a tak v oněch dvou nejpotřebnějších dnech bylo dost hezky na to, abychom mohli podniknout, co jsme plánovali - výlet k ledovci a na jednu z vyšších hor vedle jezera.

Přes Katuň a Akkemským údolím až k jezeru - bez cesty a s náhlou změnou počasí. Socky na cestě podruhé.

O cestě podél řeky Katuně, setkání s pohraniční stráží a přemítání o stravovacích zvycích rosomáků. Socky na cestách poprvé.

Cesta z Moskvy dál: do Novosibirsku, Bijsku a Gornoaltajsku. Nějak se nám tam cestou přimotalo zatmění slunka, které jsme pozorovali mimo jiné i z okýnka jedoucího vlaku...