Tréninkový deník: květen 2016

Sportování potřicáté.

V květnu jsem toho moc nenaběhala, ale po dvou dálkových pochodech těsně po sobě a s jednou tréninkovou pětašedesátkou to ani moc nešlo.

Organizovaná chůze/běh 273 km
běh 50 km
kolo 35 km
4x stěna
1x masáž

Neskolila mě žádná nemoc, pořád z toho mám ještě radost, a zrovna po těch pochodech bych se nedivila. Květen byl prima.

sobota až neděle 30. 4. - 1. 5. 2016: Den cesty - Po hřbetu draka (105,5 km)
slunko, vedro, v noci snesitelná zima, sucho, krásné výhledy

Reportáž ZDE. Oficiální vzdálenost 105,5 km, vzdálenost u poslední kontroly 101,6 km, čas 23 hod 59 min, rychlost 4,7 km/h, proseděla jsem po hospodách tři a půl hodiny, Inov-8 Trailroc 246 (což byl největší fail přípravy), bez hůlek.

úterý 3. 5. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Dneska smutně bez piva, přece jen mezi dvěma víkendovými stovkami... Bylo to i hodně znát, bolely mě nohy a navíc mě tahal jeden sval v tříslech, takže jsem levou nohu vůbec nedala do trochu extrémnějších poloh. Měla jsem kvůli tomu hrozně vtipný pád, protože jsem se potřebovala vyšvihnout do vzepření na obou rukou a rychle si stoupnout na levou nohu na docela daleký stup, jenže už v tom výšvihu jsem zjistila, že tam tu nohu prostě nedám, a vzápětí, že se neudržím na rukou. Zalezla jsem si ale pěkně, jen nějaké šestky, na těžší cesty vůbec nemělo cenu chodit, ale užila jsem si to. Moc to tentokrát ale šlo Monice, která tahala jak o život. Hodně nám oběma pomohlo, že se první cestu rozlézáme na nesmyslně lehkých obtížnostech.

středa 4. 5. 2016: masáž
Masážní studio Zdeňka

Moje první masáž, protože nové věci se mají zkoušet. Jsem z toho ovšem velice rozpačitá, protože masáž sama o sobě byla dobrá, ale masérka mi bohužel byla nesympatická a její touha dostat ze mě odpovědi na otázky "vždijte se do svých nohou, jak je vnímáte? a proč si myslíte, že se do nich nedokážete vcítit? a jak to vnímáte teď?" mě iritovala celou dobu. Ležela jsem tam 90 minut, masírovala mi záda a nohy, a překvapilo mě, že jsem u nohou nepocítila žádný rozdíl před/po, ačkoliv jsem čtyři dny předtím došla stovku.

Záda jsem měla hodně ztuhlá (ze stěny o den dříve?), tam mi pomohla velice. Celkově to ale nebyla úplně pozitivní zkušenost - nemáte někdo tip na osvědčenou masérku, která to bere čistě profesionálně bez všech těch psychologických, nebo ještě hůř astrologických řečí?

pátek až sobota 6. - 7. 5. 2016: Jesenická stovka (103 km)
akorát teplo na krátký rukáv - v noci bez větru, přes den na hřebeni studený vítr, celou dobu jasno a krásně

Reportáž ZDE. Vzdálenost 103 km, čas 21 hod 27 min, rychlost 4,9 km/h, nastoupáno 4150 metrů, s hůlkami, boty levá New Balance WT490SG2, pravá 50 km
New Balance WT490SG2 a 50 km Adidas Duramo 6W, s hůlkami.

V úterý jsem doma měla párty - původní záminka byla, že chtěli Ebříci vidět pokoj, kam by si uložili věci, až se přestěhují do Polska, ale protože nakonec sehnali lepší nabídku, byla to sešlost zcela bezzáminková. Ale sešlo se nás sedm, já uvařila laksu a sushi, upekla štrúdl a připravila spoustu dalších věcí na uzobávání a myslím, že se to celé velmi vydařilo. Bětka u mě dokonce přespala.

