Běžecká lama trénující na maraton, díl šestý a poslední.
(Dál běžecká lama musí vymyslet, na co trénovat dál. Půlmaraton, asi - ale jaký?)
Tři těžké víkendy po sobě: maraton, pochod Praha-Prčice a Bánovská stovka. Na naběhaných kilometrech je to hodně znát, ale co můžu říct po posledním běhání, kondice je pořád dobrá, takže mě to až tak netrápí.
čtvrtek 1. 5. 2014: TERC Stromovka (11 km)
18 °C a zataženo, mokro a vlaho po dešti
Klasický TERC netradičně už ve čtvrtek. Trochu jsem se toho bála, protože jsem měla v nohách za poslední dva víkendy dva stokilometrové pochody a protože vůbec nedokážu odhadnout dobu regenerace, ale při běhu předchozího večera mi to přišlo snesitelné, takže jsem dorazila, přece jen je o dost zábavnější běhat ve skupině. Vyráželi jsme s Katkou, Martinem, Petrem a Janem a při návratu jsme ne až tak daleko od útulku nabrali ještě Bětku, která nestihla sraz a vybíhala později. No a teda protrpěla jsem to, už před útulkem (kde se obracíme a běžím stejnou cestou zpátky) mi to moc neběželo, protahovací pauzu u útulku jsem uvítala všemi deseti a nazpátek jsem myslela, že zdechnu. Tempo mi Jano říkal, ale už jsem ho stihla zapomenout, bylo to něco pod 5:30 min/km, běželi jsme to hodinu a čtyři minuty (jenže nevím, jak přesně je ta trasa dlouhá). No a co mi udělalo velkou radost, že mi Martin slíbil, že mě na maratonu protáhne do koridoru na čtyři hodiny, protože jsem přihlášená na čtyři třicet, ale chtěla bych to zaběhnout líp - a on dělá na čtyři hodiny vodiče, tak by mi to mohlo projít. Snad to vyjde!
sobota 3. 5. 2014: v ohybu řeky (13 km)
8 °C a těžké mraky nad hlavou, vlhká zem a bezvětří
Běhání s Terkou, které mi pospojovalo několik částí Prahy, o kterých jsem si myslela, že jsou někde úplně jinde. (Což je jeden z důvodů, proč nerada jezdím metrem.) Tak například Trojský kanál, kde teda mi není jasné, jak to že tam byl jen jediný kajakář, když byl víkend. Trojské koleje jsem věděla, že tam jsou, ale stejně mi přišlo zajímavé, jak blízko ze Stromovky vlastně jsou. No ale jako Libeň a Karlín jsou TADY?! Jů! Amerika! A navíc jsou nejenže tady jako tady vůči Stromovce, ale taky tady jako tady vůči mojí škole! Mazec. No nic. Běh plný překvapení. Terka navíc cestou trochu povyprávěla o své jarní cestě do Vietnamu, na což jsem se moc těšila, a i když jsem měla trochu těžké nohy, běželo se mi příjemně, oproti TERCu jsme běžely příjemně pomalu, myslím kolem šesti minut na kilometr. Jo, hodně dobrý.
pondělí 5. 5. 2014: Kamýk a Modřanská rokle (7 km)
15 °C a sluníčko
Po běhu s Terkou jsem měla pěkně zatuhlé nohy a nechtělo se mi to lámat, raději jsem si dala další den pauzu a šla běhat až v pondělí. I tak se bojím, že jsem to s těmi pochody neodhadla... Tentokrát s hudbou a v opačném směru, rutina krátké trasy mě ubíjí, ale na dlouhou už si před maratonem netroufám. Opačný směr je opravdu tak nepříjemný, jak jsem si pamatovala, protože začíná mírným, leč táhlým stoupáním až někam za polovinu trasy, všechno se to sklesá na skále posypané sutí, kde se pořádně běžet nedá, a finále je zase do kopce. V úvodním stoupání jsem měla zase těžké nohy, ale čekala jsem to horší, díkybohu. V Modřanské rokli se mi už běželo moc pěkně a nakonec jsem kopec k domu vyběhla výš, než jsem původně plánovala. Takže vlastně asi fajn, regeneruju, je to znát. Ale teda taky začínám propadat před maratonem panice a to je taky znát. A ještě si potřebuju koupit nové běžecké kraťasy, protože ty, které mám, mi zaškrcují pod kolenem nohu. Jo a popálila jsem si dneska nohy o kopřivy, Hroby hrozně zarostly. A o tom, kolikrát jsem dneska měla chuť nakopnout nevychované psy, potažmo jejich majitele, se snad raději ani nebudu rozepisovat...
neděle 11. 5. 2014: maraton (42,195 km)
14 °C, dvě přeháňky, silný vítr, skoro celou dobu příjemně pod mrakem
Reportáž zde. Maraton byl v neděli, poznámky pro reportáž z něj jsem si udělala ještě ten den, reportáž jsem psala v pondělí. Tohle píšu ve čtvrtek a mám hrozné nutkání napsat, že to bylo super a zajímavé a že se těším na další - proboha! Přitom si pamatuju, jak strašně, ale opravdu strašně bolelo posledních patnáct kilometrů a jak jsem se za nápad přihlásit se proklínala. Jak se tohle jako v mozku stane, že ze vzpomínek úplně vypustím negativní pocity? Každopádně teda to byl můj první závod kratší sta kilometrů a za výsledek si udělám jednadvacet kliků. Zajímalo by mě, jestli bych dopadla líp, nebo hůř, kdybych tolik nepřepálila začátek.
