Sportování popětatřicáté.
Botová sbírka kompletní! Už mám vše, co potřebuji - pořídila jsem si silničky. Snad se osvědčí.
Během posledních dvou měsíců jsem také vyházela boty, které měly prošlou trvanlivost:
- Adidas Duramo 5W (duben 2014 - prosinec 2014, volejbal celý rok 2015),
- Adidas Duramo 6W (prosinec 2014 - září 2016) a
- Inov-8 Trailroc (srpen 2014 - duben 2016).
Uf, konečně mám pořádek v botníku. Zde tedy má aktuální sbírka:
A1: Asics Gel-Phoenix 7, vel. 39, váha 2*271g, 1530 Kč, silničky, od říjen 2016
A2: botky z Tchiba, vel. 38, váha 2*161g, 200 Kč, pův. intervalovky, nyní krav maga, od září 2015
B1: New Balance WT490SG2, vel. 38, váha 2*253g, 1200 Kč, trailovky na pevný povrch, od únor 2016
B2: Salming Trail T2 Shoe, vel. 39 1/3, váha 2*246g, 3329 Kč, trailovky na měkký povrch, od červen 2016
A teď z celkových říjnových dojmů - asi brzo umřu vyčerpáním, ale když mě to tak baví!
Osmkrát jsem byla v tomhle měsíci na krav maga. Dát si ji na tak absurdně pozdní hodinu (20:30-22:00 a přetahujeme) bylo skvělé a zároveň pitomé. Je prima, že toho před ní spoustu stihnu, takže to nejsou dva zabité večery, ale jeden večer se španělštinou + dobou na učení a jeden večer s pauzou doma na vaření / uklízení / praní. No ale domů se vracím po jedenácté a dlouho ještě kvůli endorfinům nemůžu usnout, takže jsem permanentně vyčerpaná. Ale baví mě to moc, takže všechno odpuštěno. Proč mi někdo neřekl dřív, že můj charakter byl stvořen k bojovým sportům?? (Jakkoliv krav maga není bojový sport, samozřejmě. Ale víme jak.)
Byla jsem třikrát na stěně. Jde mi to čím dál tím líp, šestky lezu úplně bez problémů, s 6+ bojuji a občas se pokouším o 7-. Je znát, že mi sílí paže, prsty i střed těla. Pořád mě baví hlavně technické přemýšlecí cesty, ráda lezu po chytech na prsty a moc nemusím silové převisy. Není to ani tak o tom, jestli mám nebo nemám sílu v rukou, jako spíš o zesláblosti z přílišné námahy, protože na krav maga nás nešetří.
Byla jsem na Stovce Podkrkonoším a dost jsem si na ní spravila chuť po všech těch fiascích z posledních měsíců. Zjišťuju, že mi lépe sedí kratší a jednodušší trasy, kde je dostatek kopečků a úzké lesní cesty. Mám do budoucna v plánu přestat šaškovat s dlouhými trasami, na rok si nechat jenom pár stovek a zbytek odběhat na šedesátkách. Uvidíme, jak to půjde.
Byla jsem i běhat. Třikrát. A přijde mi to tak akorát :) První byl velmi pomalý dlouhý výklus víkend po nedokončené Dubečské stovce, který mě vyřídil, ale zároveň potěšil, protože jsem to uběhla, druhý byl následný regenerační krátký výklus a třetí běh byl s Ondrou na 10 km, kde jsme se dostali pod hodinu, což je prima, víc v permanentním stavu vyčerpání ani nemůžu chtít. Na základě tohohle běhu (s unavenýma nohama) mi přestaly na další dva dny fungovat přitahovače pod koleny, nebo jak se jmenují ty svaly, které nohu ve zdvihnuté poloze posouvají kupředu, takže konec s přepínáním.
Byla jsem na komíně. Dohodli jsme si ho před deseti lety - to je věc, kterou nezrušíte. Za deset let jdeme na další.
Byla jsem na dvoudenním výletě v Brdech a užila jsem si to. Byla jsem i na třídenním výletě v Polsku a užila jsem si to taky.
