Prázdniny skutečně nešlo zahájit stylověji než zapomenutou přihláškou k zářiové obhajobě a tímhle extrasuperhyper výletem na rakouské ferraty:

Lžu, ve skutečnosti je to jednička skoro desátá, kterou jsem dostala na první pokus. Tahle se liší tím, že je ze státnic z češtiny.

Za týden mám státnice a tak se pilně, ráda a intenzivně učím. Jenže dneska je u nás havárka vody a  do večera nepoteče ani kapka... a copak se dá učit, když neteče voda? Vymyslela jsem si tedy, že budu dělat činnost, kterou absence vody nijak neovlivňuje - vařit. A jaké jídlo nemá s vodou vůbec nic společného? Správně, polévka.

Tím pryč ovšem tentokrát nemyslím z Čech, ale z peďáku. Dneska jsem dělala přijímačky na navazující magisterské studium na FF UK na specializační studium českého jazyka a byla to docela psina. Teď ještě, aby byla psina i s výsledky :)

Tohle je blog o keškách, ačkoliv se bude trochu lišit od těch Járových a DJových... :)

Co že mají ti dva společného? Hovno na dně, přece. Kdybych tam přidala Hanče, můžu to jít ještě napsat někam na stěnu záchodku.

Rozespalá ráno otevírám šatník. Co si dnes vezmu na sebe? Musím se líbit jedenapůlleté introvertce a pětadvacetiletému příteli. Zavrhnu červené tričko se želvičkami i zelené se žirafou, co je Emma tak miluje, ale přesto si povzdechnu, když se vydávám cestou kompromisu a oblékám se do nenápadného hnědého s ještěrkami. Má být jednadvacet stupňů a venku je jasno, aspoň si vezmu ty pěkné kraťásky.

To mi řekněte, proč se něco tak geniálního vydává v nákladu pouhých 700 výtisků? Pak jsou na to v knihovnách fronty a jeden se za pokuty nedoplatí, když si to potřebuje nechat dýl...

Příběh o vypráskané zkoušce, která jediná mi chybí do státnic z češtiny.