Tréninkový deník: duben 2016

Sportování podevětadvacáté.

Jsem na sebe tak neskutečně pyšná - zůstala jsem celý měsíc zdravá! Párkrát mi bylo hůř nebo jsem byla unavená, ale dokázala jsem se přizpůsobit a odpočívat tak účinně, že jsem vůbec nebyla nemocná! Jů jů jů! *hrdík*

Duben se mi moc líbil. Hýbala jsem se tak akorát, uběhla půlmaraton, užila si výkonnostně nepříliš podařený, ale zážitkově perfektní Den cesty a měla jsem skvělou dovolenou.

sobota 2. 4. 2016: Sportisimo 1/2maraton Praha (21,0975 km)
15 °C, slunce, asfalt a dlažba, vedro k padnutí, 11 500 účastníků

Článek ZDE. Půlmaraton po asfaltu není disciplína pro mě, hodně jsem trpěla vedrem a sluncem, na které jsem si po zimě neměla kdy zvyknout, ale dokázala jsem do závodu doléčit nohu, která mě dva týdny předtím bolela (po Letecké stovce), a nějak se mi to rozumně povedlo doběhnout. Výsledek zcela odpovídá promaroděným předchozím dvěma měsícům. Vzdálenost 22 km, čas 2 hod 5 min, tempo 5:42 min/km, nastoupáno 471 metrů, Adidas Duramo 6W. Umístění 6423. z 9869 dokončivších, v ženách 1308. z 3014 dokončivších, v kategorii 633. z 1411 dokončivších.

neděle 3. 4. 2016: běh (4,01 km)
19 °C, zastřené slunce, sucho, teplo

Regenerační výklus, abych trochu rozhýbala ztuhlé svaly. Ono by se snad ani nedalo zůstat doma, venku bylo nádherně, je to teprve několikátý den, kdy je venku pravé jaro. Vyběhla jsem na svůj hliněný okruh, ale měla jsem chuť prozkoumat nové cesty, takže jsem z něj na konci seběhla dolů do Kyjí a nahoru se vrátila až o kousek dál. Vybíhání toho kopce se mi zalíbilo, takže jsem pak seběhla ještě jednou k Rokytce a o kus dál zase vyběhla, i když to jsem trefila falešnou pěšinku, která nevedla až nahoru, takže jsem kus šla lesem. Protože se mi nechtělo hned domů, udělala jsem si i krátkou přestávku na protažení a pár kliků, a protože akorát volal táta, ještě jsem si zavzpomínala na včerejší půlmaraton. A venku kvetly stromy. Vzdálenost 4,01 km, čas 26 min 50 sec, tempo 6:41 min/km, nastoupáno 134 metrů, Adidas Duramo 6W. Ve skutečnosti to bylo asi trochu kratší, ta trasa je natrackovaná pěkně rozklepaně.

pondělí 4. 4. 2016: běh - kopce (3x)
18 °C, při soumraku, teplo, sucho, voňavý vzduch

Při minulém průzkumném běhu mi přišel zajímavý potenciál zdejších minikopců na mém oblíbeném travnatém okruhu.

Že by se dal využít. Koneckonců, včera jsem to nevyběhla dokonce ani celé. Přece jen se ale chci nějakou dobu šetřit, pořád je to teprve týden, co mi bylo šoufl z horečky, takže jsem to vyrazila dneska jenom otestovat na samém sklonku dne, kdy bylo ještě trochu vidět, ale už ne vedro k padnutí. (Tj. přes den čtyřiadvacet a sluníčko, ale nejsem po zimě zvyklá.) První dva výběhy jsem zvolila prudké, ale krátké, a pak jsem přidala ještě jeden delší, který už byl ale na hraně, nahoru jsem se sotva doplazila. Jo, je vidět, že tohle potřebuju trénovat :) Domů jsem doklusala velice zvolna, vlahý večer mi dělal moc dobře. Vzdálenost dohromady cca 4km, 3x kopec, New Balance WT490SG2.

