Sportování potřiačtyřicáté.
Hodně krav magy, hodně stěny, hodně únavy a jeden výlet na kole.
...tady bude obrázek kalendáře...
čtvrtek 1. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska nás přišlo šest, to je docela velký počet na poslední dobu. Protože se blíží zkoušky, projížděli jsme zrychleně všechny techniky z P1 a P2, a když říkám všechny, myslím tím všechny z P1 a některé z P2 a ty, které jsme z P2 nestihli, nám Honza dalších deset minut vyjmenovával. Dnešní trénink trval skoro do půl jedenácté :) Takže to bylo celé dost opakovací a vcelku jsme si ujasnili, v čem jsme dobří (škrcení, bear hugy) a v čem marní (nejvíc obrana proti přímým úderům, levá proti levé atp.) a co jsme vůbec nedělali (prevence proti škrcení). Dneska to až na začátek ("a za Davidův pozdní příchod si všichni dáme angličáky") bylo hodně odpočinkové, příště prý zas normálně.
sobota 3. 6. 2017: kolo s tátou (44 km)
30 °C, sluníčko, kolem řeky protivítr, v lese a na brodech příjemně
Trasa ZDE. Chtěla jsem si konečně přivézt kolo od babičky k sobě domů a rozhodla jsem se to vzít oklikou, že se třeba i trochu opálím. Cestou jsem nabrala i tátu, ke kterému jsem si přijela pro klíče od babiččiny garáže, protože ve dvou je to vždycky větší zábava a protože se nechal přemluvit vcelku bez protestů. Zábava to je, hlavně když se ten druhý snaží pobavit za každou cenu - oba pády měly přímo chaplinovské kouzlo, už jen proto, že se odehrály až po dobrždění. Výlet byl velmi explorativní, ve Skochovicích jsme prozkoumali každou slepou uličku. Vltavské údolí je kopcovaté, v hospůdce nad Davlí mají dobrou malinovku, sluníčko svítilo o sto šest a Zahořanské údolí je krásné a plné brodů. Ujeli jsme 44,5 km s průměrnou rychlostí 14,5 km/h, dohromady jsme měli 38 min přestávek, kolo Dema Imperia.
Příště to opalování budu muset vymyslet líp...
Pro pobavení - na mailu se mi objevilo upozornění: "Někdo se k tomuto účtu přihlásil z České republiky a Německa a Norska a Turecka. Pokud to nejste vy, změňte si prosím heslo." Hned si připadám hrozně zcestovale. Přestože to Německo jsou ve skutečnosti Malešice a náš pracovní server.
úterý 6. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Ostravský Honza se rozhodl přejít k Honzovi Balvínovi, aby v dalším semestru mohl pokračovat příslušnou úrovní. A protože Tomáš odjel na několik týdnů na Slovensko, přišlo nás dneska pět, což je maximální stav. Což je smutné. Opakovali jsme na zkoušky, zaměřovali jsme se na přímé údery (jeden a půl rytmu, levá proti levé, obrana proti útoku na střed, reflexivní obrana) a pak na obranu proti kopům do rozkroku a proti kruhovým kopům. Hlavně ty přímky jsme skoro nedělali a podle toho to taky vypadalo. Ale bavilo mě to, moc mě to bavilo.
