4. den: Göreme
Z Istanbulu jsme vyrazili do Göreme v Kappadoçii.
Göreme, na první pohled sympatické městečko
Pěkné, že?
Camp jsme našli jen jeden a chtěli v něm 5 lir (tehdy cca 100 Kč) za osobu na noc. M.i.X proto vyběhl najít nějaký hostel a vrátil se pro nás autem s majitelem Traveller's Cave, kam nás ochotně zavezl.
Spali jsme v pokoji vytesaném do pískovcové skály, který vypadal absolutně božsky.
Když jsme vyšli na procházku, krátil se nám dech.
Nějaká paní nám ukázala svůj dům, abychom viděli, jak se tu žije.
Byli jsme v kostele tesaném do skály a vymalovaném mezi 15. a 16. stoletím.
Pak už jsme se jen courali po okolí a hlasitě jásali nad tamější krajinou.
Prolézat staré kamenné místnosti a komplexy místností, vidět pískovcové hroudy skal a skalek a běhat po nich...
Neobyvatelný dům
Obývaný dům
Zevnitř
Další ráno jsme se vypravili do Open Air Muzea. Vstupné bylo sice deset lir, ale dokud jsme neodešli, mysleli jsme si, že to stojí za to.
Šlo o spoustu chrámů vytesaných do skály, (o spoustu Japonců, Němců, Korejců a Španělů,) o výzdobu ornamenty z 11. století a malbami svatých ze 17. století, dalo se tam různě prolézat jeskyňkami (včetně jedné vedoucí na parkoviště, příště neplatím) a byla to koncentrace všeho, čím je Kappadoçie tak úžasná.
Open Air Museum
Fresky z 11. století
Svatí ze 17. století
Pak jsme vylezli ven, přešli silnici a zjistili, že je tam skoro to samé, jen mimo placené území.
Prolezli jsme desítky tesaných (a před sty lety opuštěných) domků, dírami jsme prolézali na absurdní místa a za polorozbořenými zdmi objevovali ukryté místnosti.
Jedním oknem bylo vidět údolí, možná spíš jen puklinu v zemi, která byla strašlivě hluboká a úzká, a nebylo vidět na její dno. Potom jsme našli převislé okno, kterým na dno údolí vidět bylo, a nebyl to úplně příjemný pocit. Dole se ale vinula pěšinka, na ní byla turistka a právě po kládě zdolávala nějaký sráz.
To by v tom byl čert, abychom se tam dolů nedostali taky!
Zezdola se tam projít dalo malou pěšinkou v údolíčku... Pak se začaly skály zvedat, pěšinka zužovat a zarůstat křovím a trním...
Nakonec jsme došli i k té kládě. Byla asi tři metry vysoká a byly do ní sice vydlabané jakési chyty, ale úplně triviální její překonání nebylo. Pod ní jsme nechali bundy a mikiny, protože nám začalo být pekelné vedro, a pokračovali jsme údolím dál.
Kudy? Kudykoli!
Schod, kláda a Andrea
Nakonec jsme potkali tunel. Kdo s sebou nenosí čelovku, je břídil; my je měli, takže jsme mohli pokračovat v cestě.
Šli jsme... a dál... Před námi se objevilo světlo, ale byl to jen kus skály probořený ven, my pokračovali dál... a dál...
Tímhle - občas probořeným - tunelem jsme došli až na konec údolí. Tam jsme vylezli ke studni, na první postupný horizont, na druhý postupný horizont... a proč to vlastně nevzít zpět pro bundy tím druhým údolím?
Tunel
Tunel
Údolím jsme došli natolik daleko, abychom viděli cestu v našem údolí - ovšem o deset metrů níž a dělila nás kolmá skála. Takže jsme se zase vraceli. Už jsme nešli údolím, ale po stezce podél něj. Open Air muzeum bylo sice pěkné, ale TOHLE, to byla paráda!
M.i.X s Andreou v městě neodolali a půjčili si čtyřkolku na výlet po okolí. Jezdili do setmění, ale Andrea pak smetla nějaký strom, takže platili poměrně tučnou sumu za opravu, ale prý to bylo super.
Byli jsme se projít městem i po setmění, bydleli jsme na samém kraji Göreme a obloha vypadala fantasticky.
Pan domácí nám pak v hostelovém restaurantu naservíroval "original turkish" čaj - pytlíkový Yellow Label Tea.
Kappadoçie mě z celého Turecka uchvátila nejvíc.
Prolézt vše, co si člověk zamane...
...projít se skalními městy a údolíčky...
Všechno, všechno tu vidět!