Tréninkový deník: březen 2021

87. Půl měsíce mi sebrala karanténa, během níž jsem se naučila vařit a péct spoustu nových věcí. Když v naší půlce budovy v práci neteče žádná a v sousední teplá voda a já přijedu na kole v záporných teplotách. Video, proč běhat. Vzpoura strojů. Jak se zinvalidnit, ačkoliv sama nechápu, co se vlastně stalo; ale i tak mě bolí každý krok. Léto! A bez zápisku, jen pro připomenutí - odchod kolegy, se kterým jsem seděla 3,25 roku v kanceláři... to je mimo rodinu nejdelší sdílení jednoho prostoru, fíha. Běh 67 km, kolo 109 km.

úterý 2. 3. 2021: kolo
ráno -0,5 °C, tma a hustá mlha, odpoledne 3 °C, šedá deka a vítr

Kdybych si večer to kolo nepřipravila včetně dofouknoutí duší a promazání řetězu, tak by mě na něj ráno nic nedostalo - z balkónu nebyly skrze mlhu vidět skoro ani lampy. Na běh jsem se ale po sobotní padesátce ještě necítila, auto nemám a do MHD se mi chce čím dál méně, protože covid je na vrcholu a po padesátce mám zase oslabenou imunitu (a ve stejné situaci - po Rakovnické šedesátce - jsem covid chytla minule). Aut bylo naštěstí málo, takže se dalo jet popaměti ("tady někde byl kanál v cyklopruhu, raději pojedu v pruhu pro auta"); a když jsem si ve stoupání sundala brýle pokryté zkondenzovanou mlhou a zhasla čelovku (mám ještě světlo na řídítkách), tak jsem konečně začala skrze mlhu i něco vidět. Ve stoupání jsem dokonce potkala dva proticyklisty. Jediným zážitkem s negativním podtónem byl protichodec na chodníkové cyklostezce, kterého jsem v mlze jen tušila ("je to člověk, nebo koš?") a který šel s rukou divně vytrčenou od těla. Jasněže měl psa na vodítku přes celý chodník... kdybych si toho nevšimla, skončíme na hromadě všichni tři. Ale jinak kolo super. Proti běhu je to úchvatně rychlá doprava; a proti autu zase úchvatně rychlé vypravování, protože si vlasy myju až po příjezdu v práci. Příjemnou tečkou byla sprcha - protože nám opravují naše stoupačky, musela jsem do sousedního křídla budovy, a když už jsem si teda musela nést všechny věci, šla jsem místo do našeho třetího patra do přízemí... a v jejich sprše je tlak! A nejenže jim teče voda, ona jim teče i HORKÁ voda! A mají tam i zrcadlo!! Než se naše stoupačky opraví, tak mě v jiné sprše neuvidí, tohle je pecka. 8,93 km, 36 min, 14,8 km/h, 168 m+.

Já to kolo vytáhla jen kvůli předpovědi na odpoledních devět stupňů a sluníčko! Kdybych tušila, že zůstane naprostá deka, studený vítr a tři stupně a jen se na pár hodin vybere mlha, vůbec bych se neobtěžovala. A to jsem si ještě během dne při akci Jak Přijít O Nervy Kvůli Stěhování Postele odvezla domů bundu, že ji nebudu potřebovat a aspoň nebudu mít odpoledne tak narvanou cyklobrašnu, takže moje první cesta po příjezdu vedla do horké vany, protože tři stupně na kole nejsou na tričíčko a vestičku bez rukávů. Ale jinak to bylo fajn, úplně jsem při běhání zapomněla, jak moc ráda jsem měla tenhle způsob dopravy do práce.  9,1 km, 31 min, 17,3 km/h, 127 m+.

neděle 7. 3. 2021: odpolední běh
6 °C, sluníčko a teplo, klouzavé bláto

Poslední den Mupácké výzvy, tak aspoň symbolické zakončení. Za okny bylo krásně a venku ještě krásněji, v tričku dokonce chvílemi vedro. Lidí v našich utajených sídlištních lesích bylo překvapivě málo, to bylo fajn, protože jsem natahovala šátek, kdykoliv jsem musela proběhnout kolem někoho do vzdálenosti dvou metrů nebo kolem někoho, kdo měl roušku nasazenou trvale; při výběhu schodů nad branickým pivovarem na mě maminka od rodiny volala, že to nemusím, že ona by tak umřela, jenže ti je zrovna měli všichni včetně malých prcků. Bylo hrozně moc bláta, a já měla po šedesátce vyprané boty! Vydrbala jsem je v umyvadle, ale samozřejmě už to není ono; no a kromě toho jsem dvakrát měla hodně blízko k tomu se natáhnout a menších podklouznutí nepočítaně. Ale pěkné to bylo! 7,16 km, 50 min, 7 min/km, 162 m+.

