Tréninkový deník: srpen 2016

Sportování potřiatřicáté.

Letošní komín splněn, aneb prekiomrtvoly chladnou pomalu:

2016 1 výstup
2015 2 výstupy
2014 1 výstup
2013 1 výstup
2012 18 výstupů
2011 1 výstup
2010 3 výstupy
2009 51 výstupů
2008 52 výstupů
2007 141 výstupů
2006 223 výstupů
2005 1 výstup

Mám nejkrásnější a nejúžasnější nový lezečky! Ocun Ozone Lady, cena 2061 Kč, vel. EUR 40 (UK 6,5), což je vtipný, protože jsem tam přišla v sandálech 37. Jsem zvědavá, jaké budou, snad mě nezklamou, moje staré Saltic Spirit mě už hodně omezovaly (špičky mají děravé úplně skrz, ale víc asi sbroušenými hranami), nechám si je podrazit jako zálohu.
(Update po prvním lezení: Uáááá!!! Stane se ze mě čínská šlechtična s nožkami menšími a ještě menšími, až budou nejmenší na celém světě...)

O tom, jak Monika leze zády ke stěně, o běhání se zajíci, bažanty, srnkami, ježky, sršni a kolegyněmi, o cestování na novém kole, o koupání na pískovně, o pokusu pořídit si hrazdu, někam ji umístit a cvičit na ní - a mnoho dalšího. Léto v plném proudu.

pátek 5. 8. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Návrat po skoro dvouměsíční pauze zpátky na stěnu. Kam se poděly naše svaly? Ten rozdíl byl ohromný, ach jo. Rozlézala jsem se na 5-, pokračovala na 5+, pak jsem jednu 6 vzdala hned v první třetině a dolezla to po jiné 6 ve stejné linii a pak už jsem byla úplně hin, další 5+ jsem nedolezla. Síla z prstů mi nezmizela, z nohou taky ne, ale paže? Uá! Snad se do toho zase brzy dostaneme.

sobota 6. 8. 2016: běh (14,34 km)
26 °C, sluníčko, vedro, později zataženo před deštěm

Po měsíci bez běhu jsem svěřila svoji lásku k běhu ozdravné síle modřanských lesů, protože jsem už zase měla strach. Mám totiž zase málo železa, ale protože jdu na testy až na konci měsíce, nechci ho jíst, a tak jsem si vůbec nebyla jistá, jak mi to půjde. A nakonec z toho byla procházka, protože bylo moc vedro a já měla chuť vychutnávat atmosféru jižních lesů a jíst ostružiny a maliny a podívat se, jestli je v makovicích opravdu mák a jestli je stejně dobrý jako ten sámoškový, a posedět si chvíli na louce s tyčinkou a zpytovat svědomí. Nechtělo se mi běžet. Až když jsem se rozhodla vrátit se, jsem se opravdu rozběhla, a protože je to zpátky víc z kopce, najednou mě to bavilo. Nohy mě po doběhu pěkně bolely. Vzdálenost 14,34 km, čas 1 hod 59 min, tempo 8:19 min/km, nastoupáno 390 metrů, New Balance WT490SG2.

neděle 7. 8. 2016: běh (5, 70 km)
28 °C, slunko, předvečerní vedro

Tyjo, ono bylo takové vedro! Ale chtělo se mi makat, a tak jsem makala a vzhledem k mé aktuální formě novorozeného slůněte je to znát i na tempu, jsem na sebe docela hrdá.

Opravdu jsem dřela a celé to bylo hodně silové, taky jsem nezvládla doběhnout až domů (závěrečné stoupání na sluníčku by mě nejspíš zabilo), doma jsem to ještě zakončila klikováním a docela se těším na příští běhání, věřím, že se do toho zase brzo dostanu. Vzdálenost 5,70 km, čas 32 min 2 sec, tempo 5:37 min/km, nastoupáno 61 metrů, New Balance WT490SG2.

