Tréninkový deník: červenec 2015

Sportování podvacáté.

Byl to proflákaný měsíc. Krásně, nádherně proflákaný měsíc. Byla jsem na jedné stovce, na které jsem si sáhala na dno, a na jedné padesátce, kterou jsem měla jako výlet. Byla jsem na své první letošní dovolené v rumunském Retezatu. A kromě toho jsem nedělala nic.

Chtěla jsem cvičit Insanity, ale kolem MF100 nešlo (před pochodem jsem odpočívala a po něm jsem měla zničené klouby i svaly), pak jsem byla v Rumunsku a po Rumunsku jsem zjistila, že to bolí, že mě pořád ještě bolí klouby i svaly.

Nevadí mi to. Teď v sezóně, kdy pochody sekám ob dva týdny, stejně potřebuju hodně odpočívat (a jak náročné je to v době dovolených v práci!). Sice to působí egativně na moji psychiku, ale už jsem nebyla hodně dlouho nemocná, čehož si neskutečně považuji.

Ne zcela nesouvisející je experiment, do kterého jsem se pustila, totiž bezlepková dieta. Železo stranou, hledám nové způsoby, jak se zvýkonit, a o lepku jsem slyšela z více stran. Až se ukáže, že je to marné (zatím mám za sebou jen chviličku, začala jsem po návratu z Rumunska), zkusím nějaká vyšetření na štítnou žlázu. A potom... je toho hodně, co se dá zkusit. Pořád chci věřit, že svoji nulovou fyzičku nemám danou geneticky a že jednoho dne budu mít možnost tréninkem zesílit. A když přestanu být v jednom kuse unavená a nemocná, bude to jedině dobře.

sobota až neděle 4. - 5. 7. 2015: Malofatranská stovka (104 km)
vedro, vedro, vedro!

Reportáž ZDE. Moc jsem si to užila a jsem moc hrdá na to, že jsem dokončila celou trasu. Bohužel se to neobešlo bez následků, odvezla jsem si rozbolavělé svaly, se kterými jsem se bála jakkoliv pracovat, protože to byla taková ta bolest 'nemůžeš nás zahřát a rozcvičit tolik, abychom se ti nepoškodily při jakémkoliv prudším pohybu'. A ještě horší byly kotníky, zkoušela jsem cvičit Insanity, ale pro bolest to nešlo, dostaly příliš zabrat.

úterý 7. 7. 2015: kolo (25,35 km)
29 °C, soumrak a tma, sucho

Měl to být regenerační cyklovýklus (existuje pro to nějaké reálné slovo?), maximálně deset kilometrů. Že se zajedu podívat tam, kde jsem minule bloudila, a pak si dám krátký okruh v lese za Okruhem. No... je mi to trapné... jo, prostě jsem najezdila místo deseti kilometrů dvacet pět, protože jsem zabloudila. No a co. Koneckonců, když není pevná trasa, tak to vlastně ani není bloudění, ne? Stejně je mi divné, že v tom lese vždycky úplně ztratím směr domů. Každopádně postřehy: Měla bych si zjistit, co se dá udělat s brzdami, aby neskřípaly, je to až moc otravné.

Měla bych si dofouknout zadní kolo. Měla bych vozit přední světlo, i když vyrážím jenom na deset kilometrů. Jezdit ve světlém oblečení je každopádně správné a vozit s sebou blikačku pokaždé taky. Měla bych si pořídit cyklobrýle. A měla bych do terénu nosit kontaktní čočky, v brýlích nevidím. Měla bych si pořídit nové kolo. Měla bych si pořídit přední světlo. Měla bych si nastudovat mapu okolí svého bydliště. A neměla bych se spoléhat na to, že když na MF100 byly rozpálené dny plné slunce nekonečné, že se nestihne setmít, než dojedu domů, ačkoliv vyjíždím dlouho po osmé. (No co, nejdřív domácí úkoly! Teda... obědy do práce na další dny.) Jé jé, krásné to bylo! Vzdálenost 25,35 km, rychlost 15,53 km/h, čas 1 hod 38 min, nastoupáno 247 metrů. Převažující terén byly lesní pěšinky.