Celkové zhodnocení Mupácké výzvy tady a soutěžní videa tady.

pondělí 8. 3. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno -3 °C a suché silnice, odpoledne 2 °C, mokré silnice a sluníčko

Hodinky našly družice až na první křižovatce, šlendrián. Pak jsem málem umrzla při sjezdu, hlavně ruce v rukavicích jsem pak na řídítkách musela mít opřené v pěst, aby mi neupadly prsty. Ve stoupání jsem se zahřála a hlavně jsem už mohla zhasnout čelovku, konečně je ráno trochu světlo. No a pak jsem dojela do práce, došla do sprchy... a zjistila, že neteče teplá. Stála jsem vedle dopadající vody několik minut, než jsem vzdala myšlenku, že to jednou odteče - hlavně kvůli tomu, že jsem si vzpomněla, že i v pátek celý den tekla jen studená. (Prý i ve čtvrtek, ale to jsem nebyla v práci.) Takže zhluboka nadechnout a pod ledovou. Mýdlo, šampón, kondicionér... uá. Zbytek dne mi byla převážně zima. 8,84 km, 35 min, 15,2 km/h, 158 m+.

Když jsem ráno přijela do práce, začalo chumelit a sníh zůstával ležet. Naštěstí se přes den vyčasilo a dokonce vysvitlo slunko, takže jsem domů jela jen po mokrých silnicích; foukal ale docela chladný vítr, takže jsem byla ráda, že jsem jela v bundě. V klesání do Hlubočep leželo děsně moc štěrku, takže jsem jela opravdu krokem, protože bych se v tamních zatáčkách mohla snadno vysekat. (Jako se stalo před dvěma týdny kolegovi.) Pak už krásná jízda až domů. 9,08 km, 31 min, 17 km/h, 118 m+.

úterý 9. 3. 2021: ranní a odpolední běh
ráno -7 °C a zmrzlo, 

Přišlo mi, že mi to vůbec neběží, ale jakože opravdu vůbec. Jak by taky jo, po včerejším Google Meet mejdanu s kamarádkami, při které jsem vypila skleničku a půl vína a odpadla jako první v půl desáté. (Začínalo se v půl deváté kvůli uspávání dětí, takže takovou já mám výdrž, hehe.) Na ulicích bylo docela živo a potkala jsem spoustu cyklistů. Ve stoupání se mi zase rozednilo a přes cestu mi tam přeběhla srnka a nahoře na poli jsem už poněkolikáté viděla dva dravce, kteří dělají takové to klasické teskné íí, íí. Po doběhu jsem se po včerejším zprovoznění teplé vody do sprchy skutečně těšila - mínus sedm, žejo... a ONA TEKLA ZASE JENOM STUDENÁ!! Uáááá! Zase mýdlo, šampón a kondicionér a potom do požadavku na údržbu a opravy v budobě jsem napsala dost sugestivně pojatý požadavek, že by jako teplá voda byla dost fajn, a že když ne teplá voda, tak aspoň informace, do kdy nepoteče. Co vám budu, odpoledne mi volali, aby mi vysvětlili, že to nebyla žádná zlomyslnost (yep, moje slova) a že na tom pracují. Aaaargh... 8,53 km, 1 hod 3 min, 7:26 min/km, 177 m+.

Uf, dneska to nešlo. Protože jsem ale celý den strávila promrzlá s návaly horka, bylo cílem se dostat domů tak, abych dokázala nastydnutí přece jen čajíčky ubít... Venku bylo hrozně moc lidí, ještěže jsem dneska nejela na kole, moje nervy by to nemusely zvládnout. Hodně mi pomohlo, že jsem běžela s hudbou. A nezapomněla jsem si vzít z práce respirátor do autobusu, dobře já! Rouška se snadno srolovala do kapsy na láhev, ale s respirátorem je to horší - a dneska bych to nerada dobíhala až domů. 6,6 km, 41 min, 6:21 min/km, 60 m+.