Naučila jsem se využívat vanu. V práci se předělávaly podlahy a všechny kanceláře se proto zbavovaly dlouhodobě nasyslených vzorků, a tak jsem si přinesla relaxační koupelovou sůl a konopnou pěnu do koupele. Při horké sprše + koupeli se mi koupelna zvládne vyhřát do podmínek sauny, takže koupel v horké osolené a opěnované vodě prokládám studenými sprchami a je to naprosto prima. A zdá se mi, že má to i výrazný regenerační efekt. (A ještě zcela nesportovně - taky jsem si přinesla kofeinový zábal na vlasy a ony mi s ním téměř přestaly padat! Já už vyzkoušela skoro všechno, kdo měl vědět, že pomůže přípravek za sedmdesát korun? Heh. Každopádně hurá.)
Nemoci jsem se ale nevyhnula, v posledním týdnu mě přepadla zákeřná rýmička, se kterou jsem odjížděla i na vandr do Polska. Ještěže horský vzduch léčí.
sobota 1. 10. 2016: běh - Pokání za Stovku z Dubče do Dubče (35,51 km)
26 °C, slunko, vedro
Chtěla jsem si proběhnout zbytek trasy stovky, kterou jsem nedokončila minulý víkend, a jak jsem si usmyslela, tak jsem s drobnými obměnami i provedla. Aspoň jsem na tom úseku strhala naše červené fáborky, protože už na kusu byly navěšené cizí oranžové a docela se to pletlo. Na stovce se mi trasa moc líbila, takže jsem měla vysoká očekávání, a prvních pětadvacet kilometrů z Ondřejova bylo moc pěkných, bohužel to skončilo desetikilometrovým asfaltovým peklem do Dubče. Pak mi ještě došla voda, a než jsem konečně potkala lidi na zahradě, kterým jsem si řekla, trvalo to dlouho - na co žijete v domcích, když nejste na zahradě ani o víkendu, lidi?? Docela mi to běželo, začátek byl zvlněný, takže příjemný indián, pak jsem popobíhala v kuse, bez vody jsem se táhla pomalu a na asfaltce pár kilometrů před Dubčí jsem si musela na deset minut lehnout, protože jsem toho už měla dost a byla jsem rozlámaná, že mě bolelo si jen i sednout. (Následky čtvrteční krav maga.) Poslední tři kilometry souvislý běh. Preventivně jsem si zatejpovala nohy, ale botky byly v pohodě, takže si nové silničky na Podkrkonoší asi pořizovat nebudu a risknu to v těchto achillovku ničících, když ji dneska neničily. Domů jsem se vrátila pěkně dobitá, bolí mě úplně všechno (z krav maga mě nebolely jenom nohy... no... teď už jo), takže jsem si napustila vanu s nějakým vzorkem soli z práce a zakončila to střídavě horkou a studenou sprchou, což prý pomáhá regeneraci. A znovu jsem zavedla proteiňák. A magnézium. Jako. Nebaví mě být tak dobitá! :) Vzdálenost 35,51 km, čas 5 hod 4 min, tempo 8:35, nastoupáno 571 metrů, boty New Balance WT490SG2, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set.
neděle 2. 10. 2016: běh (5,71 km)
16 °C, vítr, ke konci tepleji, mokro
Proklus za domem. Po kilometru a půl jsem si zastavila na protažení, protože jsem byla zatuhlá, a pak už to bylo lepší, ale celkově jsem byla unavená, byl to skutečně jen regenerační výklus. Vzdálenost 5,71 km, čas 35 min 15 sec, tempo 6:10, nastoupáno 58 metrů, boty New Balance WT490SG2.
pondělí 3. 10. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Hehehe. Já už v práci cítila, že jsem unavená, že to nebude ono, ale stejně jsem byla zvědavá. Koneckonců, Monča si pořídila nové žluté lezečky, a kdy jindy by měla vylézt svoji fialovou šestku? Rozlézala se rozumně, nejdřív 5-... ale když i v ní sedla, začínalo být jasné, že ani barva lezek není všemocná. No, 6 rozlezla tradičně, začátek už umí snad i poslepu, ale pak tam začala předvádět neskutečnou frašku na téma "neudržím se ani na madle, ale stejně to na těch hnidech ještě zkusím", která věrně připomínala předsmrtné záškuby. Pak už seděla u presky a nebylo ani jasné, jestli už jí mám povolit, protože se pokouší lézt, nebo jestli se ještě šteluje na stupy. Já si tu 6 pak taky zkusila a taky jsem v ní sedala, ona není úplně triviální. Lezla jsem před ní 6-, která mě dost sebrala, měla ošklivé chyty na prsty a natekly mi na ní předloktí, takže jsem pak už byla marná. Skončila jsem na 5, na které jsem taky sedala. Monče ve stejné 5 znovu ruplo zápěstí (to se jí stalo už před týdnem), takže jsme konečně mohly ukončit to trápení a jít domů. Hehe, bavilo mě to, ale nešlo mi to hodně zoufale.
