Běžecká lama trénující na maraton, díl pátý.
No dobře, vůbec o tom nebudeme začínat, jo? Protože to nebyla lenost nebo útlum nebo něco tak zavrženíhodného, to byly dva pochody, před kterými musím odpočívat a po nich regenerovat, a jeden víkend zabitý vandrem. Jako. Lenost a útlum v tom hrají roli jenom maličkou.
Takže naběháno mám málo, pořád ještě nevím, jestli jsem vůbec schopná uběhnout čtyřicet kilometrů v kuse, nemám nejmenší představu, kolik času by mi to tak zhruba mohlo trvat, a nové boty nestojí za nic. A za dva týdny tu máme maraton.
Neměla bych si zlomit nohu?
středa 2. 4. 2014: Modřanská rokle (6x800 metrů v tempu závodu na deset kilometrů)
19 °C, bezvětří, v Modřanské rokli stín a příjemně
Do maratonu zbývá měsíc a kousek, neměla bych to začít brát... já nevím... vážnějc? V duchu této myšlenky jsem si našla náhodný tréninkový plán pro chlapy, co chtějí maraton zaběhnout za 4:00 (baby prý za 4:20, ale to jsem se rozhodla ignorovat, nejsem žádná baba, žejo), a že jako budu běhat podle toho. Takže dneska teda že prý šestkrát osm set metrů v tempu závodu na 10 km. Hm, asi se nepředpokládá, že jsem ještě nikdy žádný závod neběžela...? Dobře, budu si o sobě myslet, že bych 10 km uběhla za 50 min (ho ho ho). A vezmu si GPSku, abych to měla čím měřit. Ale stejně si radši v mapách nastuduju nějaké osmisetmetrové úseky... lidi, já jsem tak prozíravá! Za celou dobu, co jsem byla venku, se GPSka družicově nechytila. (A teda běžet s neužitečnou cihlou v ruce... ale přece nenechám přístroj za osm tisíc někde pod pařezem? Ach jo.) No, takže jsem si od polikliniky až k přehradě vyměřila dva osmisetmetrové úseky, v poklidu doklusala na začátek - a jedeeem! Pak jsem málem vypustila duši. Dobře, takhle bych asi deset kilometrů neuběhla. Jé, ale támhle už je konec těch osmi set metrů? Tak to vydržím. Pak dvě minuty výklus a pokračování, to už bylo lepší. Od přehrady zpátky to bylo ještě lepší, protože to bylo nepopiratelně z kopce, i když nepatrně, ale omylem jsem přeběhla konec toho úseku. Nebudu se rozepisovat, s každým odběhnutým úsekem se mi běželo líp a líp. Sakra, já chci vědět, jakým to bylo tempem, jestli jsem těch 5 min/km běžela, nebo ne! Zakončila jsem pomalým výklusem do kopce domů (se všemi výklusy to dalo rovných 10 km). Zajímavé je, že mě ani v pondělí po volejbale, ani v úterý po stěně, ani dneska ráno po plavání nebolely ruce tak jako po tomhle běhu. Fakt divný. No, jsem ráda, že tahle divná věc mě čeká zas až za týden. A za odměnu jsem si koupila větrník, heč!
čtvrtek 3. 4. 2014: z Modřan na Stodůlky (10 km)
15 - 22 °C, sluníčko, bezvětří
Tréninkový plán velel uběhnout deset kilometrů. Zajímalo by mě, kde běžně lidi berou zadané délky tras... deset kilometrů, to je na Stodůlky. Jenže co na Stodůlkách? Hm... pozvu se na návštěvu! Se mnou musí být terno kamarádit :) Vybíhala jsem dopoledne, kdy ještě nebylo úplně velké vedro, ale stejně ze mě ke konci jenom lilo a hrozně jsem se přehřívala - při doběhu už bylo dvaadvacet stupňů. Takže výkony nic moc, blahořečila jsem, že největší stoupání vedlo ve stínu lesa. Navíc už jsem hrozně odvykla batohu s věcmi na převlečení a přezutí, to taky udělá dost. Vzdálenost 9,66 km, čas 1 h 3 min 29 sec, tempo 6:34 min/km, získaná výška 208 metrů. Odpoledne jsem byla pro vyřízenou reklamaci Asicsů - vrátili mi peníze. Mám pocit, že maraton poběžím naboso.