pondělí 8. 8. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Dneska bylo děsné vedro, ale šlo nám to. Rozlézala jsem se na 5+, která byla absurdně jednoduchá, a pak jsem si vyzkoušela 7 o linii vedle. Nedolezla jsem dvě horní expresky, jinak jsem dost válela, byla těžká a technická a na sílu ve stisku a lezla jsem ji moc pěkně. Vytáhla jsem pak Monice její vysněnou 6 a pak si vylezla svoji už dříve vylezenou 7- (pořád je krásná) a pak jsme se přesunuly do rohu na obrácené schody, kde jsem dolezla 6-, kterou Monča nevylezla a která se mi moc líbila, a pak ještě jednu 6 pro Moniku, aby si ji vylezla na druhém, a skončila jsem pokusem o další 6, který jsem v půlce pro naprostou zesláblost vzdala. Jé jé, to bylo dobrý! Nejvtipnějším momentem bylo, když Monča zkoušela tu 6- na schodech, a protože je v koutě a ona chtěla odpočívat a nějak divně si tam nalezla, ocitla se chvíli zády ke stěně. A tak neleze jen tak někdo! :-D Potkala jsem tam Ondru Musila, který pak jel autem směrem na Čerňák, takže jsem i doma byla úchvatně brzo. Jo jo, dneska super.

V úterý jsem chtěla běhat intervaly, ale jak jsem přišla domů, padla jsem a spala. Odpočinek je důležitý, žejo.

Ve středu jsme šly s kolegyněma do hospody, takže taky nic. Předcházela tomu veselá cesta k doktorce pro recept, to je příběh, o který nechci svět ochudit: Před třemi měsíci jsem jela před prací k doktorce pro recept, a protože v přilehlé lékárně měli jenom jednu krabičku prášků místo dvou, dostala jsem k ní výpis z receptu, abych si jinde mohla dovyzvednout tu druhou. Měla jsem ovšem ten den mít k obědu polévku, kterou jsem si jako vždycky táhla do práce v zavařovačce, a ta se mi nešťastně vylila do kabelky a zničila, co mohla, a tak jsem ještě strávila dlouhou chvíli v umývárkách polikliniky čištěním věcí a mj. jsem tam vyhodila změť neužitečných zničených účtenek. Mezi kterými byl samozřejmě ten výpis, žejo. Po třech měsících mi došla ta jedna krabička prášků, a tak jsem v úterý před prací vyrazila znovu k doktorce pro další recept, a byla trochu zaražená, že je ordinace kvůli dovolené zamčená. Vyrazila jsem tam tudíž další den, předposlední možný, a otevřela mi zcela nepovědomá sestřička, která dělala záskok za nemocnou kolegyni - bylo jí odhadem sto patnáct let. Když jsem jí oznámila svou potřebu receptu, zatvářila se nešťastně, že to jako s počítači moc neumí. Dalších dvacet minut klikala na náhodné klávesy, až se náhle recept opravdu začal tisknout. Byla jsem na vážkách, jestli jí můžu věřit, že je správný a se všemi náležitostmi, ale ona trpěla evidentně stejnými pochybami jako já, takže ho donesla zkontrolovat doktorce. Udělalo mi radost, že v lékárně prášky opravdu měli. Nutno dodat, že další den mi v batohu praskl krém na ruce...

čtvrtek 11. 8. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Ohoho, to byla ale tragikomická fraška! Monika se rozlézala na své neoblíbené bílé 4+ na plastické stěně a dolů slanila úplně vyřízená s nateklými bandaskami. Abych ocenila její odvážný přístup k rozlézání, vydala jsem se na veleneoblíbenou oranžovou 5+ hned vedle, která si myslím, že by měla být hodnocená aspoň o stupeň výš. Několikrát jsem v tom seděla a dolů jsem slanila úplně vyřízená a s bandaskami nateklými jak blázen. Zkusila jsem si pak ve vedlejší místnosti ještě jednu 6, která mi taky nešla, a pak už jsem se držela jednoduchých cest, které mi taky nešly a celé to fakt byla tragédie. Monča ale vytáhla až skoro nahoru tu žlutou 6 u obrácených schodů. Dneska bez piva. Za co taky.

pátek 12. 8. 2016: běh - intervaly (7x20 sec)
podvečer, mrholení, 25 °C

Potřebovala jsem rychlý trénink mezi prací a grilovačkou na hvězdárně, tak jsem zvolila intervaly, které se v úterý neuskutečnily. Původně to neměl být přímo Tabata, ale nějak se to v něj zvrhlo. Nešlo mi to, bez železa jsou tyhle tréninky dost na hraně a nejsem si jistá, jestli je to k něčemu dobré. Po třetím intervalu jsem nemohla dýchat a po pátém jsem nad lesem spatřila duhu, a teprve při druhém pohledu jsem zjistila, že to jsou barevné kruhy před očima. Domů jsem nedokázala ani vyklusat. Hrozná zabijárna tohle. Boty z Tchiba.