čtvrtek 15. 5. 2014: Modřanská rokle a Kamýk (7 km)
11 °C, silný vítr, chvilkové mrholení, černá obloha
První výběh po maratonu. Měl to být výklus, nakonec to bylo regulérní tréninkové tempo někde kolem šesti minut na kilometr, běželo se mi totiž skvěle. Svaly se mi povedlo rozhýbat už v pondělí na volejbalu (i když to dost bolelo), ale při chůzi do schodů byly pořád slabé, tak mě to překvapilo. Upravila jsem si trasu tak, abych nemusela probíhat Hroby, protože mi tam minule kopřivy a nějaké trnité kytky úplně sežraly nohy, a tak jsem k přehradě v Kamýku doběhla po pohodlné cestě, kterou jsem dodnes neznala. Pak jsem ještě málem minula odbočku přes potok na louku, protože ji zakryl olistěný keř, jaro je zákeřné. Ale běželo se mi dobře, ačkoliv s hudbou na uších, aby mě to bavilo (protože maraton... uf), a byla jsem venku úplně sama, takže dobrý.
sobota 17. 5. 2014: pochod Praha-Prčice (70 km)
17 °C a později déšť
Reportáž zde. Chůze a popobíhání na pohodu a až ke konci trochu rychleji. Pořád mě ještě fascinuje, jak snadné bylo dostat se do cíle, absence kopců byla znát neuvěřitelně. Další den jsem měla hodně bolavá stehna, ale protože se mi to nestává často, přičítám to pořád maratonu. Jako aktivní relaxace se Prčice osvědčily dokonale, protože další víkend už jsem byla svalově i energeticky naprosto v pořádku. Taky to byla první zkouška kompresních návleků na lýtka a byly úchvatné.
čtvrtek 22. 5. 2014: TERC Stromovka (10 km)
28 °C a vedro k padnutí, cestou zpátky protivítr
TERC se přesunul na čtvrtek, takže jsem neměla žádnou kvalitní výmluvu, proč ho vynechat, když na stovku odjíždím až v pátek, ačkoliv bylo přímo neuvěřitelné vedro. A ještě ta trasa, co vede celou dobu na sluníčku... Účast byla hojná, sedm běžců a Happy na inlinech. A co tak napsat o běhu... Těší mě, že svaly už fungují, jak mají, ale nebyla jsem daleka toho, abych umřela vedrem. Protože bylo vedro. A sluníčko. Hm... co mi tak ještě utkvělo... jo, že bylo vedro. Fakt ale veliké! Půl kilometru před útulkem jsme to zabalili u stánku s malinovkou, protože to vážně nešlo... předsedu s Kristýnou jsme teda nechali běžet až do konce, aby nám to nezakázali... No, léto bude krušné.
sobota až neděle 24. - 25. 5. 2014: Bánovská stovka (105 km)
10-30 °C, sluníčko, vedro, déšť, kroupy, zima... cokoliv libo
Reportáž tady. Bylo to těžké, převýšení mělo obtížný charakter a přes den bylo vedro, přes noc déšť a zima. Křeče jsem měla, jenom když jsme chvíli cestou leželi na zastávce, a jenom ve stehnech, na která nemám kompresní návleky. Když si ale vezmu, jak skvělé jsou ty na lýtka, asi si je brzy taky pořídím - v lýtkách jsem neměla žádné křeče, svaly mi neztvrdly ani po vyběhnutí, ani ve stoupání, nijak mě ty návleky neomezovaly a v podstatě jsem o nich nevěděla, nebylo mi v nich vedro a ještě eliminovaly popálení kopřivami :)
čtvrtek 29. 5. 2014: Kunratický les (9 km)
8 °C a mírný déšť, rozblácené cesty a zima
Běžecká škola Prahy 4. Vybrala jsem si nejdelší okruh a málem jsem tam nechala plíce (svaly, srdce... i ten zbytek). Ale bylo to fajn, ráda bych to začlenila pravidelně. Běhat s někým je o tolik zábavnější... (Zápisky o běhání zde.) Bez mapy, protože netuším, kudy jsme se tam motali.
sobota 31. 5. 2014: Šance po šipkách (15 km)
20 °C a střídavě sluníčko a pod mrakem, příjemný vlahý vítr
Ze čtvrtka jsem si odnesla slabou rýmu a teplotu, ale běhatelné to už v sobotu bylo. Na Šancích jsem nebyla už hrozně dlouho, nějak se mi poslední dobou moc nechtělo běhat, a tak jsem to pojala relaxačně, hlavně to ležení na lavičce nad největším kopcem :) Ale bylo to moc příjemné, ačkoliv cesta podél řeky byla zarostlá trávou a kopřivami, a ačkoliv se ze mě pot jenom lil, neběžela jsem zas tak špatně, jak jsem předem čekala. Zjištění dne: když si do lahve dáte vodu s citrónem, ucpe dužina pítko. Kdo by to byl čekal.
