Tréninkový deník: duben 2021

88. Jako nechci se chlubit, ale v dubnu jsem nebyla ani trošičku v karanténě! To je letos poprvé a slavím to jako hajlajt, ačkoliv zbytek měsíce taky nebyl špatný. Přespání s ohněm na jižním okraji Prahy, padesátikilometrové Quo Vadis a týden na Šumavě. Na kole mám nové pláště, z jejichž výměny mám pěknou historku, která by líp vynikla jako zfilmovaná groteska, ale to málokoho překvapí. Taky mám podepsanou každou jednu pastelku, protože mě online školní přednášky tolik baví. Dohromady 329 km, z toho 30 km běh, 112 km kolo, 184 km turistika a 1x Jillian.

čtvrtek 1. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 5 °C, odpoledne 20 °C a zataženo, silný vítr

Ráno pěkně fučelo, a já si tak trochu spletla kolo a běh, takže jsem vyrazila naprosto nedostatečně oblečená jen v tílečku a placebo bundičce, která není ani neprofukavá, ani hřejivá, a taky jen v tříčtvrťákách. Ale přežila jsem a ve sprše tekla teplá, takže dobrý. Už se mi hrozně smeká zadní kolo i na suchém povrchu, takže asi nakonec podlehnu a objednám si nové pláště online. Ach jo, vážně jsem si chtěla nechat poradit, jaké si koupit, někde naživo v cykloshopu... Stoupání docela bolelo, včerejší běh je v nohou znát. 9,21 km, 36 min, 15,2 km/h, 150 m+.

Po práci místo očekávaného sluníčka (proto to tílečko, žejo) byla obloha temně šedá a hrozila deštěm a pořád foukalo. Díky tomu ale nebylo na cyklostezkách tolik lidí co včera, takže nakonec asi cajk? Původně jsem si myslela, že bych se cestou domů projela delší cestou, ale pak se mi přestalo chtít, byla jsem dost unavená. 9,17 km, 29 min, 18,9 km/h, 131 m+.

sobota až neděle 3. - 4. 4. 2021: cesta za ohněm

První letošní klíště! Maličké, zakousnuté na tak pitomém místě, že jsem na něj přišla až v neděli večer, a bylo tak malé, že se mi rozpadlo v kleštičkách a sosák zůstal zabodnutý. Jestli umřu, budou za to moct zavřené okresy. Jo a článek tady.

středa 7. 4. 2021: ranní běh
-1,5 °C, lehké posněhávání

Padla na mě v minulých dnech hrozná únava, takže jsem předchozí ráno běh vzdala, když jsem se měla oblékat do elasťáků, a raději zase všechno vybalila a jela Mondeem (což je taky zážitek, protože nový auto a teprve třetí jízda!). Stejně tak jsem umřela i dneska v práci, a když se venku zvedl echt silný a studený vítr, vzdala jsem běh zpátky domů a nechala se svézt od kolegy. Nevím, jestli je to počasím, jarní únavou, množstvím práce v práci a do školy nebo týden vysazenými vitamíny B, C a D, protože už je přece teplo a nepotřebuju je.

.. Ale ranní běh nakonec nebyl tak špatný - vstávalo se dobře, protože jsem šla spát hodně brzy, a běh nebolel, i když obvyklé endorfiny se nedostavily. Ale vyběhla jsem kusy stoupání. 8,48 km, 1 hod 2 min, 7:25 min/km, 185 m+. (A já jdu zase vyndat vitamíny...)

pátek 9. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno -2 °C, odpoledne 13 °C a studený silný vítr

Dubnové počasí příliš nepřeje a mít auto je taková úleva! Aspoň dneska jsem se nicméně vybičovala ven, protože nemělo pršet. Ráno byla zima, ale vzala jsem si o vrstvu víc než obvykle při téhle teplotě a bylo to akorát. Ani to nebyla žádná velká křivda, jet na kole, ale docela foukalo a celková únava se pěkně projevila na tom, jak dlouho jsme jela, uf uf. Ale zase jsem viděla úchvatný východ slunce (za mnou, škoda že neumím otáčet hlavou jako sova) a slyšela asi miliardu ptáků včetně bažantů (kde je asi můj starý známý z předchozích let?) a viděla buď sovu, nebo dravce zalétat přes cestu do lesa. 9,18 km, 37 min, 14,7 km/h, 164 m+.

