Víkendový výlet v Krušných horách. Měly jsme tam všechno: déšť i sluníčko, borůvky, jahody i maliny, smaženici z vyžebraných vajíček a nasbíraných hříbků, přespávání ve squatu i v lese pod plachtou, oheň i strašidelnou příhodu, a taky spoustu zábavných historek o tom, jak neumíme jezdit vlaky ani autobusy.

Tři dny na Kokořínsku. Bylo mokro i sluníčko, chůze i válení se, ohně a buřty, hry, klouzání v blátě a chození.

Stalo se dobrou tradicí vypadnout během roku na dva týdny z pracovních povinností a odjet někam, kde se o nic nemusím starat.
Letos jsem si vybrala Jeseníky.

Testování třímístného Scouta nešlo podle plánu, alespoň v prvních minutách. Ale nakonec asi dobrý. A víkend taky dobrý, taková nečekaně prima společenská akce.

Před devíti lety jsme se s Bětkou vydaly na vandr s poezií, na který vzpomínáme obě dvě, a teď - o tři děti, dvě práce, jednu svatbu a jeden titul později - jsme se znovu vydaly toulat krajinou s verši na zádech a mechovými cestami pod nohama. A protože neuvadly ani vzpomínky na sedmnáct let starý vandr v šatičkách, vyrazily jsme v nich.

Přijde mi to neuvěřitelné, že jsem tři roky nebyla nikde s batohem na zádech. Během té doby jsem si na mapách aspoň klikala trasy, které si "jednou" přejdu... a tohle byla první z nich. Těší mě, já jsem Eithné a můžu chodit.

Stalo se dobrou tradicí vypadnout během roku na dva týdny z pracovních povinností a odjet někam, kde se o nic nemusím starat. A protože se mi Krkonoše už okoukaly, zvolila jsem tentokrát Podyjí.

Abych měla na co vzpomínat - takže hodně fotek a málo textu.

Tradiční Šumava, ale netradičně na kolech, abych mohla jet i já se svým invalidním kolenem. Co bych vám povídala - na počasí jsme měli kliku a bylo to krásný.

Tenhle konkrétní lom jsme si vybrali před čtyřmi lety, když jsme u něj přespávali na vandru a moc se nám líbil. Už tehdy vznikl nápad, že k němu někdy vyrazíme na celý víkend a místo chození se budeme jen koupat, číst si a hrát na kytaru. A co vám budu - byl to dobrý plán.