93. "Tréninkový" je v tomto případě velmi v uvozovkách. První půlku měsíce mě skolila nepřekonatelná únava a vyčerpání, které se projevovalo ve všech aspektech; ještě horší ale byl další úraz kolene, ze kterého se vyklubal utržený přední křížový vaz a poničený mediální meniskus. Takže jediná hezká věc na tomhle deníčku je další z mnoha mých duchařských historek "bydlím sama, ale v bytě se ozývá ťapání", tentokrát i s fotkou. 8 km uběhnuto, 18 km ujeto na kole, 1,5 km uplaván v bazénu, 16 km ujito a k tomu 9 posilovacích tréninků, jeden jógový a samozřejmě ten jeden zpropadenej volejbal, kvůli kterému teď v práci do svého patra ručkuju po zábradlí, protože nemůžu chodit po schodech.
středa 1. 9. 2021: ranní běh
10 °C
Poslední týden a kus jsem si lebedila, jak úchvatně mi to běhá. No. Dneska jsem vyběhla a už u nás na sídlišti, kde je to po rovince a po asfaltu a já běžela v tempu 6:30 min/km, mám najednou tepy nad 170. Což je moje skoro maximum. Od doby, co nosím hrudní pás, který měření zpřesnil, jsem ještě nedosáhla 180, takže asi tak. Takže dnešní analýza mi ukázala, že v tepech nad 167 jsem běžela 33 minut, v tepech 150-167 21 minut a v zónách, které jsou zdravé, 6 minut. Ehm. Přičemž to rozhodně nejsou papírové údaje, ten běh byl hroznej, byla jsem ráda, že jsem se dostala živá do práce. (V bráně jsem koukla na hodinky a vidím velké a malé číslo, že jako 1:26. Tak si říkám, že takový čas už je fakt hrozně moc a že jdu asi pozdě, ale že se nedivím... a pak se ukázalo, že to bylo 1:1:26, takže jsem byla jen o tři minuty pomalejší než v pondělí; ale hezky to vypovídá o tom, jak jsem se cítila, že jsem těch dvacet minut navíc považovala kliďánko za možné.) A pak mě zase začaly bolet přitahovače zespoda pravého kolene, ach jo. Tak jsem tenhle týden asi doběhala. 8,68 km, 1 h 1 min, 7:05 min/km, 143 m+.
Východy slunce babí léto umí
čtvrtek 2. 9. 2021: ranní a odpolední kolo
ráno 9 °C, odpoledne 22 °C a slunko
Ráno už je docela zima, ale stejně jsem před domem usoudila, že rukavice vlastně nepotřebuju a nechala je v brašně, a pak mi málem upadly ruce. Jinak to nebyla žádná hitparáda, ale ani to nebylo nijak tragický, jak by se dalo podle včerejška čekat. 9,17 km, 33 min, 16,4 km/h, 143 m+.
Po včerejšku mě zase začal bolet a přestal poslouchat přitahovač v pravém koleni a dneska to chvíli vypadalo dobře, vlastně ještě na té procházce, ale jak jsem se vrátila do práce pro kolo, tak najednou zase špatný. Za týden mám R60, potřebuju se dát nějak do kupy, ale jak to udělám, to je ve hvězdách. Voltarene, snaž se. 9,14 km, 30 min, 18,2 km/h, 107 m+.
čtvrtek 2. 9. 2021: odpolední procházka
22 °C
Další příběh z cyklu Dobrodružné příběhy odvážné Eithné. Jednou, jednou to sepíšu a bude to bestseller! 7,32 km, 1 h 40 min, 4,4 km/h, 136 m+.
Hmmm... Po dnešku prý regenerace 62 hodin, tak nevím, no.
pátek 3. 9. 2021: odpolední plavání
40 min ve 25m bazénu
Konečně jsem měla možnost vynést své nové hodinky a nový hrudní pás do bazénu! (A když říkám nové, tak tím myslím někdy od zimy.) Naposledy jsem byla plavat v září 2020. No a bylo to naprosto skvělý. Chvíli jsem byla v dráze se starou paní a každá jsme plavala na jedné polovině, ale pak ubyli lidi a já tam zůstala sama, takže úplná pohoda. Musím se naučit ty otočky na konci bazénu, hrozně mě to zpomaluje. Ach ach, doufám, že to zase zvládneme pravidelně... 41 min, 1500 m, 2:34 min/100m, 53 swolf.
O víkendu jsem si zajela koupit kromě gelů na R60 a K100 taky BCAA, jestli mi to nepomůže s tou regenerací, která je u mě momentálně na bodě mrazu. Je to teď celý nějaký divný - pořád bych spala a na mozku mám mlhu, mám velké problémy s přitahovači na pravém koleni, jsem rozlámaná naprosto z čehokoliv, bolí mě záda a vynechal mi cyklus. A to jím zcela ukázkově, spím zcela ukázkově a přiměřeně sportuju. Kdo ví, čím to je.