Myslela jsem si, že bych se jela projet, ale byla jsem hrozně unavená a nakonec jsem zvolila dobře, protože byl hrozný vichr. Jela jsem v bundě, takže mi nevadila zima, (i když byl ledový,) ale foukal proti mně a přeprat ho byl docela oříšek. Tak jsem to aspoň stihla na poštu dřív, než začaly páteční večerní návaly. 9,11 km, 32 min, 16,6 km/h, 119 m+.

neděle 11. 4. 2021: odpolední běh
18 °C, pod mrakem

Včerejší škola byla desetihodinové zoufalství, které jsem trávila sjetá několika Valetoly, abych si nemusela uříznout hlavu - změny tlaku snáším dobře, to nemohu říct. Dneska bylo osmnáct stupňů a zítra (a zbytek týdne) mají být tři stupně a sněžit, a tak jsem po dopoledním učení a zálohování počítače určeného k přeinstalaci vyběhla, aby se mi při odpoledním psaní seminárky lépe přemýšlelo. (A protože za víkendový běh dával Garmin odznáček.) Je to hrozný, přes poslední karanténu jsem strašně přibrala, což je nejen vidět, ale i cítit. Ještěže mám tak dobrou průpravu v sebepohrdání, dost se to teď hodí. Čímž chci říct, že běhám hrozně, že mi nejen lítala tepovka, ale v kopcích i nezvládaly svaly a že jsem prostě tak nějak obecně na odstřel. Ale jinak se mám báječně. Počasí bylo ovšem milosrdný, pod přímým slunkem bych nejspíš zahynula. 7,15 km, 50 min, 7:02 min/km, 175 m+.

Pořídila jsem si zdobicí sáčky a s hrůzou po rozbalení zjistila, že si je budu muset sama zastřihávat podle velikosti špičky. Tak jsem si první pečlivě naměřila, odložila, naměřila si druhý, zastřihla první, došla zkontrolovat koláč do trouby... a pak se snažím tomu ustřiženému nasadit tu špičku a nevejde se tam ani omylem. Tak ustřihávám další kousek, furt nic, tak zase kousek, a ještě kousek - až tam nakonec jde. Beru druhý sáček, abych ustřihla ten... a koukám, že jsem tak pečlivě zarovnávala ten netknutý :-D Takže jsem měla oba ustřihnuté na stejnou špičku. Naštěstí tu menší, takže jsem jeden dostřihla na tu větší, ale jo, tohle jsem já, šikovná až na půdu.

Škola aneb ty pastelky mají kolonku "name" a to nejde, aby zůstala prázdná!

pátek až sobota 16. - 17. 4. 2021: Quo Vadis
kolem nuly, na Milešovce sníh, od svítání posněhávání a mrholení

Nepromyšlená přihláška na pochod, na který jsem v daný víkend neměla čas, a taky to podle toho dopadlo. Samotný pochod byl těžší, než jsem čekala, (a vzdalo to dost lidí, takže to nebyl jen můj dojem,) ale líbil se mi. Článek zde. 51,04 km, 2490 m+, 12 hod 31 min, 4,2 km/h.

od neděle do neděle 18. - 25. 4. 2021: Šumava s Ladou, Pepou, Oldou a Olíkem
zima, déšť, kroupy, sníh a na poslední víkend i sluníčko

Články zde a zde. Začátek výletu byl dost náročný, protože byla pořád zima a pořád mokro; nejednou jsem přemýšlela, že to zabalím a prostě odjedu domů. Ale od čtvrtka už bylo hezky a stálo to za to. Jako odreagování skvělá dovolená.

pondělí 26. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno -1,5 °C, odpoledne 11 °C a slunko a vítr

To jsem si zase jednou dala. Zaprvé jsem si vzala jen tričko a bundu a bylo mi trochu frišno, ale hlavně jsem byla líná si doma dofouknout kola, takže jsem jela jako přilepená. Ve sjezdu, kde stačí jen trochu přišlapovat, abych jela přes 50 km/h, jsem dřela celou dobu a nejvyšší rychlost mám 41 km/h. Vydržela jsem to až k hlubočepskému stoupání, kde jsem seznala, že bych to na takhle měkkých duších nevyjela, a konečně je dofoukla. (Pořád mínus jeden stupeň a málo oblečení.) Pozitivní na tom bylo i to, že jsem na hupech přestala dosedat na ráfky. Ehm. Já vim, já se polepším. 9,26 km, 38 min, 14,6 km/h, 162 m+.

Je zajímavý, že teoreticky mi kolo připadá vždycky hrozně oddychový, ale pak na něj sednu a začnu vyjíždět nějaký kopec a zas a znovu si uvědomím, že to taková pohoda není. Ale zase je to docela rychlý dopravní prostředek. 9,15 km, 29 min, 18,7 km/h, 119 m+.

