Tréninkový deník: září 2016

Sportování počtyřiatřicáté.

Úchvatně nabitý měsíc!

Absolvovala jsem jeden čistě běžecký závod (Běhej Lesy - Jizerské hory), nechala se očarovat Ponitranskou stovkou a nedokončila jsem Stovku z Dubče do Dubče. Z toho popudu jsem vyhodila rovnou dva páry starých běžeckých bot - Inov-8 Trailroc 246 (kvůli kterým jsem odtrpěla Den cesty) a Adidas Duramo 6W (kvůli kterým jsem zabalila Dubeč). V botníku mi teď chybí silničky. Nějak nemám dost odhodlání jít nějaké kupovat... já nákupy bot prostě neumím. Stejné už nechci (dělaly se mi z nich puchýře na vnitřních stranách chodidel), ale chci něco levného. Hm.

Každý týden jsme byly s Monikou lézt a nebylo to špatné. Monika byla už jen kousek od vylezení své šestky, já se spíš udržuju na šestkách a šest pluskách. V práci posiluju na hrazdě, kterou jsem si dala k Monče do kanceláře. Velké trauma mám z lezeček, o tom tady snad ani nebudu začínat.

Začala mi krav maga a z prvního tréninku jsem nadšená, snad mi ta euforie vydrží. Myslím, že jo. V tréninkové skupině jsme jen dvě holky, což je super, a celkově je nás nejmenší možný počet, aby se kurz ještě konal, a to je snad ještě lepší. Trénuje nás Honza Kobliha a jeho styl mi sedí - všechny techniky hodně vysvětluje, což je super, protože neumím pohyby odkoukat, a hodně nás opravuje.

Tenhle semestr budu mít hodně nabitý: v pondělí stěnu, v úterý španělštinu a krava maga, ve čtvrtek krav maga a o víkendech se ještě chystám na pár stovek. Z toho důvodu už neabsolvuju žádnou stomílovku (Loučení pro EKUT bych už znovu absolvovat ani nechtěla, ale BLK mě lákalo docela dost), protože vyčerpaná jsem nemocná, a to teď nemůžu být - můj účet po zaplacení španělštiny a krav maga zeje prázdnotou.

Běhání z toho důvodu asi omezím jenom na víkendy. Nevadí, stejně už bude tma. Víc se budu soustředit na pravidelné spaní, protože mi krav maga končí hodně pozdě a dost s tím poslední dobou válčím. Jak to jako dělají ostatní, že třeba usnou dřív než za hodinu?

Dneska (30.9.) jsme měli v práci německé vedení. Nejvyšší z Nejvyšších vždycky při příchodu i při odchodu obejde všechny kanceláře a každému podá ruku a česky pozdraví. Jo, u mě to ale rozšířil - při příchodu se kromě českého pozdravu německy zeptal, jak jsem dopadla na minulé (Ponitranské) stovce, a při odchodu se ptal na další plány. Poslouchá to dost fascinovaně. Jsem zase o krůček blíž tomu, že se na německé centrále zjistí, že vlastně neumím německy, sakra :-D

sobota 3. 9. 2016: Běhej Lesy - Jizerská 50 (12 km)
25 °C, zpočátku pod mrakem, později slunce a vedro, zpevněné suché cesty

Povídání ZDE. Závod, který mě přiměl přemýšlet o tom, jestli jsem, nebo nejsem běžec. Protože asi nejsem. Třikrát jsem přešla do chůze, protože jsem nezvládla vyběhnout kopec - to je prostě ostuda. Ačkoliv železo, železo a zase železo, mě při běhu tak bolelo na hrudi! To není srdce ani plíce, ale něco mezi, vůbec netuším, jenom vím, že to je železo a že se mi to nelíbí a že to není dobré. Jsem troska a ne běžec. čas šest minut na kilometr? Při závodě? Fakt ostuda. Přemýšlela jsem, co mi vlastně daly stovky, a zjistila jsem, že jenom psychickou odolnost a rezistenci vůči puchýřům. Aspoň že z toho jsou zážitky. Až budu mít železo, začnu běhat asfalt a intervaly a zlepším se, ale fakt. Nejsem se sebou vůbec spokojená. Vzdálenost 11,51 km, čas 1 hod 8 min 38 sec, tempo 5:58 min/km, nastoupáno 305 metrů, Salming Trail T2 Shoe.