Další den jsme si s Monikou objednaly nové proteiňáky. Po banánu a jahodě ona zkusila borůvku, já čokoládu. Ach jo, zlatej banán! Obojí hrozný, ale bílkoviny, bílkoviny!
úterý 4. 10. 2016: krav maga
Národka, P0/P1
Tenhle trénink nebyl tak fyzicky náročný jako minule, sice jsme tam zase pár cviků v poloze kliku dělali, ale dalo se to v pohodě zvládnout a neodcházela jsem rozbitá. Kroky ve dvojici jsme rozšířili o mimočtvercové směry, údery rozšířili o kladivo a úder do strany, zkoušeli jsme si to potom v pohybu. Čekala jsem, že mi bude trvat dýl, než narazím na svoji neschopnost zkoordinovat více pohybů najednou a plynule je navázat (taneční pro mě byly noční můra), ale přišlo to teď. Ono je to hrozně jednoduché, ale musím si to zažít - stojím k protivníkovi bokem v semipasivním postoji, kouknu na něj, zvednu bližší loket, ukročím si bližší nohou do strany, praštím ho tou zvednutou rukou, přetočím druhou nohu, praštím ho i druhou rukou, okamžitě si stáhnu ruce před obličej, ustoupím mu někam bokem a kouknu kolem sebe, kde číhá někdo další. Uf. Tohle jsem ve středu a ve čtvrtek pilně trénovala. Pak jsme stáli polovina lidí se zavřenýma očima a druhá polovina chodila mezi námi, náhodně do nás šťouchala z různých stran lapou a my je pak bili. Yep, zajímavé. Prostřídala jsem několik dvojic, oba kluci - Tomáš a Ivo - mi byli hodně nápomocní a říkali mi, co jak dělat, to bylo super. Pár lidí už někdy dřív krav maga dělalo nebo mají za sebou aspoň letní kurz a jde jim to mnohem přirozeněji, safra, chci, aby mi to taky šlo.
Šli jsme ve čtvrtek na oběd v osmi lidech. Přidal se i Jirka, nový nákupčí, který se před pár dny vrátil ze zaškolení v Německu. Erika se mě při čekání na jídlo zeptala, jaké další pochody mě čekají, a Jirka se do toho vložil - že prý jsem tím na německé centrále slavná, že on se to dozvěděl od Hr. Dreese a jestli jako vážně. He he he. A já za to přitom vůbec nemůžu, já o tom mluvím výhradně mezi kamarády!
čtvrtek 6. 10. 2016: krav maga
Národka, P0/P1
Na začátku zase rozběhání, mezi jednotlivými technikami "a teď do kliku" - myslela jsem si, že budu stejně zničená jako minulý čtvrtek, ale možná to tehdy byl jen nezvyk? Drilovali jsme pohyb (sakra, málo zapojuju boky) a údery, jsem docela ráda, že jsem si to kladivo do strany trénovala doma, už mám aspoň nějakou koordinaci. Teď ještě po úderu zvládnout ústup bokem a skenování, ale to přijde. Ve dvojicích jsme si s odrážečem cvičili všechny typy úderů, nejdřív byl ten s odrážečem nepohyblivý před námi, to byla děsná dřina a zároveň hrozně osvobozujcí, prostě jenom mlátit, pak už do nás strkal z různých stran a my útočili podle toho. Pak už polovina lidí zavřené oči a odrážečem se strkalo do náhodných lidí ("Pořádně! A zařvěte si na něj u toho!") a nakonec ta slepá polovina lidí chodila náhodně prostorem a strkalo se do nich. Tyjo, zajímavý. Nakonec mě zaujal cvik v kliku na konci - "jeden z dvojice jděte do kliku, zpevněte se... a ten druhý vás bude kopat do břicha a stehen, abyste opravdu byli zpevnění. Do úderů vydechujte." He he he. Ono to nebolí, když člověk dýchá správně a je opravdu zpevněný, měla jsem větší problém kopat než údery přijímat, a ještě jsem zrovna byla ve dvojici s Mili, do kluka bych si kopla spíš. Takovéhle zábrany bych tu asi měla brzy odhodit :)
Když jsem doma po úterku trénovala kladivo do strany, potřebovala jsem do něčeho opravdu udeřit, simulace ve vzduchu je hrozně matoucí. Ale teď - takhle v panelákovém bytě - do čeho, žejo. Nejprve jsem si vybrala vestavěnou skříň, ale ta po dvou ranách vypadala, že třetí už neustojí. Dveře do koupelny vydávaly hrozné rány. Zeď bolela. Takže jsem skončila u zdi v zimních rukavicích, což sice pořád bolelo, ale lepší řešení neexistovalo. No. A zmínila jsem se o tom v práci Marušce a ve čtvrtek mi přinesla svoje boxerské rukavice, že ať si je půjčím, že to s nimi přeci jen asi bude lepší. Ach. Já si svojí nákupčí ani nezasloužím.