Dvakrát po doběhu domů
1: Ležím ve vaně (konečně horká voda!) a slyším, jak Dejv, tedy můj vysavač, který měl jen vysát předsíň, stojí před dveřmi do koupelny a vede dlouhý emotivní monolog, kterému přes větrák nerozumím. On nikdy neříká nic jiného, než že douklidil a jde se nabíjet! Trochu jsem se bála, jestli to není začátek vzpoury strojů a před dveřmi na mě nebude čekat Megatron...

2: V mailu čtu: "Do schránek všech vlastníků byly vloženy materiály s vyúčtováním nákladů za rok 2020." Tak se z mobilu probíjím na stránky družstva, na několikátý pokus trefuju svoje heslo, hledám na profilu schránku, abych si to stáhla, nic... Zkouším to na počítači, jestli to není jen chyba rozhraní pro mobil. Zase nenacházím. Možná to poslali na tátův profil, když je majitelem bytu...? ..... Jo, už mi to došlo. Offline schránky jsou hrozně neintuitivní řešení!

Bílé tečky na hladině jsou spící labutě...

Pak přišla čtrnáctidenní karanténa, o které už jsem psala jiné články. Navzdory ní jsem si zvládla koupit auto, což je hrozná úleva, a zapsat do registru se mi ho povedlo o necelý týden později s pomocí důchodce, který si tím přivydělává. Mám karlovarskou značku, což je malá cena za to, že jsem nemusela stát na Bohdalci frontu... úřední hodiny totiž smrskli na dva dny v týdnu, rezervace byla plně obsazená, kam až byla vypsaná, a pro Prahu je Bohdalec jediné místo, kde je zápis do registru možné provést.

Jo a taky jsem v karanténě hodně koukala na Masterchefa a hodně vařila a pekla. A hodně přibrala, ehm...

Ale ony ty pečené věci byly tak dobré! A to na sladké přitom skoro vůbec nejsem, jenom jsem se to chtěla naučit...

středa 24. 3. 2021: odpolední běh
11 °C a sluníčko

A pak princeznu pustili z věže a ona žila šťastně a svobodně až do smrti... prosím! Je březen a já už v letos strávila v karanténě (alias domácím vězení) 24 dní! Jsem zvědavá, kdo se vyloupne příště - první pozitivní kontakt byl kolega, který mě občas vozí do práce, a nynější byl kolega, se kterým sedím v kanceláři; možností tak blízkých lidí už moc není. Ale karanténa mi skončila akorát, dneska byl první opravdu nádherný den, a tak jsem si odpolední běh nesmírně užila. Zakufrovala jsem teda už 500 metrů od práce, kdy jsem automaticky naběhla na nejkratší běžeckou trasu domů, ačkoliv jsem chtěla běžet přes Most Inteligence - ale díky tomu jsem našla úchvatnou pěšinu, která mě na správnou trasu napojila a je to mnohem hezčí varianta, než běhám obvykle! A pak jsem si v mapě ještě našla jinou odbočku z Prokopáku na Barrandov a vůbec mi není jasné, jak jsem ji mohla tak dlouho míjet - vůbec jsem o ní nevěděla. Na mostě bylo krásně a svobodně a v lesích taky a já se víc kochala a užívala si čerstvý vzduch a sluneční paprsky a celé to bylo skvělé. Roušku jsem natahovala, jen když jsem měla míjet někoho taky orouškovaného, a to na vzdálenost dvacet metrů před i za; já považuju riziko přenosu mimo uzavřené prostory za minimální, ale pokud to jiní lidi vnímají jinak, (a poznají se podle toho, že sami roušky mají, což je hrozně výhodné kvůli jejich identifikaci,) je to nejmenší, co můžu udělat, projevit jejich obavám respekt a zachovat se podle nich. Takže tak. Bylo to krásný a moc jsem si to užila. Já už nikdy nechci do karantény... 10,38 km, 1 hod 21 min, 10,38 km, 277 m+.

