Sportovní deníček: únor 2023

Únor. V součtu jsem urazila 175 km, což na invalidu není úplně špatný. Teď na konci měsíce sice nohu tahám za sebou, protože je koleno už skoro týden divný, ale stálo to za to! Na konci článku vsuvka ze života šikovné Eithné, jak je škodlivý nechat ráno po dočtení kapitoly mobil položený na posteli a jít prát povlečení.

Posilování
7x, celkem 3,5 hod

Jak už můžu dělat víc věcí, tak mě posilování nebaví tolik. Navíc mám problém to vybalancovat, protože potřebuju posílit horní polovinu těla, ale nesmím to přehánět, abych neměla unavené paže a ramena v bazénu, kde je to hodně znát. A rychlost mé současné regenerace nejlíp vystihovalo zhodnocení mého tréninku na Garminu, kde mi od začátku roku do půlky února viselo "neproduktivní - vaše tréninková zátěž je na dobré úrovni, fyzická kondice vám však klesá; vaše tělo může mít potíže s regenerací; zaměřte se na celkové zdraví, například stres, výživu nebo odpočinek". Jojo, škola při práci je skvělý nápad a bezva zábava, doporučuju, všichni si to zkuste! Myslím, že pod větším stresem jsem asi ještě nikdy nebyla.

Plavání
4x, celkem 5,85 km a 2,75 hod

1. 2. 2023: 1550 m, 41 min, 2:31 min/100m, swolf 54
8. 2. 2023: 1525 m, 42 min, 2:33 min/100m, swolf 54
10. 2. 2023: 1275 m, 34 min, 2:35 min/100m, swolf 55
15. 2. 2023: 1500 m, 44 min, 2:30 min/100m, swolf 55

I po těch letech si nesmírně vážím možnosti firemního bazénu. Hned první únorové plavání nás bylo v celém bazénu šest, takže byla volná celá dráha akorát pro každého z nás. Vedle mě plaval kluk z české repre (atletika nebo kanoistika, těžko říct), a když já si plavala intervaly kraulem, on mě jen tak mimochodem předplavával znakem. Motivace ke zlepšení - velká.

Ne vždycky se tam ale cítím jako úplná nula. Aby mi nelezly vlasy do očí (v culíku nedrží, ať vážu sebedůkladněji), tak se snažím naučit nosit čepici a loni jsem si koupila zlaté zrcadlové brýle, takže když se odhlédne od toho, jak plavu, vypadám vlastně docela profi. Je to skvělá strategie, jak si udržet dráhu jen pro sebe, když se začínají obsazovat druhým člověkem do dráhy, protože chlapi většinou raději obtěžují jiného chlapa než ženu a ne-repre ženy si zase vyhlídnou většinou někoho, kdo plave prsa nebo aspoň nemá ty moje cool doplňky a nedělá na konci bazénu kraulové obrátky. Je to hrozně vtipný, protože fakt neplavu na poměry tohohle bazénu dobře, ale funguje to uspokojivě.

Tenhle měsíc jsem se soustředila na různé techniky víc než na rychlost nebo vytrvalost. Pokoušela jsem se zlepšit kraulové obrátky, které se mi přestávají dařit, když jsem ke konci tréninku unavená (to se pak od stěny odrážím křivě), a soustředila jsem se na zrychlení samotného počátku obrátky a lepší polohu rukou.

Při výdrži pod vodou nejen že jsem si udělala rekord a doplavala do dvou třetin bazénu (cca 18 metrů), ale zároveň u dna mám pocit, že mě nikdo nevidí, a tak to je jediná chvíle, kdy jsem ochotná zkoušet delfínové vlnění a nebýt u toho nervózní, že mě budou lidi kolem mít za idiota. A velkým tématem bylo při kraulu dýchání na levou stranu, které mi kdysi nedělalo žádný problém, ale letos jsem s překvapením zjistila, že toho nejsem schopná, a tak se vždycky několik bazénů nadechuji při každém třetím záběru, abych se to zase naučila, a snažím se přitom neutopit. A samozřejmě jsem zachovala intervalový trénink na posledních pěti stech metrech.