sobota až neděle 8. - 9. 10. 2016: Brdy - z Třemšína k Padrťským rybníkům
Povídání ZDE. Pohodový výlet na jednu noc, kde nechyběla kytara, oheň, hospody a brodění Padrťských rybníků.
sobota
neděle
pondělí 10. 10. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Oho, dneska nám to lezlo! Monča přišla trochu později, takže jsem se rozlezla na nové samonavijákové fialové 6, která byla hezky technická, ale v rohu, takže mě nevysílila. Monča pak zvolila 5+ na obrácených schodech, kterou nedolezla, ale hrozně se v ní vytrápila, a když jsem ji pak lezla sama, tak jsem pochopila proč, ta cesta je vážně hodně těžká. Přešly jsme pak do kouta vedle schodů, kde jsem si vytáhla jinou 5+, která byla nesmírně technická a vzpírací a vedla přes převis, kde se to dalo vymyslet jen obtížně a přelézalo se to v hodně krkolomné, vzdušné poloze, takže tam si Monča zase zabojovala, a když už to bylo natažené, šla jsem tam na 7-. Jé, z té mám radost! Nevytáhla bych ji určitě, první polovina byla celá na hraně pádu, chyty byly maličké a špatně držely, spáry jsem používala nejen na nohy, ale i na prsty, lezla jsem to dlouho a namáhavě, ale ten převis byl pak už triviálnější než u 5+ a vršek se dal vylézt docela pohodlně, takže dobrý, vylezeno! Oho, jsem machr! Vrátily jsme se pak zpátky k obráceným schodům, kde jsem Monče natáhla žlutou 6, kterou si vyskákala na druhém skoro bez problémů, a pak šla na tu 6, na které jsem se rozlézala, a rozjařeně zjistila, že ačkoliv jí v týdnu předtím sundali její nakrokovanou 6, kterou chtěla vylézt, chyty z ní použili tady, takže si k tomu našla velmi rychle vztah. Lezla jsem ještě další dvě neočíslované nepopsané cesty, Monča taky, než jsme obě úplně zeslábly. Joo, dneska nám to šlo. Největší radost mám z té 7-, byť top rope, protože byla hodně technická a na sílu v prstech. Dneska pivo :)
Úterní střípek: Hola! Yo me llamo Eliška, y tú? Mis padros son Jindřiška y Milan y yo tengo el hermano, él se llama Martin. Prostě na španělštině válim :) Zato po španělštině jsem si chtěla na Floře sehnat zimní bundu, zimní boty, silniční tenisky a tenisky do tělocvičny a nesehnala jsem lautr nic, to jsem si hodně představovala jako Hurvínek válku.
úterý 11. 10. 2016: krav maga
P0/P1, Národka
Endorfiny nastoupit teď! Mě to baví. Úvodní rozběhání jsem teda po včerejší stěně málem nevydýchala (jeden ve dvojici s lapou na zádech utíkal tomu druhému, který si cvičil údery) a super byl i závěrečný dril (polovina lidí s odrážeči v kruhu na místě, lidi bez odrážečů si k nim stoupli, zavřeli oči, po šťouchnutí lapou zaútočili a přeběhli k dalšímu, udělali pět dřepů, zavřeli oči a zas; ve výsledku dvanáct útoků a šedesát dřepů, uf). Trénovali jsme, co umíme (direkty, kladiva, kladiva do strany a dozadu) a přidali jsme loket. Konečně začínám mít pocit, že nejsem tak nekonečně beznadějná, je znát, že si všechny pohyby musím vždycky nejdřív zažít. Přetáhli jsme o půl hodiny, jen tak dál! Dneska super.