úterý 5. 4. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Jé, to nám to šlo! Začala jsem na 5+, která byla přiměřeně jednoduchá, a pokračovala na 6 a pak jsem vylezla ještě další 6 a k tomu nějaké 6-, takže veliká spokojenost. Všechny ty cesty byly technické, což mě baví, a nebyly silové, a když už, tak tam byly chyty na stisk, což mi nedělalo nijaký zvláštní problém. Jedna z těch cest byla lehce převislá a to jsem si udělala radost, že jsem ji vylezla, protože mám pořád dost slabé ruce. No a jak jsem pořád lezla cesty, které nebyly na sílu, tak se mi vůbec nechtělo končit, měla jsem pocit, že jsem úplně fit, a z toho mě vyvedla 5, kterou jsem si chtěla dát na závěr a kterou jsem nedolezla. Monika dneska hodně tahala, i jednu 5-, a úplně suverénně - obě děláme velké pokroky. Jé jé, to mě to baví! Akorát teda poznámka idiota: já neumím mít v pořádku nohy, dneska jsem si vzala nové balerínky z Ecca, na stěnu jsem kvůli tomu jela v papučích, ale stejně bylo už pozdě, na jedné noze jsem si udělala velký puchýř, takže lezení docela bolelo.

středa 6. 4. 2016: běh - Tabata (pokus)
17 °C, světlo, zapadající slunce, chladný vítr

Inspirace k vyzkoušení odtud, další informace zde. Já totiž musím vyzkoušet úplně všechno, o čem se doslechnu, a tohle znělo dostatečně pitomě, abych se toho chytila. Zajímalo by mě, co by dělaly všechny ty šťastné hloučky mladých a starých lidí v parku, kdyby mi tam expolodovalo mé trápené chudokrevné srdce. Filmovali by to lidi aspoň? Tedy, celé to spočívá v tom, že osmkrát zopakujete sérii 20 sec sprint + 10 sec klidu. Já byla vyřízená po třetí sérii a pak to šlo do kytek, snažila jsem se to totiž vydržet celé, takže jsem to šidila, čímž se samozřejmě efekt vytrácí. Příště asi zkusím těch sérií míň, ale poctivých. Ne že by to, co jsem prováděla já, byla procházka růžovým sadem, při sedmé a osmé sérii mi tekly z očí slzy a nedokázala jsem se nešklebit bolestí. Naštěstí se mi povedlo vybrat v parku úsek, kde nikdo nebyl, takže jsem neměla svědky. Předtím jsem si na zahřátí vyklusala kilometr a poté jsem domů vyklusala další dva. Asi si nutně potřebuju sehnat další železo. Taky tohle nutně potřebuju provádět pravidelně, protože věřím, že to bude mít přínos, moje sebevědomí kleslo hodně hluboko, když jsem zjistila, že to prostě nevydržím. Celková vzdálenost cca 4 km, 8 x (20 sec sprint + 10 sec stání), boty z Tchiba (konečně jsem pro ně našla využití, na takovéhle silniční hrátky jsou ideální svou minimální váhou a nevadí měkká pěnová podrážka), stopováno na obyčejných digitálkách (nepraktické, čas jsem si musela počítat v hlavě a v pravý okamžik zkontrolovat displej).

Brzdi! Nenech se strhnout tím, že všichni kolem běhají! Regeneruj! Poslouchej tělo!

Moc si užívám, že jsem zdravá, a celý čtvrtek jsem se těšila, že půjdu večer zase běhat kopce. Jenže se změnilo počasí, hodně se ochladilo, modrou oblohu zakryly mraky, začalo mrholit, změnil se tlak a mě rozbolela hlava. Z práce jsem se stavovala v obchodě a s těžkým nákupem jsem se sotva dovlekla domů. Ano, mohla jsem jít ještě běhat, nebylo mi nic objektivně špatného, ale považuju za dobrou volbu poslechnout svoje tělo. Já tak moc chci zůstat zdravá!