neděle 4. 9. 2016: výlet k Vodní nádrži Josefův důl (13,64 km)

Výlet den po závodě. Krátký, já vím, ale bolely mě z něj nohy, takže si ho budu počítat :) Trasa ZDE. Šli jsme pomaličku, Monika s Maritnem si byli ráno ještě zaběhat, takže byli ještě unavenější než všichni ostatní, a šli jsme za jídlem, které bylo pořád ještě dva kilometry daleko a měli jen klobásy, ale byl to hezký výlet.

pondělí 5. 9. 2016: Jillian Michaels - 30 day shred, level 1

Protože venku pršelo a já se znám, já bych nastydla a byla nemocná, takže jsem zůstala doma a zaskákala si po velmi dlouhé době před notebookem. Bylo to až podezřele málo náročné, nezdálo se mi to dříve těžké? Nebo si to pletu s Insanity? Stejně mě to potěšilo, především kardio jsem dávala úplně s přehledem, to jsem vůbec nečekala. Při síle jsem odpadla u kliků (poctivě jich zvládnu tak deset), bavilo mě ABS, protože to potřebuju. Jedinou pauzu jsem měla, když jsem odešla hledat něco, co by mohlo sloužit jako činky. Ještě si tak říkám, jestli mi to nešlo tak snadno, protože jsem cvičila jen podle obrazu a místo zvuku jsem měla puštěný soundtrack svého milovaného Krysaře. Každopádně super, dobrá alternativa na deštivé a tmavé dny.

Tělocvična. činky byly orosené a příjemně chladily.

úterý 6. 9. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Po dlouhé době Smíchoff. Monika si zkusila vybojovat nejprve žlutou 6 a potom skoro úspěšně fialovou 6 (že stoupla na cizí stup, jsem přehlédla, ale to držení za presku a vrcholový řetěz přehlédnout nešlo, promiň, Mončo). Já začala cestou bez vyplněné karty, nejspíš to byla 5 nebo 5+, a pokračovala nějakými šestkami. Hodně jsem si zabojovala na jedné zelené, která byla hoodně těžká (bodře to komentoval i chlapík opodál, když jsem do ní nastupovala - že je prý moc pěkná, a jestli ji lezeme poprvé, a že je dost padací), a tam jsem se úplně vysílila. Vylezla jsem si ještě 6 v převisu u průchodu do vedlejší místnosti, ta byla silová a nahoře na prsty. Bylo to prima. První cestu jsem si odlezla v nenáviděných nových Ocúnech, zbytek ve starých Salticách.

sobota 10. 9. 2016: kolo a běh
30 °C, slunce, ráno se svým chladem

Přes víkend měla panovat tropická vedra, ale v sobotu jsem se vzbudila dost brzy, takže jsem vyrazila ven ještě před osmou. Protože jsem potřebovala dojet umýt kolo do Rokytky, vzala jsem to nejprve ke Klánovickému háji, abych si šla zaběhat ve stínu stromů. No. Flákla jsem tam s sebou na štěrk, když jsem - za poslední měsíc už podruhé - zapomněla vyndat nohy z klipsny. Byla jsem z toho trochu otřesená a při běhu mi pak stékala krev z kolene do boty. Ale divné běhání na to svádět nebudu, to spíš kombinace kolo+běh a obecná nekondice z toho udělala frašku. Aspoň jsem při čekání, až mi uschne kolo, viděla nad Rokytkou přeletět ledňáčka. Vzdálenost na kole cca 11 km (neměřila jsem), běh: vzdálenost 3,89 km, čas 24 min 6 sec, tempo 6:12 min/km, nastoupáno 69 metrů, New Balance WT490SG2.