O víkendu a v dalším týdnu jsem trochu cvičila doma - částečně posilování paží & středu těla a částečně protahování.
Že jsem si při krav maze utrhla nohu, to jsem brala, že není moje vina. Že jsem si tam zničila aspoň jeden kloub od každého druhu, co mám v těle, už bylo na pováženou.
Že jsem si od doby, co trochu cvičím s kettlebelly, dala tou debilní železnou koulí několikrát do nosu nebo do zubů, to mě u sebe taky nepřekvapilo.
Ale že nejsem schopná cvičit ani jógu, aby mě u toho nebraly aspoň křeče, to už mě zaráží.
Já prostě musim běhat. Běhání umim. Běhání je bezpečný i na moje poměry. Běhání zachraňuje Eithné.
úterý 7. 9. 2021: volejbal
šestkový volejbal v 9 lidech
Mhmm, tohle na moje víkendové zápisky MOC PĚKNĚ navazuje. Článek o tom, jak jsem si znovu pořídila berle, je tady, a teď mě omluvte, jdu se opájet svojí nepoužitelností a neschopností zůstat zdravá.
Takhle vypadá na Garminu můj stres den poté, co jsem se zranila. Je pěkně vidět, že jsem toho moc nenaspala a že koleno bolelo i během spánku - až ve čtyři odpoledne jsem na chvíli odpadla, což byla jediná chvíle, kdy mi bylo snesitelně.
Pojďme si to sepsat:
7. 9. večer jsem si zranila koleno a 8. 9. jsem s tím šla na úrazovku. Ten den mi můj praktik taky vystavil neschopenku.
Na následnou kontrolu u ortopeda jsem šla 14. 9. Ten mi vystavil žádanku na MR, kam jsem se zvládla objednat ještě na ten pátek.
17. 9. jsem absolvovala MR, přičemž výsledky měly být u ortopeda do týdne.
23. 9. je ještě neměli - bylo to sice jen šest dní, ale v pátek tam nejsou, takže jsem to zkusila. Taky jsem se dozvěděla, že v pondělí mají volno a v úterý je státní je státní svátek, tak ať si zavolám ve středu 29. 9., ale že můj ortoped je tam jenom úterky, takže mě vezme nejdřív 5. 10. Každopádně jsem se rozhodla si nechat ukončit neschopenku, protože u počítače s berlemi vedle sebe můžu stejně dobře sedět v práci jako doma. Takže jsem se ve čtvrtek dozvěděla, že je v pátek sanitární den, v pondělí můj praktik neordinuje a v úterý je státní svátek, tak ať se stavím ve středu 29. 9.
29. 9. jsem zjistila, že na ortopedii výsledky z MR ještě nemají, což s sebou přineslo tu hezkou věc, že když jsem si o ně volala, poslali je znovu, a to nejen na ortopedii, ale i mně na mail. K ortopedovi jsem se dle plánu objednala na 5. 10. a uschopnit se taky dle plánu nechala 29. 9.
Nazývejte mě optimistou, ale vážně jsem si myslela, že když začnu svůj úraz řešit hned, tak že se dozvím dřív než za měsíc, co se mi vlastně stalo.
(A ještě střípek z plánování, aneb logika jednoho večera:
Musím si vzít zítra větší kabelku, aby se mi tam vešla i knížka, tlustý ponožky a pouzdro na brýle. Větší kabelka je hnědá.
Hnědý boty mám jenom na podpatku.
-> Na magnetickou rezonanci kolene půjdu o berli a na podpatcích.)
Moje duchařský historky o ťapání v prázdným bytě se dostaly zase na novej level...
Každopádně jsem alespoň od 18. 9. přestala být tak neskutečně vyčerpaná, jak se mi to dělo od začátku měsíce. Bylo to hrozný, vstávala jsem vyčerpaná, nedokázala se na nic soustředit, v hlavě neustálý tlak, který se hrozil proměnit v bolest hlavy, a mlhu, která nedovolila přemýšlet. Chodila jsem s berlemi v době vycházek obden do práce, protože jsem měla zastupovat vedoucího, kterého by jinak stáhli z dvoutýdenní dovolené, a v kombinaci s bolestí to bylo nezvladatelný. Ale unavená jsem byla pořád, i v dny, kdy jsem byla doma, nebo o víkendech. Absolutně mi není jasný, z čeho mi tělo tak najednou zkolabovalo, protože ještě na konci srpna jsem byla naopak na vrcholu fyzických i mentálních sil - a přepnulo se to jako lusknutím prstů.
Takže aspoň něco se v září sice pokazilo, ale zvládlo vrátit do normálu.