čtvrtek 8. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Přišli jsme tři, a tak Honza přemluvila jednoho kluka, který cvičil se skupinou před námi, aby cvičil i s námi, abychom byli sudí. Zopakovali jsme škrcení a kravaty, obranu proti přímkám na obličej a na střed, obranu proti kopu na rozkrok a holenním kopům, zkoušeli jsme si nově stopku proti kopům do rozkroku z větší dálky a na závěr jsme poprvé spárovali. Ech. Bylo to hrozný. S Lenkou jsme se tam jako obcházely a příležitostně zkusily zaútočit, vykrýt se to obvykle nepovedlo, a bylo to opatrné úměrně tomu, že to zkoušíme poprvé. Jenže pak jsme měli prohodit dvojice a ten cizí kluk byl nějaká vysoká úroveň a David chodil na box, takže zatímco oni věděli, jak na to, my ne. Byla jsem ve dvojici s tím cizím Michalem a chtělo se mi regulérně brečet. Představte si, že vás někdo mlátí do hlavy a břicha a kope do rozkroku a vy nejste schopní poznat, ani jestli rána přijde z ruky nebo nohy. Nejste schopní udělat nic. Jste bezmocní. A jasně, ten kluk mě šetřil, nebyly to rány, byla to ťuknutí, ale pořád to byla rukavice v obličeji - hrozně mě to rozložilo psychicky. Pak si ke mně ještě stoupnul Honza a že ať taky útočím, ať něco dělám, ježiš to bylo hrozný. Těším se na dobu, až při sparinzích budu schopná udělat aspoň něco.
Jenže abyste tušili, co to bylo za den. Když jsem vyrážela na krav magu, uvědomila jsem si ve výtahu, že jsem si zapomněla knížku. V metru jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla i peněženku, doklady a všechny věci, které pohromadě nosím všude. A v šatně jsem si uvědomila, že jsem omylem přišla o hodinu dřív. Už chápete?
sobota 10. 6. 2017: krav maga - špinavé techniky
tříhodinový seminář na Národce, trenér Michal Otipka + Tekky a Honza
Fotky ZDE. Většinou mi Michalovy semináře úplně nesedí - málo popisuje techniky a těžko se to stíhá - ale tenhle se mi líbil. Nedokázala jsem si představit, co by měly špinavé techniky v krav maze zahrnovat, protože celá krav maga je stavěná na špinavých technikách, a přišlo mi to celé jako rozšíření kurikula o věci, které nevypadají dobře, ale které fungují. Jakože při přímce na obličej zastavte ruku v letu, než budete pokračovat, abyste tím zmařili načasování obrany. Změňte přímku v hák. Změňte low kick v kop do rozkroku. Prošlapujte kolena. Pomocí lámání prstů dostaňte nepřítele na zem. Při hraném vzdávání se zaštítěným obličejem použijte odklonění jako nabití a zaútočte. To samé s lokty před hlavou, vražte mu je na solar. Tahejte se za vlasy. Když stojíte proti člověku s rukama před tělem, buď mu vražte dlaněmi do natažených prstů, nebo ho klepněte klouby své pěsti přes klouby jeho pěstí. Zkoušeli jsme toho spoustu, některé techniky se mi nelíbily vůbec, ale spousta byla úchvatně jednoduchá a účinná. Dobrý seminář.
Oči jsme si vydloubávali skoro pořád. Fotka převzata z profilu Kravmaga.cz ZDE
pondělí 12. 6. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska to šlo. Bylo sice vedro, ale byli jsme tam už před pátou, takže bylo ještě prázdno a většina cest je tam nových a je z čeho vybírat. Rozlézali jsme se v koutě na 5+, která nebyla triviální, a pokračovali jsme na 6, která byla moc pěkná a těžká a jediná její chyba byla, že se modré chyty strašně pletly s černými. Pak jsme přešli do jiného kouta na oranžovou 6+, která byla hodně balanční a na tření a jedno místo jsem na ní nepřelezla, ale jinak jsem byla spokojená, protože byla těžká. No a pěkně vysílená jsem zakončila na 6, kterou jsem lezla minule s Móňou a která se mi nelíbila, jenže jsem si to neuvědomila včas. Tyjo. Dneska to šlo.
úterý 13. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska nás přišlo sedm, to je obrovský dav! Opakovali jsme na zkoušky, takže jsme projeli škrcení, kravaty, obranu proti přímým úderům (jeden a půl rytmu bez i s převzetím kontroly, levá proti levé, obrana proti úderu na solar, reflexivní obrana), obranu proti kopům na rozkrok a proti low kickům. Do toho nějaké posilování. Končili jsme stres drilem, při kterém stál jeden v kruhu ostatních, ti měli přidělená čísla, a podle toho, jak je Honza jmenoval, útočili dle své pozice v kruhu - zepředu přímkami nebo kopy, zezadu škrcením a kravatami. Vznikaly slušné rvačky, bylo to docela náročné a prima. Dneska to bylo super.
