Rondane vypadá jako Roháče, které někdo přebarvil na bílo. Všude tam roste dutohlávka sobí, lišejník, který krajině propůjčuje naprosto specifický vzhled, který je jen umocněn válejícími se mraky a mlhou. Protože jsme se o tento estetický zážitek nechtěli ochudit, prožili jsme si tam několikadenní déšť.

Jotunheimen je obrovský národní park, ve kterém by se dalo chodit opravdu dlouho. Ač jsme v něm byli již s Ebříky, nepotkali jsme nic starého, procházeli jsme novými místy a novou krajinou zakončenou obrovským jezerem Gjende a fantastickým pohledem ze sedla Besseggen.

...a noční eskapáda ve sprchách.

Další vandrování, tentokrát po národním parku Jotunheimen. Nádherné hory, cesty i necesty, objevitelské túry a laškování s ledovci a sněhovými poli.

Návštěva nejdeštivějšího norského města, americká turistika a fantastický výlet po fjordu na nafukovacích člunech.

Hardangervidda. Pláně se sněhem a bez sněhu, ledovcové řeky a kraftig regen.

Když jsme se loni vraceli z Ruska, nikdo moc nevěděl, kam pojedeme další rok. V mém osobním výběru bylo Norsko, Írán a Černá hora, Lukáš prosazoval Norsko a Klára Pobaltí na kole. Nikdo nevěděl přesně a nikdo nic moc neřešil.

Minulé zkouškové jsem dělala tři zkoušky v jednom dni. Byl to slušný zářez a byl by ještě lepší, kdybych je bývala byla udělala.
Neb jsem člověk ambiciózní a svým stínem se již dávno nenechávám omezovat, nakupila jsem si na poslední týden zkouškového sedm zkoušek z šesti předmětů. Jedinou noc jsem spala více než dvě hodiny, spánkem přes den se trénuji na světlé norské noci. Aklimatizace, by jeden řekl. Pro sebevzdělání cokoliv ;-)

První tři červnové týdny se nesly v duchu skoro-oddychovém. Vysvětlení zaheslování rubriky a další kratochvíle ;-)

Do dne a do roka a mám za sebou další - svůj čtvrtý, oficiálně pátý - pokus o složení zkoušky u našeho nejlepšího a nejúžasnějšího Peterky, co jich na světě je. Uvidíme, jestli i nadále budu pokračovat ve své desetibodové tradici...