Testování třímístného Scouta nešlo podle plánu, alespoň v prvních minutách. Ale nakonec asi dobrý. A víkend taky dobrý, taková nečekaně prima společenská akce.

Tábor v roli zdravotnice, pátý ročník. Níže fotky a zápisky, které jsem psala v průběhu pro rodiče - aspoň někde se můj blogískovací skill dá zúročit.

Poušť Gobi a písečné duny. Taky návštěva jednoho jezera se spoustou ptáků hned pod horami a druhého poté, co jsme přejeli Gobi. Další hory a nejhorší terén, kterým Honza kdy řídil. Ježek s dlouhatánskýma ušima a frčík - myš zmutovaná do klokana. A taky nám exlo lečo.

Padesátka, která se neměla stát. Nebyla jsem na ni dostatečně odpočatá, neměla jsem na ni čas, rozbolel mě na ní kotník a koleno... ale ty mlžné opary! Mít znovu tu volbu, vyrazila bych zas.

Několik hodin jízdy po nádherných pláních nás zavezlo ke Kapesním horám - tak malému a kompaktnímu pohoříčku, že by se na vrcholky dalo dosáhnout, kdyby si člověk stoupl na špičky. Tam jsme udělali první dvoudenní trek - a dostali se k pozorování sněžného leoparda tak blízko, až se tomu nechce věřit.

Kvůli předpovědi počasí jsme se v Dalanzadgadu ubytovali a dobře jsme udělali: do rána namrzlo a napadla vrstva sněhu. A my se vydali na první výlet k horám hledat sněžného leoparda.

Ferraty (a koupání) v Rakousku. Tři dny lezení a svaly bolavé další týden.

Před devíti lety jsme se s Bětkou vydaly na vandr s poezií, na který vzpomínáme obě dvě, a teď - o tři děti, dvě práce, jednu svatbu a jeden titul později - jsme se znovu vydaly toulat krajinou s verši na zádech a mechovými cestami pod nohama. A protože neuvadly ani vzpomínky na sedmnáct let starý vandr v šatičkách, vyrazily jsme v nich.

Teda kamenného. Kamenného brouka. Jakože trilobita. Ale když si vezmu všechny svoje slabší chvilky, které se na trase nastřádaly, tak zmatený sedí líp.

První dny v Mongolsku. V Ulánbátaru jsme si půjčili auto a rozjeli se na jih, nekonečnými pláněmi, až tam za tou duhou.