Tréninkový deník: duben 2015

Sportování posedmnácté.

Duben se nesl v duchu nemocí. Vycházím bohatší o poznání, že moje tělo nezvládne všechno, co si zamanu, a že je naprosto schopné mi vystavit stopku. S chřipkou jsem zvládla beachcamp a ještě odběhnout i nedělních čtrnáct kilometrů, ale zato mi bylo další dva dny opravdu hodně mizerně; jenže i tehdy jsem chodila do práce a o tři dny později jsem se zúčastnila Dne cesty a překonala svůj dosavadní rekord na 24 hodin o osm kilometrů. Následně jsem dostala angínu - deset dní před maratonem. Doktor pro mě naštěstí měl pochopení a dal mi antibiotika, která mě z toho dostala za tři dny (i když mi ještě další dva nebylo dobře), a maraton mi dovolil.

Poučení pro květen? Když mi bude špatně nebo když budu unavená, nebudu se hrnout do sportu a počkám, až budu v pořádku.

Přesto mám na květen (po maratonu) velké tréninkové plány, tak jsem zvědavá, jestli mi to vyjde. Vycházím z toho, že nebudu mít žádné pochody nebo závody, na které bych se musela šetřit...

čtvrtek 2. 4. 2015: beachcamp (2 hodiny)
Strahov, šest lidí

O týden později si nepamatuji nic, jenom že to bylo skvělé, protože nás kvůli Velikonocům bylo jenom šest. Nojo, nestihla jsem před Šluknovskem zapsat...

Ono byl logistický oříšek stihnout všechno i bez zápisu do blogu, protože ve středu se mi balit ještě nechtělo, ve čtvrtek se vracím z beache v deset... a poslední noc před stovkou je důležitá, jenže v pátek jsem odjížděla hned po práci.

pátek až neděle 3. - 5. 4. 2015: Stovka Jarním Šluknovskem (110 km / 4500m)
pochod

Reportáž ZDE. První akce, kde jsem zjistila, jak velký vliv má železo na stovkách - šla jsem maximálně na pohodu a celé jsem si to nesmírně užila, a přesto jsem těch 110 km dokončila v polovině startovního pole za pěkných 26 hodin a 11 minut. Moc krásná akce.

pondělí 6. 4. 2015: plavání (1 hod)
liberecký bazén s Honzou

Plavat už jsem nebyla hodně dlouho, tak jsem byla zvědavá, co udělalo železo v tomhle ohledu... a ono nic! Šlendrián! O jaký jiný doping... teda chci říct lékařkou předepsané léky... bych si měla říct, abych zvládala kraul a neodkrvoval se mi přitom mozek? :) Ale dobré to bylo! Dráha vyhrazená pro kondiční plavání byla skoro prázdná, jenom u dna tam plaval hloubkový potapěč s monoploutví a čas od času mě předplaval Honza, ale žádný stres, žádný stres. Liberecký bazén je ovšem výborný, protože tam není jenom bazén - například tam mají Kneippův chodník, což nutně musí být jeden ze způsobů, jak odčinit své pozemské hříchy, protože jinak nevím, proč by tam kdo lezl (nejdřív jdete po oblázcích teplou a potom ledovou vodou), nebo vířivku.

.. Jo, bylo to dobrý.

pondělí 6. 4. 2015: výstup na Ještěd (odpoledne)
Honza, Ája a Majda + Bára a Stella; sníh, víc sněhu a ještě víc sněhu; s lehkou příměsí silného větru a sluníčka

Chtěla bych podotknout, že jsem se vzbudila zhruba dvacet minut předtím, než mi jel autobus na autobus do Liberce. Z věcí, které si mám vzít s sebou, jsem udržela jenom plavky, a klidně jsem ty džíny ochotná vydávat za nejnovější model od Salomonu, který kloubí městskou vizáž s outdoorovo-běžeckou praktičností. A co se bot týká, tak tenisky versus pohorky 2:2, ačkoliv silniční tenisky jsem měla sama. (Terénní schly v Praze po Šluknovsku, žejo.) Jé jé, ale tohle bylo vážně báječný! Že jako výlet na Ještěd. Liberečáci jsou úžasná banda lidí už svým přístupem k věcem... výlet na Ještěd? Vodu nebrat... jé, víno! Měli ho s sebou Honza i Ája, Majda vzala medovinu. Bylo to pojaté jako trasování jedné části Ještěd sky race, který se tu za rok bude konat a který bude naprosto fantastický. Už ráno ale začalo chumelit, a protože nepřestalo, byl výstup hodně zajímavý - ve vrchní části už si s hlubokým sněhem dokonce Bára nedokázala poradit a Ája ji musela nést. Nahoru jsme dorazili patřičně promáčení a promrzlí, takže jsme se v bufetu občerstvili horkou griotkou, než jsme se vydali zase dolů. To už jsme šli po sjezdovkách, a protože je po sezóně, byly zapadané hlubokým sněhem a naprosto fantasticky se v tom běhalo. Tenhle výlet mě hrozně bavil.