čtvrtek 15. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Dneska to bylo hodně boží. Zopakovali jsme škrcení a kravaty, to bylo ok, a pak jsme začali dělat obranu nožem a obranu teleskopem. Tyjo! Zbožňuju nůž a teleskop. Bylo to klasické vykreslování osmičky a pak odklánění kopů teleskopem a taky obrana jeden a půl rytmu proti přímým úderům zakončená bodnutím nebo řezáním nožem. Ale nejsilnější z tréninku bylo poučení, proč se každá obrana musí zakončit schováním nože na břicho (ideálně zabalit pod tričko) a teleskopu tak, aby splynul se siluetou. Všichni, kdo budou přihlížet rvačce, neuvidí, jak vznikla, ale až její průběh, a pokud uvidí mě se zbraní, jak odcházím od zkrvaveného člověka nebo někoho zbitého do klubíčka teleskopem, budou mít automaticky za útočníka mě, nehledě na to, že když v tomhle okamžiku přijedou policajti, kulku dostanu já. (Teda jak už bylo mnohokrát řečeno, já jako holka mám velkou výhodu, že nezapadám do archetypu útočníka, takže u mě by to tak být nemuselo.) A to je přesně to, proč bych si já na obranu nůž a asi ani teleskop nepořídila - to je věc, která zabíjí, a nemyslím si, že bych dokázala vyhodnotit téměř libovolnou situaci jako adekvátní k použití, pokud by teda samozřejmě neměl nějakou zbraň i útočník. Zlaté taktické pero. No. Ale byl to hodně povedený seminář.
sobota 17. 6. 2017: běh
19 °C, sucho, teplo, při západu slunce
Jen krátké proklusání večer. Začátek byl svižný, pak se to hodně zpomalilo, docela jsem to v kamýckém lese honila do kopců, což z převýšení není poznat, ale vážně! Do tempa se počítá i cvičení na nářadí, bez něj by to bylo o trochu lepší. Ale jsem unavená, na běhu to bylo hodně znát - a ještě další den na semináři mě bolely nohy. Ze tří kilometrů. Jsem troska. Hodlám to svádět na pracovní vyčerpání. Vzdálenost 3,68 km, čas 23 min 35 sec, tempo 6:25 min/km, nastoupáno 52 metrů, boty New Balance WT490SG2.
neděle 18. 6. 2017: krav maga - opakovací seminář na zkoušky P1
tříhodinový seminář na Národce, trenér Šaolin
Seminář byl dobrý. Dle předpokladů mi nejvíc nešly věci, které jsme dělali hned zpočátku, třeba při takových vertikálních hammerech dozadu nebo loktech dozadu jsem byla dost marná, navíc mě Šaolin několikrát upozorňoval, že na zadní noze nemám stát na patě, což dělám. Ale největší moment slávy přišel, když jsme prošli všechny údery a kopy a přešli ke škrcení zepředu. Šaolin akorát procházel kolem, když jsme začali škrcení zepředu, a prohlásil: "Hodně dobrý! Vy ale nejste P1, ne?" Což teda hodně potěšilo. (Já: "To přijde na blog!" Lenka: "Napiš to tučně!") Navíc jsem zrovna dělala obranu já, takže už jsem se necítila jak největší debil, co neumí údery dozadu, a ještě přitom stojí na patě. Ho ho. Prostě koblížci, žejo. Jsme nejhustější. Pak kravata ze strany a škrcení na zemi ze strany, to zas moc nešlo Lence, nebo to aspoň tvrdila, mně to přišlo docela v pohodě. Ale jako - když jsem se tam koukala kolem - myslím, že na zkouškách budeme patřit k těm lepším. No, většina tam asi jde po jednom semestru, ne jako my po dvou, ale stejně. Těším se. Tenhle opakovací seminář byl hodně prima, ty tři hodiny utekly jako voda.
