Sportování pojednadvacáté.
Musím se tu trochu rozepsat o lenosti, zodpovědnosti a svědomí, protože je to pro mě hodně aktuální problém.
Nejsem asi přímo líná, ale moc ráda se válím v posteli s knížkou nebo u filmu, taky ráda trávím čas v kuchyni nebo tříděním věcí, fotek a článků, zkrátka existuje spousta mně milých věcí, které doma po práci můžu dělat. Místo běhání. Ale samozřejmě se kvůli tomu cítím špatně, protože vím, že bych měla nějak sportovat - pro sebe, pro své zdraví, pro vyšší životní cíle... důvodů je spousta. Jenže občas pohodlnost zvítězí.
V srpnu jsem doma strávila hodně času a dělala mně spoustu milých věcí, ovšem nebylo to vítězství pohodlnosti, ale zodpovědnosti. A i přesto se kvůli tomu cítím špatně.
Bolí mě kotník - čím víc chodím a běhám, tím víc bolí a následky si nesu ještě dlouhé dny poté. Většinou se připomene, když lezu z vany nebo se po ránu protahuji v posteli, zkrátka když se ho snažím propnout - můžu pak nahmatat přímo to jedno místo, které bolí, a zkoušet ho rozmasírovat, jenže to nepomáhá. (Poučení pro děti: nedokončujte stomílovky se zvrtnutou nohou!)
V běžném provozu o něm ale nevím, což je hlavní kámen úrazu, proč se nespokojím s jednoduchým důvodem "dávám mu odpočinout, aby se uzdravil". Nešla jsem běhat? Já jsem ale líná! Šla jsem běhat? Já jsem pitomá!
No... a teď mi řekněte, jak se s tímhle dá žít?
pondělí 3. 8. 2015: běh (9,58 km)
30 °C, západ slunce, sucho, prašno, příjemný podvečer
Bylo vedro k padnutí, tak jsem se rozhodla kvalitně potrénovat na víkendovou Hostýnskou osmu. Žejo, ve výsledku mě čeká jenom o šedesát kilometrů a osm stupňů víc... Po neblahé zkušenosti s vyplašeným divokým prasetem u krmelece z minulého týdne jsem tentokrát vyběhla ještě před západem slunce, a když jsem u Počernického rybníka vbíhala na neposekanou louku, kde pěšinka vede kolem krmelce, hlasitě jsem volala "huš" a tleskala rukama. Ale u krmelce žádné zvíře nebylo. Tak jsem zvesela pokračovala po pěšince dál a pro jistotu znovu zavolala huš, načež se dalo ve vrbičkách na břehu rybníka asi deset metrů ode mě do pohybu velké množství zvířat. Potom mi pět prasat (jedno malé, jé! ale pruhované už nebylo) přeběhlo přes pěšinku pár metrů přede mnou a zbytek pokračoval podél břehu kupředu a jen průsekem ve vysoké trávě jsem na jednom místě viděla jejich hřbety. Bylo jich... dvacet? třicet? Rozhodně mnohem víc, než jsem čekala, že by tu v okolí vůbec mohlo žít. Ta prasata nebyla splašená a přesouvala se rozvážně, takže nebyl důvod se jich bát, a protože mě to bavilo, tak vždycky, když pohyb už už ustával, jsem znovu začala volat huš a v průseku se začala objevovat další a další. Vážně paráda. Akorát dál do vysoké trávy už jsem nepokračovala a vrátila se po svých stopách. Jinak mi to běželo až překvapivě skvěle, vedro vůbec nevadilo. On stejně bude o víkendu největší problém s přímým sluníčkem... Vzdálenost 9,58 km, čas 58 min 2 sec, tempo 6:04 min/km, nastoupáno 107 metrů, Adidas Duramo 6W.