Sobotní večer byl také zasvěcen sportu - byla jsem fandit Martinovi Dunglovi na Birell Běh na 10 km ze série RunCzech. O pár desítek sekund přetáhl 40 minut, Honza Dušánek o pár sekund 40 minut zvládnul. To jsou neuvěřitelná tempa! Poprvé jsem někde byla fandit a překvapilo mě, jak obtížné je najít v davu svého běžce, ale startovalo se večer a už se stmívalo, takže to asi bylo hodně i tím? Keňani běželi neuvěřitelně, to není možné udržet takoé tempo tak dlouho! A pět běžců se vešlo pod 28 minut, neskutečný. Jak pak probíhali další a další, přišlo mi, že už je to vyklusávací chvost, který bych sama s přehledem dala, a pak tam proběhli vodiči na 50 minut. Tak asi ne. Super zážitek.

neděle 11. 9. 2016: kolo (15 km)
30 °C, slunce

Do Modřan. Původní plán byl vyměnit si s mámou šlapky, protože na její aktuální nejdou přidělat klipsny z jejího starého - mého aktuálního - kola, které nechci, ale ze čtyř šlapek se povedlo povolit jenom jednu, takže šlapky zůstaly a sundala jsem jenom klipsny. Aspoň jsem si prohodila držák na láhev za lepší z kola, které táta bude vyhazovat, a táta mi seřídil přesmykač, takže s trochou snahy už vepředu můžu přehodit na nejlehčí převod. A zase zpátky nejkratší možnou cestou, protože bylo dost nesnesitelné vedro.
Vzdálenost 7,49 km, čas 24 min 8 sec, rychlost 18,61 km/h, nastoupáno 109 metrů, Dema Imperia.
Vzdálenost 7,74 km, čas 21 min 39 sec, rychlost 24,46km/h, nastoupáno 72 metrů, Dema Imperia.

pondělí 12. 9. 2016: běh s Bětkou (7,32 km)
34 °C, vedro, slunce, rozpálený podvečer

Bětka přijela na běh + večeři + noc, což je hrozně dobrá kombinace. Vyběhly jsme, přestože bylo venku asi tisíc stupňů, a sice jsme běžely kvůli mně pomaličku, ale příjemně jsem překvapila sama sebe, že jsem to vůbec zvládla. čtyři dny beru volně prodejné železo a rozdíl je markantní. Neskutečný. Po doběhu jsme povečeřely pečenou podzimní zeleninu (dýně, batáty, cibule) a steak a dip a spoustu zeleniny, pak otevřely víno a pak prokecaly večer a vypálily strašně moc svíček. Mám ráda návštěvy, kdo chcete přijít na návštěvu? :) Vzdálenost 7,32 km, čas 45 min 50 sec, tempo 6:16 min/km, nastoupáno 112 metrů, New Balance WT490SG2.

úterý 13. 9. 2016: stěna
Gutovka s Monikou

Lezení na Gutovce. Začínaly jsme na těžší straně stěny, protože na té obvyklé bylo narváno, a docela to šlo. Hlavně z vymyšlení vršku modré 5+/6- mám radost. Celkově mi to dneska docela šlo, ale už jsem Gutovky přesycená, těším se zase na Smíchov. Bylo ale 30 °C, ve smíchoffské hale bychom padly vedrem.
Měla bych být kamarádka a nechat si následující body pro sebe, ale nemůžu, na to jsou moc komické, hehe. Charlie Chaplin hadr. Dnešní zářezy:
1) Dolezu po tunelu k první presce, která je vysoko a daleko, a slyším, jak Monča něco volá. Nerozumím, tak si popolezu, abych se držela lépe, a kouknu dolů. Monika akorát odcvakává kýbl od pasu. "Já tě měla cvaklou obráceně! Vždyť jsem volala, ať chvíli počkáš!"
2) Visím na laně v těžkém místě a snažím se vymyslet krok, který by mě dostal nad převis, a najednou se zhoupnu o metr níž. Kouknu pod sebe a Monika se válí po zemi, lano naštěstí pořád drží. Uklouzl jí štěrk pod nohama.
3) Monča hrdě dolezla k hornímu chytu, cvakla se, zamkla se, začala jsem ji spouštět. Zastavila jsem lano u horní presky, Monika dál kouká před sebe, pak na mě, pak kolem sebe... "Jo aha!" vykřikuje najednou a konečně vycvakává první z presek. "Já si říkala, proč tak blbě koukáš!"
4) Pak vytáhla lano v linii, kde je i zajímavá 6, kterou si vzápětí zkouším na druhém. Pak tam ona zkouší na druhém 5+ a já po ní totéž. Po čtvrté cestě zjišťuju, že nahoře není zašroubovaná karabina - presky jsou samozřejmě už dávno vycvakané. Eh.
5) Monča cvaká další cestu. Teda cvaká... doleze k nýtu, hmátne k pasu, odepne karabinu s kýblem... a pak to zopakuje o nýt dál. Ale nakonec oboukrát cvakla přece jen raději presku :)

středa 14. 9. 2016: Krav Maga
kravmaga.cz, Prezentační týden zdarma - přednáška, ukázka, trénink