čtvrtek 25. 3. 2021: ranní běh
-1,5 °C, světlo

Po včerejším vedru jsem na venkovních mínus jedna zůstala docela zírat, ale bylo vcelku teplo, žádné drama. Byla jsem po včerejším zápřahu (a předchozích 14 dnech karantény se zhruba 200 kroky denně) pěkně rozlámaná, takže jsem to netlačila a výsledek je skutečně hodně pomalý. A pořád mě bolí moje operované koleno, to už od včerejška. Zdá se, že mi zase zeslábly ty svaly, které ho mají držet v lati. Venku bylo hodně lidí a spousta běžců a cyklistů, jeden pán mě předbíhal ve stoupání a pak mě míjel směrem dolů, a protože jsem ho původně viděla postávat na začátku toho kopce, nejspíš to běhal opakovaně. Heh. Jo a v práci tekla teplá voda! Tak jsem si aspoň zapomněla vzít svoje zrcátko a ve sprše nemáme. 8,52 km, 1 hod 6 min, 7:51 min/km, 785 m+.

pátek 26. 3. 2021: ranní a odpolední kolo a běh do parcelshopu
ráno 5 °C, odpoledne 17 °C, pod mrakem a vítr

Ráno bylo krásně a cesta do práce byla radost. Konečně je při ranních cestách světlo, takže na kolo už můžu bez čelovky a jen vepředu blikám světlem na řídítkách. Silnice byly prázdné, zabijácký kopec mírný a východ slunce krásný. A ve sprše tekla teplá, což oceňuju nejen z hlediska studených sprch v práci před karanténou, ale i z hlediska netekoucí teplé včera u mě doma. Mně totiž asi není teplá voda souzená. 9,14 km, 35 min, 15,3 km/h, 166 m+.

Pohled na venkovní počasí jsem psychicky neunesla a z práce utekla už ve dvě, abych si mohla cestu domů pořádně prdloužit. Jenom jsem teda musela zkontrolovat, že tahle moje oblíbená trasa neopouští Prahu (protože zákaz cestování mezi okresy), což se nakonec hodilo, protože jsem si nevzala držák na telefon na řídítka, ale díky nastudování jsem celou cestu zvládla s přehledem popaměti! Jelo to samo, bylo nádherně, a sice foukal docela silný vítr, ale nebyl chladný, takže jsem jela ve dvou tričkách a bylo mi hej. Na balkóně jsem si po dojezdu otevřela pivo a jenom zasyčelo. 27,65 km, 1 hod 29 min, 18,6 km/h, 335 m+.

A protože jsem měla ještě chvíli před zavíračkou parcelshopu, kde jsem měla balík, (protože objednat si legíny z Lelosi týden před koncem karantény očividně není dostatečná rezerva,) zůstala jsem v cyklistickém, což má překvapivě blízko k běžeckému, protože neuznávám cyklokalhoty ani cyklodresy, a ještě si tam zaběhla. Trénink na duatlon, asi. Stehna jsem cítila překvapivě hodně. Zpátky jsem to vzala přes konec lesa, který neznám, a jediné mínus bylo, že mě hrozně rozbolel nárt, takže jsem zbytek večera po bytě pajdala. A o víkendu. A do konce měsíce a ještě s tím zdaleka nekončím... 2,87 km, 20 min, 7:15 min/km, 66 m+.

pondělí 29. 3. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 6 °C a tma (změna času), odpoledne 18 °C a pěkně

Moje kolo vyzkoušelo starou dobrou klasiku, která už mi začínala chybět - při nájezdu na Barranďák a přehazování na nejlehčí převod mi spadl řetěz. Asi bych měla vzít kolo zase do servisu na jarní údržbu, a když si vzpomenu, že loni jsem díky servisu cestu do práce i z práce zrychlila o pět minut (!!!), je to dvojitá motivace. Taky něco padalo, ale nebyl to podle mě ani sníh, ani déšť, tak asi nějaký pyl nebo tak něco? A po změně času je zase tma, a mně se tolik líbilo jezdit už bez čelovky... 9,21 km, 36 min, 15,2 km/h, 160 m+.

Venku bylo TAK krásně! V tričku s dlouhým a v tričku s krátkým mi bylo vedro, nádhera, léto je tady. Zítra zahájím oficiální léto se silonkami a šaty na ramínka. Domů jsem přijela ve chvíli, kdy z výtahu vystupoval pošťák po cestě k mému bytu, a já měla hroznou radost, že jsem si pro ty dva balíčky nemusela na poštu. Mám SPZky k autu! A techničáky. To znamená, že jsem opět plně motorizovaný člověk, jestli přijdu na to, jak se na to auto nasazují. 9,13 km, 30 min, 18,1 km/h, 130 m+.
(Jo a doma na mě čekala velká zásilka z Ikey včetně nových pánví. Bylo těch emocí tolik naráz, že jsem skutečně skákala radostí.)

A protože nemám fotku z kola, tak aspoň den starý doklad, jaký vliv na mě mají celodenní přednášky. Ahoj, já jsem Eithné a jsem infantilní.

