Spousta zkoušejících se mě na PedF mnohokrát pokoušela rozbrečet. Když se totiž mé slzy dotknou země, mění se v perly...

V květnu 2009 jsem si na Twitter zaznamenala dost působivý sen: "Dneska se mi poprvé zdálo, jak učím. Šlo by mi to líp, kdyby mi dali rozvrh a mapu školy." Byl to sen prorocký - ve škole beznadějně bloudím a rozvrh budu vytvářet o víkendu.

"A co když se přes tu řeku nedostaneme?" koukali jsme u Honzy a Ivany na mapu východního Kyrgyzstánu.
"Vždycky můžeme umřít."
"Ok. Necháme to jako plán B."

Ááá!

Prázdniny skutečně nešlo zahájit stylověji než zapomenutou přihláškou k zářiové obhajobě a tímhle extrasuperhyper výletem na rakouské ferraty:

Lžu, ve skutečnosti je to jednička skoro desátá, kterou jsem dostala na první pokus. Tahle se liší tím, že je ze státnic z češtiny.

Za týden mám státnice a tak se pilně, ráda a intenzivně učím. Jenže dneska je u nás havárka vody a  do večera nepoteče ani kapka... a copak se dá učit, když neteče voda? Vymyslela jsem si tedy, že budu dělat činnost, kterou absence vody nijak neovlivňuje - vařit. A jaké jídlo nemá s vodou vůbec nic společného? Správně, polévka.

Tím pryč ovšem tentokrát nemyslím z Čech, ale z peďáku. Dneska jsem dělala přijímačky na navazující magisterské studium na FF UK na specializační studium českého jazyka a byla to docela psina. Teď ještě, aby byla psina i s výsledky :)

Tohle je blog o keškách, ačkoliv se bude trochu lišit od těch Járových a DJových... :)

Co že mají ti dva společného? Hovno na dně, přece. Kdybych tam přidala Hanče, můžu to jít ještě napsat někam na stěnu záchodku.