Šéf mi na ročním hodnocení řekl, že má ke mně jedinou výtku: abych byla otevřenější vůči ostatním. Protože po něm přebírám od nového roku židli, je to skutečně velký úkol - nicméně mi k tomu půjčil knížku, která mi tuhle větu zasadila do kontextu. Ta knížka je perfektní, vážně ji doporučuji k přečtení - je to příručka pro manažery, která se zabývá několika oblastmi. Níže jsem si udělala pro mě nejrelevantnější poznámky.

Naše dovolená se nachýlila ke konci. Vyprávění o poslední části cesty obsahuje sklípkany, několik dlouhých letů, zablokovaná záda, parky v Atlantě se spoustou ptáků a taky s hadem a jelenem, a je taky o tom, jak snadné je zvyknout si na řízení automatu. Pořád mám ale na disku hodně fotek a videí, ze kterých ještě něco stvořím - takže zůstaňte naladěni.

Jedna noc strávená v přírodě u přehrady, kde jsme při stavění stanů museli odhazovat ze země štíry, (no dobře, jednoho, ale stejně,) a další dvě u Maria a Jeanne v mammalwatcherském ubytování. Kromě pozorování zvířat jsme tu stihli i dva pěší výlety, a pokud chcete vědět, jak se sjet legálními léky, jste tu dobře a čtěte dál.

Most je opraven, Porto Jofre na nás čeká. Nejzazší bod, kam se dá do Pantanalu dostat suchou nohou. A navíc tam žijí ara hyacintoví a samozřejmě jaguáři! A taky mezi devátou večer a jednou ráno pobíhají po Transpantaneiře oceloti!! Prostě to bude nářez!!! A navzdory absenci jaguárů a ocelotů jsem odjížděla spokojená, protože jsme nejen viděli spoustu arů hyacintových, ale taky kuandu a hlavně, hlavně anakondu. Ach.

Byly to čtyři roky od poslední stovky a na návrat jsem si vybrala nejlepší možnou akci. Bylo barevné listí i sníh, skvělí lidé na trase i na občerstvovačkách a v tomhle článku je 53 fotek, pardonek.

Páni. Padesát kilometrů. Dálkový pochod. Já už tyhle věci můžu a dokážu dělat! Bylo to nádherný.

Přijde mi to neuvěřitelné, že jsem tři roky nebyla nikde s batohem na zádech. Během té doby jsem si na mapách aspoň klikala trasy, které si "jednou" přejdu... a tohle byla první z nich. Těší mě, já jsem Eithné a můžu chodit.

Know-how z mých kurzů táborové zdravovědy. Rozepsané lekce a závěrečné hodnocení pro všechny skupiny dětí a taky popsaná modelovka autonehody, kterou jsme připravili pro nejstarší děti. Na konci je vložen odkaz ke stažení mé příručky zdravovědy pro děti, kterou jsem sepisovala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Stalo se dobrou tradicí vypadnout během roku na dva týdny z pracovních povinností a odjet někam, kde se o nic nemusím starat. A protože se mi Krkonoše už okoukaly, zvolila jsem tentokrát Podyjí.

Zase svobodně dýchám.