pondělí 19. 6. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Dneska hodně dobrý! Byli jsme tam skoro sami a i vedro bylo snesitelné (pokud člověk nelezl po stěně, na kterou svítilo sluníčko). Rozlézali jsme se na 5+, která byla dost na stisk a silová, bylo to na těch obrácených schodech, takže trochu do převisů. Vyzkoušela jsem si na druhém v sousední linii i 7-, ale dolezla jsem do třetiny, než jsem to vzdala, neměla jsem na to sílu - ale cesta byla moc pěkná. Pak jsme se raději už přesunuli ke svislým stěnám, Pepa vytáhl 6, kterou si pochvaloval, že se mu líbila, a když už to tam viselo, tak jsem si ve stejné linii vylezla na druhém 7-, na kterou koukám už od ledna, kdy ji tam navěsili (protože má fakt krásnou žlutou barvu; jenže je furt obsazená). Třikrát jsem v tom sedla, ale stejně mi udělala radost. Dost jsem se na ní vysílila, takže jsem pak už vylezla akorát 5+ nad průchodem do sousední místnosti a šli jsme domů.
úterý 20. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Přišli jsme čtyři, a protože se z nás jen Tomáš nechystá na P1 zkoušky, opakovali jsme to, co nám nejde. Lenka si řekla o škrcení na zemi, já o prevence útoků a o použití běžných předmětů při obraně, projeli jsme pád na zeď a ofenzivní vstávání. Honza si nakonec vzal seznam technik, z kterých nás můžou zkoušet, a zbytek nám aspoň vyjmenoval a předvedl. Ve výsledku to bylo hodně užitečné a super. Přicházela jsem tam zničená, otrávená a vlastně bez nálady na cvičení, což ještě umocnily kliky a dřepy s výskokem a všechny tyhle věci zpočátku, když v tělocvičně bylo hodně přes třicet stupňů, a přišlo mi, že už toho má i Honza dneska dost a nebaví ho nás trénovat, ale jak se to pak rozjelo a uvolnilo, tak to bylo prima.
čtvrtek 22. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Trénink byl dobrej. Ale. Já nevím, mně přijde, že Honzu už nebaví nás trénovat - chodí nás málo a je to pozdě. Dneska bylo venku 36 °C a dusno, v tělocvičně k padnutí. Měli jsme rozehřátí, protažení a že ať si dojdeme pro odražeče. Automaticky jsme si všichni vzali suspenzory a zuby a napili se, protože to tak na závěr rozcvičky vždycky má být, a Honza se rozkřikl, že nám neřekl, že se můžeme napít, že je to teprve dvacet minut a že se mu nechce nás trestat, ale že to bychom neměli, na zkouškách zůstaneme bez pauzy na pití celou dobu... wtf. Nevadilo by mi, kdyby nás nechal bez pití, ale vadila mi nekonzistentnost v přístupu, dělali jsme jenom to, co vždycky. Jo a přestávky na pití jsme měli během té hodiny a půl čtyři (včetně té první ne-přestávky, kdy já třeba kvůli jeho výstupu pití vynechala). Hehe, nejde si nevzpomenout, jak se Petr Poláček při suplování divil, že my se divíme, že máme moc časté pauzy na pití a dokonce odpočinek :) No nic. Opakovali jsme ke zkouškám P2, protože Ivo až na konci tréninku zjistil, že na ně termínově nemůže. Takže všechna škrcení, kravaty, bear hugy, obranu proti holennímu kopu a kopu do rozkroku a taky stop kicky. Tři sta šedesátku, hrozby nožem, obranu pomocí běžných předmětů. Prevence proti útoku. Nakonec dva stáli se zavřenýma očima a dva na ně zaútočili škrcením / kravatou / bear hugem a po úspěšné obraně ještě útočník pokračoval útokem nožem nebo nějakým kopem. Bylo to dobré, mám z nás dobrý pocit, i Honza říkal, že ke zkouškám na P1 jsme v pohodě.