V půlce měsíce jsem si pořídila krásný nový kuchyňský nože a ani pobodání při prvním vaření mě od nich neodradilo, takže při druhým vaření jsem si uřízla špičku palce a tím plavání skončilo. Jestli chcete, můžete si o mě myslet hrozný věci a unesu i výsměch. Jsem fakt pako. Od března už si do chlorové vody ale zase troufnu a moc se těším.

Pěšinky! Západy slunce! Výhledy! Mně to TAK chybělo...

Cyklistika
10x, celkem 146 km a 6,15 hod

Španělsko 2. 2. 2023: 10,1 km, 22 min, 26,8 km/h, 59 m+, 103 W
Jižní Korea 3. 2. 2023: 30 km, 1 h 7 min, 26,7 km/h, 26 m+, 105 W
Praha 5. 2. 2023: 8,7 km, 19 min, 26,7 km/h, 60 m+, 121 W
Japonsko 7. 2. 2023: 22,15 km, 47 min, 28,1 km/h, 60 m+, 114 W
Zwift 12. 2. 2023: 12,92 km, 31 min, 24,5 km/h, 48 m+, 119 W
Innsbruck 18. 2. 2023: 9,36 km, 25 min, 22 km/h, 77 m+, 114 W
Zwift 19. 2. 2023: 19,39 km, 45 min, 25,4 km/h, 59 m+, 122 W
kolo 24. 2. 2023 ráno: 9,23 km, 37 min, 14,9 km/h, 139 m+.
kolo 24. 2. 2023 odpo: 9,24 km, 34 min, 16,3 km/h, 124 m+.
Zwift 26. 2. 2023: 15,29 km, 45 min, 20,0 km/h, 202 m+, 131 W.

Koncem ledna mi vypršela čtrnáctidenní trial verze na Zwiftu a já přesedlala na trial verzi Rouvy. Myslela jsem, že to bude super, a nechávala si to jako to lepší nakonec, ale byla jsem trochu zklamaná a hned po první jízdě jsem věděla, že si jako placenou verzi zvolím přece jen Zwift. Ale i tak bylo fajn si projet tu reálnou krajinu, ne že ne.

Vybírala jsem si hlavně zajímavé země, kam se jen tak nepodívám, jako Jižní Koreu nebo Japonsko, ale když jsem zahlédla Prahu, tak jsem neodolala, a trasu sice mají vybranou hezky, ale byl to děsivej zážitek, protože mě počítač nechal vjet při odbočování doleva pod auto (žejo, já neovládám, kam jedu, já ovládám šlapáním jen rychlost) a navíc jsem dobu jela v tramvajové koleji, což je mi obojí tolik proti srsti, že jsem měla problém se na tom kole udržet.

Free trial na Rouvy mi vypršela o den dřív, než jsem si myslela, takže jsem bohužel nestihla projet Death Valley, kam jsem se ještě chystala, ale i tak jsem si předplatila Zwift a hned při první jízdě se mi vrátila chuť do ježdění - ta míra zábavnosti je vážně někde úplně jinde.

Na konci měsíce, než se zase ochladilo, jsem se poprvé odvážila na kolo i ven. Bylo to uspěchaný, protože mě den předtím koleno maličko pobolívalo, a když jsem dojela do práce, málem jsem nechodila. Když jsem odpoledne dojela domů, nezvládla už jsem nic víc než jen polehávat na gauči. Navíc, odhlédnuto od kolena, jsem ráno málem zdechla ve výšvihu z Prokopáku, kde jsem se dostala na maximální TF a cítila srdeční tep až v krku, takže jsem musela zastavit na vydýchání. Zas mi ale udělalo radost, že ač únor, bylo teplo, takže i v šest ráno jsem mohla jet jen ve dvou tričkách.

(Dodávám, že od téhle jízdy mě koleno bolí skoro pořád. 'Uspěchaný' bylo asi dost mírný vyjádření.)

Chůze
6x, celkem 23,3 km a 5 hod

4. 2. 2023: 2,28 km, 25 min, 5,4 km/h, 63 m+.
14. 2. 2023: 5,95 km, 1 h 13 min, 5,4 km/h, 117 m+.
20. 2. 2023: 4,15 km, 50 min, 5,6 km/h, 29 m+.
21. 2. 2023: 3,79 km, 52 min, 5,2 km/h, 18 m+.
28. 2. 2023: 5,41 km, 58 min, 5,6 km/h, 37 m+.