Páteční scénář byl ještě o trochu jiný, byla jsem prostě jen hrozně unavená. Náročné situace v práci vygradovaly, a tak jsem doma lehla do peřin, dokoukala již dlouho rozkoukaný seriál a šla spát. To mi vlastně ještě nešel internet, takže jsem musela otravovat spoustu jiných lidí (není v bytě psaný na mě), aby se s tím něco udělalo.

sobota 9. 4. 2016: běh Český Brod - Vyžlovka (18,39 km)
9 °C, drobné mrholení, zima

Lamí běh. Naplánovala jsem si moc pěknou trasu na 33 km z Českého Brodu do Úval - obojí je na našich kolejích, takže nebude obtížné se dostat na začátek ani z konce domů. Ráno jsem ale měla volné a velmi pomalé, takže jsem se začala sbírat až čtvrt hodiny před příjezdem vlaku, který jel z Dolních Počernic. Vyběhla jsem proto ostřejším tempem, což mě docela vzalo, ale na zastávku jsem přiběhla s minutovou rezervou... a pak jsem z nástupiště na špatné straně kolejí sledovala, jak přijíždí a odjíždí můj vlak, a nemohla jsem udělat vůbec nic. Uá! Další jel za půl hodiny, a abych nezmrzla, rozhodla jsem se jednu vlakovou zastávku popoběhnout. Nakonec to bylo príma, objevila jsem pěšinku po druhé straně Počernického rybníka, která se mi moc líbila, a v Běchovicích jsem pak čekala sotva čtvrt hodiny. No. V Českém Brodu mrholilo a byla docela zima. Chvíli trvalo, než jsem proběhla město a seběhla ze silnic, orientačně to bylo nenáročné, celou dobu po červené, a časem se mi cesta začala i líbit a zahřála jsem se dokocne tak, že jsem zůstala jen v krátkém rukávu. Jenže ten běh byl špatně z hlediska psychické pohody - protože mám poslední dobou hodně stresující situace v práci (totiž jako asistentka s podprůměrných platem dělám práci asistentky i nákupčího naráz, juj!), nesla jsem si to v hlavě s sebou. Sice mi to pomohlo si věci srovnat a najít řešení, se kterým jsem ochotná žít, ale ten běh tím byl pošpiněný a navíc mě hodně zábly ruce, a i když mi to docela běželo, cítila jsem se slabá. Nakonec jsem doběhla zmrzlá jako preclík do Vyžlovky, zjistila, že odtud jezdí autobus do Prahy a že jede za sedm minut, dala si další ostrý běh na zastávku, na druhý pokus trefila správnou a svezla se domů. Plus bod Ječmínkovi na Hájích, že je a že mají horké nápoje, u kterých člověk rozmrzne při čekání na přímý autobus domů. Volba zabalit to byla, myslím, moudrá, kdybych běžela dál, nastydla bych a své momentální zdraví si dost užívám. Vzdálenost 18,39 km, čas 2 hod 10 min, tempo 7:07 min/km, nastoupáno 681 metrů, New Balance WT490SG2 a vesta Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set. Netrackovala jsem prvotní běh na zastávku vlaku, takže dohromady cca 20 km.

neděle 10. 4. 2016: běh Lihovar-Stodůlky (9,51 km)
7 °C, zima, zataženo, bláto, vítr

Že jako doběhnu na návštěvu k Sargo. Potřebuju jí totiž vrátit knížky a rovnou jsem do batůžku přihodila sklenici boloňské omáčky a vůbec jsem neběžela nalehko. No... Vůbec mi to neběželo. Byla jsem unavená a slabá (cestou na Smíchov jsem usnula v metru, to mi mohlo napovědět už předem), takže do kopců jsem se drápala pomalu a s námahou, z kopců hrozně klouzalo bláto a po rovině jsem předváděla standardní výkon obézního lenochoda. Chtěla jsem běžet po trase prokopského půlmaratonu, i jsem měla s sebou GPSku s trasou, ale využila jsem jen pár stezek, pak jsem se doplazila nejkratší možnou neasfaltovou cestou. Vzdálenost 9,51 km, čas 1 hod 28 min, tempo 9:21 min/km, nastoupáno 616 metrů, Inov-8 Trailroc 246, batoh Ultraspire Fastpack.

pondělí 11. 4. 2016: běh (10,16 km)
13 °C, mokro, zataženo

Po fiasku z neděle a s bolavýma nohama jsem si chtěla dát po práci volno, jenže jsem měla takovou chuť vyběhnout! Vlastně i samotná slabost pominula, a tak jsem se vyrazila vyklusat, jenom pomalu. Proběhla jsem si znovu stezku po druhém břehu Počernického rybníka, kterou jsem objevila v sobotu, a zjistila jsem, že moc pěkně navazuje na cestu do Xaverovského háje, to mi udělalo radost, že mám zas kudy obměnit běžecké cesty. Do kopců jsem se flákala, jsem pořád ještě unavená a nohy mě bolí, ale jinak se mi běželo dobře, šlo by se kousnout a dřít, ale považovala bych to za kontraproduktivní. Dnešní běh mi udělal radost. Vzdálenost 10,16 km, čas 1 hod 1 min, tempo 6:04 min/km, nastoupáno 141 metrů, New Balance WT490SG2.