Večer jsem místo proteiňáku doplnila bílkoviny grilovaným masem, oho! A cukry chlebem (taky oho, neměla jsem ho mimo Norsko už skoro čtvrt roku) a vlákninu grilovanou cuketkou, pivo jako bonus. Zuzka s Ondrou vystřelili svatební ohňostroj. A bylo to prima, mrholilo jenom málo a byla tam spousta známých lidí, které už moc nevídám, a líbilo se mi to. A domů mě Alfík odvezl na motorce a já zbožňuju, když mě někdo vozí na motorce. Vydařený večer.

V sobotu jsem si konečně došla koupit hrazdu, a teprve potom jsem zjistila, že všechna futra doma jsou uprostřed vystouplá, takže tam nejde umístit. Výjimku tvoří pouze futra u koupelny a záchoda, a ta jsou zase moc úzká. Vestavěná skříň u vchodu do ložnice není nosná. Hrazda nakonec skončila ve futrech bytových dveřích, tedy venku z bytu, tak jsem moc zvědavá, jak dlouho bude trvat, než ji někdo ukradne.

sobota 13. 8. 2016: komín (LT 35/5)
#0005 se Sargo

Chtěla jsem na návštěvu k Sargo, ale upgradly jsme to na společnou návštěvu komína. Musím si přece splnit každoroční min 1 výstup - a už je srpen :) Je s podivem, že jsme na tomhle komíně ještě ani jedna nebyly, protože je to takový jednoduchý začátečnický kousek s hezkým výhledem na Prahu (z dálky), a protože bylo pěkně, dobu jsme seděly nahoře, nechaly se houpat větrem a tiše si povídaly. U metra pak byla výstavka králíků. Bylo to podezřelé, protože se vůbec nehýbali, ani jeden z těch šesti, a až když jsem si nejbližšího chtěla pohladit, tak neochotně poodběhl kousek dál.

neděle 14. 8. 2016: běh (4,23 km)
21 °C, šero až tma, sucho

Jsem unavená a nevím z čeho. Bolí mě svaly a nevím z čeho. Nemám železo a mít ho nebudu, dokud nepůjdu na odběry (na konci měsíce). Začíná mi můj fyzický stav dost vadit. Celou neděli jsem proležela v posteli a až večer se přinutila si uvařit oběd na další den do práce a jít se proběhnout. A běžela jsem slušně, protože se mi chtělo, ale tělo bylo neadekvátně vyřízené. (Tempo je horší o úsek kolem rybníka v pískovně, kde byla tma a nešlo běžet.) Je fajn, že jsem se provětrala, ale nevím, co si o tom celém mám myslet. Jo a furt se ještě dusím - po Norsku, nebo ještě Malofatranské, nebo ještě Krakonošce. Nelíbí se mi to. Ale viděla jsem zajíce a srně (mladičkou srnku - na travnatém pásu vedle Ocelkovy) a ježka. Vzdálenost 4,23 km, čas 24 min 44 sec, tempo 5:51 min/km, nastoupáno 56 metrů, Adidas Duramo 6W.

Chytají takhle družice i ostatní? A taky tam občas zapomenou
mobil na zbytek dne, když si to běhání rozmyslí?

pondělí 15. 8. 2016: běh (10,26 km)
24 °C, vedro, před západem slunce

Že se proklušu jakkoliv pomalu, železo neželezo, bábovka nebábovka. A bolelo to a nebylo to příjemné, nohy byly ztuhlé a takový ten pocit na prsou, který udává, jak rychle můžu běžet, abych to vydržela déle než pár metrů, jsem měla už od vyběhnutí. Bylo zpočátku i vedro, než se schovalo slunce za mraky, ale stejně jsem běžela, měla jsem cíl uběhnout deset kilometrů, a pak už to i šlo, snad i díky stínu a větru, ale ne, tohle prostě není zdravé běhání. A pak mě vyplašil bažant, který mi skočil do cesty, a o chviličku později mnohem víc sršeň, který letěl proti mně, tak jsem se sehnula a nějaký vzduchový vír mi ho hodil do vlasů, kde se zamotal a odkud jsem ho vyklepávala, povedlo se mi ho shodit na zem, byl veliký, bojim, uf. Vzdálenost 10,26 km, čas 1 hod 1 min, tempo 5:59 min/km, nastoupáno 143 metrů, Adidas Duramo 6W.

