Noční padesátka. Co si budeme - nejvíc jsem se těšila na vyhlídku na Josefínce, protože jsem na ni měla samé skvělé vzpomínky. Počáteční příjemné teplo vystřídalo ranní sněžení a dopolední mrholení, ale bláta bylo málo a celé to bylo moc pěkné.

Protože i Praha má opuštěná zákoutí... když se v nich zrovna neběží orienťák. Ale myslím si, že jsme se vzájemně nijak nerušili. (A jako předehra povídání o sžívání s Mondeem a zkoušce.)

87. Půl měsíce mi sebrala karanténa, během níž jsem se naučila vařit a péct spoustu nových věcí. Když v naší půlce budovy v práci neteče žádná a v sousední teplá voda a já přijedu na kole v záporných teplotách. Video, proč běhat. Vzpoura strojů. Jak se zinvalidnit, ačkoliv sama nechápu, co se vlastně stalo; ale i tak mě bolí každý krok. Léto! A bez zápisku, jen pro připomenutí - odchod kolegy, se kterým jsem seděla 3,25 roku v kanceláři... to je mimo rodinu nejdelší sdílení jednoho prostoru, fíha. Běh 67 km, kolo 109 km.

Když jsem si kupovala Šrotu, byla jsem nejistá, jestli budu mít dost peněz na její provoz, protože jsem v té době končila každý měsíc sotva pár tisíc v plusu a bez jakéhokoliv finančního polštáře - a o to pečlivěji jsem si zapisovala veškeré výdaje. U Mondea už to asi tolik hrotit nebudu... každopádně než to všechno vyhodím, tak pár poznámek.

Dva týdny, ve kterých jsem zvládla ukončit semestr, udat starou postel, sestavit novou postel, udat staré auto, pořídit si nové auto a nechat se poslat do karantény. Hádejte, jak moc to všechno šlo podle plánu? Tři krátké historky.

Je to silnější než já. Po letech oživuji rubriku s vysokoškolskými pracemi, které nejsou pro mou čtenářskou obec příliš zajímavé, ale já jí je přesto vnutím! A začneme zostra - z předmětu "média, jazyk, politika" se jedná o mou práci na téma "Koronavirus a analýza klíčových vystoupení českých politiků (se zaměřením na rétorické prostředky a argumentační strategie)", která se zaměřila na tiskovou konferenci po mimořádném zasedání vlády, na němž bylo poprvé rozhodnuto o lockdownu pro Českou republiku, a konkrétně jsem rozebírala projev premiéra Andreje Babiše. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se do toho dostala, (během psaní jsem postavila novou postel,) ale pak jsem chytla flow a jen zadaný rozsah práce a další pracovní den mě donutily nejít víc do hloubky.

Začít studovat magisterské studium v době covidu bylo zvrácené rozhodnutí. Jsem rozpolcená mezi pocitem, že vlastně vůbec nestuduju, a  vyhořením, což je dost bizarní směska. Ještě jsem nepotkala naživo jediného spolužáka ani přednášejícího a na univerzitě jsem byla jedinkrát, když jsem nesla přihlášku na studijní. Nemůžu do knihovny a nemůžu se spolužáky o přestávce probrat to, co není jasné z hodin. Nemám se jak doptat lidí, kteří na stejné škole studovali bakalářské studium, na co a na koho si dát pozor a jestli by mi půjčili studijní materiály z předmětů, které jsem na odlišné škole a odlišném oboru neabsolvovala.

Obžalovávám epidemii, že mi tolik zkomplikovala dostudování kompletního titulu, když už jsem se k tomu po letech rozhoupala.

Pražská stovka 2020, akorátže ¬Pražská (vedla z Prahy na Slapy, ale už se nevracela,) ¬stovka (byla to jenom padesátka,) ¬2020 (kvůli covidu se pořádala až v roce 2021). A byl to individuální měřený trénink jednotlivců, takže se startovalo po jednom, abychom se nikde neshlukovali. Ale bylo to krásný. Fotoreportáž.

86. Poslední týden karantény, během něhož jsem začala znovu cvičit s Jillian Michaels. Začala Mupácká (běžecká) výzva, která mě přiměla běhat mnohem větší objemy, než bych si jinak troufla. Na konci měsíce Pražská stovka 2020, která měla jen 52km trasu, ale která byla nádherná a já si ji moc užila. Historka o odnosu knížek do knihobudky během sněhové kalamity, při níž autobusy zablokovaly naši hlavní ulici - už je to několik týdnů, tak se můžete smát, už jsem skoro nad věcí. Běhání v mínus patnácti. Sníh, bláto, náledí, sluníčko i mlha. O dvou zkouškách, z nichž na jednu profesor zapomněl; a taky o pečení koláče a sněhových pusinek, protože se zkouška blíží, panebožecomámdělat; se stářím se tohle nelepší. 126 km běhu, 52 km chůze, 18 odcvičených Jillian a 1 hodina na střelnici.

Může za to pho bo, kterým jsem se nemohla nepochlubit, prostě. K tomu spousta špatně nafocených omalovánek, miliarda telefonů, miliarda přečtených knížek, dvě hotové zkoušky a dvě odevzdané seminárky.