úterý 12. 4. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Dneska jsme lezly jak ďas! Moc jsem si to užila, měla jsem pocit, že zvládnu vylézt všechno, na co sáhnu, ach ach. Rozlézaly jsme se na dvou 5- hned u schodů a já si pak vyskákala na druhém (mají tam fixní lano shora) 6+ hned vedle. Ta byla těžká, hodně na prsty, ale moc mě bavila, bohužel jsem tam nevymyslela jeden krok, takže jsem podváděla. Pak tam byly další cesty, lezla jsem převislou 5+ ve vedlejší místnosti, která byla hodně triviální, nějakou 6 a na konci taky jednoduchou 6-. Zkoušela jsem si nastoupit do 7, protože jsme v linii už měly vytažené lano, takže jsem si zase zdravě srazila sebevědomí, zabalila jsem to u třetí presky, a zkoušela jsem na druhém i 7-, ale zase jsem nevymyslela jeden krok a šaškovala jsem u toho tak dlouho, že už bych se neudržela, i kdybych věděla, jak na to. Jo, dneska super! Samé technické lezení, takže mě pak ani nebolely svaly. Vážně se mi líbí, jaké cesty jsou na Smíchoffu navěšené.

Moniky cíl: do 15.6. vytáhnout čistě bez sedání obtížnost 6.
Můj cíl: do 15.6. vytáhnout čistě bez sedání obtížnost 7-.
Zůstaňte s námi a sledujte naše cesty vzhůru!!

Teď ještě pár slov o Monče, protože můj sportovní deníček je příliš monotematický, a tím vlastně i chudý. Příležitost napsat o tom, jak báječně leze někdo jiný než já, je proto neodmítnutelná. Monice to šlo úžasně! Cvakala s jistotou starého profíka a jen jednou (teda třikrát, ale u jedné presky) zaváhala, ale protože to bylo deset metrů nad zemí a ještě v převisu, lze to pochopit a obdivovat, jak statečně situaci vyřešila. Tahala skoro všechno a čtyři plusky jí již nejsou soupeřem! A na druhém jste ji měli vidět v té růžové 6-, kterou dolezla skoro do poloviny, než z důvodu zranění musela vzdát! Ona je tak dobrá! Talentovaná, odhodlaná, s bojovým duchem a dříč k tomu! A s veselými tričky! Kéž bych při lezení také tak dobře vypadala! Jo a to lano jak po lezení smotala! Ach, obdivuji ji!*
*) cena tohoto odstavce včetně formátování: 1 pivo

A teď ještě rozšíření kulturních obzorů: Ja děngi propil v bare jsem učila já Monču, Ona šla po mostu a tam si sundala tu svoji uniformu momentální ona mě, no a Yellow submarine a Mezi horami jsme mohly pět spolu, neboť to jsou písně univerzálně známé. Ach, lezení, nefiltrované pivo a tousty...

středa 13. 4. 2016: běh s Ondrou (3,77 km)
15 °C, po přeháňce, světlo

Ondra přijel opravit rozbitý router, a protože se na návštěvu nechodí s prázdnou, donesl láhev vína (to se dělá, ne?) a pytel čajových svíček (jéééé!!!). Závidíte mi mé kamarády? Vyběhli jsme jen velice krátce a pomalu, protože já po náročných předchozích dnech chtěla mít ten večer pauzu, ale zase běhání se společností se neodmítá, a bylo to příjemné. Potkali jsme Martinu Němečkovou, akorát sbíhala kopec, který my jsme vycházeli. A k večeři jsme pak měli steak na bylinkovém másle, bramborovou kaši, tzatziki a pečenou brokolici. A víno. Mám ráda takové dny. Vzdálenost 3,77 km, čas 23 min 35 sec, tempo 6:15 min/km, nastoupáno 119 metrů, New Balance WT490SG2.