Potvrdilo se mi, že nejlepší motivaci k běhání mám, když ho potřebuji vmáčknout do nedlouhého časového úseku, protože v osm přijel Pepa. Taky k vám lidi jezdí proto, že vám potřebují vrátit meč a ukulele? :)

úterý 16. 8. 2016: stěna
Gutovka s Monikou

Zašly jsme to vyzkoušet venku, protože expresky u pasu moc hezky chrastí a vypadají skoro stejně dobře jako plandací culík. Rozlézací 5 byla vcelku triviální, pak jsem si vylezla 6- přes děravé okno, které mě tu prostě baví,  pak jsem nabyla dojmu, že to tu mají fakt lehké, a tak jsem nastoupila do top rope 6+, kterou jsem vzdala u první presky, nechala se spustit dolů a pokorně vylezla 5+ ve stejné linii (taky TR), která byla hrozně těžká a krásná a přemýšlecí a no hand, což je na mírně položené stěně v pořádku. Přesunuly jsme se pak z druhé strany stěny (tam vedou mnohem těžší - převislé - cesty), já si zabojovala v 6 a pak si vybojovala 6- s mnohým sezením. Uf uf, těžké to je - a hodnocení cest mají na Gutovce dost nevyrovnaná. Nakonec 5 přes tunel a pozvání od Monči na Birella na cestu.
 

středa 17. 8. 2016: běh s Terkou, Markét a Lídou (7,42 km)
24 °C, před západem slunce, rozumné teplo a sucho

Jak to bývá v inzerátech na Jobsech? "Rádi spolu trávíme čas i mimo pracovní dobu?" Jo, holky přijely ke mně (Terka už dala výpověď, ale s Lídou a Markét jsme jely z práce), šly jsme si zaběhat, já pak uvařila laksu a jako dezert byly muffiny se zakysankou s ovocem a zmrzlinové sorbety a Birrely řidičům / víno pro mě a Terku. Jé jé, to bylo krásný odpoledne a večer! Běh byl pomalý, přece jen jsme byli skupina, ale moc pěkný. Já jsem moc ráda, protože mi ty rychlejší očividně nedělají dobře. Tohle musím zorganizovat častěji. Vzdálenost 7,42 km, čas 54 min 14 sec, tempo 7:19 min/km, nastoupáno 125 metrů, New Balance WT490SG2.

pátek až neděle 19. - 21. 8. 2016: na kole na Dovolenou s dalekohledem (80 km)
teplo, sucho

Povídání a obrázky ZDE. Bylo to fajn, fyzicky ne až tak náročné (ale zase ani nenáročné, jak by se podle naježděných kilometrů mohlo zdát - je to tam hodně kopcovaté), ale celé moc příjemné.

V pondělí se ke mně na dvě noci nastěhoval Ebřík, který přijel do Česka na MAE. V úterý u mě po práci byla ještě chvíli čerstvě zasnoubená Markéta, tak jí aspoň Ebřík pověděl, jak má taková svatba vypadat. Protože on to ví.

úterý 23. 8. 2016: běh (3,18 km)
24 °C, ale neskutečný vlhko, po západu slunce

Zoufalství převlečené za sport. Chtěla jsem běžet déle, ale bylo strašný, strašný vlhko, a tudíž vedro, a vůbec se to nedalo. Tyjo. Fakt ne. Tak jsem si doma aspoň ještě chvíli zakřepčila na hrazdě, to šlo, protože je v domě chladněji a hlavně mnohem sušší vzduch. Vzdálenost 3,18 km, čas 19,31 km, tempo 6:08 min/km, nastoupáno 65 metrů, New Balance WT490SG2.

středa 24. 8. 2016: stěna: Dřepni to!
Gutovka s Monikou

Dneska to tam bylo lepší než minule, trefila jsem samé pěkné cesty. Rozlézaly jsme se zase na té jednodušší straně stěny (navíc ve stínu, bylo ke třiceti stupňům), jednu 6- jsem zapytlila, ale všechny ty 5-, 5 a 5+ byly prima. Minimum chytů, struktura a spára, ukloněnost, balanc, síla v prstech. Pak jsme se přesunuly naproti, kde jsou taky nějaké jednodušší cesty, a vylezla jsem si úchvatnou zelenou 5, která nebyla triviální a byla nádherná, a 5+ s červenými pásky a se samými madly, která byla nahoře převislá jak blázen a vymýšlecí. Moniku pak rozbolel loket, tak už nelezla, tak jsem pak zapytlila ještě jednu 5- a šly jsme si pro pivo a sedly si pod stěnu a koukaly na hezké lezce bez triček na všech těch osmičkách, kterým to lezlo moc pěkně. V příštím životě ze mě bude superhorolezkyně.