11. - 19. 7. 2015: Rumunsko - Retezat (6 dní v horách)

Reportáže budou. Strávili jsme v horách šest dní a přešli jsme Velký i Malý Retezat. Počasí nám přálo (naštěstí, protože u stanu nešla zapnout předsíňka), u jezera Bucura se sice válely mraky a na hřebenech foukal vítr, o který se dalo opřít, ale nepršelo a ve zbytku hor svítilo sluníčko. A bylo tam tak krásně...

sobota 25. 7. 2015: Týnišťské šlápoty - denní padesátka (53 km)

Povídání ZDE. Ono se samozřejmě řekne "jenom padesátka" (teda aspoň v mých kruzích), ale... pořád je to padesátka. A jakkoliv jsme ji pojali na pohodu, pořád chtěl Honza aspoň trochu běhat, aspoň na prvních třiceti kilometrech. A mně to neběhalo, byla jsem unavená a slabá, což je teda pěkná ostuda. A od desátého kilometru mě rozbolely kotníky, nejprve jen trochu, ale pořád se to horšilo, a po několik hodinách polykání slz a tváření se statečně jsem to všechno utnula Valetolem, za což se pěkně stydím. Teď nechci, aby tenhle komentář vyzněl nějak negativně, protože jsem si to celé úžasně užila a ve výsledku to bylo pohodové, ale mám tendence zpětně zapomínat na problémy. Takže... kotníky. Zaznamenáno. Od teď jen odpočinek.

neděle 26. 7. 2015: výlet v Orlických horách (15 km)

Povídání je zahrnuto v předchozím o Týnišťské padesátce ZDE. Lehká procházka v neděli, abychom nemuseli hned domů. Kotníky nebolely, počasí bylo nádherné, údolí Metuje se mi moc líbilo a skoro dvouhodinový šlofík na prosluněné louce uprostřed výletu byl moc příjemnou vsuvkou. A docela mi to šlapalo do kopce, asi že jsem šla bez batohu.

úterý 28. 7. 2015: běh (7,57 km)
20 °C, tma, sucho

To jsem zase jednou propadla splínu, že jsem líná a na nic a že bych se sebou měla něco dělat. (Tenhle záchvat jsem dostala v deset večer. Spát jsem tak šla v jednu... zbožňuju svoje myšlenkové pochody.) Chvíli trvalo, než jsem se vypakovala ven, ale ve výsledku jsem si to moc užila. Noc byla vlahá a příjemná, běželo se dobře, a ačkoliv tempo bylo skutečně výklusové, byla jsem spokojená. Hned zpočátku jsem potkala na jedné zahradě skupinku lidí, kteří uvolněně mlčeli a poslouchali Kryla, a o něco dál kočku, ježka, zajíce a srnku. Tahle zvířata jsem potkávala i dál, i když ne tak najednou jako na tom poli na začátku. V běh hrůzy se to změnilo u mostu přes Okruh, kde mě vyděsili dva kluci v zaparkovaném autě a hned poté... totiž - běhám tam polňačkou, která vede přímo kolem krmelce. A když jsem tam probíhala, ozvalo se prasečí zaryčení, načež se to prase rozběhlo paralelně se mnou podél cesty a pořád ryčelo. Panebože, já se TAK bojím prasat! A obzvlášť když je vyplaším u jídla!! No... domů jsem doběhla živá a zdravá, ale můj záchvat paniky tváří v tvář praseti mi se sebevědomím moc nepomohl :) Vzdálenost 7,57 km, čas 48 min 52 sec, tempo 6:27 min/km, nastoupáno 83 metrů, Inov-8 Trailroc 246.