Bojím se cizích kolektivů. Nerada chodím sama do cizího prostředí. Nemám ráda, když na mě někdo sahá. Neumím odkoukávat cizí pohyby. Nemám ráda, když na mě někdo kouká a opravuje mě. Joo, přihlásím se na krav maga! Když přežiju úvodní prezentační hodinu, která splňuje většinu bodů ze seznamu "jak vystresovat Elišku", přežiju už cokoliv na světě!
Bylo to super. Nejprve povídání o historii IKMF a vlastně celé krav maga, pak si vzal hlavní prezentér k ruce kluky, kteří předváděli, jak to (časem) bude vypadat. To mě trochu vyděsilo, jakože jak vážně se u toho tváří, protože jakkoliv se chci naučit efektivní sebeobranu, nejsem ochotná dělat opičky typu 'soustředěný výraz a ještě si u toho zařvu', ale to asi přijde samo, no a ukázková hodina.
Zaujalo mě, jak různorodě to celé působilo. Skupinový trénink reakce na nebezpečí (zařvěte a utečte ke dveřím) a obranného postoje (přitom se ale nesmíte smát... ty se culíš! - no ano, samozřejmě já;; tyjo, tak tebe jen tak někdo netrumfne - ukázal na holku, se kterou jsem o chvíli dřív cvičila, i pod upřeným pohledem všech kolem měla výraz chladnokrevného asasina), po dvojicích nácvik obrany při hrozbě nožem na krku nebo škrcení zezadu, z celkového sevření... bylo toho spoustu, všechno zakončené útěkem, první reakce křičení (tam mám fakt veliké mezery). Dvě hodiny! Tělocvična je v milióntém patře pod střechou s okny povětšinou zabedněnými polystyrenem (stejně musí být ten řev v ulicích slyšet), bylo vedro, venku 30 °C, vevnitř taky tak, ale jo, tohle se mi asi líbí. To chci umět.
Na pravidelné lekce jsem se přihlásila hned večer.

sobota až neděle 17. - 18. 9. 2016: Ponitranská stovka (105 km)
přívalové deště, mlha, cca 20 °C

Povídání ZDE. Semlely mě kopce a trochu únava, ale líbilo se mi to moc. Kompresky jsou užitečné a byla chyba si je nevzít. Mám ráda déšť i bouřky. Jedna z nejlepších stovek vůbec. Povedlo se mi vyspat před startem, takže se mi nevymstily zapomenuté kofeinové tablety. Stádo prasat a jeleni v říji. Přepálený prostředek. Krásný východ slunce. Prima kompresní ponožky. Boty Salmingy jsou pořád báječné. Pěkné to bylo. Vzdálenost 109,17 km, čas celkem 25 hod 2 min, čas pohybu 21 hod 24 min, průměrná rychlost 4,3 km/h, rychlost pohybu 5,1 km/h, nastoupáno 3510 metrů, boty Salming Trail T2 Shoes, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, hůlky Black Diamond.

úterý 20. 9. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Tragédie na druhou. Monča se pořád pokouší o svoji 6, ale tentokrát to zabalila už těsně za půlkou. Nedivila jsem se, protože seděla už v rozlézací 4+... no a já byla úplně hin z rozlézací 5, ale ona je těžká, v linii, kterou nikdy nelezeme. Protože další 5 a 5+ už mi šly! Ehm. Ano, na nic těžšího jsem si netroufla. Nohy mě sice už nebolí tak strašně jako v neděli a včera, ale pořád v nich ještě po Ponitranské stovce nemám vůbec žádnou sílu. Končila jsem 5 u průchodu zezadu, kterou bych sama ohodnotila tak za 3+ se závěrem za 4-, a hned poté 5+ ve stejné linii, která už byla rozumná. Monika říkala, ať si ještě vylezu tamtéž její 4, která je prý těžká, a pak mě donutila udělat deset kliků, protože mi nevěřila, že to vážně bylo lehké. Jo a musím si s sebou začít nosit mikinu, lezla jsem dneska se silným tričkem, co jsem v něm byla v práci, přes tílko, protože tam měli vážně kosu.