Dívčí dialog cestou na metro:
"Máme tam super kluky, že se netváří neochotně, když mají cvičit s holkou."
"To jo, všichni jsou super. To jsem moc ráda."
"Ale minule mě ten můj jeden nechtěl kopat do břicha, to jenom naznačoval. Škoda."
První válečný šrám! Obrovská modřina na rameni! Jak držím lapu, tak jsem se při zpětných nárazech tak často praštila horní rukou do ramene, až to bolelo. A pak se to vybarvilo. Jejda.
čtvrtek 13. 10. 2016: krav maga
P0/P1, Národka
"Dneska si zaposilujeme ve dvojicích. Jeden jde do horní polohy kliku, narovnat záda, druhý se opře o jeho záda a klikuje. Desetkrát z každé strany. Šup! A teď naskočte jeden druhému na záda a dřepujeme..." Ech. Byla jsem ve dvojici s Mili, která váží asi třicet kilo, ale je maličká, takže pro mě nebyl problém ji udržet, ale klikovat na ní - lidské tělo se narozdíl od podlahy hýbe! A pak ještě prima - kliky nahoru dělat normálně, ale dolů co nejpomaleji, podle Honzy, jenže on se skoro nehýbal! Pak už jsem šla přes kolena a stejně jsem to skoro neudržela, pak si toho všimnul, udělal si ze mě srandu a v tu ránu jsem byla na zemi. Moje ruce. Pak jsme už opakovali údery - direkty, kladiva, kladiva do stran - a přidali útok loktem nablízko a nakonec se to učili provazovat dohromady. Tady budu potřebovat ještě hodně praxe. Na závěr jsme se učili kopat z leže. Super, super. Zajímavý je, jak se rozcvička a posilování zpočátku docela pomalu táhne, ale s novými technikami se čas splaší a najednou přetahujeme. Ze dneška jsem byla zase nadšená. Šli jsme pak s Lenkou, Mili a Lukášem na pivo, příště to musíme rozhlásit dopředu, aby šli všichni. Týjo. Mě to tak baví. A Lenka že prý - konečně je tu nějaká holka, která vypadá, že bude pokračovat, hurá - ok, tak asi už fakt ne blonďatý asasin :-)
Pátek ráno. Maruška mě nabírá na zastávce a veze do práce. Schody do druhého patra jdu na etapy, strašně mě bolí nohy, takže dřepy s člověkem na zádech asi nebyly tak easy, jak se jevily. Večer startuju na 112 km. Takže jistě, to bude osobáček... sakra.
pátek až sobota 14. - 15. 10. 2016: Stovka Podkrkonoším (112 km)
teplo kolem deseti stupňů, sucho
Reportáž ZDE. Podezřele jednoduchý pochod, který se mi moc líbil. Asi poprvé jsem dokázala (respektive měla co) jíst po celou dobu v míře, že jsem do cíle dorazila bez energetického deficitu. Jediný problém byla omlácená chodidla (ale ve snesitelné míře), je znát, že už nestovkuju tolik. Taky mi ke konci tuhly nohy, ale to jsem vzhledem k přepálenému začátku čekala. Jinak to bylo celé moc pěkné, bavilo mě to. Vzdálenost 111 km, nastoupáno 2856 metrů, čas 21 hod 13 min, čas pohybu 18 hod 35 min, průměrná rychlost 5,3 km/h, průměrná rychlost pohybu 6,0 km/h, boty New Balance WT490SG2, batoh Salomon Adv Skin Lab Hydro 12 Set, bez hůlek.