To sem píšu hlavně jako zábavnou vsuvku. V půlce měsíce jsem byla na školení v Gopasu ve Vršovicích a usmyslela jsem si, že je to skvělá příležitost otestovat koleno a jít domů pěšky, protože to tam vůbec nemám prochozené, ačkoliv jsem dříve nedaleko školicího centra bydlela. Nejsem úplný pako, a tak jsem si vzala svoje nejvíc ach-tak-bačkůrkovité, zcela nové silniční běžecké tenisky, a po dvou kilometrech jsem si rozjařeně říkala, že jsem vlastně hroznej simulant a že se hned podívám, co je v nejbližších měsících k dispozici za padesátikilometrové pochody, protože jsem šla rychle a úplně bezbolestně. Takže jasně, asi je všem jasný, že na pátým kilometru už jsem tahala pravou nohu za sebou a nebyla jsem schopná jí pořádně zabírat, ale co není úplně jasné, je, že když jsem autobusem potupně dojela domů, zjistila jsem, že mi moje hnusný nový tenisky navíc udělaly puchýře na obou achillovkách.

Pak jsem ještě šla třikrát pěšky z práce, protože stres už byl příliš velkej a líp ho ventilovat neumím. Bylo to vtipný, protože nejkratší možná trasa na autobus má zábavnou skálolezeckou vsuvku, a když jsem ji poprvý zvládla bez ztráty cti, byla jsem děsně pyšná a hned druhý den jsem se vypravila stejnou cestou. Jenže moje "včera jsem byla v práci o hodinu dýl, tak půjdu dřív" vyústilo v další, ještě delší přesčas, takže jsem se na skálu dostala až za tmy, a to už úplně v pohodě nebylo. (Takže začátek jsem sešoupala po zadku a konec lezla čelem ke skále a doufala, že nespadnu pod vlak, který pod skálou jezdí.) Poslední cestu z práce už jsem šla nudně městem po chodnících, a protože noha nebyla poslední týden v pořádku, byl to větší záhul, než by se dalo čekat.

Výhled ze skály

Na závěr ještě jedna, no, hm, časem možná i zábavná historka.

Totiž, určitě víte, že mobily jsou místem, kde se nejvíc množí bakterie, protože na ně furt šmatláme. Takže já se rozhodla pro radikální řešení a důkladnou dezinfekci a šoupla jsem ho do pračky. Hezky na 40 °C, dvouhodinový program, k bílému prádlu (bílé zboží sice mobily nejsou, ale mají k tomu nejblíž), na konci máchání a odstřeďování, klasika.

Důsledek č. 1: Moje bílé prádlo už není tak docela bílé. Tady ovšem není na vině telefon, ale to krásné červené koženkové chlopňové pouzdro.

Důsledek č. 2: Nic nekoupím online, protože George klíč. Nepřihlásím se do pracovního mailu, protože RSA. Nevyluxuju, protože bez určení místností se můj vysavač strašně snaží projet do Narni- teda do fiktivní místnosti za zrcadlovou skříní. Na vyzvedávání PPL zásilky a balíčku v Z-Boxu se ani neptejte. A uvidím, jestli udržím nutnost koupit zítra parkování na fialové zóně v automatu, protože to normálně dělám v mobilu hned po zastavení.

Důsledek č. 3: Lidi, kteří mě v práci nedoženou na pevné lince, mě neseženou nijak jinak. To měl původně být pozitivní point, ale ve skutečnosti trnu, jestli se kvůli tomu nestane nějaký průšvih.

Důsledek č. 4: Můj patnáct let starý tarif na soukromém telefonu (který mám zahozený doma v šuplíku a používám ho pouze na cesty do ciziny) neobsahuje data, protože tehdy internet prakticky neexistoval, takže jsem mimo domov a práci offline.

Důsledek č. 5: V práci jsem za exota, protože se chci ke zničenému telefonu přiznat a zaplatit ho, ačkoliv by bylo jednoduchý to nechat vyhnít. Za to viním tebe, Mirku Dušíne! To jsou ty špatný vlivy z mládí.

Fakt nevím, jestli mám být tenhle měsíc hrdější na to, že jsem se novými noži zvládla pořezat celkem třikrát, nebo na vypranej telefon. Jsem šikulka.