Ve středu jsem zůstala v práci přes čas a domů šla pěšky. Zvolila jsem tentokrát cestu jinudy, vlastně celou dobu po pěšinkách, a bylo to pěkné, akorát jsem si potvrdila, že bezdomovecké stanové městečko máme u práce celoročně, takže jsem se musela kousek vracet, abych šla jinudy. Vzdálenost 6,01 km.

čtvrtek 12. 5. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Monika vylezla svoji první 6! Chtěla po mně vidět, jak se leze, protože se jí minule (když tu byla s někým jiným) nepovedla, a mně se teda moc líbila, protože byla hodně technická a pramálo silová, takže jsem pak i Monče radila, jak co vzít, a byla s tím docela legrace. Já si pak vylezla na balkónku v jiné linii vylezla ještě další 6 a 6+, obě byly moc pěkné, rohové a technické. Pak jsme šly lézt do hlavní místnosti, kde jsme potkaly Monči kamaráda, který chvíli přihlížel a kibicoval, takže jsem před ním napínala svoji vytrvalost do krajnosti, abych nesedala, a ta poslední 6- mi dala zabrat úplně neskutečně, klepaly se mi nejen ruce a nohy, ale celé tělo, ale dolezla jsem ji, juch! Na konci jsme daly jedno umrněné pivo na oslavu Mončiny 6 - daly bychom víc, kdyby nás obě nečekala další večer jiná párty.

V pátek jsme měly dámskou jízdu - rozlučku se dvěma kolegyněmi - Terka skončila ke konci dubna a Světluš odchází ke konci května. Bylo to prima, poprvé jsem byla někde na větší sešlosti - přišlo nás deset. Vybraly jsme retauraci Jiný stav v Rumunské, kde měli dobré řezané pivo a skvěle vařili, takže jsme si to užily.

pondělí 16. 5. 2016: běh (2,91 km)
10 °C, šero, asfalt, sucho, bezvětří

A náhle mě nemrzí prospaný víkend! Žádné následky po dvou posledních stovkách jsem nepociťovala jen do chvíle, než jsem se rozběhla - pak mě začaly bolet svaly (ok, to beru) a levé koleno z vnitřní strany (ne, to mi opravdu nevyhovuje). Safra. Výklus byl velmi pozvolný a příště musím pryč z asfaltu, snad to kolenu aspoň částečně pomůže. Líbilo se mi to, tenhle měsíc jsem vlastně byla poprvé běhat a psychicky to bylo prima. Fyzicky... inu, uvidíme, jak to bude všechno dál. Vzdálenost 2,91 km, čas 17 min 8 sec, tempo 5:54 min/km, nastoupáno 58 metrů, Adidas Duramo 6W.

V úterý jsme měly jít s Bětkou běhat. A ano, byla jsem u Bětky, ale na běh jaksi nedošlo. Po pondělním fiasku s koleny a svalovou únavou mi to nevadilo.

středa 18. 5. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Vylezla jsem 7-! A mám nový lano! A bylo to obecně dost boží. Rozlézala jsem se na 5 a další cestu si vylezla pořád na rozlezení 5+, pak se uvolnila fialová 7- v převisu s pokračování na stropě, kterou jsem si vyhlédla minule, a tak jsem ji zkusila. Na stropě jsem necvakla jedinou presku, myslím, že si budu muset koupit nové lezečky, se svými starými se na stropních chytech už vůbec neudržím, takže to dopadlo nateklými bandaskami a vysílením. No. Jenže Monika si vytáhla 5 a ve stejné linii vedla jiná 7-, v jejíž prospěch mluvilo úplně všechno: vedla v rohu, takže jsem mohla vzpírat a odšlapovat, byla jen a pouze technická a balanční, takže vysílení nevadilo, a hrozně se mi líbila. Vylzela jsem si ji na druhém a jednou jsem seděla, a jednou mi taky radil lezec z vedlejší linie, když jsem se zasekla a nevěděla, jak dál. Ale vylezla jsem ji! Chci si ji příště nakrokovat a asi by se mohla stát tou, kterou vylezu čistě na prvním, jak mám v lezeckých cílech a poloviny dubna. O onsajtování tam není totiž ani slovo. Jé jé! Dneska opravdu veliká spokojenost.