Když jsem odcházela z práce, psal mi Pepa, že jede do koloshopu a jestli něco nechci. Tak samozřejmě - koupit si nové pláště plánuju už dobře půl roku, v podstatě jezdím vzadu po duši. Jenže na mobilu a na kole to nevyberu... A pak jsem dojela domů a cinkla mi zpráva, že je ve frontě, jestli si přece jen nestíhám vybrat. Co vám budu, kdyby šlo na e-shopu filtrovat podle rozměru, prošla bych si víc než několik modelů, ale zadařilo se. A pak se ukázalo, že Pepa netušil, že se pláště s drátovou patkou prodávají rozbalené, takže prostě kruhové, a já že netušila, že je v tom obchodě na kole. Nakonec je nacpal do batohu, tak jsem moc zvědavá, jestli bude nasazování v pohodě. Slíbil mi je hodit domů, takže jsem si šla ještě zacvičit Jillian, že to tak pěkně vyjde, než vlezu do sprchy, a po docvičení mi cinkla další zpráva, že je u naší hospody a ať jdu podpořit pohostinství; takže jsem se zpocená oblíkla do šatů z práce a šla na pivo. A pak mírně přiopita (jedním pivem! bohové...) a s dvěma cykloplášti na rameni jsem rovnou skočila na nákup do Alberta, který je hned proti hospodě, a přišlo mi to celý hrozně divný a povznášející, že lidi pod vlivem smějí chodit nakupovat. Ale jinak jsem normální.

úterý 27. 4. 2021: ranní a odpolední běh
ráno -0,5 °C, odpoledne 12 ° a slunko

Ráno se mi úplně nechtělo - nebyla to nechuť, spíš neochota cokoliv dělat. Nakonec to ale nebylo tak zlé, po rovině to šlo a do kopce jsem prostě vycházela. (Taky mě tam předjel kolega na kole, který si speciálně kvůli tomu přivstal.) Zpočátku jsem byla nadšená, že vidím superúplněk, byť už opravdu nizoučko nad obzorem, takže sice o to větší, ale bohužel taky skrze větve stromů a jen krátkou dobu. Pak jsem si zas užívala ptáky - nikdy jsem si tolik nevšímala ptačích hnízd, měla jsem pocit, že jsou líp schovaná, ale letošní straky se s tím nepářou. A viděla jsem zajíce, ale jen na dálku. 8,62 km, 1 hod 4 min, 7:29 min/km, 191 m+.

Po obědě mě rozbolela hlava, což nevím, jestli přičítat změně počasí, nebo tomu, že se v mé kanceláři střídali lidi s takovou frekvencí, že většinou čekali ve frontě, a všichni po mně něco chtěli. Já vím, že jsem byla týden pryč a na další dva zase odjíždím, ale já chci v mezičase dělat svoji práci! Ideálně se sluchátky v uších. Takže pozice na běh nebyla nejsilnější, ale naštěstí běh bolest hlavy nezhoršil, jen to bylo jedno velký utrpení a na odpolední cvičení Jillian už nezbyla žádná vůle. Jenom odpadnout... 6,62 km, 43 min, 6:31 min/km, 77 m+.

středa 28. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 3 °C, odpoledne 17 °C a slunko a vítr

Nechala jsem si budík stejný jako na včerejší běh, takže jsem ráno nemusela spěchat a i tak jsem byla v práci už v 6:10. To znamená prázdnou kuchyňku, stabilní tlak vody (nízkej, ale stabilní!) a klid na práci, než přijdou lidi a chtějí si povídat, ach. Tentokrát jsem pod bundu přihodila mikinu, takže mi bylo na výšlap teplo, ale cítím se dost unaveně a nechci onemocnět, tak to budu s oblečením raději přehánět. Taky byl pořád vidět veliký Měsíc a taky moc pěkný východ slunce. 9,21 km, 36 min, 15,0 km/h, 163 m+.

Utíkala (hm, ujížděla) jsem z práce o dvě hodiny dřív, protože jsem si myslela, že zvládnu odsledovat kus školy, ha ha ha. Tak jsem aspoň vyměnila ty pláště a setřídila nějaké fotky, no. Cesta byla fajn, takhle brzy po poledni ještě nebyly na stezkách davy. Jsem moc zvědavá, jestli mi to na nových gumách pojede zítra lépe. 9,03 km, 29 min, 18,5 km/h, 125 m+.