fotil Honza

V úterý po práci jsem byla na návštěvě u babičky, protože přijeli příbuzní ze Švýcarska (a taky protože mi máma upekla velikonoční hlavičku), a ve středu jsem jela reklamovat boty (Inov-8 Trailroc 246 - už podruhé, a to je mám osm měsíců). Začala se mi trhat síťka na špičce... Dít se to u Adidasek, které stály méně než třetinu, tak to neřeším, ale tyhle mají sedm set kilometrů. To jsem měla větší očekávání. A z obchodu jsem si rovnou odneska knížku Ultra a dál, která byla na pultě už rovné dvě hodiny - český překlad vyšel opravdu ten den.

čtvrtek 9. 4. 2015: beachcamp (2 hodiny)
Strahov, sedm lidí

Vzhledem k nabitému týdnu mi to přišlo jako měsíce od doby, kdy jsem byla naposledy na beachcampu. Zpočátku jsme se rozházeli a rozpinkali s těžkými míči, potom jsme je vyměnili za klasické a ještě chvíli cvičili prsty i drajvy. Hned z počátku jsme pak šli smečovat, na každé straně byl jeden nahrávač a smeče mi šly, to mě i Tomáš několikrát pochválil. ("Super! Dobrý! Hezký zášvih! Už pomalu budeme moct začít pracovat i na těch nohou!") Hodně času jsme pak strávili různými dohrami - lehké podání, příjem, náhra, smeč na podávajícícího, který si po náhře přeběhl ze středu na lajnu nebo diagonálu, a tam už jen příjem. Taky nácvik bagru při příjmu, tam mi úplně zoufale nešla ta podání, nervák se zase ozval. To jsem myslela, že je už v pohodě, takže jsem moooc zvědavá na ten šestkový turnaj. A tak. Pěkné to bylo! Při tom smečování jsem skončila úplně vyřízená, to už jsem pak ani nemohla skákat, že by následky Šluknovska? Věřím, že únava se držet může... no každopádně dobrý!

V pátek bylo nádherně - zatímco v pondělí ještě mrzlo, teď bylo dvacet stupňů a sluníčko. Jenže jsem ráno nedocenila, že mám ještě nateklé nohy, a vzala jsem si do práce lodičky, takže jsem po návratu domů skoro nemohla chodit. A jak se mi nechtělo do tenisek, tak jsem stihla vytřít, utřít prach, uvařit... a po tom všem jsem opravdu ještě vyběhla. Naštěstí, protože bylo nádherně.

pátek 10. 4. 2015: běh (11,00 km)
15 °C, šero a tma, sucho, vlahý letní večer

Už mě zase bolí pravá strana chodidla pravé nohy, a to jsem běžela v měkkých silničních botách - já už nevím, co s tím mám dělat. Jinak teda první běhání po Šluknovsku a bylo to znát, na třetím kilometru jsem se minutu nebo dvě rozcvičovala (RunKeeper jsem na to nestopovala), protože jsem měla ztuhlé úplně všechny svaly, které na nohou jsou. Ale potom už dobré! Skvělé! Ono už je léto... Běžela jsem za soumraku a potom za tmy (ale vidět bylo pěkně, čelovku jsem měla jenom chvíli) Vzdálenost 11,00 km, čas 1 hod 4 min 41 sec, tempo 5:53 min/km, nastoupáno 108 metrů, Adidas Duramo 6W.