úterý 30. 3. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 5 °C a tma, odpoledne 21 °C a slunko

Ráno bylo moc pěkně a taky příjemně prázdno. Chtěla jsem projet naši naštvávací červenou, ale asi ten semafor konečně seřídili, takže mi padla zelená, než jsem k ní stihla dojet - dříve to vycházelo vždycky přesně na sesednutí kola, než padla oranžová. Na mostě jsem měla pocit, že jede někdo za mnou, protože se přede mnou najednou objevil hrozně jasný kužel světla, ale to jen moje adaptibilní čelovka zareagovala na jiné světelné podmínky (asi světlo z auta na silnici nebo tak) a rozšajnila se. Výšlap nahoře a pomalé rozednívání při příjezdu do práce. Dneska jsem sice v Hlubočepích stejně jako včera potkala závory dole, ale do práce jsem přijela o minutu dřív, takže se asi zlepšuju, hehe. 9,19 km, 35 min, 15,5 km/h, 169 m+.

Já věděla, že budu celou cestu naštvaná, a věděla jsem to správně. Protože jednadvacet stupňů, to znamená davy ignorantů na cyklostezkách; davy lidí, který patří celá silnice, a když cyklista zvoní, že by někudy rád projel, ještě si dovypráví příhodu a společně se zasmějí, než se dav rozestoupí na dvě poloviny a milostivě umožní projet. Ve svých předloňských cyklozačátcích jsem si v hlavě sumarizovala, co všechno bych chtěla těmhle chodcům říct: že na silnici se chodí vlevo, ale úzkých cyklostezkách vpravo; že zazvonění neznamená, že mají začít panikařit, ale že je upozorňuje, aby se nelekli při průjezdu cyklisty... teď už bych chtěla obřími písmeny na oblohu napsat jediné: CHOVEJTE SE PŘEDVĺDATELNĚ! Myslím, že než pomine euforie z jarního počasí, bude mi kolo zapovězeno, protože mi to vážně nedělá dobře na nervy. 9,01 km, 28 min, 19,1 km/h, 120 m+.

Konečně je TO počasí!

31. 3. 2021: ranní a odpolední běh
ráno 5 °C a tma, odpoledne 23 °C a slunko 

Ranní běh byl příjemný. Bylo teplo, takže stačilo tričko, šátek a čepice, ani rukavice jsem už netahala, natož nějaké mikiny nebo bundy. Ideální počasí, ideální teplota! Cítila jsem se silně, takže jsem vybíhala i podstatné kusy toho stoupání z Hlubočep, což je od covidu asi poprvé. (Trochu jsem se bála, co to se mnou udělá na odpoledne, a bála jsem se správně, nohy dostaly zabrat.) Po dlouhé době jsem běžela se sluchátky a padaly mi tam samé krásné písničky. V práci pokračuji v teplotní válce, kdy otevírám topení na žebříku ve sprše (ale topení už nepouštím!), protože je sprcha u venkovní zdi, takže je tam po ránu kolem patnácti stupňů, a odpoledne ho zase někdo zavře. Chm. 8,66 km, 1 hod 2 min, 7:16 min/km, 190 m+.

Odpoledne jsem "uběhla" patnáct kilometrů a teď prakticky nemůžu chodit, jak mě bolí nárt, zraněný od minulého pátku. Mám tam tmavou skvrnu, tak to vidim na vnitřní krvácení a že za chvíli umřu a tak. Ale běžet jsem musela, protože za březnový patnáctikilometrový běh dával Garmin čtyřbodovej odznáček, žejo. (Ale teď mě nikdo jinak než na kole neuvidí, dokud se to nespraví, protože je to fakt zlý.) Vzala jsem to explorativně, takže jsem objevila nové kraje a hlavně prozkoumala všechny ty cestičky, které mě vždycky zajímaly, kam vedou. Ono namotat patnáct kilometrů nebyla zas taková legrace... Navíc jsem potřebovala do DPD výdejního místa a samozřejmě si nevzala na běh respirátor, jen šátek, tak ve mně byla malá dušička, jestli mají výdejní okno, abych nelezla nikam do budovy, ale dobře to dopadlo. Jo a to vedro a slunko mě málem zničilo - ke konci už jsem jen šla nejen kvůli nártu, ale i vedru. To zas bude dlouhý přivykání... 15,13 km, 2 hod 20 min, 9:15 min/km, 391 m+.