pátek 4. 4. 2014: Komořany po žluté (11 km)
13 - 19 °C a sluníčko, ráno po dešti
Naprosto jsem selhala při plánování trasy, protože jsem měla běžet třináct kilometrů. Jasněže jsem mohla oběhnout dvakrát svůj sedmikilometrový okruh, ale když já měla explorativní náladu a při naklikání do mapy to těsně pod třináct dalo... nevím, kde se stala chyba. Vzdálenost 11,56 km, čas 1 h 9 min 47 sec, tempo 6:02 min/km, získaných 137 výškových metrů. A to jsem ještě několikrát cestou zkoumala v GPSce mapu, jestli běžím dobře! Běželo se mi skvěle. Vlastně ještě v Modřanské rokli jsem si nebyla moc jistá, jak na tom jsem, ale ten kopec nahoru do Cholupic se běžel sám a dál už to bylo po rovině nebo z kopce a až poslední kilometr a půl bylo stoupání od řeky k nám na kopec. A cestou letadýlka, žlutá vede přímo podél plotu. A i když v noci pršelo, hliněné cesty nebyly nijak zvlášť rozbahněné, to bylo hodně příjemné plus. Dneska fakt dobrý.
sobota 5. 4. 2014: okruh po Stodůlkách (6 km)
12 °C a pod mrakem, bezvětří, vlhko
Cestou na Stodůlky jsem v metru potkala spoustu lidí se startovními čísly na půlmaraton a až mě mrzelo, že nestartuju taky... Vybíhala jsem zároveň s nimi, hezky s úderem poledne. Bylo až vtipný, že jsem za celou dobu (o víkendu v Prokopáku!) potkala jediného běžce, opravdu byli všichni v centru u Rudolfina. Zato ale kolem jezdila spousta cyklistů a dvě skupinky jsem předběhla, aniž by mě znovu dohnaly, to hodně potěšilo. To první byl prudký stoupák ve špatném terénu, tam se to ještě dalo pochopit (ale nevedli, jeli), ale to druhé bylo stoupání po asfaltce a to jsem mezi nimi musela prokličkovat, aby mě nezdržovali. Vzdálenost 6,04 km, čas 36 min 49 sec, tempo 6:06 min/km, získaných 79 výškových metrů (ale docela by mě zajímalo, kam se poděla ta dvouminutová rozcvička při čekání na semaforu, když mi GPS hlásí stejný celkový čas a čas pohybu). Podle plánu to mělo být pět kilometrů (kolečko mělo sedm, ale ten poslední jsem došla pomalu - při vyhlídce na zítřek...), ale hodně jsem si tuhle trasu chtěla změřit, protože když jsem bydlela ve Vršovicích, běhala jsem tu několikrát týdně - nostalgie.
neděle 6. 4. 2014: přes Točnou a Závist do Lhoty, po modré do Károvského údolí, nahoru zpátky do Lhoty a přes Závist zpátky po šipkách za Šancemi (32 km)
14 - 19 °C, mokré cesty, vlhko, sluníčko pod mrakem, občas vlahý vítr
Tréninkový plán velel uběhnout 32 km, a to byla výzva. Už jen to vymýšlení trasy! Ale vymyslela jsem, a když ráno navzdory předpovědi nepršelo, tak jsem vyběhla. Trasu jsem měla z mapy našprtanou dostatečně, v GPSce jsem ji kontrolovala jen minimálně, když bylo někde špatné KČT značení. Začátek byl pohodlný a rychlý. U stoupání od Hálkova pomníku na Závist jsem byla překvapená, jak moc běhatelné to je, zhruba z osmdesáti procent. Nahoře jsem potkala prvního běžce. Pak to bylo zase rychlé a rovné přes Lhotu a Zálepy (druhý, poslední protiběžec), až samotné klesání do Jarova bylo obtížné a pomalé, protože se běželo (šlo) po skále posypané sutí, kde by se padalo hodně hluboko. A potom zase Jarovským údolím vystoupat to, co jsem tak obtížně sklesala, a i tady mě překvapilo, že se to běželo rychleji, než se klesalo po modré (předběhla jsem dva cyklisty a už mě nedojeli). Ohrobcem (mimo značky) jsem proběhla bez zaváhání a dopřála si jednu ze dvou kostiček Kaštanů, které jsem měla s sebou. Ze Lhoty se dalo pohodlně běžet zase až k Hálkovu pomníku a až při stoupání na Šance jsem pocítila, jak už mám unavené svaly, málem jsem se nevydrápala. Nahoře v altánu seděla stará paní, se kterou jsem si asi minutu povídala, byla moc milá, a díky pauze jsem byla schopná skoro až na vrchol Šancí běžet. No a pak šipky, rovinka, známý terén... a já byla úplně hin. Navíc mě už tou dobou hrozně bolela levá noha (nárt a klenba), nutně si už potřebuju pořídit ty boty, tohle je za trest. Rozeběhlo se mi to až za žlutou u letiště (druhá kostička čokolády), další zdržení bylo akorát na Petrově strouze, kde jsem ke svému údivu dopila pití, nějak jsem měla pocit, že mám pořád ještě přes půl láhve. Dál už Cholupický vrch a z něj z kopce do Modřanské rokle a už jen na Sofijské náměstí. Konec. Poprvé jsem kvůli těm dvěma zastávkám domů čekala na autobus. GPS vzdálenost 32,26 km, čas pohybu 3 h 46 min 27 sec (celkový čas o čtyři minuty delší), tempo 7:01 min/km, nastoupaných 578 metrů. (Teda 578 metrů podle ConnectGarmin. Podle BaseCamp je to 865 metrů. Vyberte si, já se přikláním k BaseCampu, kupodivu.) Teď už jen 61 kliků, uf...