pátek až sobota 23. - 24. 9. 2016: Stovka z Dubče do Dubče (DNF, 82km)
přes den příjemné teplo, v noci kosa

Nedokončený pochod, povídání ZDE. Achjoachjo! Ale fakt. Mně to zpočátku docela popobíhalo! Takže bych se někde utavila a odpadla a zbytek hrozně odtrpěla, ale byla jsem z toho docela nadšená, protože jsem se cítila trochu jako při Rakovnické šedesátce. No nic. Sejmula mě únava+ospalost (fakt veliká) a hlavně přechozené boty, našlapovala jsem na tu plastovou mřížku ve stélce, fuj. Hrozně to bolelo. Jo a dost mě vyděsila zima první noci, na druhou noc jsem si netroufala, i tak jsem neděli strávila se slabou teplotkou, která naštěstí hned ustoupila, ale myslím, že to bylo o fous. Trasa byla krásná. Kompresním ponožkám se prodřela pata. Místo vlastních tyčinek jsem jedla koláče. Měla jsem málo možností doplňovat vodu, ergo jsem málo pila, a to byl další problém. Oficiální vzdálenost 82 km, vzdálenost dle GPS 91,1 km ze 130 km, čas 20 hod 1 min, rychlost 4,5 km/h, nastoupáno 1307 m, boty Adidas Duramo 6W, salomoní batoh, bez hůlek.

úterý 27. 9. 2016: krav maga
úvodní, administrativní hodina

Bylo nás tam patnáct, což je prima, že je nás tak málo, a ještě víc prima je, že jsme tam jen dvě holky. Ta druhá holka je ta krásná blondýnka, se kterou jsem chvíli cvičila na ukázkovém tréninku před dvěma týdny a která se proměnila v asasina, když jsme se měli postavit do střehu a tvářit se výhružně. Všichni vypadají v pohodě, je tam spousta mladších lidí (vesměs studentů), ale jinak jsem pořád ještě ve věkovém průměru. Honza, trenér, působí sympaticky a schopně, takže prima. Dneska jen odvyprávěl to, co už jsem slyšela na ukázkové hodině, pak jsme se představili (pamatuju si... ééé... tři!), vyplnili prohlášení se samými rozumnými body, zaplatila jsem 5250 Kč za semestr a odevzdala výpis z trestního rejstříku a konec. Těším se, vážně se těším.

středa 28. 9. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou

Státní svátek - na stěně bylo skoro prázdno, paráda. Rozlézaly jsme se na 5-, já si tam pak vyskákala ve stejné linii i 6 a přišlo mi to hrozně jednoduché. Monča si ji zkusila na druhém a jednoduché jí to nepřišlo. Navíc nahoře zase trochu bojovala se závratí, kterou pokaždé rozlézá první zhruba tři cesty. Přišlo mi to nepochopitelný, ehm. Vetřela jsem se pak na růžovou lištičkovou sedm mínus za rohem úplně v rohu, o které Ondra Musil onehdy prohlásil, že je taková hravá, a já si teda asi hraju jinak, ale... ehh... Zkusila jsem ji tahat a slítla jsem nad první preskou, takže jsem se prolítla až dolů a úplně přesně ťip ťop mě lano chytlo tak, že jsem měkce přistála na nohou. Tak mi pak Monča vytáhla lano do linie po půllitrech 3+ a já ji pak vybojovala na druhém s mnohým sezením, zkoušením a přemýšlením. Prsty mě budou bolet nejspíš ještě za rok. Monča si pak vybrala 5+ na stejné stěně, ale křuplo jí v kdysi zlomeném zápěstí, takže to nejenže nedolezla, ale nadále nebyla schopná ani rozvázat osmu nebo odemknout karabinu. Au au. Na doničení jsem si proto vybrala 6+ v nejpřevislejší cestě, která tam je, že když je na stěně málo lidí, nebudu nikoho zdržovat a blokovat. Chyty vypadaly zdola madlovitě, nakonec nebyly... ale hlavně mě v tom hlavní převisu, což byl de facto strop, chytla závrať. Ale jako fakt, já se bála! Děs tohleto. A nechala jsem se spustit dolů. Takže tohle ne... Dorazila jsem se na náhodné 5+, která nebyla jednoduchá, takže jsem byla spokojená.