No neni krásný?

čtvrtek 19. 5. 2016: běh (11,07 km)
18 °C, s Martinem od Masaryčky přes Vítkov, sucho, teplo

Martin zaběhl maraton za 3:12 a další víkend si ještě užil Vltava Run. Po společném běhu vím, jak na to! Že prý intervaly a přestat pít alkohol. Běh sám o sobě byl prima, koleno mě z toho rozbolelo až další den a svaly už docela poslouchaly. Stoprocentně zregenerovaná ještě nejsem, ale už jsem ochotná něco podnikat. Trochu jsme si zakroužili a zastoupali na Vítkově a pak běželi na pivo (Birella, ale polotmavý je dobrý!) na Hloubětín. Časté zkoumání GPSky se nutně muselo podepsat na tempu, ale běželo se pěkně, hezky mi to sedlo - bylo mi předtím v práci trochu špatně, takže jsem se nadopovala prášky, a bolest hlavy stejně nepřestala, a pak při běhu najednou úplně ok. Vzdálenost 11,07 km, čas 1 hod 18 min, tempo 7:06 min/km, nastoupáno 549 metrů, Adidas Duramo 6W.

V sobotu se vdávala sestřenka, takže jsem strávila den odpočinkově a bylo to příjemné. Protože mě ráno bolela hlava tolik, že jsem snědla prášek, abych to přežila, strávila jsem celý den zcela střízlivá (tyjo, znáte nealkoholickou Bohemku? mňam! kam se na ni hrabe klasické šampaňské!), a navíc jsem i jedla docela střídmě, takže z celého dne mám samé pozitivní pocity. Ono celá svatba byla pěkná, pozitivní pocity se vážou i na to. Domů jsem se vrátila až po půlnoci, ale příjemně odpočinutá.

neděle 22. 5. 2016: běh z Příbrami do Strašice (24,64 km)
28 °C, slunce bez mraku, občasný lesní stín, téměř bezvětří

...a přes výše uvedené podmínky se mi běželo dobře, stačilo se oprostit myšlenky na objemový běh a nazývat to asimilací na horké letní měsíce. Přesto si nemyslím, že by mě teplo nějak významněji brzdilo, to spíš navigace, neboť na mapy.cz jsou cesty v nedávno ještě vojenském prostor v Brdech zaneseny velmi neaktuálně, takže se mi často stávalo, že mě silnice a cesty vedly jinam, než jsem potřebovala. A cesty končily! Všude byly cedule "vstup zakázán, prostor bez pyrotechnické asanace" a "vstup zakázán, životu nebezpečno, pohybujte se pouze po vyznačených stezkách", takže jsem zodpovědně běhala po velkých cestách, jenže ty často vedly ke krmelci nebo posedu a dál se dalo jen po neznatelných pěšinkách a já se nerada vracím, takže jsem toho lesem mimo cesty probrodila nakonec hodně. Moc příjemná byla studánka Pilka za vodní nádrží Pilská, kde se voda tahá kyblíkem s rumpálem. A pak jsem dlouho běžela po červených hliněných cestách, kde nikdo nebyl, ono dál od Příbrami vlastně lidi vůbec nebyli, a i u Příbrami byli jen cyklisti a žádní běžci. Jé, to to bylo pěkné! A překvapilo mě, že tam není mobilní signál. No. Vzdálenost 24,64 km, čas 3 hod 14 minut, tempo 7:54 min/km, nastoupáno 811 metrů, Adidas Duramo 6W.

