Kvůli předpovědi počasí jsme se v Dalanzadgadu ubytovali a dobře jsme udělali: do rána namrzlo a napadla vrstva sněhu. A my se vydali na první výlet k horám hledat sněžného leoparda.

Ferraty (a koupání) v Rakousku. Tři dny lezení a svaly bolavé další týden.

Před devíti lety jsme se s Bětkou vydaly na vandr s poezií, na který vzpomínáme obě dvě, a teď - o tři děti, dvě práce, jednu svatbu a jeden titul později - jsme se znovu vydaly toulat krajinou s verši na zádech a mechovými cestami pod nohama. A protože neuvadly ani vzpomínky na sedmnáct let starý vandr v šatičkách, vyrazily jsme v nich.

Teda kamenného. Kamenného brouka. Jakože trilobita. Ale když si vezmu všechny svoje slabší chvilky, které se na trase nastřádaly, tak zmatený sedí líp.

První dny v Mongolsku. V Ulánbátaru jsme si půjčili auto a rozjeli se na jih, nekonečnými pláněmi, až tam za tou duhou.

Mongolsko. Kolik nás stálo, jaké je jezdit v něm půjčeným autem, jak se tam táboří a taky kolik fotek jsme si přivezli. První díl a první fotky.

Byl to hektický týden, ale přesto vůbec nebylo otázkou, jestli na R60 vyrazit, nebo ne. A neudělala jsem chybu, protože byla perfektní a nadobyčejně mi sedla. Trvalo to čtyři roky, ale vrátila jsem se.

Byla to jenom padesátka a Krkonoše jsou krásné. Proběhnu si známá místa, a protože je to jenom padesátka, bude to svižné, to bude prima. Jsem si myslela, když jsem se hlásila. Už dlouho jsem žádnou akci tak nepodcenila.

Tentokrát jsem si z celovíkendového kurzu zdravovědy u ZdrSemu dělala poznámky hlavně o tom, jak byla koncipovaná cvičení a modelovky, protože se kurzy zdravovědy pro děti na táboře uchytily a v tomhle chci opisovat od zkušenějších.