Odpoledne přišli na návštěvu rodiče a brácha s Luckou, takže jsem zbytek dne strávila vařením a chystáním jídla a trochu jsem to přepískla, bylo by toho dost i pro dvojnásobek lidí, ale mělo to úspěch, takže všechno dobrý. Joo, laksa a pečená dýně, to nikdy nezklame. Návštěva se zvedla rozumně brzo, takže jsem ještě stihla nastrkat nádobí do myčky a vytřít a pořád jít včas spát... a teď je o čtyři hodiny později a furt nic. Jo, myčka už domyla a jede druhá várka a právě doprala pračka. Jakože super, budu mít hotovou spoustu věcí, ale zítra na krav maga asi umřu.

Vlastně si myslím, že jsem se porouchala pochodama: Po Ponitranské stovce jsem spala pět nocí a pak noc nespala na Stovce z Dubče do Dubče. Pak jsem pět nocí spala... a teď nespím.

čtvrtek 29. 9. 2016: krav maga (90 min)
Národka, P0

Asi jsem se zamilovala do bojového umění. Sympatický trenér vás tam driluje, že na zemi zůstávají loužičky potu, a učí vás tam, jak správně udeřit dlaní a pěstí, a pak mlátíte a mlátíte, případně druhému z dvojice držíte matraci a vedete mu před údery krok. Ach! Navíc tam jsme jen dvě holky, takže cvičím jenom s kluky, což je super, protože se nemusím krotit se sílou úderu. Jo a mám docela dobrou fyzičku, nedala jsem jenom větší množství úzkých kliků, jinak všechno, juch. Stovky a stěna, vše, co vaše tělo potřebuje :) Honza nám ukazoval naprosté základy - pasivní, semipasivní a bojový postoj (nohy, lokty před tělem, dlaně před obličejem, bradu na hrudi, koukat přes nadočnicové oblouky), jak se v bojovém postoji pohybovat (vykročit vždycky tou nohou, která je v tom směru, kam jdu) a údery dlaní a pěstí. Zkoušeli jsme si z pohybu úderu ve dvojici házet... éé... spacáky to asi nejsou, ale vypadá to tak... a mám výhodu z beache, hrozně mi to šlo i levačkou, akorát mi občas ujely nápřahy dozadu, které samozřejmě mít nemáme.  Pak už jsme ve dvojici kopírovali kroky vodiče, a když zvednul spacák, tak jsme do něj bušili. (Ok, to asi taky není správný slovo. Ach ta terminologie.) Všechno prokládané posilováním - vše vychází z kliku, mostu a dřepu, nejvíc z kliku. Boží. Moc se mi to líbilo.

Krav maga střípky:

Nácvik bojového postoje, za úkol bylo ve dvojicích krokovat, jeden vedl, druhý zrcadlově kopíroval. Soustředila jsem se na kluka, který vedl, na to, kde mám ruce a jak mám nohy, jestli mám lokty před tělem...
"Víš, že se tváříš hrozně nebezpečně?"
"Oni mi zakázali se na útočníka smát!"

Asasinovi asi budu muset přestat říkat asasin, protože když se zrovna nemá tvářit vražedné, je prima a jmenuje se Lenka. Ve skupině jsme jediné dvě holky.
"Jsem překvapená, že je tu tak málo holek. V létě nás byla skoro polovina," pravila.
"Já jsem ráda, radši cvičím s klukama."
"Já taky!"
Ano.

Skupina pokročilých před námi na konci posilovala střed těla a měli zůstat dlouho ve střeše se zpevněným břichem. Honza to kontroloval tak, že jim do břicha decentně kopal. Co jsem ale koukala, nekopl si do žádné holky. Tak jsem se trochu bála, ale dobrý, při tréninku mě rozhodně neignoroval. I když do nás zatím nekopá :)