Sportování podvaatřicáté.
Malofatranská stovka byl propadák, ale pěkný propadák a plný zážitků.
Mám nové kolo! Teda je staré osm let, ale asi tisíckrát lepší než dosavadní, které bylo staré dvacet let. Ach och. Mě snad začne bavit jezdit na kole!
Jinak byl červenec ve znamení dvoutýdenní dovolené v Norsku, kde jsme prochodili (a prokoupali) Jotunheimen.
víkend 2. - 3. 7. 2016: Malofatranská stovka (41,1 km)
vedro, slunce, bezvětří, před bouřkou a v noci bouřka a průtrž mračen
Reportáž ZDE. Udělaly mi radost nové boty, které to zvládly stoprocentně - i cestu dolů do Strečna, kdy byly durch promáčené. Začínám si dělat naděje, že mám první trailové boty, se kterými bych mohla být spokojená. Potěšila mě i Salomoní vesta, která je snad nafukovací - její kapacity jsem se dřív bála nejvíc, ale bunda, půllitrovka (povinná výbava) a pouzdro na sluneční brýle se dovnitř s dalšími drobnostmi vešly v pohodě. Super. Jinak to vůbec nešlo, do září si ordinuji klid, tohle už je divné, bylo mi jako po náročných sto kilometrech už od startu, byla jsem bez síly a elánu, udýchaná a s létající tepovkou, což vzhledem k dalším svým problémům asi přestanu brát na lehkou váhu. Bylo to pěkné, ale už nechci jezdit na tak populární pochody, kde jenom zabírám místo ve startovce. Vzdálenost 41,1 km, čas 15 h 19 min, nastoupáno 3895 metrů, boty Salming Trail T2 Shoe, vesta Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set , s hůlkami.
úterý 5. 7. 2016: kolo (27 km)
28 °C, dusno, slunko
Máma si pořídila kolo s pořadovým číslem 3, čímž se stalo bezprizorním její kolo s pořadovým číslem 2, takže jsem mohla inovovat svoje kolo, což bylo kdysi taky její kolo s pořadovým číslem 1 (znáte jako fialový šrot). Jupí! A tohle kolo je boží, protože brzdí a brzy nevržou, přehazuje a přehazovačka nepřeskakuje, nepadá mu řetěz při přehazování na nepopulární převody, nerezne, neváží tunu, blatníky nedřou o pláště a NENĺ FIALOVÉ!! Ach. Jsem zamilovaná do stroje. Táta ho odstrojil a oservisoval, abych si ho mohla odvézt, a rovnou oservisoval fialový šrot, aby si ho mohla vzít babička na chatu. Cesta domů byla krásná, to kolo jezdí i s mnohem menším úsilím z mojí strany - vůbec jsem nečekala takový rozdíl. Jsem nadšená.
Vzdálenost 20,09 km, čas 1 hod 23 min, rychlost 14,4 km/h, nastoupáno 571 metrů, fialový šrot Olpran Ariane
Vzdálenost 7,95 km, čas 23 min, rychlost 20,68 km/h, nastoupáno 70 metrů, moje nová kráska Dema Imperia
sobota 9. 7. 2016: běh (3,26 km)
24 °C, po západu slunce, sucho
Bála jsem se jít běhat, ale uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy jsem znovu vyběhla. Po měsíci... Bylo to očistné, netušila jsem, že mi to tak moc chybělo. Krátký okruh za domem, jenom abych věděla, jestli to ještě dokážu, protože po zážitcích z Krakonošky a Malofatranské a po stávce mého těla jsem o sobě vážně hodně pochybovala. Líbilo se mi to. Bylo vedro a večer a kolem byla suchá tráva a probíhala jsem hejny mušek a stejně to bylo prima. Vzdálenost 3,26 km, čas 19 min 47 sec, tempo 6:05 min/km, nastoupáno 84 metrů, Salming T2 Shoes.
neděle 10. 7. 2016: běh (9,50 km)
28 °C, po západu slunce, sucho
Dneska bylo přes den velké vedro, takže jsem počkala až na večer a vyklusala si dál, sama se sebou a se svým sebezpytováním. Běhání vážně pomáhá uzdravovat duši, víte to? Pomalu, bylo vedro, ale to není důležité, hlavní je, že jsem opravdu běžela. Konečně mě nebolí koleno z Jesenické stovky, nedochází mi dech jako na Malé Fatře, nejsem tak zesláblá jako na Krakonošce. Pomalu kvůli večernímu teplu a dlouhé době nečinnosti. Uvědomila jsem si, jak moc se těším na norské hory. Vzdálenost 9,50 km, čas 1 hod 2 min, tempo 6:33 min/km, nastoupáno 102 metrů, Salming Trail T2 Shoes.
15. - 29. 8. 2016: Norsko - přechod Jotunheimenu s Pepou a Oldou
Příběhy budou. Bylo to moc pěkné, byť jsme toho nakonec nenachodili úplně moc - zvolili jsme odpočinkovou variantu s mnohým užíváním přírody a výhledů a s až nesmyslným množstvím koupání v horských jezerech, které bylo úchvatně báječné. Bohužel mě necelý týden před koncem sklátila choroba (přivezl ji tam Pepa, chm), takže jsem den proležela s naprostým nedostatkem Paralenů a zabalená v peří a goretexu se z toho snažila dostat. Teprve týden po návratu to pomalu odeznívá. Jé jé, líbilo se mi tam!