Čtvrtek asi nemohl být o mnoho horší. V práci na mě začalo doléhat, že mám od příští středy dovolenou, a protože aktuálně pracuju za dva (můj nákupčí dlouhodobě není v práci), nestíhám to. Fakt jsem se snažila, makala jsem jako šroub, ale i po sepsání všech úkolů do přehledného bodového seznamu jsem měla pocit, že se ve vší té práci topím. Zůstala jsem tam skoro hodinu přes čas, abych dodělala, co muselo být uděláno, a doma jsem pak zjistila, že mám teplotu, a šla jsem spát už v osm. Ještě jsem několik desítem minut nemohla usnout, protože ač nadopovaná Paralenem a ač v tlustých teplákách a svetru a pod dvěma peřinami, nedokázala jsem se zahřát.

pátek 15. 4. 2016: běh (4,00 km)
10 °C, západ slunce, docela sucho a docela chladno

Po dlouhém a náročném dni (více ZDE) jsem si s velkým překvapením uvědomila, že mám chuť jít běhat. Takže ačkoliv jsem se domů vrátila z práce až večer, ještě jsem vyběhla - a bylo to dobré. Běžela jsem skoro známou trasu, ale přece jen trochu jinudy, protože je to tu protkané sítí pěšinek, a tak jsem zvolila jiné, paralelní s obvyklými, a oběhla jsem tak kopec, který mám za domem, a moc se mi to líbilo. A běžela jsem rychle! Já vím, že tempo 5:09 min/km není nijak zvláštní, ale takhle jsem neběžela už dva měsíce. Mám z toho radost a celý běh mi udělal velkou radost. Vzdálenost 4,00 km, čas 20 min 34 sec, tempo 5:09 min/km, nastoupáno 155 metrů, New Balance WT490SG2.

sobota 16. 4. 2016: lanové centrum
LC Proud ve Vysočanech, s bráchou ve dvojici

Geocachingový event. Táta nám zorganizoval tým, byli jsme v něm já a brácha, máma a táta, Happy a ještě jeden cizí kluk. Jé jé, bavilo mě to velice! Úplně nejlepší byly překážky pro dvojice, na těch jsme se střídali s Happym a Tomášem (dvojice leze, dvojice jistí) - a děsně nám to s bráchou šlo. Byli jsme na dvou, Opratě jsou na fotce pod zápisem, každý jsme startovali na jedné straně a měli jsme se dostat na druhou, přičemž ta lana samozřejmě nedosáhla až na druhý konec překážky. Druhá byla možná ještě těžší, na té fotce je na pozadí, byly to klády široké na dvoje natažené paže a k držení byly jen lana na začátku a konci. Šla jsem první, držela se jen bráchovy ruky, pohled jsem měla zabodnutý do trávníku pod sebou, abych měla pevný bod, a bráchy jsem se musela ptát i na to, jestli už tam dosáhnu, když se natáhnu. Brácha pak postupoval směrem ke mně... a tak třikrát. Individuální překážky byly jednodušší, i když jsem z jedné spadla - byla to prkénka zavěšená na dvou podélných lanech a po nich se mělo bez držení přejít na druhou stranu. Vzdálenost ale nebyla na překrok, ale na přeskok, tak jsem to zkusila během a po čtvrtém kroku jsem se už houpala v laně. Jé, to bylo dobrý!

Po skončení lezení jsme se přesunuli k bráchovi a Lucce domů, kde jim rodiče povídali o Islandu, kam se v létě chystají. Lucka výtečně navařila, takže výsledek byl, že jsem se hrozně přejedla a začala tam usínat. Děsí mě, jak moc mě v současnosti práce vysiluje, jestliže se nedospím jednou durch prospanou nocí. Doma se mi udělalo špatně, a tak jsem šla spát už před osmou.

Neděla nebyla o moc lepší. Probudila jsem si sice brzo, ale z postele jsem vylezla jenom na dobu, kdy tu byl Ondra vyměnit router, a pak ještě když jsem si vařila špenátové palačinky k obědu. Scénář se opakoval, přejedla jsem se (ale třemi palačinkami?), udělalo se mi zle a spát jsem šla v pět.