Víkend jsem proflákala u nové série Doctora Who a u nové série Sherlocka a vrchol přišel až v neděli večer - totiž krav maga rozlučka se semestrem. Organizačně byla zcela nezvládnutá (neděle večer, wtf), místo divné, výběr pití špatný, avizované grilování bylo určené jenom pro instruktory, takže tam nebylo ani co jíst... ale užili jsme si to naplno i tak. Hlavně přišla kompletní naše třída (což je šest lidí a trenér, ale i tak), což bylo hodně super. Tomáš donesl domácí zázvorovici, na kterou jsem po dvou pivech přešla a už ji neopustila, protože byla vynikající, a že jsem další den neměla žádný bolehlav a nebylo mi špatně, je mi doteď záhadou. (Když došla a my byli smutní, zavolal přítelkyni a ta přinesla další. Úchvatný vztah.) Další ráno jsem po chodníku do práce ještě nešla úplně rovně :) A bylo to skvělé, ale co se děje na rozlučce, zůstává na rozlučce, takže jen briefly o cestě domů. Protože mi na Vltavské ujel o dvě minuty autobus a mně se tam nechtělo čekat na další, protože je to tam hrozně pochybné, vyrazila jsem kamsi ve správném směru pěšky. Nakonec jsem došla až na Pavlák, což byly příjemné čtyři kilometry nočním městem se sluchátky v uších a s taktickým perem v ruce. Šla jsem... nevimkudy, ale bylo to tam divný... ještě někde s pauzou na gyros, někde u Lazarské, ale tam přece nic takového není? a pak jsem jela ještě jiným autobusem, protože můj mi opět akorát ujel a na Pavláku je to taky divný, takže jsem přestupovala až na Krči, kde bylo vylidněno, jenom miliarda taxikářů se vnucovala s odvozem. Vlastně mi večer přišlo, že jsem po nočním výletu docela střízlivá a že to možná další den zvládnu do práce autem, a až ráno jsem pochopila, jak moc jsem se spletla. Ale po obědě už jsem si přišla docela střízlivá! I když po dvou a půl hodinách spánku stále nepříliš použitelná. Což je prima, že mám hodnou nákupčí s velkým pochopením, která mě nechala (ne)dělat cokoliv, co jsem chtěla, což zahrnovalo především zírání do jednoho místa a čas od času vykazování činnosti maily ve stylu "děkujeme za vzorky, dorazily v pořádku". Hehe. Takovýhle závěr semestru se mi líbil.
úterý 27. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Bavilo mě to. I když jsem přicházela TAK unavená! Tak ale dva dny po večírku... žádný div. Zapisuju zpětně, takže si nepamatuju, co jsme dělali většinu času, ale Honza už měl zase dobrou náladu, a on kolem sebe svoji náladu šíří, takže to bylo super. No. Hodně jsme s rukavicemi ve dvojicích nacvičovali jednotlivé údery, na konci už jsem skoro neudržela zvednuté ruce. Kdo by byl řekl, že jsou boxerské rukavice tak těžké? A pak samozřejmě sparingy. Myslím si, že by mi šly mnohem líp, kdyby nebyly až na konci tréninku, kdy se člověk sotva drží na nohou (v deset večer po celém dni v práci a po dlouhém cvičení). No. Zase jsem odcházela a chtělo se mi brečet. Co to sakra ti kluci dělají? David je bývalý boxer. Jde pomalu, snaží se jít názorně, ale když se mu naskytne příležitost pro pěknou kombinaci, tak si ji užije, a ono to bolí. Ivo, když je unavený, mlátí hlava nehlava a technika netechnika. Jím oblíbené jsou push kicky a side kicky, proti kterým jsme obranu ještě nedělali. A zbytek neumím vykrýt, protože to nespadá do žádné techniky. Nejvíc mě ale překvapil Tomáš, se kterým se obvykle cvičí dobře, ale který asi předtím měl někoho z kluků a nechtěl se dát zadarmo, a tak šel do všech útoků plnou silou. Prvním kruhovým kopem mi téměř podkopl nohu. Rány plnou silou do rtů a nosu bolí i v rukavicích, hodně. Tohle byl nejhorší sparing, jaký jsem kdy zažila. Proč?? Takže sparingy mi přišly přínosné vlastně jenom s Lenkou, protože jedeme podle technik, abychom si to zafixovaly, a nesnažíme se nutně té druhé vrazit. Udělám úder dostatečně pomalu, aby ho stihla zablokovat, povede se mi zablokovat protiúder, ona zablokuje můj kop, je to super, mám radost. Byly to naše druhé sparingy, tak to snad má vypadat nějak takhle, ne?