Doběhla jsem do Strašice a nastalo kruté dilema: buď jet za půl hodiny autobusem, který pojede do Prahy 2,5 hodiny, nebo za dvě hodiny autobusem, který pojede 1,5 hodiny. Podumala jsem nad tím asi půl hodiny, než jsem se rozhodla jet později, ale ne odsud, ale z pět kilometrů vzdáleného Mýta, abych čas strávila smysluplně.

pořád neděle 22. 5. 2016: chůze ze Strašice do Mýta (5,84 km)
28 °C, slunce bez mraku, občasný lesní stín, téměř bezvětří

Byla jsem už unavená, a protože jsem musela restartovat mobil, a tedy i Runkeeper, rozhodla jsem se, že to dojdu pomalu. Slunce tou dobou pražilo už nemilosrdně, jak to tak kolem páté odpoledne bývá. V Mýtě jsem byla po půl šesté, a protože vlak jel až před sedmou, zakotvila jsem na zahrádce blízké restaurace, hrozně se přejedla těstovin a vypila jsem dva točené Birelly. A bylo to dobré zakončení výletu, které mě smířilo i s tím, že na cestě domů jsem byla ve vlaku jediná střízlivá. Vzdálenost 5,84 km, čas 57 min 18 sec, rychlost 9:49 min/km, nastoupáno 181 metrů, Adidas Duramo 6W.

pondělí 23. 5. 2016: stěna a boulder
Lužiny s Monikou

Monika potřebovala vyvenčit Zuzičku, což je něco malého, o čem tvrdí, že je pes, a tak jsme místo na Smíchoff šly lézt na nově otevřenou stěnu na Lužinách. Je to tam dražší než na Smíchově (145,- za lezení + 30,- za první návštěvu centra), ale zase jsme tam byly na stěně jen dvě dvojice, což je ale nakonec spíš škoda, bzukot lidí mi chybí. Mně ta stěna moc sympatická nebyla, je málo členitá a celé to působí jako... já nevim, jáma?, ale podobný pocit jsem měla kdysi i z BigWallu na Vysočanské. Ale zase je vysoká 17,5 metru, takže je vyšší než Smíchoff. Ale číslují to tam po francouzsku, zatímco já jsem zvyklá na UIAA, takže i v tom jsem trochu plavala. (Dobře, uvádí tam oboje, ale většina cest byla nabouchaná nově, takže tam byly jen provizorní lístečky s FR klasifikací.) No. Vylezla jsem si tam několik cest, dvě jsem zapytlila (to jsem se ještě nezorientovala v číslování , takže to byla 7- a 6+) a pak nás to tam přestalo bavit, tak jsme si šly vyzkoušet boulder. A ten mě naopak bavil velice. Na něm jsem už nebyla léta, takže jsem se chvíli rozkoukávala, přelézt se mi povedlo jen cesty obtížnosti 0,1 a 2, ale zaprvé tam bylo víc lidí, takže i bylo od koho odkoukávat styl, zadruhé to tam mají ve dvou patrech nad sebou a je to fakt veliké, a zatřetí a především tam jsou secret levels! Teda že se nekončí chytem, ale výlezem nahoru, kde se dá po vršku stěny dojít až ke schodům a sejít zpátky, ale i tam jsou stěny pobité chyty a lištami na trénink a je to hrozně cool. Takže stěna za mě nic moc, ale boulder super. Ale bohužel i samotný boulder stojí 110,-.

Když jsme s Monikou jely z práce venčit Zuzičku, spustila se venku hrozná průtrž mračen. Chtěly jsme počkat v metru, než se přežene, ale bylo to na dlouho a Monika bydlí k metru blízko, tak jsme se to rozhodly přeběhnout a počkat u ní doma. Jenže já nebyla schopná běžet! Mě z nedělního běhu TAK bolelo levé koleno! No safra. Poctivě ho mažu tím jediným mazadlem, které doma mám (ano, je to prošlé a na otoky, ale něco léčivýho v tom určitě bude?), tak doufám, že se to zlepší...