Co jsem si z dnešního lezení odnesla - frázi "Dřepni to!" Jmenovala se tak cesta 4+, kterou Monča lezla, a moc mě bavilo jí radit, jak dál, když se zasekla. Ty rady byly dost monotónní - dřepni to! - ale Monča mě s nimi posílala do háje velmi kreativně. Jóó, dřepy na jedné noze...

Ve čtvrtek jsem byla na exkurzi v mražených skladech HOPI. Venku +30 °C, vevnitř -18 °C, bylo to dost zajímavé. Skladníci z mražáků mají každé 2 hodiny přestávku na 15 minut, protože se tam nedá vydržet, a všichni jsou hrozně zakuklení, i nám půjčili obří teplé bundy a gumové špičky na boty (kvůli bezpečnosti) a bylo to super. Byla jsem se tam podívat jenom se svou nákupčí, protože sice s mraženým pracuju od začátku, ale o HOPI jsem nic moc nevěděla (třeba že je to rodinná firma, nebo že koupili Hollandii, nebo že jsou i na Slovensku, Maďarsku a v Rumunusku...) a bylo to vážně zajímavé.

sobota 27. 8. 2016: kolo (27,67 km)
35 °C, slunce, vedro

Maruška nás pozvala v sobotu na grilování, a protože bydlí v Neratovicích a protože mi nabídla i přespání, vypravila jsem se tam na kole. Nemám jak uchytit na řídítka telefon s mapou, takže jsem si mapu naplánovanou internetem memorovala vždycky na tři křižovatky, pak se zastavila a namemorovala se ji dál, ale fungovalo to a neobtěžovalo mě to. Kolo jezdí úchvatně! Bylo vedro, ale nevadilo mi to, protože to po silnicích pěkně svištělo a vítr ochlazoval. V Kojeticích je zatopený lom a u něj spousta koupajících se lidí, tip na příští léto. K Marušce jsem přijela na minutu přesně. Vzdálenost 27,67 km, čas 1 hod 51 min, rychlost 14,92 km/h, nastoupáno 272 metrů, Dema imperia (+ sandály).

neděle 28. 8. 2016: kolo (35,41 km)
36 °C, slunce, vedro k padnutí

Ráno jsme dojeli ještě 6 km na pískovnu na koupání - dvouleťák se vezl na sedačce u táty, ale čtyřleťák to na svém kole ujel úplně s přehledem, a pak to samé domů. Týjo, docela jsem zírala, protože jsme nejeli pomalu. Taky měl hrozně hezké hysterické záchvaty, že se třeba bál přejet drncací prohlubeň, ale odmítl ji nepřejet, takže se odrazil a přejel ji a křičel u toho strachy, ale prostě to nevzdal, ten kluk má úchvatnou náturu. Pískovna už maličko začínala kvést, takže to bylo asi poslední letošní koupání. Pak jsem vyrazila domů trochu oklikou, že prozkoumám nové kraje (a už se mi moc nechtělo na silnice), ale bylo vedro k padnutí, že to byla spíš tortura než co jiného, a hrozně jsem se těšila domů do sprchy. Byla zrada, když jsem za Brandýsem najela na turistické značky a na pěšinky tak úzké a krkolomné, že jsem po nich musela kolo kus vést. Doma jsem vyčerpáním hned odpadla. Jo a vepředu mi přestalo kolo přehazovat na nejlehčí převod, ach jo, já mám na ta kola nějaký špatný vliv. Vzdálenost 35,41 km, čas 2 hod 56 min, rychlost 12,02 km/h, nastoupáno 535 metrů, Dema Imperia (+ sandály)

V pondělí ráno jsem sundala hrazdu. Myslela jsem si, že bytová futra budou dostatečně fortelná, ale dveře při zavírání vydávaly dost divný zvuk, tak jsem se podívala zblízka... ok, jedna nula pro hrazdu. Ehm. Takže mám hrazdu a žádné místo, kam bych ji mohla umístit. Ach jo. Takže zase jenom klikování...