středa 28. 6. 2017: stěna
Smíchoff s Pepou
Marnost nad marnost. Pepa přišel s úpalem a úžehem a já vyřízená z práce. Lezli jsme pětky, žádnou jinou obtížnost. Ale Pepa ve dvou z nich nesedal, to bylo po dlouhé době poprvé! A užili jsme si to, i když já odcházela úplně hin. Ale když jsem hin i přicházela, tak se to nepočítá? Akorát rukama hýbu s bolestí ještě v pátek, namohla jsem si je dlouhým cvičením úderů na krav maze v rukavicích v úterý, dorazila dneska a v bolesti udržovala ještě čtvrteční krav magou.
"Víš, že jedeš v protisměru?" (vzápětí) "S tím autem jste se měli vyhnout zleva..." (o dvě minuty později) "Víš, že jsi v odbočovacím pruhu, ale jedeme rovně?" Takže asi tolik k vyřízenosti. (Ale na mou obhajobu jsem si myslela, že to auto neodbočuje, ale že jede rovně.) (Další den jsem si ještě v garáži při parkování vedle sloupu odřela zrcátko. No. Zrcátko nadále zrcadlí a elektronika funguje a říká se tomu prý pražský lišej a je to v pořádku a stává se to každému, říkala Markéta. Takže cajk.)
čtvrtek 29. 6. 2017: krav maga
P1/P2, Národka, trenér Honza Kobliha
Poslední trénink Honzových vražedných koblížků - v září už naši třídu neotevřou, byli jsme dneska kompletní a bylo nás šest. Opakovali jsme škrcení a obranu proti kopům, prošli jsme si škrcení u zdi a pád proti zdi, nacvičovali pár kombinací vhodných pro sparingy a na závěr jsme si zase zkoušeli sparingy. Už toho je na mě moc, jsem opravdu, opravdu unavená z práce, a po zkušenostech z posledních dvou tréninků jsem všem sdělila, že jestli mě budou hodně mlátit, tak budu brečet (slova jsem volila trochu jinak), a tak to vlastně bylo dobré. Sice pořád vůbec neodhadnu, jestli na mě půjde úder z ruky, nebo z nohy, a nejvíc sympatické mi je před údery uhýbat... ale i tak si myslím, že s každou tou desetiminutovkou sparingů se lepším. Což je v pořádku, protože v tom chci být za čas dobrá.
Btw. zítra mě čekají krav maga zkoušky. Zatím jen na úroveň P1, tak by to neměl být problém - těším se na ně. Ve dvojici budeme s Lenkou. Na P1 by měla jít ještě Mili a Ivo a na P2 David. Vlastně jen Tomáš z naší třídy je dělat nebude. Doufejme, že to bude konec fráze "ahoj, já jsem Eliška a jsem P0", která byla sice hrozně funkční, když jsme s Lenkou potřebovaly něco zopakovat nebo vysvětlit na seminářích, ale přece jen už byla oposlouchaná. Navíc Koblížci nejsou žádný pé nuly, jako!! Držte nám palce ;)