Nevěděla jsem ve středu, jak odpovědět na otázku, co čtu nejraději. Skoro se zoufalstvím jsem se slyšela, jak vyslovuji, že českou literaturu devatenáctého století.
Tak jsem se rozhodla si trochu hlídat, co vlastně čtu.

Strategie je něco, co akutně nezvládám.

(S nákresy a koláčovými diagramy.)

Sliby jsou chyby a já už si nikdy nic slibovat nebudu.

A víte, že mám docela ráda i pátky?

Já se u té seminárky chlámu celý večer.
Seminárky ze syntaxe, samozřejmě 8-)

Věřím v presumpci neviny a nemůžu si od toho pomoct! Dokonce v ní věřím i u člověka, který se mě svými činy snaží zoufale přesvědčit o opaku 8-)

Publikace o nošení kamenů na barikády, kanónech hned před domem, o Arbesově velezradě... a potom trochu té nudné šedé literární teorie.

Jsem ochotná stručně připustit, že mají čtvrtky něco do sebe, a to i přesto, že mám syntax v úterý.
Ale jen proto, že ze mě v tenhle čtvrtek zcela zázračně spadl splín a bahno posledních dvou měsíců.

Únor byl zcela šílený. Co mě nezabije, to mě posílí!