pondělí 17. 10. 2016: komín s Viktorem po 10 letech (46/UB/2)
"Ahoj Eliško, moje staré kalendáře hovoří, že jsme si před lety naplánovali schůzku, která má být příští týden, jenže s velkou pravděpodobností budu v zahraničí, tak jsem tě chtěl zdvořile požádat, zda bychom mohli změnit čas (případně i místo, pokud by už nevyhovovalo). V Česku budu s jistotou od 17. října. To vše tedy za předpokladu, že máš zájem se potkat a třeba na chvilku pokecat." Jo, věděla jsem, že letos je to ten rok, kdy jsme si s Viktorem dohodli sraz na komíně, ale datum se mi už nedochovalo. Sraz jsme tedy odsunuli a provedli. Jé, tenhle komín, to je nostalgie! První hvězdárenský komín vůbec, pro mě na něj teď už sedmý výstup... je krásně umístěný na Starém Městě, cihlák s kramlemi nepravidelně umístěnými od sebe. Před deseti lety sem pro mě přijela tři policejní auta, a to jsme lezli jen ve dvou (a stanice je vzdálená dvě stě metrů), že prý nás někdo udal, že krademe BTSky, což v tričkách a kraťasech znělo docela komicky, tak nás pak zpražili tím, že vyrušili svým příjezdem prostitutku, která zrovna pod komínem uspokojovala zákazníka, a že chudák chlap si to zaplatil a jak k tomu přijde... vzpomínky. Pobyli jsme dobu nahoře a pak ještě zašli na pár piv, abychom domluvili další sraz. Za deset let. Jé :) Překvapilo mě, že pořád ještě mám problém vylézt k vrcholu komínu nad poslední ochoz - bojím se, vždycky jsem se bála - a taky jsem si natáhla sval při slézání z vršku zpátky na ochoz, protože tam chybí kramle, takže se musí pořádně natáhnout nohy, a po víkendové stovce jsem k tomu všemu začala i křečovat. Hehe. Jé jé, to byla príma akce!
fotil Viktor
úterý 18. 10. 2016: krav maga
P0/P1, Národka
Mě to tak baví! Drobný problém byl křečující natažený sval na noze ze včerejška, ale to mě nemohlo zastavit. Rozcvička - dvě řady, jeden se zapře rukama o stehna a ostatní mu skáčou přes záda jako přes kozu. Rozcvička dva - ve dvojicích se jeden rozkročí, druhý podleze, první ze sebe zas udělá kozu a druhý přeskočí, a to celé rychle opakovat. Mili je nízká - přeskoky v pohodě, podlézání už moc ne. Pak opakování úderů, kroků při obcházení soupeře. Novinka - defenzivní vstávání z leže. To mě baví, to mi jde! Aspoň něco! (Jako... Honza mě pochválil. To se mi nestává.) Když jsme nasucho nacvičili pohyby, ve dvojici si jeden lehl na břicho, druhý ho flákl lapou, první se k němu přetočil na záda nohama, několikrát ho kopnul do kolena (lapy) a pak měl vstát, zatímco ho druhý lapou zkoušel porazit. A vstávání mi vážně šlo, juch juch. A pak se dobře odstrkávalo loktem. Jé jé, to mě baví! Byla to teda fuška, na tu křečující nohu to i bolelo, ale stejně prima. Dneska jsem staré Adidas Duramo 6W vyměnila za intervalové botky z Tchiba a rozdíl je nebe a dudy, takže Adidasky poletí a Tchibo botky mají nové využití. Stejně jsem intervaly nikdy neběhala.
středa 19. 10. 2016: stěna
Smíchoff s Monikou
Ech. Na cesty se stály fronty! Byla jsem z toho tak znechucená, že kdyby se Monika chytla na mé návnady, dala bych si tam pivo a zase odešla. Naštěstí ale není taková bábovka jako já, takže jsme lezly a nakonec jsme si zalezly skvěle. Rozlezení trochu haprovalo, protože se tam tlučou nové cesty a u dvou nechali staré cedulky, ale cesty ve stejné barvě už byly nové, takže avizovaná 5- byla cca 6+, tu jsem vzdala po druhé presce, a avizovaná 5+ byla tak 6- nebo 6, kterou jsem dolezla se sedáním, na pokraji sil a s bandaskami jak blázen. Jo, takhle se chcete rozlézat. Pak už to šlo ráz na ráz. Fialová 6 na samonavijáku, žlutá 6, oranžová 6- v koutě, kterou jsem lezla poprvé a doslova se do ní zamilovala, protože je úchvatně technická, ale ani trochu silová, a navíc vede v rohu, a pak se uvolnila mnou už dlouho vyhlížená černá 6+ na hraně velkého převisu u bývalého baru. Nakonec byla úplně jiná, než jsem ji čekala, a moc mě bavila, překvapilo mě, že jsem ji dobouchala až nahoru (stylem výtah, ale nic jiného jsem nečekala), byla překvapivě technická a k tomu silová. Monča se pokoušela o navijákovou 6, která ji ale daleko nepustila (holt bez sedání to nenakrokuje dopředu), ale zaválela na žluté 6, kterou lezla na druhém, ale dolezla i poslední krok, který je tam hodně technický a morálový. Pak jsme si šly sednout ještě na pivo, protože bylo brzo, a přišli Monči kamarád a jeho spolulezec, který leze i s Ondrou Musilem, takže je svět hodně malej, takže pivo bylo společenský a báječný. Dneska nakonec přese všechno dobrý. Ale stejně jdeme příště na Mamuta - to, že jsme nakonec v tom našem koutu fronty nestály, neznamená, že tohle chceme absolvovat znovu.
