Karafiát, J.: Broučci. Louny: Eduard Fastr, 1930. 136 stran.

Lindgrenová, A.: Ronja, dcera loupežníka. Praha: Albatros, 1987. 173 stran.

Sušice - Strakonice. 16 lidí, 8 lodí, 17 pádel. Dva komíny. Počet cvaknutých neodhadnutelný.

Velice a převelice ráda (možná ještě trochu víc) dostávám pohledy. Dobu však ovládly e-maily, smsky a zprávy na facebooku a dlouho, ukrutně dlouho jsem nedostala žádný pohled.
Tak jsem začala rozesílat pohledy sama a lidi mi najednou začali psát, nejspíš proto, aby mi nezůstali nic dlužní. Motivace mě nezajímá, chodí mi pohledy a užívám si to nehorázně, rochňi rochňi 8-)

Mobilní astronomická expedice. Stejně jako loni jsem pobyla až od čtvrtka a stejně jako loni jsem pozorovala jen jednu noc. Leč pozorovala jsem pilně a tento článek shrnuje suché vědecké postupy...

Poslední díl. Domů a pak už jen telefon, promiň, Sabrino, nepřijedu.

Aupairky mají v platu zahrnutý i pronájem pantoflí do hlavního domu, rodina je totiž štědrá. V "mých" pantoflích ovšem stále chodila Sabrina, takže nic; a protože by na mramorové podlaze zůstávaly ťápoty od bosých nohou, musela jsem nosit takové molitanové pantofle nula nula nic, které se rozpadly už před několika lety. Vzít si Sabrininy pantofle bych si netroufla.

Když jsme dojely k baráku, nevěřila jsem svým očím. Nevěděla jsem dopředu, co je to za rodinu, a množství pozlátka mě překvapilo. Miliony investované do všeho byly velmi viditelné, dům kloubí nepraktičnost s nevkusem.

Připadalo mi to zajímavé a lákavé. Jiná země, jiné mravy, jiní lidé. Odlišná mentalita, práce zajištěná a zlepšení jazykových schopností v ceně.
Zajímavé a lákavé mi to připadá stále. Jen vím, že bych si chtěla rodinu doopravdy vybrat.

Příběh o tom, že se koberce musí unbedingt  luxovat jednou týdně z obou stran.

Oslo bylo poslední zastávkou na naší cestě. Prošli jsme si muzeum vikinských lodí a Frognerův park, kde jsme i přespali. Potom jsme se vydali nazpět do Čech.