Už v pátek mě začalo bolet v krku a bylo mi jasné, že budu mít rýmu, ale nejspíš jen slabou, ani jsem neměla teplotu, asi. To bylo z toho, že jsem šla ráno do práce se špatně vysušenými vlasy. Ale je to jen rýma, tím se přece nenechám limitovat, a tak jsem v sobotu ráno vyrazila na tříhodinový beachový trénink. Pravda, trochu jsem se motala a hlavně zpočátku jsem byla dost malátná, ale pak jsem to rozhýbala. Žejo, když je člověk nemocný, měl by se vypotit...

sobota 11. 4. 2015: beachcamp (3 hodiny)
Strahov, 16 lidí a jako trenéři Tom a Honza

Byla jsem ve dvojici s Erikou a nepředváděla jsem zrovna své nejlepší výkony. Hodně se trénovaly různé dohrávky a zkoušely se bloky, Tomáš odhalil, že úplně špatně podávám, a při konečných side-outech jsme se nejenže s Erikou dostaly na vítězný kurt, kde se hrál regulérní set, ale dokonce jsme ho vyhrály! A to kluci hráli výtečně, jejich technika hry byla fantastická - jenom byli po těch třech hodinách vyřízenější než my. Docela mi ale šly náhry, když jsme trénovali nejrůznější smeče, a i smečů jsem tam několik pěkných bouchla. Jo, byla jsem spokojená. Unavená tak akorát, rýma taky jen decentní...

Když ale ono bylo nádherně - a já se tak ráda chlubím svými běžeckými trasami! Takže ačkoliv jsem v noci skoro nezamhouřila oko a posmrkala bednu kapesníků, neodolala jsem a hned po ránu jsem vyrazila na trasu. Koneckonců, když se hýbu, je mi většinou lépe.

neděle 12. 4. 2015: běh (13,89 km)
14 °C, sluníčko, sucho, krásné ráno; já s rýmou a s teplotou 37,5 °C

Teda ale to jsem si dala! Byla jsem unavená a rozlámaná a zcela bez elánu a jenom hrdost mě hnala dál a dál. Tou dobou jsem totiž ještě nevěděla, že zbytek dne strávím na Paralenech a Valetolech a že se mi stejně nepovede srazit teplotu dolů. Ale celý běh jsme s Honzou prokecali (navíc mi pochválil trasu!), takže to nějak uteklo - akorát bez té závěrečné poznámky bych se obešla: "Vidíš? Relaxační tempo, to bys udržela dalších třicet kilometrů, ne? A máš maraton pod čtyři hodiny!" Uááá! Umřu! Nechcete někdo moji registraci na maraton?? Vzdálenost 13,89 km, 1 hod 17 min 53 sec, tempo 5:36 min/km, nastoupáno 140 metrů, Adidas Duramo 6W.

Na začátku pracovního týdne to bylo ještě horší, než jsem čekala. "Pani Majorová, vypadáte hrozně, omluvte se a běžte to domů vyležet," nabádal mě hned v pondělí můj nákupčí. "Elis, normálně se omluv u vedoucího nákupu a bež domů, než tady sebou sekneš," říkala mi v úterý Terka. Ve středu už mi nikdo nic neradil, asi je umlčelo, že jsem jim vysvětlila, že se uzdravím i tak, protože mám o víkendu dvacetičtyřhodinovku, na kterou mám velké ambice.

čtvrtek 16. 4. 2015: beachcamp (2 hodiny)
Strahov, 9 lidí

Další z beachcampů. Tentokrát nás bylo licho, ale vycházelo to pěkně na trojice, takže jsem byla s Erikou a Standou. Erice to dneska úplně nesedlo a bylo to znát, ale co už... Mě to bavilo. Hodně se cvičilo na síti a přes síť, to bylo fajn. Potom zase smeče a ve velkém různé druhy dohrávek, ty byly prima. Akorát jsem si zpočátku při smečích lehce natáhla nějaký sval v boku, takže jsem to dál nepřeháněla, chtěla jsem být fit na Den cesty. Což se povedlo. Spokojenost.

Pak už jen pátek. Cítila jsem se dobře, večer jsem si zvládla připravit všechno, co jsem potřebovala (jídlo), a veškeré přípravy se obešly zcela bez stresu. Svoje velké ambice jsem si sbalila do úhledného balíčku s sebou.

sobota až neděle 18. - 19. 4. 2015: Den cesty (125,4 km)
kolem 0 °C v noci a až kolem 15 °C ve dne, sucho, většinu času zataženo, po dlouhé době pochod v suchých botách!