čtvrtek 20. 10. 2016: krav maga
P0/P1, Národka
Milý deníčku, dneska jsme se učili kopat lidi kolenem do břicha. Je špatné, že mě takové věci baví? No. Ze začátku našly využití mé intervalové boty, začínali jsme totiž člunkovým během. Pak zase údery ve dvojicích - loket, kladiva, direkty - a vstávání ze země, k defenzivnímu se přidalo útěkové. Na procvičení jsme polovina utíkala ze sedu / lehu a druhá polovina startovala běh o šest / čtyři / dva metry dál a snažila se dostihnout vstávající. Ivovi jsem utekla (překvapilo mě to, vstávání z lehu jsem čekala, že budu pomalejší), ale když jsem doháněla já jeho, povedlo se mi ho jednou dostihnout, plácnout ho do zad, zakopnout o něj... oba jsme slítli, já na něj a s jeho patou v břichu. Au. No a na závěr kopy kolenem. Nasucho mi to nešlo (jako ostatně nic), ale pak jsme šli do dvojic, jeden druhého držel za krk a triceps a kopal ho do odrážeče a to už mi šlo. Tohle držení jsme předtím cvičili i bez kopání, že se měl držený za úkol vytrhnout. Byla jsem s vysokým holohlavým Tomášem a dokonce z toho na pažích nemám modřiny a hrozně se mi dařilo ho udržet, i Honza mě pochválil! Zato jemu jsem se několikrát vytrhla, mám trochu pocit, že bral ohledy na mé křehké dívčí já. I při kopání kolenem do břicha se po chvíli zeptal, jestli dobrý (začínal). Zrovna se mi nedobře dýchalo, takže jsem ze sebe "já se dobře bavím" dostala jen velmi přerývaně. Jé jé, dneska to bylo boží!
No a pak jsme šli konečně všichni společně do hospody. Jsem moc ráda, u piva se přece jen poznáme líp, než když se kopeme do břicha a mlátíme lokty. Zjistila jsem, že trenér Honza to má jako plný úvazek a taky že IKMF (International Krav Maga Federation) a KMG (Krav Maga Global), dvě konkurenční frakce krav maga (nejen v ČR, rozštěpilo se to už v Izraeli), prezidentují v Česku bráchové - nás Michal Otipka, KMG Jakub Otipka. Zajímavý. Domů posledním metrem.
sobota 22. 10. 2016: běh s Ondrou (10,36 km)
9 °C, jemný déšť
Běhání s Ondrou. Dopoledne svítilo sluníčko, když přijel, začalo pršet. V pořádku, je potřeba se otužovat na Pražskou stovku. Od čtvrteční krav maga mě trochu pobolívala záda (strávili jsme tam značnou dobu v předklonu, není se co divit), která jsem si během příjemně rozhýbala, a překvapilo mě, že mi to docela běželo, ačkoliv mám tělo vyčerpané z celotýdenního (vícetýdenního) záhulu. No, tempo je vždycky lepší, když si můžu s někým povídat. Vzdálenost 10,36 km, čas 1 hod 1 min 15 sec, tempo 5:55 min/km, nastoupáno 107 metrů, New Balance WT490SG2.
K pozdnímu obědu jsem uvařila laksu a vypili jsme zvláštní litrovou plechovku piva, co jsem měla doma z práce, a pak jsem jela na návštěvu k Sargo. A už cestou k metru jsem se divila, že se mi špatně chodí a že ze schodů a do schodů jsem skoro bezmocná, protože mi na nohou nefungují... co to je, nějaké přitahovače? Nohu zvednu, ale už ji v té zvednuté poloze neposunu o ten krok dopředu. Heh. Ok. Zítra budu odpočívat.