Nicméně sbírat hlášky v Garmin Connectu o tom, jak moc na dně jsem, to je něco jako sbírání Pokémonů. Je to pitomost, ale aspoň je mám všechny.
neděle 26. 9. 2021: procházka u Psár
17 °C a slunko
Babí léto. Nejkrásnější část roku, na kterou koukám z okna a hrozně mě to štve. Nicméně páteční zápřah v práci (včetně cesty na oběd) zvládla moje noha bez problémů, a tak jsem se přesně v devět s úderem začátku vycházek sedla do auta a vyrazila k nejbližšímu přípražskému lesu hledat houby a hlavně si vydechnout mezi stromy. Můj plán byl takový, že obsáhnu okruh pár set metrů od auta... a hrozně mě překvapilo, že jsem tam opravdu našla čtyři bedly a dva hříbky. Pravda, všechno bylo červavé, ale ke štěstí mi stačil ten nález. A taky tam bylo dost holubinek, které neumím poznávat. A šípky a louka s vysokou prosluněnou trávou a podzim a ách. Miluju podzim. Ušla jsem za sice jen kilometr a půl a trvalo mi to hodinu, ale bylo to nádherný.
pondělí 27. 9. 2021: procházka na Lesním divadle
18 °C a pod mrakem
Lesní divadlo je náš utajený kamýcký lesopark, kam chodí málo lidí a přitom je to tam nádherný. Smíšený les s duby a borovicemi, přičemž z dubů zrovna padají žaludy (mně jimi bombardovala jedna sojka a vypadalo to dost úmyslně) a pod borovicemi je písečný podklad. Lavičky jsou tam jen na hlavní pěšině, ale pak se dá jít ještě po pěšince nad prudkým kopcem a dívat se do korun stromů, za kterými prosvítá Praha. Byla jsem tam úplně sama a společnost mi dělalo několik brhlíků lesních a taky jeden strakapoud lesní, který tu musí mít žně, protože tu staré stromy zůstávají stát. Prošla jsem si několik pěšin a chvíli si na vyhlídce do listí četla. Vlastně si myslím, že to je skvělá příprava na důchod, takhle nějak to chodí, ne? A dneska jsem ušla - po mnohem schůdnějších cestách než včera - tři kilometry! Koleno mě totiž při chůzi po rovině nebolí, to ho jen nesmím zatěžovat ohnuté, takže třeba chodit do kopce, z kopce nebo po schodech; a taky nedrží v ose.
úterý 28. 9. 2021: procházka stezkou Neleníme v zeleni
20 °C a sluníčko
V Kamýckém háji máme stezku s cvičebním nářadím, kterou jsem vždycky někde křižovala, a neměla jsem tak ucelenou představu, co kde je, přičemž na Mapy.cz je stanovišť zanesených jen pár. Existuje oficiální popis stezky, ale ten je jen slovní, takže by se podle něj při běhu těžko orientovalo - při chůzi mi dneska ale naprosto stačil. (Byť netuším, proč se podle něj mělo zbytečně zacházet k nádrži - kopce dolů mi moc nejdou - a taky popis od stanoviště 4 byl takový neurčitý.) Každopádně jsem si tedy prošla stezku a udělala si jasno, co kde je:
1. Překážková dráha: 50.0111644N, 14.4412000E
2. Hrazda: 50.0108386N, 14.4405775E
3. Bradla: 50.0091097N, 14.4402853E
4. Kladina: 50.0101250N, 14.4393278E
5. Žebřiny: 50.0115628N, 14.4358033E
6. Posilovadlo: 50.0122194N, 14.4374822E
7. Horizontální žebříky: 50.0119506N, 14.4387806E
V další dny už jsem se nechala uschopnit, protože mě to doma nebavilo, ale možná jsem to uspěchala. Nevím, kde to beru, ale ačkoliv všude jezdím autem, stejně najednou během dne nachodím průměrně 7000 kroků, což v mém stavu - s popraskaným meniskem - není žádoucí. Bude to žádoucí, až mi ten meniskus opraví, protože mám ještě utržený přední křížový vaz a před operací budu muset koleno posílit, jenže to nemůžu s tím meniskem, aby mi v koleni nedělaly úlomky chrupavky paseku.
S novou prací, což bylo s úderem třicítky, jsem měnila i zdravotní pojišťovnu. Zatímco od předchozí VZP jsem toho nikdy moc nechtěla, současná ze mě musí být skutečně nadšená.
Závěrem mi můžete poradit, čím se mám zabavit následující rok, protože po plastice vazů nebudu moct rok sportovat. Zatím si to moc nedovedu představit - kde berou lidi, kteří nesportují, ventil negativních zážitků a špatné nálady?
Baví mě vařit a péct, jenže bez pohybu si to nemůžu dovolit. Fakt je, že z tohohle plechu jsem měla kromě patiček skořicové šneky jen dva - vypadá to, že je není problém rozdat. Což je dobrá zpráva :)