Reportáž ZDE. Poprvé jsem porazila všechny holky! Nicméně mi to sedlo míň, než jsem čekala, asfalt mě udolal, nebavilo mě to a soutěživý duch se ze mě zcela vytratil. Když to vzdal Honza, šla jsem dál jenom proto, že bych se sebou nevydržela v jednom těle, kdyby ne, a nebýt Ondry, ke kterému jsem se pak připojila, zhynula bych tam někde na demotivaci. Skončila jsem ovšem spokojená s výsledkem a s velkými puchýři na strašně oteklých nohou, ty ovšem doma potřebovaly jenom krátké ošetření a odpočinek, aby byly v pořádku.

V pondělí jsem ještě odpočívala, protože jsem usoudila, že to po takové zátěži bude chtít, ale už v úterý jsem se cítila jako děsný flákač, a tak jsem se po práci vyrazila lehce vyklusat.

úterý 21. 4. 2015: běh (3,54 km)
15 °C, za světla po západu slunce, sucho, trochu vítr

Venku bylo krásně a mě už nic nebolelo. Byla to jen krátká trať a výklusové tempo, akorát jsem si přidala seběh a výběh, a nic mě nebolelo, to bylo dobré. Jenže byla znát nedoléčená nemoc z před Dne cesty - po doběhu jsem se začala dusit a neměla jsem daleko k tomu, abych se z kašlání pozvracela. Tak jsem usoudila, že s běháním ještě chvíli počkám. Vzdálenost 3,54 km, čas 20 min 51 sec, tempo 5:53 min/km, nastoupáno 69 metrů, Adidas Duramo 6W.

Jenže mi v dalších dnech vůbec nebylo líp. Ve středu jsem sice ještě jela na afterparty po Dni cesty, ale utekla jsem brzy, a ve čtvrtek jsem se v práci motala jako opilá a bolelo mě v krku. Hodně jsem doufala, že to bude rýma, ale přesto jsem se na pátek omluvila a jela jsem hned ráno k doktorovi. A že prý: "To je ale moc krásná angína! Co jste dělala? To vás někdo poplival, nebo jste někde prochladla?" Já zcela upřímně netušila, že je možné dostat z prochladnutí angínu! Zatvářila jsem se zkroušeně, že běžím za deset dní maraton, a doktor mi s ohledem na to nasadil třídenní antibiotika, že jestli mi zaberou, tak by to mělo být možné.

Antibiotika zabrala, v pondělí jsem už šla do práce. Teplotu jsem neměla, v krku mě nebolelo, myslela jsem jasně... akorát jsem měla pořád ještě nateklé uzliny. Hodně nateklé - tak moc nateklé, že jsem nemohla otáček hlavu do stran. Děsilo mě to, nebyla jsem si jistá, jestli ještě raději nezajít k lékaři, ale to bych se zase musela omluvit z práce... Lepší to bylo až ve středu a čtvrtek byl první den, kdy jsem se cítila opravdu dobře a zdravě. Tři dny do maratonu.

čtvrtek 30. 4. 2015: beachcamp (2 hodiny)
Strahov, 7 lidí

Zpočátku mi to vůbec nešlo, myslím, že to byla kombinace únavy z práce a vynechaného tréninku z předchozího týdne. Pak jsem se trochu rozehrála, ale pořád jsem nebyla spokojená. Dokonce i když mě jednou Tomáš pochválil za příjem a náhru, jsem cítila, že náhra nestála za nic. Protože nás bylo licho, vůbec se nepracovalo ve dvojicích a hodně se pracovalo na síti, hlavně jsme trénovali smeče a později celou hru na tři. To mě bavilo, protože jakkoliv mi vázla technika, pořád toho tam jsem schopná doběhnout a odehrát asi nejvíc. Jo, dneska dobré, moc mě to bavilo. Akorát jsem byla na konci nezvykle zničená a nedokážu říct, jestli to byl ještě pozůstatek nemoci, nebo jestli mi opravdu tolik za celý proflákaný měsíc upadla fyzička.

A teď už jen - očekávaný i děsivý - maraton...