Doma jsem se odhodlala přehodit pláště; a když to hodně nepůjde, vždycky je tu plán B. Ježiš jak já nesnášim výměny plášťů nebo duší! A ještě navíc v mém krásném světlém čistém bytě...
Začala jsem zadním kolem. Sundat brzdu, sundat řetěz (v latexové rukavici, protože bych tu kolomaz z rukou už neumyla), vypustit duši, sundat plášť, nasadit nový plášť. Tyjo, ono to docela jde. Ten nový jde dokonce tak snadno, jako to vypadalo blahého času v youtube videu - že jako zabodneš montpáku a jedeš a patka zapadne do ráfku sama. Fíha. Hodně dobrý. Nasadit kolo, řetěz a brzdu. A pohled na vzorek - ježiš já to nasadila obráceně! Jasněže to jízdně ničemu vadit nebude, ale moje ocd to nezvládne! A kolo nejde otočit opačně, protože kazeta na straně, nééé.
To je fuk, nejdřív vyměním plášť na předním kole. Sundat brzdu, sundat kolo, sundat plášť, nasadit plášť. Snažím se nafouknout kolo. Rozbil se mi ventilek na duši, nebo pumpička? Sakra ale už! Snažím se něco vykouzlit s ventilkem a chvíli v duši vzduch skutečně zůstává, ale dofouknout nejde. Sakra. Takže sundat plášť... oukej, kdybych si připustila, že jsem prostě tu duši prodrbla montpákou, mohla jsem si ušetřit to dvacetiminutový šaškování s pumpičkou. Beztak je ta duše stoletá, přední jsem asi ještě nikdy neměnila, takže je ještě po mámě, a to to kolo mám od roku 2016. Hele, a mám já doma vůbec duši? Tahle má autoventilek, na který nemám pumpičku, a tahle taky a tahle taky... dobrý, poslední s galuskovým, uf. Nasadit duši, plášť a kolo na kolo, aspoň tohle vzorem správným směrem, zaháknout brzdu, otočit kolo sedlem vzhůru... hele, ono je špatně tohle kolo, předtím, jak to bylo vzhůru nohama, si to můj mozek nepřebral. Takže kolo zase vzhůru nohama, brzda, obrátit kolo (bez kazety, juch), brzda...
Mám nový pláště a jsou moc krásný ♥

Najděte tři rozdíly.
(Nové pláště jsou Maxxis Overdrive Excel 700x35C. Na e-shopu mají cenu 558 Kč, na faktuře 448 Kč a na visačce 419 Kč - to mě docela pobavilo.)

čtvrtek 29. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 10 °C a pod mrakem, odpoledne 19 °C a pod mrakem s teplým větrem

Ráno bylo deset stupňů. Jakože deset, jakože teplo, chápete to? To je tak super. Takže tílečko a bundička a bylo dobře. A nové gumy! Jakože ach. Za prvé mám cestu do i z práce o pět minut rychlejší (což je v půlhodinovém úseku sakra rozdíl) a za druhé je to hrozně znát i na hupech, že jako necítím každý kamínek, takže se i logicky tolik nebojím, že je prorazím o každý obrubník, na který najíždím. Jo a potkala jsem kotě a úplně jinde ještě taky dospělou kočku. 9,23 km, 33 min, 16,5 km/h, 163 m+.

Venku bylo pošmourno, přes den dokonce poprchávalo, a taky silně foukalo, tak jsem si nebyla jistá s tím tílkem - ale ono bylo vážně teplo a i vítr byl teplý! A venku díky tomu nebyly úplné davy, to bylo taky fajn. Co se mi taky líbí na nových pláštích, je, že když brzdím, tak to kolo vážně zastavuje. Předtím jsem bržděním dosahovala jen smykování. Jsem nadšená. 9,05 km, 28 min, 19,4 km/h, 118 m+.

Večerní balkónovka

pátek 30. 4. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 7 °C, odpoledne 17 °C a sluníčko

Probudila jsem se ještě před svítáním, a když jsem usnula, zdály se mi příšerný sny. Probudila jsem se rozlámaná a nemít to kolo připravené, nikdo by mě na něj nedostal - už dlouho jsem nekontrolovala s takovou nadějí, jestli náhodou neprší. Pak mě v křižovatce vytroubilo auto, kterému padla zelená, než jsem já při své oranžové stihla projet do bezpečí, a při vjezdu do areálu jsem se otočila pryč přesně ve chvíli, kdy mi zvedli závoru, (nechtěla jsem překážet autu za sebou,) takže paráda. Jela jsem tentokrát delší trasou skrze Prokopák napodél, protože finální stoupání je tam menší, ale i tak mi nesedlo. 12,16 km, 38 min, 18,8 km/h, 179 m+.

Normálně dneska za mnou přibrzdilo auto, když mě dojelo u betonového ostrůvku, a předjelo mě až za ním! Cítila jsem se dojatě. Máme totiž v modřanském stoupání pruh široký tak, že v nerozšířené zastávce auto pohodlně objede stojící autobus, aniž by vybočilo do protisměru - ale na dvou místech jsou přechody s betonovými ostrůvky a tam je to zúžené tak, že když včera jedna dodávka hrozně spěchala a předjížděla mě zrovna u toho ostrůvku, pohodlně bych se jí dotkla, kdybych chtěla. (Ale já nechtěla, já se snažila ustát proud vzduchu, protože jela dost rychle.) A jinak bylo teplo a krásně a až u nás na kopci foukal protivítr, ale děsnej. 9,06 km, 28 min, 19,1 km/h, 131 m+.