úterý 8. 4. 2014: pobřežní stezka mezi Obchodním náměstím a zbraslavským mostem (4x1500 m v tempu závodu na 10 km)
17 °C a před deštěm, studený vítr
Tentokrát jsem si místo cihly vzala na tuhle obskurnost hodinky a měřila si jenom čas - na povltavské stezce šly v mapě mnohem přesněji určit zadané úseky, takže i bez GPSky to byly vcelku přesné dva a dva kilometry a půl. Časy byly 7 min 44 sec (tempo 5:06 min/km), 6 min 57 sec (tempo 4:37 min/km), 6 min 39 sec (tempo 4:25 min/km) a 7 min 29 sec (tempo 4:59 min/km). Krásně je z nich vidět, jak mívám pomalé rozeběhy a že ten první+poslední úsek byl obtížnější (stoupáním) než ten druhý+třetí. Mezi jednotlivými úseky jsem místo výklusu chodila, mezi druhým a třetím hodně krátce, naopak mezi prvním a druhým a mezi třetím a čtvrtým to byla docela dálka - závislé to samozřejmě bylo na tom, kde začínal následující úsek. Běželo se mi hodně dobře, určitě bych ještě mohla zrychlit, ale klasicky jsem se bála, abych neodpadla před koncem. A ještě mimoběhací poznámka - chlapi prořezávající stromy pálili suché větve na hromadě, z níž šly plameny šest metrů vysoko a olizovaly korunu sousedního uschlého stromu. Jako jo, měli tam připravený hasičák, ale v tom větru mi to i tak přišlo dost o ústa. Rozhodně bylo o čem dumat.
středa 9. 4. 2014: Černý Most (11 km)
10 °C a silný nepříjemný studený vítr
V sedm s Bětkou do bazénu, v devět s Ondrou běhat. V pohodě, ne? Až se triatlon zeptá, co jsem dělala počátkem dubna, budu mít čistý svědomí. ... Uá, to zas byl nápad. Jenže žejo, když mi někdo napíše, že ať jdu běhat/plavat/něco, tak to přece neodmítnu. Žejo. Ještě by třeba příště nenapsal 8-) Takže tempo hrozný, vůbec mi to neběželo. Hlavně jsem se taky vetřela k Ondrovi, že na Čerňáku jsou rovinky, a on naplánoval trasu tak, aby mi předvedl, že to nejsou jenom rovinky. Uf. Ale aspoň se držel mého tréninkového plánu a trasa opravdu byla předepsaných jedenáct kilometrů, to mi udělalo radost, na delší bych vypustila duši. A taky pak ještě udělal oběd, takže všechno odpuštěno a přijdu zas, muhehe. Jo a potkali jsme asi dvacet policajtů, hezky v řadě za sebou jsme je míjeli na takových zarostlých schodech, a každý jeden nás pozdravil, to bylo moc pěkný. Vzdálenost 10,91 km, čas 1 hod 10 min 19 sec, tempo 6:27 min/km a získaná výška 104 metrů.