Tím se to udělalo zajímavé, protože jsem se vyspalá probudila po osmi hodinách, tedy v půl jedné v noci. Protože nebyla šance znovu usnout, pojala jsem to jako výhodu, že jsem získala trochu času před odjezdem na dovolenou, takže třeba stihnu vyprat to, co chci s sebou, sbalit se, uvařit si na pondělí a úterý obědy, aby mi v lednici nezbylo nic, co se může zkazit... no a na úvod jsem si šla zaběhat. Běžecky mi to sedlo, jinak ale vůbec, trochu jsem se bála podivných existencí, kterých tu máme až až. A když mi do cesty vlezl opilec, kterého jsem si do té doby vůbec nevšimla, a když za mnou po cyklostezce jela dodávka, která tam vůbec neměla co dělat, vynervovala jsem se až až. Ale stejně jsem spokojená, že jsem si byla zaběhat, chybělo mi to - a konečně jsem nebyla zesláblá.

pondělí 18. 4. 2016: běh (6,06 km)
8 °C, tma, po silném dešti, dvě hodiny po půlnoci

Protože večer a v noci silně pršelo, zůstala jsem na asfaltu, terén by byl neschůdný, a držela jsem se v civilizaci pod lampami. Jako terénní vložku jsem měla kličkování mezi kalužemi. U země se držel smog a bylo zataženo, ale běželo se mi dobře, měla jsem radost, že mě nohy poslouchají. Akorát mě prostě pořád tlačí zadní část pravé boty toho nového terénního páru - a šance, že by se to ješt rozšláplo, je po více než 200 km malá. Škoda, jinak jsou skvělé. Vzdálenost 6,06 km, čas 35 min 41 sec, tempo 5:53 min/km, nastoupáno 79 metrů, New Balance WT490SG2.

úterý 19. až úterý 26. 4. 2016: Šumava
6 dní, 230 km, já, Olda, Pepa a Mia

Povídání bude. 235 km za 6 dní, bylo to moc krásný a docela náročný. A poprvé jsem na vlastní kůži zažila, že alkohol opravdu ztěžuje regeneraci, cheche. Adidas Duramo 6W, s velkým batohem na zádech, bez hůlek.

středa 27. 4. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Bála jsem se, že mi to nepůjde, protože jsem byla hodně unavená a nevyspalá, ale naštěstí to nebylo moc znát. Rozlézala jsem se na 5-, na níž mě překvapivě rozbolela předloktí, ale naštěstí to bylo jen tím, že byla silová. Dál jsem si vyzkoušela nějakou 6 a pak jsem se rozhodla zkusit na druhém 7-, když už tam viselo to lano. Chyty ale měla jen maličké na stisk prstů a nedokázala jsem tam nedokázala přelézt dvě místa, což mě mrzí, takže ji těžko počítat do vylezených, když jsem si vypomohla cizími stupy. Stejně se mi moc nelíbila, byla málo technická. V sebevědomém rozpoložení jsem si zkusila tahat i jednu 7 (pokora je pro bábovky) a třikrát jsem spadla na druhé presce, než jsem usoudila, že tam dál nepotřebuju dělat šaška, ale hrozně mě to bavilo - ta byla celá o balancu (teda "celá" na těch dvou preskách). Skončila jsem 6+, kterou jsem si vydrbala z posledních sil a se dvěma přestávkami, vůbec nebyla jednoduchá, ale byla skvěle technická, balanční a jen trochu na sílu v prstech, takže přesně to, co jsem potřebovala. Jo jo, bavilo mě to moc.

sobota až neděle 30. 4. - 1. 5. 2016: Den cesty - Po hřbetu draka (105,5 km)
slunko, vedro, v noci snesitelná zima, sucho, krásné výhledy

Report ZDE. Oficiální vzdálenost 105,5 km, vzdálenost u poslední kontroly 101,6 km, čas 23 hod 59 min, rychlost 4,7 km/h, proseděla jsem po hospodách tři a půl hodiny, Inov-8 Trailroc 246 (což byl největší fail přípravy), bez hůlek.