Tohle nešlo moc dobře.
Na konci října jsem se zranila a tím rok skončil. Co se ale dělo do té doby?
Překvapivě jsem nepřešla úplně přímo z fáze zotavování z plastiky vazů předního zkříženého vazu do fáze zranění, nějaká mezifáze tam byla. Nebyla bezproblémová, protože jsem pořád ještě chodila rehabilitovat a koleno dělalo při únavě ošklivý věci, ale už jsem mohla naplno jezdit na kole a plavat a opatrně i chodit a běhat.
Plavat jsem byla v druhém pololetí jen devětkrát, víckrát mi to nedovolil jiný program. Dohromady to bylo něco přes devět kilometrů. Mám ale radost, že ačkoliv byly kraulové obrátky na začátku roku bída, teď už se je nestydím provádět ani v bazénu plném lidí, a to je pro mě nejvyšší meta - díky tomu se teď trénují mnohem snáze. Samozřejmě nejsou dokonalé, sama vím o věcech, které potřebuju zlepšit (nebo se je naučit), a navíc mi občas prostě nevyjdou a já při odrazu nedosáhnu na stěnu, ale to už mě netrápí tolik. Sama jsem zvědavá, jestli si je příští rok už troufnu plavat při plavání na čas.
Uběhla jsem 135 kilometrů. To je fakt málo, ale koleno bohužel po minulé operaci ještě nebylo zcela ready a občas mi vyklouzávalo z lůžka. I za tohle číslo jsem ráda, že jsem mohla, protože jsem většinu toho naběhala v Krkonoších a bylo to nádherný.
Chůze se ubírala podobným směrem. Sice jsem párkát šla pěšky z práce, ale nejvíc jsem toho nachodila v Krkonoších. Celkem to bylo 165 kilometrů - ani špatný, ani dobrý.
Kolo jsem zanedbávala nejvíc, protože jsem celý říjen nebyla v Praze a kolo jsem neměla s sebou. Přitom je to škoda, spolu s plaváním mi jediné nezpůsobovalo problémy. Za druhé pololetí jsem najezdila 224 km a teď je kolo v exilu na balkóně pod plachtou pokryté silnou vrstvou bláta z poslední jízdy v dešti. Je to tak, nevážím si svých věcí.
Možná bych měla v barevné tabulce vytvořit další sloupec, a to pro posilování, protože to je po operacích to jediné, co můžu dělat. Letos jsem začala v prosinci, odcvičila šestnáct bloků a strávila tím dohromady devět hodin. Cvičení mezi čtyřmi stěnami obecně nesnáším, ale už jsem si docela zvykla a jeden trénink mi trvá akorát na jeden díl M.A.S.H.e, tak se to dá přetrpět. A až zase začnu lézt, tak budu hrozně nabušená, protože můžu cvičit jen horní polovinu těla, takže ruce a trup.
Tohle je pár kilometrů před tím, než mi prasknul meniskus
A co bych chtěla dělat příští rok?
Tak například se nezranit :) To by bylo fakt dobrý. To by se mi líbilo.
V bazénu bych se chtěla naučit delfínové vlnění, protože to je na mých kraulových obrátkách nejhorší. Dost tam narážím nejen na nedostatek techniky, ale i na paniku z nedostatku vzduchu a ještě jsem nepřišla na to, jak se toho vyvarovat. Jenže na to jinak než v bazénu nepřijdu.
Při běhání bych se chtěla pokusit o kvalitnější trénink na úkor kvantity. Tím skončí mé běhání z práce, protože zoufale potřebuju zařadit výbušnost, ale říkám si, že když zaparkuju blíž Prokopáku a tomu strašlivýmu kopci v něm, tak po odtrénování bude cesta autem skoro za odměnu? Teda aspoň do doby, než se otevře na Radlické to nové business centrum a silnice se stane už zcela neprůjezdnou.
Co se kola týká, tam jsou moje plány nejdražší. Za magisterský titul jsem si slíbila nové kolo, ale nejspíš už teď v zimě si pořídím cyklotrenažer (Wahoo KICKR Core Power Trainer). Jak moc jsem nesnášela rotoped, tak moc mě jízda na trenažeru bavila. Ono to simuluje kopce, povrchy a má to setrvačník! Jede se podle nějaké mapy na počítači, kterou si člověk vybere, (reálně existující kdekoliv po světě,) a jedete tam s dalšími reálnými lidmi, kteří jedou ve stejný okamžik to samé. A jedete na svém kole, kterému se sundá zadní kolo a jednoduše se do trenažeru zacvakne.
A moc bych chtěla začít zase lézt. Byla jsem letos jednou, čerstvě po úrazu, když jsem si myslela, že to bude dobrý, ehm. Nešlo to moc dobře a lezla jsem třemi končetinami a tu čtvrtou prostě tahala za sebou, takže to nebyly žádný hvězdný výkony. Ale jeden kolega by chodil se mnou a teď se vrátil z cest druhý, který má taky ještě permici na stejnou stěnu, kam ji mám já.
Oblíbená cesta z práce
Oč míň jsem sportovala, o to víc jsem nakupovala. Žejo, abych se z toho světa úplně neztratila. Ehm.
Především boty - rozpadly se mi zároveň silniční i trailové, a jediné mi tak zůstaly barefootové boty, které už asi moc neunosím. Hrozně nesnáším nakupování běžeckých bot, tak jsem to dlouho odkládala a vrhla se na to až před operací, kdy jsem stejně už nemohla dělat nic akčního. Vyrazila jsem na Pankrác do značkové prodejny Salmingu, vnitřně připravená na objíždění tisíce dalších obchodů, a po dvaceti minutách jsem odcházela s trailovýma i silničníma botama. Ehm, jakože, cože?