čtvrtek 6. 8. 2015: beach (1 hod)
28 °C, venkovní hřiště na Černém Mostě, při západu slunce; já a Pavol vs. Erika a Happy
Jé, to mě to zas bavilo! Dojela jsem tam na kole, to bylo nejjednodušší, ona tam je jen venkovní sprcha a žádná šatna. No a hra... Jasně, vyhráli jsme jen poslední set, protože Erice bylo špatně, ale bavilo mě to moc. Navíc při tom, jak dlouho už jsem nehrála, mi to i docela šlo, to mě moc potěšilo. Problémy jsem měla s přihrávkami prsty, stavím se pořád tak, že se ve výsledku zakláním, ale jinak super... mě to tak bavilo! Jé jé!
sobota 8. 8. 2015: Hostýnská osma (66 km)
37 °C, slunce, odpoledne trochu vítr a trochu mraky
Povídání ZDE. Skvělý závod, který jsem si ještě při něm docela užívala, ale zpětně ho vidím jen a jen negativně. Takhle špatně jsem se v cíli ještě nikdy necítila. Vzdálenost 66,95 km, čas 14 h 50 min, nastoupáno 2821 metrů, Inov-8 Trailroc 246.
středa 12. 8. 2015: kolo (21,56 km)
30 °C, sluníčko, sucho, vedro k padnutí, bezvětří, před západem slunce
U souseda se vrtala klimatizace, tak jsem se jela projet - venku celý týden panovala demoverze krematoria, tak abych měla na co vzpomínat. A bylo to dobré! Na kole vůbec nebylo takové vedro jako bez kola, takže jsem si to hodně užívala a ani zdaleka jsem nebyla v lese na kole sama. Jen mě ještě hodně znatelně bolely po víkendu svaly na nohou, což je zajímavé, protože mezi vším tím, čím jsem o víkendu trpěla, bolest nohou nebyla. Vzdálenost 21,56 km, 1 h 20 min, rychlost 16,10 km/h, nastoupáno 231 metrů, jela jsem v sandálech.
pátek až pondělí 14. - 17. 8. 2015: výlet podél Mže
teplo a déšť
Článek ZDE. Pršelo. Co dodat víc? V dešti se nám chodit nechtělo, tak jsme nechodili.
sobota 22. 8. 2015: výlet v Jizerkách (24 km)
22 °C, sucho, trochu vítr
Byli jsme líní, a tak jsme zavrhli původně plánovaný třicetikilometrový výlet a vyšli si jen na krátkou procházku, která nakonec dala příjemných 24 km. Jizerky jsou mnohem asfaltovější, než jsem si myslela, ale mám pocit, že jsem v nich snad nikdy nebyla v létě, vždycky jen v zimě na běžkách. Taky mě překvapilo, že jsou kopcovaté, a když jsem se ve svých úvahách dobrala až k tomu, že to jsou vlastně hory, takže by kopcovaté být měly, zase mi přišly, že jsou to opravdu jen kopečky. Každopádně výlet byl moc pěkný. Vzdálenost 24 km, čas 6 h 40 min, nastoupáno 700 metrů.
neděle 23. 8. 2015: výlet na polívku (6 km)
24 °C, sucho a vítr
Tentokrát jsme byli opravdu líní a procházka dala původně plánovaných šest kilmetrů. Šli jsme totiž na polívku do Sudu, což je moc pěkná restaurace, kterou jsem neznala a která vypadá jako sud. No. Tak nás to vyčerpalo, že jsme šli po návratu ještě na gyros v Liberci. Co dodat... :)
sobota až neděle 29. - 30. 8. 2015: piknik na Smrku (17,5 km)
teploty přes 30 °C, sluníčko
Článek se připravuje. Bylo nám moc krásně, celé té porůznu permutující bandě lidí a psů se spoustou jídla a kamenů v batozích. Sluníčko hřálo a voda v tůních chladila, z vyhlídek jsme přehlédli celý širý kraj a viděli až do Krkonoš a na Ještěd a úplně nejvíc ze všeho se mi líbilo, že jsem tam byla obklopena lidmi, které mám ráda různými způsoby, všechny ale velice - Terkou, Markétou, Alfíkem a Honzou. Mými milými kamarády. Protože - jak si stále silněji uvědomuji - co by člověk byl bez svých kamarádů a přátel?
