Nechtělo se mi na další extrémní dálkový pochod, měla jsem toho v poslední době hodně a přes týden mě divně bolely svaly. Rozhodla jsem se proto pro uvolněný, relaxační víkend, kdy se budu trochu hýbat, strávím ho s prima lidmi a celé si to moc užiju. A víte co? Bylo to báječné.

Ačkoliv píšu 'obecné informace', tak chci jen přidat na blog prvních pár fotek, než se proberu deníkem a něco přepíšu, a je mi hloupé je sem přidávat samotné.

Nejtěžší a nekrásnější. Byla jsem poslední ze všech, kdo došli do cíle, což byla polovina startujících, a došla jsem v limitu. A jsem na to tak hrdá!

Sportování podevatenácté.

Od kdy jsem já ta, kdo sedí doma, zatímco jsou lidi rozlítaní po celém světě??

Kdo jsem a co jsem udělala se starou Eliškou?

5. z 95 žen,
95. z 447 startujících,
čas 16 hod 9 min na 95 km / 3500m+

Byla jsem o víkendu na výletě. Byl to jeden z těch výletů, o kterých vlastně není moc co psát, protože byl krásný - neobsahoval vůbec žádná protivenství a nijak jsem při něm netrpěla. A copak já umím popsat něco takového?

Sportování poosmnácté.

Další nedokončený pochod na kontě.

Výlet s Bětkou, s oblíbenými básníky, s botami i bez bot, se zhasnutými čelovkami a se svitem Měsíce, se zelenými lesy a s poli plnými ječmene, s večerním ohněm a spaním pod širým nebem, s nekonečnou zásobou dobrot a se sluncem nad hlavou.