Bylo to vtipný, protože u trailových jsem neměla finanční strop, protože těch požadavků na ně mám hodně a Salmingy mi vyhovují už spoustu let, ale silniční jsem chtěla jenom nějaké obyčejné levné někde z výprodeje. Jenže jsem si tam jedny ze zvědavosti vyzkoušela - a byly to takový bačkůrky, že jsem s nimi odjela, i když byly HROZNĚ drahý. (Ale trailové byly levnější, než jsem čekala, a na tyhle mi dali velkou slevu, takže vlastně... dobrý?)
(A to jsem do Salmingu primárně vyrazila, protože ukončili moji oblíbenou řadu Salming Trail T2/3/4, tak abych zjistila, co je místo ní. Takže je to Salming Recoil Trail. Na silnici jsem si vzala Salming Recoil Prime.)
Pak jsem si koupila ještě nízké trekové boty, abych po horách pořád netrajdala jenom v běžeckých teniskách. Vybrala jsem si Lowa Zephir GTX Mid vel. 5,5 (39), protože jsou lehoučké a nesmírně pohodlné. Původně jsem zvažovala nízkou variantu, ale tyhle byly tak pohodlné, že nakonec nebyl důvod a aspoň budou dobré i do sněhu a tak.
(Oč míň jsem letos chodila a běhala, o to víc jsem utrácela za boty. Celkovou sumu raději nesčítejte, já to taky nedělám.)
Upgradovala jsem i běžecká sluchátka s přenosem zvuku přes kost (neucpávají uši a vy slyšíte provoz). Se starými Aftershokz Trekz Air jsem byla spokojená ve všech ohledech kromě toho, že mi byla velká, a tak jsem využila cesty kamarádky mojí kamarády do USA a nechala si přivézt variantu mini (jmenují se Shokz OpenRun Mini), která se v Evropě neprodává. (Tyjo, teď koukám, že už jo! No, tak v srpnu ještě ne.) Jsou skvělá a miluju je. Uvidíme, jestli tahle půjdou v zimě nosit dohromady s čepicí, protože ta stará nešla.
Na sebe jsem objevila prima běžecké legíny, které jsem si ve slevách pořídila ještě v jiné barvě, protože mi sedí opravdu skvěle, a to Kari Traa Louise.
Na plavání jsem si zkusila pořídit čepici zvětšenou na místě culíku (Aqua Sphere Volume na dlouhé vlasy), abych pod ni mohla dát vlasy a ty mi přestaly překážet v očích, protože ani tři gumičky a šest sponek nestačí na dokonalé svázání, ale bohužel mi nesedí. Dala jsem jí šanci dvakrát a zase plavu bez ní. Občas mám chuť se zase ostříhat na krátko.
Salming Recoil Prime vel. 7 a Salming Recoil Trail vel. 6,5
Ohledně tréninku bych si tu ještě odložila odkaz na článek o specifikách ženského tréninku. Něco takového jsem hledala několik posledních let, protože se odmítám zajímat o ženskou cykličnost, ale zároveň vím, že bych se jí měla v tréninku nějak uzpůsobit, protože následky z přetažení jsou u mě jasně zřetelné.
(Výpisky pro případ stažení článku následují. Autorkou je Daniela z Holokolo.cz.)
Menstruační fáze (1. týden)
- hladiny hormonů progesteron a estradiol jsou v tomto období nízké
- tělo je připraveno na vysokou zátěž a silový trénink či trénink výbušnosti přinese maximální možný efekt
- je vhodné v tomto období zvýšit příjem železa, což přispěje ke snížení únavy a zlepšení regenerace
Fáze nízké hladiny hormonů (2. týden)
- tělo je nejsilnější, čas na tvrdší tréninky
- hormon progesteron se začíná tvořit až po ovulaci, estradiol mírně stoupá
- vhodný čas začít pracovat na anaerobní kapacitě, zařazení většího počtu tréninkových jednotek
- s blížící se ovulací se zvyšuje hladina estrogenu, kvůli čemuž jsou klouby méně stabilní, a tak se zvyšuje náchylnost ke zranění; stoupá také hladina serotoninu, který způsobuje zlepšení nálady a zvýšení pozornosti, a tak je také pravý čas na procvičování techniky
Střední fáze ( 3. týden)
- kvůli zvýšenému množství estrogenu je produkován enzym potlačující produkci a uvolňování glukózy z jater
- největší význam ovšem bude mít zařazení většího množství vytrvalostních tréninků
- u silových a rychlostních tréninků je vhodné přidat do stravy 5-7g BCAA
- je potřeba přejít z vysoké intenzity do stabilnějšího úsilí a dát tělu více času na zotavení
Fáze s vysokou hladinou hormonů (4. týden)
- postupné klesání vysoké hladiny hormonů
- ideální je zvolnění, regenerace, posílení středu těla či zlepšení techniky
- větší množství potravy, ideálně v podobě zdravých tuků, a zvýšit příjem bílkovin na cca 30-35 % vaší potravy
Tohle prosím není západ, nýbrž východ slunce, a pěší (neběžecká) cesta do práce. Jak se mi taková kombinace asi stala?
Do příštího roku nám všem přeji, abychom vykročili jedno jakou nohou, pokud ta noha bude a zůstane zdravá.