úterý 15. 4. 2014: Modřanská rokle a Hroby (7 km)
Koupila jsem si nové boty, tentokrát už opravdu - hádám, že by se mi je asi nepovedlo vyreklamovat, protože se mi v nich po šedesáti kilometrech začnou dělat puchýře :) Takže Adidas Duramo 5 W, velikost 39 1/3. A šla jsem v nich samozřejmě hned běhat, protože jsem si je chtěla vzít na víkendový pochod, tak abych zjistila, jestli můžu. No a pocity byly rozpačité, půlku běhu jsem v levé noze vůbec neměla cit, jako by byla odkrvená, byl to hodně zvláštní pocit, i když to nebolelo nebo jinak nevadilo. Taky mají hodně měkký došlap, snad si na to zvyknu, přece jen posledních jedenáct set kilometrů jsem strávila v botech za čtyři sta korun, které se prošláply už dávno předtím, než jsem si koupila tyhle. Taky jsem si tyhle koupila větší, to byla největší chyba těch lidlových, která byla při pochodech dost nepříjemná, když mi natékaly nohy. No a jinak co psát o běhu... nepamatuju si už nic, píšu zpětně. Obecně mi to teď moc neběhá, tenhle měsíc bude mít hrozné konečné bilance, ale nehodlám se tím trápit nijak moc.
pátek až neděle 18. - 20. 4. 2014: Jarním Šluknovskem (110 km)
0° - 20 °C, mlha, vlhko, polojasno, bláto, kopce a nablouděno dalších deset kilometrů
Reportáž tady. Vůbec mi to nesedlo, počáteční snaha běžet byla výrazně limitovaná mlhou a blouděním, které mi nakonec sebraly elán a pak už bylo utrpení i pouhá chůze. Nakonec jsem vlastně asi dost hrdá, že jsem došla až do cíle, ačkoliv čas mám tentokrát opravdu ostudný.
sobota až neděle 26. - 27. 2014: Den Cesty (106 km)
vedro a sluníčko, jasno, i přes noc příjemně
Reportáž tady. Byly hodně znát unavené svaly z pochodu o víkend dříve (hlavně při běhu po rovině zpočátku), a ačkoliv mi nenatekly staré puchýře, udělaly se mi nové. Tedy, jenom jeden - o něm už vůbec nevím. Na pravé noze se mi totiž udělala taková zvláštní věc... jako když se člověku na patě shrne ponožka, ale tohle je z tlusté kůže? Když na to našlapuju (při běhu to nejde jinak, je to fakt velké), nebolí to, ale je to dost nepříjemné. Vůbec nevím, co s tím, jestli nechat, nebo zkusit odoperovat a riskovat, že tím ze sebe udělám mrzáka. Samo to určitě nesleze v nejbližším měsíci. Jinak mě při pochodu nemile překvapilo, jak moc mě bolela chodidla, přičemž to bylo to jediné, co mě limitovalo od lepšího výkonu. V několika následujících dnech jsem se potom potýkala s naprosto rozhozeným organismem, konkrétně neschopností spát a porouchanou termoregulací.
středa 30. 4. 2014: Modřanská rokle a Hroby (7 km)
20 °C a západ slunce, jasno, teplo, vlaho
Krátká rekapitulace: SO/NE pochod, NE/PO probouzení se co půlhodinu, protože jsem se ve spánku přehřívala, ačkoliv jsem nebyla přikrytá, PO/ÚT jsem se probudila v půl čtvrté ráno a už neusnula, ÚT/ST hvězdárenské promítání do půl čtvrté ráno... kdo je zombík? Já! Strašně se mi nechtělo jít běhat, ale těch chybějících sedm kilometrů do stovky bych si těžko odpouštěla a navíc jsem potřebovala vyzkoušet, jestli bych mohla jít další den na TERC, nebo jestli zkolabuju ještě před Modřanskou roklí, protože třeba chůze do schodů mi pořád ještě dávala dost zabrat. Nějak jsem při tomhle všem naprosto pominula, že jsou čarodějnice, naštěstí, jinak bych se určitě neodhodlala, tyhle bujaré oslavy vůbec nemám ráda. No a přátelé, běželo se mi nádherně, a ačkoliv jsem v Modřanské rokli i v lese v Kamýku potkala nekonečné množství popíjejících mladých, nepotkala jsem jediného člověka s cigaretou. Vážně žádného. Přísahám. Hrozně mě to fascinuje. Na konci jsem si ještě trochu hrála s tempem (bez bližších údajů, běžela jsem nalehko) a moc mě to bavilo, svaly jsem vůbec necítila.