čtvrtek 26. 5. 2016: běh (cca 10 km)
27 °C, večerní slunce, těžko snesitelné večerní vedro se sluncem ještě vysoko nad obzorem

Aklimatizace na vedro II. Byl takový ten těžký odpolední pařák - vybíhala jsem do něj po práci úmyslně, potřebuju přivyknout těl oa vědět, co to se mnou udělá. První tři kilometry byly hrozné, byla jsem zralá to otočit a pomalu dojít domů, ale usoudila jsem, že i kdybych těch deset kilometrů měla ujít, pořád by to co do aklimatizace mělo znatelný přínos, a tak jsem běžela dál. No a zlomilo se to, na čtvrtém kilometru jsem se rozběhla a zbytek doby jsem zrychlovala. (Takže mi na pátém kilometru přestala měřit GPSka.) Nakonec jsem z toho měla velmi dobrý pocit.

sobota 28. 5. 2016: Rakovnická šedesátka (65 km)
26 °C, slunko, příp. šedé nebe se slunkem nahoře, jak to bývá před bouřkou

Reportáž ZDE. Mimořádně povedený závod, sama sebe jsem ohromila svým výkonem, vůbec bych netušila, že tohle dokážu. Sice jsem skončila s hodně bolavým levým kolenem a otlačenou achillovkou (ale ještě snesitelně, ale stovku bych v těch botech prostě asi nedala), ale jinak v pohodě. A to jsem to zvládla skoro bez jídla, snědla jsem ovocnou kapsičku pro kojence, jednu proteinovou tyčinku, jednu BigShock tyčinku a vypila litr a půl kofoly. Pak jsem měla ještě čtvrtku chleba se škvarkovým sádlem a půlku banánu, ale nelze počítat, ehm. No, všechno se to sešlo zcela mimořádně dobře, že to tak klaplo. Teď to ještě dokázat zopakovat :) Vzdálenost 65,56 km, čas 8 hod 25 min, rychlost 7,8 km/h, tempo 7:42 min/km, nastoupáno 1207 metrů, New Balance WT490SG2, bez hůlek, nová salomoní vesta.

neděle 29. 5. 2016: kolo (34, 51 km)
26 °C, slunko, dusno před bouřkou

Chtělo se mi rozhýbat ztuhlé svaly a usoudila jsem, že by kolo nemuselo vadit ani bolavému kolenu, a tak jsem oprášila (dobře, neoprášila, ale dofoukla jsem duše) fialový stroj a vydala se vstříc dobrodružství. Příjemně jsem si pobloudila Klánovickými lesy a rozhodla jsem se domů vrátit přes jih, kam se jinak než kole těžko dostanu. (Navíc jsem nemohla jet celou dobu lesem, protože to byla aklimatizace na vedro IV. a ještě spíš jsem si chtěla opálit záda, žejo). Docela jsem tam motala navigaci, v jednom kuse jsem koukala do map v mobilu, ale líbilo se mi to. Silnice byly prázdné tak akorát, aby mi jízda po nich nevadila, a konečně plně doceňuji zdejší placku, protože do kopců jezdím nerada. Byl to pěkný výlet a zabral stoprocentně, nohy jsem si protáhla tak kvalitně, že už mi vůbec nezatuhly. Vzdálenost 34,51 km, čas 2 h 36 min, rychlost 13,24 km/h, nastoupáno 521 metrů, fialový stroj a na nohou sandály.

úterý 31. 5. 2016: běh (10,50 km)
23 °C, po dešti, vedro, dusno

Běh s Martinem. Sice jsem si přes poledne nakoupila obinadla na každý den v týdnu, ale koleno jsem si nezavázala a při běhu bolelo dost nepříjemně. Ono to stejně nebylo na žádné výkony, víkend v únavě a zesláblosti cítím pořád ještě silně. Nakonec z toho bylo vyklusání s popisem Martinova triatlonového kurzu zakončeného závodem a bylo to dost zajímavé. Po doběhu Birell a salát. Jsme tak zodpovědní! Vzdálenost 10,50 km, čas 1 hod 3 min, tempo 6:01 min/km, nastoupáno 131 metrů, New Balance WT490SG2.