úterý 30. 8. 2016: stěna
Gutovka s Monikou

Křest lezeček. Eh heh. Španělský boty to jsou a nic jinýho! Pravá mi demoluje palec, že jsem se na špičku vůbec nedokázala postavit, a celou cestu jsem lezla napůl v agónii a napůl zbrkle kvůli rychlosti. Auuu! Tyjo, snad se roztáhnou...? Ach jo. Levá přitom zas tolik nebolí. Takže bílou 5 s úchvatným názvem Jednorožec jsem vylezla v nich a zbytek času jsem lezla v lezkách Moniky, která má nohu o tři čísla větší než já. Šlo to. Šla jsem pak na modrou 5+ kousek vedle, která byla hrozně triviální, ačkoliv Monika na druhém tvrdila, že ne, a pak jsem si vylezla oranžové 5+ a 6- v sousedních liniích, které se tak volně prolínaly, a obě byly moc pěkné. První balanční, druhá přemýšlecí, protože měla málo chytů a hodně pracovala se strukturou (krásný název Moudrost předků, hehe). Lezly jsme pomalu, takže po celkových devíti cestách už byla tma, tak jsme to zabalily. Nevím, jestli to bylo těmi strašlivými lezkami, ale ten pětkový Jednorožec mi přišel nejtěžší.

Jo a bylo to lezení plné vtipu. Třeba hned při příchodu jsem vystartovala k Jednorožci a oslovila u něj jistící lezkyni, jestli tam ještě polezou. Že prý jo. Poodešla jsem dál. A pak mi přišlo, že jsem něco přehlídla, že něco nesedí... jo, zeptala jsem se Lenky Váchové, která jistila Hanku, a vůbec jsem si to neuvědomila. Na stovkách se potkáváme docela často.

A tentokrát neprošly bez pozornosti okolí ani naše konverzace s Móňou. Zrovna visela na modré 6- a nevěděla, jak dál, tak jsem se jí snažila dát dobrou radu, když se do toho vložil náhodný lezec:
M: "Jak??"
E: "Vzlínej!"
M: "Já nevím, co to je, já na básničky moc nejsem."
NL: "To nejsou básničky, to je fyzika! Kapilární vzlínání!"

Toto je fotka, ze které mělo být patrné, že nové lezečky byly
pokřteny na Jednorožci (5)... ehm. Skoro to jde přečíst, ne? :-D

Ve středu ráno jsem byla u doktorky na preventivní prohlídce. Příští čtvrtek půjdu na odběry, tak schválně, co všechno mi v krvi najdou. Akorát mě mrzí, že se bez svého železa musím obejít až do té doby, Ponitranská stovka bude necelé dva týdny poté...

středa 31. 8. 2016: běh s Monikou a Lídou (8,5 km)
25 °C, slunko a teplo, sucho

S Monikou a Lídou jsme si ke mně jely po práci zaběhat. Když Lída zaparkovala, všechny jsme si naráz povzdechly 'já bych spala', což tak zhruba vyjadřovalo naše duševní i fyzické rozpoložení. Ale šly jsme! Běžely jsme hezky pomaličku, ono bylo na slunku dost vedro, ale tímhle tempem bych dokázala běžet až na kraj světa, ačkoliv bych tomu zpočátku nevěřila. Moc mě to bavilo a docela pozitivně naladilo před víkendovým závodem. Bude to propadák, ale hodlám si ho užít! Vzdálenost 8,5 km, čas 59 min 14 sec, tempo 6:58 min/km, nastoupáno 172 metrů, New Balance WT490SG2.

Po běhání přijela ještě Danča, uvařily jsme laksu, vypily láhev vína, snědly úchvatnou zdravou buchtu (jako vážně, Danča a cokoliv, co upeče, stojí za to!) a byl to moc příjemný večer. Navíc se vrátil Ebřík z MAE a před odjezdem zpátky do Polska u mě bude do pátku, takže mám doma úchvatně živo. Líbí se mi to.

No a za tři dny mě čeká dvanáctikilometrový závod. To bude legrace! :-D