Nakonec jsem odpočívala i v pondělí. Pořád se mi špatně chodilo, noha neposlouchala tak, jak by měla - už jenom jedna, ale zato znatelně. Takže jsem zrušila lezení. A ulevilo se mi. Znám to tak dokonale, jak se propadám depresím, když si toho na sebe naložím moc a nemám kdy dělat další věci, které musí být hotové (nachystat výlet, na který už má jeden člen koupené letenky, apod.), ale dělám to pořád dokola. Teď řeším naráz autoškolu (potřebuju řidičák), operaci očí (nevidím skrz brýle a nové jsou příliš drahé), před chvílí řečený výlet, nejrůznější doktory, snažím se do toho učit španělsky a procvičovat si z krav maga to, co mi nejde... a je toho moc najednou. A tenhle týden dělám v práci záskok jedné asistentce, která se vdává, a oběma svým nákupčím, které se mají teoreticky zastupovat vzájemně, ale obě jedou na služebku do Francie. Jakože třikrát cha chá, jak by řekl Sirius.
úterý 25. 10. 2016: krav maga
P0/P1, Národka
Jupí, mě to baví. Dneska jsme se v rámci rozcvičky zase kopali ve dvojicích do břicha - ten v poloze kliku měl mít zatažené půlky, aby si zpevnil břicho, a druhý ho nártem kopal do stehen a břicha, aby to ověřil - mému klukovi se do toho nechtělo, ale nakonec se s tím smířil s prohlášením, že kdy si bude zase moct kopnout do holky. No a pak opakování defenzivního vstávání ze země (ze sedu i lehu) a začali jsme nacvičovat ofenzivní vstávání z leže, které je nejkomplikovanější, ale po nějaké době nácviku jsem byla mnohočetně pochválená, že to dělám dobře, ahá! Zkoušeli jsme to i ve dvojicích s lapou, abychom mohli kopat do reálného nepřítele, a pak u pytlů, aby se vracely hned po odkopnutí, a největší problém je v tom, že vstávám před útočníka a neukračuju bokem, ale to vypiluju. Pak jsme se vrátili ke kopání kolenem, nejprve do vzduchu, pak pomalu ve dvojicích s lapou a na závěr ve dvojicích pěkně naplno s příležitostným máváním kopaným, abychom viděli za něj. Trénink jsme zakončili pyramidou (10 kopů kolenem do lapy, 10 dřepů, 9 kopů, 9 dřepů atd.) a byla jsem moc ráda, že začala po tréninku téct voda, která před ním netekla, protože pak byla sprcha opravdu potřeba. Jupí, mě to baví.
čtvrtek až sobota 27. - 29. 10. 2016: Gorczianski Park Narodowy - vandr s výhledem na Tatry
Ebřík, Jirka, Alfík a já
Povídání ZDE, fotky ZDE. Výlet, který vznikl tak, že jsme s Ebříkem kdysi náhodně zabodli prst do mapy a Honza si tam koupil letenku z Itálie, kde byl předtím na konferenci. My málem propásli koupení jízdenek, protože na prodloužený víkend jeli někam všichni, a vlastně jsme to ani moc neřešili, takže ačkoliv mělo pršet, vyrazili jsme jen s plachtami, a vlastně mě překvapilo, že se mi povedlo sehnat dva lidi. Výlet byl pěkný, v pátek s ohromujícími výhledy na Tatry, v sobotu lehce upršený. V neděli jsme už byli doma, protože mělo pršet i nadále a nám už neni dvacet, nebo tak něco. Pěkný to bylo. Dohromady asi 55 km.
pondělí 31. 10. 2016: krav maga
P0/P1 na Národce, náhradní trénink, trenér Honza Balvín
Ve čtvrtek jsem přišla o krav maga, a tak jsem si šla nahradit hodinu na cizí trénink. K cizímu trenérovi. Což je dost strašidelný, protože co já vím, co dělají a co všechno už umí a já ne, ale šla tam se mnou i Mili, která si nahrazovala ještě dřívější hodinu, tak jsme aspoň mohly být ve dvojici. No. Nevyhovovalo mi to. Co jsem si to zpětně analyzovala, vadily mi dvě věci - že trenér málo mluvil a popisoval, co se dělá nebo co je potřeba dělat líp, a že se v podstatě nezařadily žádné HIIT, protože u našeho Honzy lapám po dechu už od začátku a dost si to užívám. Tady jsem se lehce zpotila až při závěrečném posilování. Jinak jsou napřed, opakovali side-kick, které my jsme ještě nedělali, a měli už za sebou obranu proti facce, takže začínali obranu proti pěsti do obličeje, což mě bavilo. Akorát jsme si musely půjčit suspenzory, oni už všichni mají suspíky i zuby. Hm. Na to kopání se to asi hodí. Jakože... dobrý, ale moc se těším na svůj vlastní trénink.